VSPH 6 Cmo 7/2023-445

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta C ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 141 438 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 134/2013-399 ze dne 17. srpna 2022

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 134/2013-399 ze dne 17. srpna 2022, se ve výrocích II., V., a VI. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 18 222 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1) Věc nesprávně právně posoudil.

2) Nebylo možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. OZ a taková právní kvalifikace je pojmově vyloučena.

3) Neuvedl, o který případ bezdůvodného obohacení se mělo jednat a z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

4) Nevzal v úvahu, že žalobce byl povinen provést řádné vyúčtování, což neučinil, o čemž svědčí skutečnost, že na základě znaleckého posudku žalobce vzal žalobu částečně zpět a jeho žaloba byla také v nadále uplatňované výši částečně zamítnuta.

5) Žalované nevznikla platební povinnost ani zčásti.

6) Přiznání nároku, vzdor neexistenci řádného vyúčtování, prakticky novelizuje právní úpravu a nerespektuje závazná soudní rozhodnutí Nejvyššího soudu.

7) Nerespektoval právo odvolatelky obdržet řádné vyúčtování. Před odvolacím soudem žalovaná doplnila, že sice nesdělila počty osob pobývajících v předmětné jednotce, avšak při existenci měřících zařízení na jednotlivá media (vodu a teplo) nemůže být problémem vytvořit řádné vyúčtování služeb připadajících na vlastníky jednotlivých jednotek a tedy připadajících i na žalovanou.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání, však odvolání žalované důvodným neshledal.

9. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobce se žalobou domáhá, aby mu žalovaná, jež se děděním stala vlastnicí tam označené bytové jednotky a následně ji v prosinci 2009 převedla na nové vlastníky, zaplatila částku 141 438,20 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za roky 2005 až 2009 (dále též rozhodné období), přičemž tento nárok v průběhu doby omezil o částku 33 290 Kč s přísl. a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno a v rozsahu částky 9 228 Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta (viz č.l. 116, 229, 244 spisu). Již z tohoto důvodu před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 12) odvolání.

10. Z hlediska skutkového odvolací soud shodně se soudem I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalovaná byla v rozhodné době vlastnicí bytové jednotky č. Anonymizováno v domě v Anonymizováno, Jméno advokáta B a předmětem sporu je existence nároku SVJ na úhradu služeb za roky 2005 až 2009, přičemž přesná výše úhrad za služby za uvedené jednotlivé roky není přesně zjistitelná, a to s ohledem na odstup času od spotřebovaných služeb a dále s ohledem na skutečnost, že se správcovské organizaci nedostávalo vstupních údajů potřebných k rozúčtování služeb, a to především o počtu osob užívajících předmětnou jednotku a dále správcovská organizace tvrdila, že jí v rámci pravidelných odečtů v domě nebylo umožněno tehdejší vlastnicí předmětné jednotky provádět v předmětné jednotce pravidelné odečty do jednotky dodaných (a uživateli jednotky spotřebovaných) medií.

11. Odvolací soud vyšel rovněž ze skutečnosti, že na základě uvedeného žalobce přiznal nemožnost vypracovat za uvedené roky zcela přesná, a tedy i řádná vyúčtování záloh na náklady spojené se správou domu a pozemku, za vodu a teplo a nejpřesnější údaje o dodávkách medií a služeb spotřebovaných a připadajících na předmětnou jednotku lze pro potřeby řízení zjistit na základě výpočtů znalce, na jehož závěry žalobce také patřičně reagoval, když svůj návrh na zahájení řízení částečně omezil.

12. Odvolací soud dále vyšel ze skutečnosti, že se žalobci dostávalo prvotních informací o celkovém rozsahu dodaných energií, vody a služeb za ten který rok až po uplynutí příslušného roku, když až v prvním pololetí následujícího roku dodavatelé energií a vody žalobci vyúčtovali zálohy placené SVJ za celý dům za tyto dodávky energií, vody a další služby. Těmito vyúčtováními od dodavatelů energií, vody a dalších služeb žalobce disponoval následující rok nejpozději v době vyhotovení toho kterého vyúčtování za ten který rok, přičemž vyúčtování za rok 2005 bylo vyhotoveno dne 1. 3. 2006, vyúčtování za rok 2006 bylo vyhotoveno dne 10. 3. 2007, vyúčtování za rok 2007 bylo vyhotoveno dne 14. 3. 2008, vyúčtování za rok 2008 bylo vyhotoveno dne 9. 3. 2009 a vyúčtování za rok 2009 bylo vyhotoveno dne 7. 4. 2010.

13. Odvolací soud vyšel rovněž ze skutečnosti, že zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2005 se žalobce domáhal žalobou ze dne 16. 2. 2007, zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2006 se žalobce domáhal žalobou ze dne 6. 11. 2008, zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2007 se žalobce domáhal žalobou ze dne 4. 2. 2010, zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2008 se žalobce domáhal rovněž žalobou ze dne 4. 2. 2010 a konečně zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2009 se žalobce domáhal žalobou ze dne 3. 11. 2010.

14. Po právní stránce odvolací soud shodně se soudem I. stupně vychází v otázce možného právního důvodu uplatňovaného nároku z ustanovení platného v rozhodné době o bezdůvodném obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ) a aplikoval rovněž ustanovení OZ o namítaném promlčení uplatněného nároku a zejména jeho § 107 OZ. Již z toho je zřejmé, že se odvolací soud neztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně o aplikovatelnosti obchodního zákoníku při rozhodování o promlčení sporného nároku a v této části tak lze přisvědčit odvolatelce (námitka 8/), byť praktický dopad na výsledky řízení uvedené nemělo.

15. Konečně odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal důvody pro postup podle § 136 o. s. ř.

16. V projednávaném případě spis nesvědčí o existenci výhrad žalobce proti legitimnímu právu žalované domáhat se vyúčtování záloh na služby s ohledem na skutečnost, že žalobce akceptoval, jakožto poskytovatel služeb, svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, a to v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Spor je pouze o to, zda žalovaná případnými zálohami uhradila v plné výši dodávky medií a služeb spotřebovaných a připadajících na předmětnou jednotku v rozhodné době vlastněnou žalovanou a pokud nikoliv, jakého prospěchu se jí tímto na úkor žalobce doposud dostalo a zda zákon umožňuje žalobci po žalované uvedený prospěch vymáhat. To za situace, kdy žalobce ve vztahu k bytové jednotce v rozhodné době vlastněné žalovanou disponoval pouze omezeným rozsahem vstupních dat zejména ve vztahu k počtu osob užívajících jednotku, jakož i ve vztahu k měřičům energií a vody umístěným v bytové jednotce, přičemž se i za této situace žalobce domníval, že za těchto jím neovlivnitelných okolností obstojí jeho vyúčtování záloh na služby dodané a spotřebované v domě v Anonymizováno v adresa a připadající na bytovou jednotku č. Anonymizováno v té době vlastněnou žalovanou.

17. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že z již dříve uvedených důvodů (např. č.l. 262, č.l. 317) a postupně uznaných i žalobcem, se neztotožnil s původním názorem žalobce, že i takto nedokonalá vyúčtování, kdy nedostatek vstupních dat jde na vrub žalované, mohou představovat právní důvod pro vymáhání nedoplatků po žalované. Je tomu tak proto, že závazné právní předpisy ve vztahu k náležitostem vyúčtování záloh za služby možnost výjimek v náležitostech vyúčtování nepřipouští.

18. Za této situace, kdy soud není vázán právním posouzením uplatňovaného nároku a současně potřebná data k získání řádných vyúčtování již nelze získat, zejména s ohledem na odstup času, soud I. stupně správně, ve snaze posoudit nárok nikoliv z titulu plnění na vyúčtování záloh na služby za jednotlivé roky, posoudil nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 OZ. I podle právního názoru odvolacího soudu odmítnutí se zabývat tímto tvrzeným nárokem s poukazem na neodstranitelné vady vyúčtování by znamenalo potvrdit nabytí neoprávněného majetkového prospěchu, o nějž se majetkový stav obohaceného nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Z tohoto důvodu před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 1), 2), 3) a 4) odvolání. Uvedené tak není v rozporu s názorem odvolatelky a odvolacího i dovolacího soudu, že z titulu neúplného vyúčtování skutečně nelze po žalované vymáhat nedoplatky. Proto nemohou mít dopad na rozhodnutí odvolacího soudu opakované argumenty odvolatelky v tomto směru a z toho důvodu je dále nevýznamná argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 5), 6) a 7) odvolání.

19. Aplikace § 451 OZ v takovémto případě podle právního názoru odvolacího soudu představuje poslední možnost - ultima ratio, jak odstranit přílišnou tvrdost ustanovení právních norem upravujících vyúčtování záloh za služby (např. vyhl. č. 372/2001 Sb. a rovněž § 14 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), když obecně k nějaké formě spravedlivého vypořádání dodaných energií, vody a dalších služeb do domu spravovanému SVJ musí dojít i v případech, kdy SVJ přijde např. z důvodu trestné činnosti nebo z důvodu živelné události o potřebné podklady pro vyúčtování a vyúčtování tak nelze vyhotovit v zákonem přísně stanoveném formátu. Proto také před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1), 2), 3) a 4) odvolání poukazujícího na neaplikovatelnost ustanovení zákona o bezdůvodném obohacení.

20. Odvolací soud se ztotožnil i s postupem soudu I. stupně jenž v projednávaném případě nemohl výši nároku přesně zjistit, a to ani s dalším nepoměrným úsilím a obtížemi a z toho důvodu výši nároku určil postupem podle § 136 o. s. ř. podle své úvahy, když před tím učinil vše, aby nárok byl zjištěn též za pomoci znalce, přičemž soud I. stupně svůj závěr zcela správně odvodil od závěrů znalce, byť i ten přesné závěry nemohl učinit s ohledem na nedostatek vstupních údajů. Proto také před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 5), 6), 7) a 11) odvolání.

21. Správnost postupu soudu I. stupně v uvedeném směru má oporu v právním názoru odvolacího soudu, podle něhož v projednávaném případě výši nároku nebylo možno zjistit, a to ani s nepoměrnými obtížemi danými uplynutím velmi dlouhé doby ode dne, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro výši nároku, přičemž data (přímý důkaz) potřebná pro přesné závěry o vyúčtování záloh na služby již není možno získat nebo rekonstruovat.

22. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 8) a 9) odvolání namítající oslabení žalobcova nároku v důsledku jeho promlčení. Důvodem je skutečnost, že pro posouzení otázky bezdůvodného obohacení nabytého před 1. 1. 2014 je ve shodě s již uvedeným podstatná právní úprava OZ a zejména jeho § 107 OZ. Podle tohoto ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1), přičemž se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2).

23. Podle právního názoru odvolacího soudu se oprávněný (žalobce) v projednávaném případě dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil až po té, co se žalobce dozvěděl po uplynutí rozhodného období (po 31.12. běžného roku) v průběhu prvních měsíců následujícího roku od svých dodavatelů množství a cenu dodané energie a vody s vyúčtováním záloh placených SVJ těmto dodavatelům. Nejpozději se však SVJ dozvědělo, že došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované na jeho úkor ve chvíli, kdy SVJ samo vyhotovilo, byť nekvalitní, vyúčtování.

24. V úvaze o důvodnosti námitky promlčení odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že vyúčtování za rok 2005 bylo vyhotoveno dne 1. 3. 2006 a žaloba byla podána dne 16. 2. 2007. Vyúčtování za rok 2006 bylo vyhotoveno dne 10. 3. 2007 a žaloba byla podána dne 6. 11. 2008. Vyúčtování za rok 2007 bylo vyhotoveno dne 14. 3. 2008 a žaloba byla podána dne 4. 2. 2010. Vyúčtování za rok 2008 bylo vyhotoveno dne 9. 3. 2009 a žaloba byla podána rovněž dne 4. 2. 2010. Konečně vyúčtování za rok 2009 bylo vyhotoveno dne 7. 4. 2010 a žaloba byla podána dne 3. 11. 2010.

25. Za shora uvedené situace ani odvolací soud nemohl dát za pravdu odvolateli, že shora uvedené nároky na vydání bezdůvodného obohacení nebyly uplatněny ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, jak stanoví shora uvedené ustanovení zákona.

26. Konečně k argumentaci odvolatelky pod bodem 10) jejího odvolání odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně nemohl ovlivnit laxnost účastníka s podáním vyjádření, avšak žalovaná přece jenom měla při jednání soudu dostatek možností na argumenty strany reagovat, aniž by tak musel soud I. stupně odročovat projednání věci. Proto ani uvedená argumentace odvolatelky před odvolacím soudem z hlediska správnosti napadeného rozsudku neobstála.

27. Ze všech těchto důvodů odvolací soud neshledal důvodnou odvolací argumentaci žalobce a napadený rozsudek postupem podle § 219 o. s. ř. svým výrokem I. potvrdil.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, když žalobce měl ve věci projednávané v rámci odvolacího řízení plný úspěch a žalovaná mu proto v plné výši zaplatí náklady odvolacího řízení.

29. Náklady řízení žalobce byly představovány náklady na jeho advokáta v celkové výši 18 222 Kč, když zástupce žalobce má právo na odměnu za zastoupení podle ustanovení § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (podle advokátního tarifu) z předmětu odvolacího řízení představovaného vymáhanou částkou 98 920 Kč s přísl., a to za sepis vyjádření k odvolání žalované a za účast při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2023 při odměně 5 060 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby. Zástupci žalovaného 1. přísluší i 2 režijní paušály po 300 Kč a jízdné ve výši 2 831 Kč vynaložené dne 25. října 2023 na cestu z adresa a zpět osobním automobilem jméno FO RZ SPZ při ujetých 365 km. Zástupce žalobce má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za promeškaný čas ve výši 2 000 Kč a na advokátem odvedenou DPH ve výši 2 671 Kč podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř.

30. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že žalovaná je povinna nahradit navrhovateli náklady odvolacího řízení ve Výši 18 222 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně.