VSPH 6 Cmo 94/2022-156

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o určení existence práva nájmu jako obsahu členského podílu v žalovaném družstvu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 32/2018-111 ze dne 25. ledna 2022

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 77 Cm 32/2018-111 ze dne 25. ledna 2022 se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1) Neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl všechny navržené důkazy potřebné k prokázání toho, zda obsahem členského podílu právního předchůdce žalobkyně v družstvu bylo i právo nájmu ateliéru.

2) Na základě těch důkazů, které provedl, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním.

3) Věc nesprávně právně posoudil.

4) Nesprávně dovodil, že žalobkyně může svá práva uplatňovat žalobou bez účasti dalších dědiců po jméno FO, když podle judikatury musí být účastníky řízení o určení právního poměru či práva všichni ti, o jejichž práva či povinnosti v řízení jde (R 118/12; PrRo 12/96, s. 572, Krajský soud v Ostravě sp. zn. 9 Co 597/96).

5) V nájemní smlouvě nic nenasvědčuje tomu, že se uzavírá proto, že v jakémkoliv smyslu uzavřena „má být“ (tj. z nějakého „již existujícího“ důvodu), nebo že se uzavírá „na základě“ nějaké jiné smlouvy (dohody) a vůbec že se uzavírá v jakékoliv souvislosti s členstvím v družstvu, příp. s převodem tohoto členství na jméno FO. Soud zcela pominul, že z obsahu smlouvy o nájmu ateliéru naopak jasně vyplývá, že o nájem jméno FO, spojený s členstvím v družstvu nešlo, jinak by nájemní smlouva jistě neobsahovala např. ujednání ⟪LB:lb_001⟫ - v bodu 4, že jsou pronajaté nebytové prostory právně i fakticky volné a že k nim kromě pronajímatele nikdo nemá jakékoli užívací nebo jiné právo atd., ⟪LB:lb_002⟫ - v bodu 6, že pronajímatel je oprávněn smlouvu písemně vypovědět, ⟪LB:lb_003⟫ - v bodu 7, že nájemce nejpozději ke dni skončení nájmu prostory zcela vyklidí a vrátí, ⟪LB:lb_004⟫ - v bodu 10, že nájemné se sjednává dohodou, ⟪LB:lb_005⟫ - v bodu 31, že nájemce nesmí svá práva a povinnosti z nájemní smlouvy bez souhlasu pronajímatele převést na třetí osobu, ⟪LB:lb_006⟫ - v článku VI o smluvních pokutách a o jistotě (kauci) a ⟪LB:lb_007⟫ - v bodu 46, že pronajímatel může odstoupit od smlouvy v četných (tam uvedených) případech.

6) Soud nesprávně dovodil, že v dané věci došlo k vydržení členského podílu včetně práva nájmu nebytové jednotky, neboť k tomuto vydržení postačilo uplynutí tříleté vydržecí doby, ačkoliv právo k členskému podílu v bytovém družstvu, spojené s užíváním části nemovité věci ve vlastnictví družstva, se vydrží v době desetileté, jak vyložil Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2000/2018.

7) Soud nesprávně dovodil, že žalovaný musel být srozuměn s tím, co bylo obsahem dohody mezi jméno FO a jméno FO, resp. že obsahem dohody byl převod úplných členských práv a povinností, když ve skutečnosti obsah dohod o převodu členských práv nemůže družstvo nijak ovlivnit.

8) V projednávané věci shledaly soudy dohodu mezi jméno FO a jméno FO nejprve neplatnou rozsudkem č.l. 37 pro neurčitost a posléze naopak platnou na základě rozsudku odvolacího soudu č.l. 61 s tím, že obě právní jednání (Dohodu a Smlouvu) je nutno považovat za celek, avšak Smlouva, tvořící podle závěrů odvolacího soudu část této dohody, nebyla žalovanému doručena a účinky doručení právního jednání o převodu členských práv nemohly doručením pouhé její části (Dohody) nastat a jméno FO se tedy členem družstva nestal proto, že družstvu nedoručil s Dohodou společně i Smlouvu.

9. Soud I. stupně při zkoumání užívacích práv směrem do minulosti vycházel ze skutečnosti, že převádějící osoba z uvedené Dohody a současně i ze Smlouvy jméno FO měla uzavřenu s žalovaným nájemní smlouvu ze dne 21. května 2004, jejímž předmětem byl shora uvedený nebytový prostor č. Anonymizováno v domě č.p. Anonymizováno, adresa, k.ú. adresa využívaný jako ateliér, přičemž jmenovaná žádné jiné jednotky ve vlastnictví žalovaného neužívala. I v tomto případě byl sjednán nájem od 21. května 2004 na dobu neurčitou.

10. Soud I. stupně věc po právní stránce posuzoval podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.), jakož i podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. prosince 2013 (OZ). Zejména aplikoval § 230 obchod. zák. a § 269 odst. 2 a násl. obchod.zák. a § 134 odst. 1 OZ.

11. Soud I. stupně určovací žalobě vyhověl, když podstatné pro jeho rozhodnutí bylo to, že družstevní podíl v žalovaném družstvu, jenž původně náležel od roku 1998 jméno FO, byl postupně převáděn až jej nabyla jméno FO, užívající v žalovaném družstvu pouze uvedený nebytový prostor využívaný jako atelier. Členská práva v družstvu. následně převedla dne 21. dubna 2006 Dohodou a návaznou Smlouvou za částku 1 450 000 Kč na jméno FO. Podle soudu I. stupně jméno FO a jméno FO uzavřeli inominátní kontrakt podle § 269 odst. 2 obch. zák., přičemž Dohodu se Smlouvu uzavřené v tentýž den je třeba považovat za jedno právní jednání, když byla mj. nepochybně dohodnuta cena za převod, byl dohodnut i předmět převodu - tedy členská práva v žalovaném, včetně práva nájmu k předmětnému ateliéru, když mezi účastníky ujednání nebylo pochyb o tom, která jednotka je předmětem převodu, neboť jméno FO jinou než předmětnou jednotku v domě žalovaného na adresa neužívala. Podle soudu I. stupně jde o tutéž jednotku, k níž žalovaný po převodu podílu v družstvu uzavřel s jméno FO nájemní smlouvu, z čehož podle soudu I. stupně plyne, že ani žalovaný neměl pochybnosti o převodu členských práv na jméno FO a ani o tom, k jaké jednotce má být nájemní smlouva uzavřena. Převod družstevního podílu, k němuž se připíná i právo nájmu předmětné jednotky využívané jako atelier tak podle soudu I. stupně byl uskutečněn mezi jméno FO a jméno FO v souladu s § 272 odst. 1 obchod. zák. a převod podílu v družstvu se uskutečnil na základě určitého a platného právního jednání

12. Vedle toho soud I. stupně učinit také právní závěr, podle něhož byly naplněny podmínky vydržení členského podílu obsahujícího právo nájmu k nebytovému prostoru č. Anonymizováno v domě č.p. Anonymizováno, adresa, k.ú. adresa, atelier dle § 134 odst. 1 OZ, když se právo nájmu připíná ke konkrétní nebytové jednotce, přičemž to byl žalovaný, jenž uzavřel s jméno FO na základě předložení smlouvy o převodu práv v družstvu nájemní smlouvu. jméno FO pak užíval předmětnou nebytovou jednotku v době od 30. června 2006 do své smrti Anonymizováno po dobu bezmála sedmi let, když podle soudu I. stupně postačí uplynutí tří let, aby nastaly účinky vydržení členského podílu, jehož obsahem je i právo nájmu konkrétní jednotky po té, co se držitel chopil členského podílu v družstvu jako celku.

13. jméno FO se podle soudu I. stupně stal členem bytového družstva žalovaného, když se chopil svých práv člena družstva.

14. Podle soudu I. stupně ze shora uvedených právních jednání mezi jméno FO a jméno FO vyplývá, že jmenovaný zakoupil podíl v žalovaném družstvu včetně práva k předmětné nebytové jednotce a byla s ním na základě předložené dohody uzavřena i nájemní smlouva. Proto se mohl důvodně domnívat, že s podílem je spojeno i právo nájmu k převáděné nebytové jednotce.

15. jméno FO se podle soudu I. stupně chopil plně práv vlastníka členského podílu (s právem nájmu ke konkrétní nebytové jednotce), přičemž toto právo vykonával po dobu delší tří let a v souladu s § 134 odst. 1 OZ členský podíl vydržel ve formě, která je neoddělitelně spjata s právem nájmu k předmětné nebytové jednotce.

16. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (odvolatel) a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jeho změny a zamítnutí žaloby.

17. Odvolatel soudu I. stupně vytkl, že:

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání, však odvolání žalovaného důvodným neshledal.

19. Jak je zřejmé z obsahu spisu, je předmětem řízení to, zda jméno FO byl členem žalovaného družstva a zda podíl v žalovaném družstvu a práva s ním spojená, o němž žalobkyně tvrdila, že patřil jméno FO, zahrnoval také právo nájmu ateliéru (jednotky 101), když o této skutečnosti v řízení byl předložen žalobkyní přímý důkaz představovaný právním jednáním, chápaným soudy obou stupňů jako jeden celek, složeným z Dohody společně se Smlouvou, přičemž o uvedené skutečnosti žalobkyně předložila také nepřímý důkaz představovaný nájemní smlouvou ze dne 30. 6. 2006 o pronájmu ateliéru (jednotky 101) žalovaným jméno FO.

20. Žalovaný na jedné straně před soudem uvedl, že členství jméno FO v žalovaném družstvu v minulosti nezpochybňoval (č.l. 102) a na druhé straně v odvolání (námitka 8/) poukazoval na jím tvrzenou skutečnost, že jmenovaný nedoručil družstvu s Dohodu společně i Smlouvu a z toho důvodu nemohly nastat vůči žalovanému účinky převodu členských práv a jméno FO se tak členem družstva nestal.

21. Na tomto místě odvolací soud shodně se soudem I. stupně konstatoval, že jméno FO byl členem žalovaného družstva. Proto s ohledem na § 230 obchod. zák. před odvolacím soudem neobstály námitky žalovaného 3), 6), 7) a 8) zpochybňující členství jméno FO v žalovaném družstvu. Uvedená námitka před odvolacím soudem neobstála, bez ohledu na původní kladný postoj žalovaného ke členství jmenovaného, když podle prezenčního razítka je zřejmé, že žalovanému byla doručena ta část právního jednání (Dohoda), jež představovala ujednání o převodu členských práv v žalovaném družstvu.

22. Mimo to je správný i závěr soudu I. stupně v tom směru, že členství jméno FO svědčí naplnění podmínek pro závěr o vydržení předmětného podílu v žalovaném bytovém družstvu, když členský podíl v bytovém družstvu lze vydržet jako věc movitou, k čemu se průběžně hlásí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to i po žalovaným uváděném rozhodnutí Ústavního soudu, když ani Ústavní soud soudní praxi v uvedeném směru nezměnil, byť ve svém rozhodnutí uváděném odvolatelem vyjádřil jistou míru pochybností o délce potřebné nepřetržitě držby po dobu tří let. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že podle odvolacího soudu samostatně nelze vydržet právo nájmu.

23. Vedle toho podle žalovaného uvedené právní jednání tvořené Dohodou a Smlouvou podle námitky 5) nesvědčí o tom, že by právo nájmu ateliéru (jednotky 101) bylo součástí nějakého členského podílu, když nájemní smlouva uzavřená dne 21. 4. 2006 s jméno FO byla formulována jako komerční nájemní smlouva bez návaznosti práva nájmu ateliéru (jednotky Anonymizováno) na určitý podíl.

24. K uvedené námitce odvolatele odvolací soud považoval za významný poukaz žalobkyně jednak na znění Dohody a Smlouvy pojednávající o souvislosti převáděných práv v družstvu s právem nájmu k bytu (k jednotce vymezené prohlášením vlastníka a vlastněné družstvem) a jednak poukaz na celý žalovaným nezpochybňovaný (č.l. 25) řetězec vlastníků předmětného podílu v žalovaném bytovém družstvu, vykonávajících právo nájmu k předmětnému atelieru, potvrzovaný i předchozími vlastníky (např. svědkyně adresa č.l. Anonymizováno). Soud I. stupně i žalobkyně se přitom marně domáhala na žalovaném, jakožto držiteli dalších přímých důkazů, aby předložil listiny týkající se předchozích vlastníků předmětného konkrétního členského podílu v žalovaném bytovém družstvu, běžně v bytových družstvech zakládaných. Z těchto vyžadovaných důkazů by mělo být zjistitelné, zda součástí uvedeného mnohokrát převáděného členského podílu v žalovaném bytovém družstvu v době jeho vlastnění předchozími vlastníky (členy družstva) bylo i právo nájmu jednotky v žalovaném bytovém družstvu.

25. Jak je zřejmé z obsahu spisu, uvedený požadavek na předložení požadovaných důkazů byl i předmětem usnesení soudu I. stupně ukládající tyto důkazy předložit (č.l. 23), avšak nebylo mu vyhověno, když podle žalovaného žádnou takovou listinou nedisponuje.

26. Na tomto místě i odvolací soud považuje uvedený postoj žalovaného popírajícího vlastnictví uvedených listin za účelový, obdobně jak žalovaný účelově popíral členství jméno FO v žalovaném družstvu. Tento dílčí závěr odvolací soud opírá o skutečnost, že v případě žalovaného bytového družstva se jedná o relativně mladé bytové družstvo vzniklé až po změně poměrů v roce 1989, přičemž jiná bytová družstva, včetně velkých bytových družstev fungujících v období hluboce před uvedeným časovým předělem, obdobné informace o svých členech a převodech podílů bez problémů evidují, přičemž pochybnost o pravdivosti uvedených tvrzení žalovaného bytového družstva znásobuje skutečnost, že družstvo na druhé straně předložilo družstvem evidovanou velmi starou listinu z roku 1956, když tato nemohla zhoršit procesní pozici žalovaného, a to výměr o přidělení atelieru jméno FO, jenž po více jak 30 letech po obdržení výměru následně vstoupil do žalovaného bytového družstva, podíl v němž, jakož i práva s ním spojená, jsou předmětem tohoto sporu. V této souvislosti před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1) a 2) jeho odvolání, když odvolatel nedůvodně soudu I. stupně vytýká neprovedení zjevně nepodstatných důkazů a na druhé straně účelově odmítá předložit důkazy, jimiž s nejvyšší pravděpodobností disponuje.

27. Podle právního názoru odvolacího soudu tak soud I. stupně učinil správný skutkový závěr o tom, že součástí podílu v žalovaném družstvu, jejž vlastnil jméno FO, bylo i právo nájmu nebytového prostoru č. Anonymizováno v domě č.p. Anonymizováno, adresa, k.ú. adresa využívaného jako atelier. Na tom podle právního názoru odvolacího soudu nic nezmění ani skutečnost, že nájemní smlouva neuvádí souvislost nájmu s určitým podílem v družstvu, přičemž ani jiné žalovaným uváděné detaily nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jméno FO nemohou vést ke shora uvedenému závěru žalovaného o tom, že právo nájmu atelieru nebylo součástí předmětných členských práv řetězce vlastníků tohoto podílu od jméno FO až po jméno FO. I z tohoto důvodu před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1), 2) a 5).

28. Konečně před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 4) jeho odvolání, když žalovaným uváděné ojedinělé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 Co 597/96 nelze vztáhnout na projednávanou věc, neboť žalovaným uvedený případ (s ohledem na skutkové okolnosti řešené KS Ostrava) nedopadá na projednávanou věc a týká se zcela jiné problematiky, a to problematiky věcných břemen ve prospěch panující nemovitosti, která je předmětem spoluvlastnictví.

29. Ze všech těchto důvodů odvolací soud neshledal důvodnou odvolací argumentaci žalovaného a napadený rozsudek postupem podle § 219 o. s. ř. svým výrokem I. potvrdil.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a žalovaný jí proto zaplatí náklady odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč.

31. Náklady řízení žalobkyně byly představovány náklady na advokáta, jež tvoří jeho výdaje a jeho odměna za zastoupení podle ustanovení § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Podle uvedeného ustanovení náleží advokátovi žalobkyně za každý úkon vykonaný v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) odměna 2 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobkyně má právo podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. také na náhradu 1 176 Kč za daň z přidané hodnoty 21%.

32. Proto bylo rozhodnuto ve výroku bodu II. tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně.