VSPH 9 Cmo 2/2023-135

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o určení členství v družstvu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 41 Cm 70/2022-86,

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 41 Cm 70/2022-86 se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 17 353,82 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce Jméno advokáta A, advokáta.

1) Žalobkyně tak, jak byla žaloba podána, nemá na vydání navrhovaného určovacího výroku soudu naléhavý právní zájem. Za daných okolností ke sjednání efektivní právní jistoty a naopak k odstranění vzájemné právní nejistoty nepostačuje určit členství žalobkyně v družstvu, nýbrž bylo by nezbytné určit i výši členského podílu.

2) Sám soud prvého stupně uvádí, že žalobkyně zdědila pouze jednu třetinu členského podílu, že jedna třetina zděděného členského podílu byla v režimu vypořádacího podílu vyplacena sestře žalobkyně a že žalobkyně uzavřela se svým bratrem dohodu o tom, že vůči žalovanému bude za bratra žalobkyně členská práva vykonávat a plnit členské povinnosti žalobkyně. K převodu či přechodu zděděné jedné třetiny členského podílu z bratra žalobkyně na žalobkyni však ani podle soudu prvého stupně dojít nemělo. Na základě výroku I. napadeného rozsudku tak žalovaný neví, s jakým členským podílem má být žalobkyně členkou žalovaného družstva, potažmo jaký (jak velký) členský podíl měl na žalobkyni přejít. Má mít žalobkyně celý členský podíl jejího zemřelého otce, nebo má mít dvě třetiny tohoto podílu, a pokud tedy dvě třetiny, tak na základě čeho bratr žalobkyně pozbyl svoji zděděnou jednu třetinu, či má mít žalobkyně členský podíl pouze ve výši jedné třetiny a druhou třetinu má žalobkyně nějakým způsobem spravovat? Nic z uvedeného napadený výrok soudního rozhodnutí neřeší, pročež dle názoru žalovaného není na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem.

3) Není správný závěr soudu prvého stupně, že ke vzniku členství žalobkyně došlo přechodem na základě podané přihlášky a odsouhlasení představenstvem. Takto členství nevzniklo, neboť to je v rozporu se stanovami, když členský podíl je nedělitelný. Žalované družstvo pak členský podíl původního člena - zemřelého Anonymizováno nerozdělilo. K rozdělení fakticky došlo dědickým usnesením. Bylo věcí dědiců, aby uzavřeli dědickou dohodu o tom, že celý členský podíl nabývá dědictvím žalobkyně a že se oproti tomu zavazuje vyplatit zbylým dědicům 2/3 jeho hodnoty. Tato dohoda uzavřena nebyla a žalobkyně zdědila pouze pohledávku za družstvem v hodnotě 1/3 členského podílu, tj. nárok na vyplacení vypořádacího podílu odpovídající jedné třetině původního členského podílu. Pokud pak družstvo vyplatilo sestře žalobkyně vypořádací podíl odpovídající jedné třetině původního členského podílu, pak pouze plnilo dědické usnesení. Rozdělení členského podílu v případě uvažovaného přechodu členství není podle stanov možné. Družstevní podíl v žalovaném družstvu je podle § 607 z. o. k. a podle čl. 13 odst. 3. a 6. stanov při přechodu, ale i obecně nedělitelný, resp. nelze jej rozdělit. Argumentace žalobkyně, že rozdělení členského podílu při přechodu je možné, protože to stanovy explicitně nevylučují, není správná. Ust. § 607 z. o. k. - první věta zní: „Dovolují-li to stanovy, lze družstevní podíl rozdělit se souhlasem představenstva.“ Aby bylo možné družstevní podíl rozdělit, nestačí, aby to stanovy nezakazovaly, nýbrž stanovy to musí výslovně dovolovat. Členství žalobkyně v družstvu tak nevzniklo a na tomto závěru nic nemění ani přihláška žalobkyně a její schválení představenstvem. Ke vzniku členství je nezbytné splnění všech podmínek vyplývajících ze zákona a stanov s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 4271/2013: „I v případě přijetí za člena na základě písemné členské přihlášky vzniká členství v družstvu (až) po splnění všech podmínek vyplývajících ze zákona a stanov. Usnesení členské schůze o přijetí člena družstva tak samo o sobě ke vzniku členství nepostačuje. Musí dojít i ke splnění podmínek stanovených zákonem.“

4) Opakovaně je poukázáno na žalovaným vznesenou námitku promlčení uplatněnou v jeho stanovisku ze dne 20. 10. 2022 a upřesněnou při soudním jednání dne 2. 11. 2022. Žalovaný namítnul promlčení práva nabýt členský podíl přechodem na základě dědického usnesení s tím, že dědické usnesení nabylo právní moci dne 24. 9. 2012 a přihláška byla podána až dne 17. 3. 2016.

5) Žalobkyně nemohla nabýt členství v družstvu, resp. členský podíl ani vydržením, nikdy nebyla ani faktickým držitelem celého (stoprocentního) členského podílu, nebyla poctivým držitelem jedné třetiny družstevního podílu zakládajícího členství. Jednu třetinu družstevního podílu zakládajícího členství nelze v daném případě vydržet, protože ji nelze získat přechodem a ani převodem. Podle § 1090 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Držba žalobkyně k jedné třetině družstevního podílu zemřelého se nemohla zakládat na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Vlastnické právo k jedné třetině družstevního podílu totiž z výše uvedených důvodů v daném případě nelze přechodem a ani převodem nabýt. Žalobkyně v řízení netvrdila, jaký konkrétní družstevní podíl vlastně vydržením měla nabýt. Není tak zřejmé, zda žalobkyně měla vydržet celý (100%) družstevní podíl zemřelého, nebo zda měla vydržet pouze jednu třetinu družstevního podíl zemřelého. Žalobě v části vydržení družstevního podílu tak nelze vyhovět i z důvodů formálně procesních.

6) Ke smrti právního předchůdce žalobkyně došlo za platnosti obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., avšak k podání přihlášky již za platnosti z. o. k. Soud prvého stupně na daný případ aplikuje jak obchodní zákoník, tak z. o. k., a to z pohledu žalovaného aniž by náležitě vysvětlil z jakých důvodů a na základě jakých přechodných ustanovení z. o. k. Odvolateli tak není zcela zřejmé, zda k přechodu členského podílu mělo dojít podle obchodního zákoníku či podle z. o. k.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Jeho stěžejní argumentace je následující:

8. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne.

9. K odvolání se vyjádřila žalobkyně. Žalobkyně má za to, že soud své rozhodnutí zcela přesvědčivě odůvodnil, když se vypořádal rovněž s hodnocením jednotlivých provedených důkazů. Skutkové a právní závěry nalézacího soudu pak vyplývají z důkazů, které byly v řízení provedeny. Z uvedených důvodů se žalobkyně s rozsudkem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a navrhla, aby Vrchní soud v Praze odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle jejich dodatečné specifikace.

10. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy správně vyhodnotil a zjistil z nich všechny rozhodné skutečnosti. Pokud jde o aplikaci právní úpravy, pak podle § 3069 o. z. „při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele“. Zůstavitel adresa zemřel dne Anonymizováno, pročež dědění družstevního resp. členského podílu po něm se řídí právní úpravou zák. č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) ve znění ke dni 15.6.2012, především tedy ust. § 232 obch.zák. Nicméně, podle odvolacího soudu žalobkyně družstevní podíl v daném družstvu nabyla vydržením - jeho držbou v dobré víře minimálně ode dne 17. 3. 2016 až do dne 8. 7. 2019, tedy v době platnosti a účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, pročež vydržení samo s jím tudíž řídí. Na uvedenou držbu aplikoval nové právo - ust. § 1089 - 1098 o. z. Podle § 1090 odst. 1 o. z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízené oprávněnou osobou. Družstevní podíl je movitou věcí, pročež se na něj uplatní ust. § 1091 odst. 1 o. z. - k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. V daném případě byl družstevní podíl žalobkyní držen od 17. 3. 2016 rozhodně v dobré víře, neboť žalobkyně činila jen ta právní jednání, jež jí doporučilo samo družstvo - žalovaný resp. v konsenzu s ním. Držen byl družstevní podíl po dobu více než tří let, neboť teprve dne 8. 7. 2019 byl žalobkyni doručen dopis družstva o tom, že jí již nepovažuje za členku družstva resp. že se členkou v rámci dědění nestala. To přitom ačkoli samo družstvo jí v roce 2016 umožnilo podat přihlášku za člena družstva zjevně na základě zdědění části členského podílu po jejím otci /vyplývá to z provedených důkazů - přihláška za členku družstva/ a především tuto přihlášku i odsouhlasilo. Dále pak bylo v řízení prokázáno, že po odsouhlasení přihlášky s ní družstvo jako s členkou fakticky i právně jednalo. Žalobkyně se tak zcela legitimně domnívala, že se členskou družstva stala, a to v rámci dědění, nikoli originálně. Její dobrou víru nenarušuje tedy nesplacení základního členského vkladu, jak dovozuje družstvo, protože předpokládala nabytí členství v družstvu v rámci zdědění části členského podílu, a protože jeho celek byl v rámci dědického řízení kvantifikován na výše než 400 000 Kč, třetina na ní připadající by byla zcela postačující. Odvolací soud tedy, souhlasně s částí odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně řešící vydržení členského podílu, dospěl ke shodnému právnímu závěru jako soud prvního stupně v tom, že žalobkyně je členkou předmětného družstva - žalovaného. Toto členství nabyla jeho vydržením.

12. Za výše uvedené situace je nadbytečné zabývat se otázkami možnosti rozdělení členského podílu zůstavitele tak, jak k tomu v daném případě fakticky došlo. Nicméně odvolací soud se zabýval spravedlností celé věci v jejím komplexu, tedy i tím, zda jednotlivá právní jednání účastníků, resp. i dalších osob, vedoucí soud ke shora uvedenému závěru, byla činěna v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy. Dospěl k závěru, že ano. Došlo-li totiž družstvem k vypořádání sestry - spoludědičky žalobkyně z přešedšího členského podílu, došlo k němu, jak vyplynulo z provedeného dokazování i tvrzení obou účastníků ve výši jedné třetiny „členského podílu“ zůstavitele resp. třetinového vypořádacího podílu. Ohledně zbývající třetiny je na bratrovi žalobkyně, aby činil další právní jednání, potud ji zřejmě nelze považovat za vypořádanou. Nicméně tím, že fakticky nejenom žalobkyně a její sourozenci, leč původně (po dobu několika let) i samotné družstvo k věci přistoupilo tak, jako kdyby bylo možné jediný členský podíl po zemřelém členovi vypořádat jen v části (sestře žalobkyně) a do další části s ním spojit členství žalobkyně (družstvo takto postupovalo a chovalo se až do 8. 7. 2019), a zároveň žalobkyně jak výše odůvodněno vydržela družstevní podíl v družstvu (byť vzniklý v rámci na ní přešedší jen části původního členského podílu zůstavitele), došlo ke spravedlivému uspořádání potud, že nikdo nenabyl více, než by mu bylo bývalo připadlo resp. nezískal více práv na úkor jiného. Tedy že žalobkyně, ale ani její sestra (a zřejmě ani bratr) nezískali více, než kdyby došlo k řádnému postupu dle tehdy platného obchodního zákoníku. Na závěr odvolací soud ještě doplňuje, že plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žádost dědice o členství v družstvu není omezena žádnou zákonnou lhůtou (viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 2145/2020), kterážto otázka však ve výše uvedeném kontextu není zásadní.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, včetně výroku nákladového.

14. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné žalobkyni. Žalovaný je tudíž povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 17 353,82 Kč, jež sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč ve výši 9 100 Kč: vyjádření k odvolání ze dne 20. 12. 2022 a účast na jednání konaném před odvolacím soudem dne 22. 8. 2023 a dne 14. 11. 2023, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, a náhrady hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), celkem se jedná o částku ve výši 10 200 Kč a k tomu je třeba přičíst ještě náhradu cestovného ve výši 2 942 Kč (2 x 1 471 Kč), náhradu za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč (2 x 600 Kč /6 x 100 Kč dle § 14 vyhlášky/) a náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 3 011,82 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 17 353,82 Kč, jež je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. Odvolací soud však nepřiznal náhradu za odměnu za úkony právní služby: 2 x „porada s klientem přesahující 1 hodinu“. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. je soud oprávněn přiznat účastníku jen tu náhradu nákladů řízení, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který úspěch ve věci neměl. Rozsah náhrady je tedy omezen účelností vynaložených nákladů, přičemž účelně vynaložené náklady musí být soudu také řádně doloženy. Náklady řízení spočívající v „poradě s klientem přesahující jednu hodinu“ (dle § 11 odst. 1 písm. c/ vyhlášky) by musely být tudíž také řádně, tj. přezkoumatelně doloženy, (např. protokolem zaznamenávajícím celý průběh jednání, resp. obsahující stěžejní body takové porady, včetně uvedení přesných časů proběhnutého jednání), nikoliv jen čestným prohlášením, ve kterém je zastoupeným potvrzena existence konání porady bez dalšího tak, jako v posuzovaném případě. Nutno zdůraznit, že coby úkon právní služby nelze v souladu s vyhláškou považovat jakoukoliv poradu s klientem, ale jen takovou, jež přesáhla jednu hodinu, ani to však neznamená, že by takový úkon právní služby musel být automaticky přiznán. Muselo by být splněno kritérium spočívající v tom, že se jednalo v případě takové porady s klientem o účelně vynaložený náklad. Splnění tohoto kritéria lze usuzovat z dalšího procesního postupu tohoto účastníka řízení. Aby se jednalo o účelně vynaložený náklad, pak by musel soud vyhodnotit s kladným výsledkem, že úkony, které byly advokátem po poradě s klientem následně učiněny (a jsou považovány za účelné uplatňování práva), by nebyly jinak advokátem učiněny. Jinak řečeno, že advokát učinil následující úkony v přímě příčinné souvislosti s předchozí poradou s klientem a bez této porady by tyto úkony nebyl učinil, čímž by se dopustil porušení svých povinností chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Vzhledem k tomu, že ve smyslu § 16 zákona o advokacii advokát pokyny klienta není vázán a je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta (aniž by s ním byl povinen uskutečňovat jakékoliv porady), budou případy v civilním řízení, kdy lze takový úkon považovat za náklad účelně vynaložený, spíše naprosto výjimečnou záležitostí. Z vyloženého důvodu tedy odvolací soud tuto požadovanou náhradu účastníkovi nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.