VSPH 7 Cmo 156/2024-22

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudkyň JUDr. Milady Uhlířové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatelky: Jméno navrhovatelky A, IČO IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa navrhovatelky A ⟪LB:lb_003⟫ insolvenční správkyně dlužníka Jméno navrhovatelky B, IČO IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa navrhovatelky B ⟪LB:lb_005⟫ za účasti: 1) Jméno navrhovatelky C. v likvidaci, IČO IČO ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa navrhovatelky C ⟪LB:lb_007⟫ 2) Jméno navrhovatelky D, narozený Datum narození navrhovatelky D ⟪LB:lb_008⟫ bytem Adresa navrhovatelky B ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2024, č. j. 64 Cm 182/2023-8,

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odvolal Jméno navrhovatelky B (dále též „likvidátor“) z funkce likvidátora společnosti Jméno navrhovatelky C. v likvidaci (dále jen „společnost“) [výrok I.], novým likvidátorem jmenoval Jméno navrhovatelky A, IČO IČO, sídlem Adresa navrhovatelky A [výrok II.], účastníku 2) uložil povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč [výrok III].

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se navrhovatelka domáhala odvolání účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců. Návrh odůvodnila tím, že likvidátor společnosti je nečinný, což dovozovala z toho, že likvidátor nebyl schopen ani ochoten během posledních 15 let likvidaci společnosti realizovat, v podstatě neučinil v rámci předmětné likvidace žádné kroky z běžných úkonů likvidátora, zejména dosud neučinil oznámení o vstupu společnosti do likvidace prostřednictvím Obchodního rejstříku s výzvou na věřitele k přihlášení pohledávek za společností do likvidace, nezaložil do sbírky listin žádnou řádnou účetní závěrku společnosti od doby jejího vzniku dosud, nebyl schopen zjevně nemalý majetek likvidované společnosti zavčasu zpeněžit a použít finanční prostředky k likvidaci, když evidentně došlo k výraznému úbytku na ceně strojů, které během posledních let značně zastaraly a stěží lze aktuálně odhadnout, zda a jak se podaří je zpeněžit, naopak umožnil „zašantročení“ majetku společnosti, nebyl schopen (ani ochoten) předmětnou provozovnu umístěnou v nemovitostech v specifikovaných v návrhu (k nimž dlužník pozbyl vlastnická práva k 6. září 2022), resp. věci společnosti v termínu poskytnutém novým vlastníkem nemovitostí, který je získal v dražbě (společnost právnická osoba), vyklidit.

3. Soud prvního stupně vyzval společnost a likvidátora k vyjádření k podanému návrhu. Společnosti i likvidátorovi byla výzva doručena; na výzvu však nebylo reagováno. Z obchodního věstníku zjistil, že likvidátor po vstupu společnosti do likvidace neoznámil její vstup do likvidace všem známým věřitelům. Společnost do likvidace vstoupila v roce 2008, likvidátor nezveřejnil mimořádnou účetní závěrku a ani po vstupu společnosti do likvidace nezaložil do sbírky listin žádné listiny.

4. Soud prvního stupně dovodil, že právní zájem navrhovatelky na požadovaném odvolání stávajícího likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora je dán. Uzavřel, že v řízení byly splněny podmínky pro odvolání likvidátora z funkce ve smyslu § 71 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Je zřejmý liknavý přístup dosavadního likvidátora, když likvidace společnosti trvá více než 15 let a nebyla dosud řádně provedena a ukončena. Likvidátor beze zbytku nesplnil ani základní zákonem stanovené povinnosti (jež v odst. 13 odůvodnění specifikuje), přičemž nesplnění těchto elementárních zákonných povinností likvidátora, s přihlédnutím k době trvání likvidace, odůvodňuje jeho odvolání z funkce a jmenování nového likvidátora (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2019, sp. zn. 14 Cmo 95/2019).

5. Proto soud prvního stupně odvolal stávajícího likvidátora z funkce a ze seznamu insolvenčních správců jmenoval likvidátora nového.

6. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Úspěšné navrhovatelce přiznal náklady řízení ve výši 2 300 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku za návrh 2 000 Kč a z paušální náhrady ve výši 300 Kč za 1 úkon (návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a rozhodl tak, že se Jméno navrhovatelky D z funkce likvidátora neodvolává a nejmenuje se nový likvidátor.

8. Domnívá se, že nejsou splněny podmínky pro jeho odvolání z funkce likvidátora společnosti a jmenování likvidátora nového. Jako likvidátor vykonával veškeré kroky k ukončení činnosti a k likvidaci společnosti dané mu zákonem (oznámil vstup společnosti do likvidace, provedl uzavření účetních knih ke dni vstupu společnosti do likvidace a sestavil mimořádnou účetní závěrku, k uvedenému datu rovněž sestavil seznam závazků, pohledávek a majetku, k 31. prosinci 2011 byl veškerý majetek společnosti zpeněžen, k datu „31. listopadu“ 2011 byly závazky společnosti uhrazeny). Účetní doklady předložil insolvenční správkyni, tyto následně zabavila společnost právnická osoba Navrhovatelce je známo, že společnost nemá žádný majetek, žádné závazky ani žádné pohledávky, tuto skutečnost insolvenční správkyni sdělil; likvidační zůstatek a uhrazení závazků jeho věřitelů z tohoto zůstatku nelze tudíž předpokládat. Změna likvidátora nepřinese do majetkové podstaty v insolvenčním řízení žádné finanční prostředky.

9. Navrhovatelka považuje námitky odvolatele za účelové, svá tvrzení odvolatel nedokládá. Pokud by likvidátor plnil své povinnosti řádně, společnost by byla již dávno zlikvidována a vymazána z obchodního rejstříku. Podrobně se vyjadřuje k plnění povinností likvidátora s tím, že je zřejmé, že odvolatel dlouhodobě není kompetentní k tomu, aby ve funkci likvidátora společnosti pokračoval a zdárně ji dokončil. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že napadené usnesení z níže uvedených důvodů neobstojí.

11. Podle § 21 o. s. ř. za právnickou osobu jedná a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby (odst. 2). Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (odst. 4).

12. Podle § 32 odst. 2 o. s. ř. zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

13. Řízení o odvolání likvidátora z funkce, popř. jmenování nového likvidátora právnické osobě soudem je tzv. nesporným řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob podle § 85 až § 93 z. ř. s., které lze zahájit i bez návrhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2277/2020, odst. 27 odůvodnění). Otázka náhrady nákladů řízení upravených v tomto zákoně je řešena v § 23 a 24 z. ř. s, primárně se řídí § 23 větou první z. ř. s. (soud prvního stupně tuto skutečnost však pominul, když o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř.).

14. Z obsahu spisu se podává, že v řízení jedná za společnost účastník 2) coby její likvidátor.

15. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku společnosti odvolací soud zjistil, že společnost byla založena v roce 2003; Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. července 2008, č. j. 77 Cm 216/2008-2, které nabylo právní moci dne 24. července 2008, rozhodl o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora; společnost má jediného společníka – Jméno navrhovatelky B, který je jejím likvidátorem, zároveň je jediným jednatelem společnosti.

16. V usnesení ze dne 9. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, Nejvyšší soud (mj.) uzavřel, že „Fyzická osoba, která je členem statutárního orgánu právnické osoby, nemá právo jednat jménem této právnické osoby ve sporu, který s ní vede... Ve zvláštních řízeních soudních je ovšem situace odlišná právě v tom, že účastníci těchto řízení nevystupují v kontradiktorním postavení. Proto zde na střet zájmů, který je přirozeně přítomný mezi stranami sporných řízení, nelze usuzovat jen s odkazem na procesní postavení účastníků. Otázku, zda mezi účastníky řízení, která nemají spornou povahu, dochází ke střetu zájmů, jenž je imanentní mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, je nutné řešit s odkazem na povahu (hmotně) právního vztahu, který má být v řízení vypořádán. Proto je namístě vycházet z toho, že ke střetu zájmů, jenž je přirozeně přítomný mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, dochází v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce pouze ve vztahu mezi osobou, která má být vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, a obchodní korporací, které se týká důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena. Za tuto obchodní korporaci proto v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce nesmí jednat ten, kdo má být z výkonu funkce jednatele vyloučen. Vyšel-li tedy odvolací soud z toho, že vylučovaný jednatel nemůže v řízení již jen kvůli svému procesnímu postavení jednat za první společnost, a proto je namístě jí ustanovit opatrovníka, neboť zde není nikdo, kdo by byl oprávněn za první společnost jednat, je jeho právní posouzení této právní otázky správné. Existuje-li totiž střet zájmů mezi účastníkem (právnickou osobou) a osobou za něj jednající, jsou procesní úkony, které jednající osoba za právnickou osobu činila, od počátku neúčinné a soud k nim nesmí přihlížet (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2020, sp. zn. 20 Cdo 1453/2020).“

17. S výše uvedenými závěry se odvolací soud ztotožňuje a dle jeho názoru jsou obdobně použitelné i v nadepsané věci. Je tudíž zřejmé, že ke střetu zájmů, který je přirozeně přítomný mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, dochází v řízení o odvolání likvidátora z funkce ve vztahu mezi osobou, která má být z funkce likvidátora odvolána, a obchodní korporací, ve které dotčená osoba funkci likvidátora vykonává. Za tuto obchodní korporaci proto v řízení o odvolání likvidátora z funkce nesmí jednat ten, kdo má být z funkce likvidátora odvolán (ke shodnému závěr dospěl Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 30. března 2022, sp. zn. 7 Cmo 93/2020).

18. Odvolací soud připomíná, že občanském soudním řízení jedná za společnost v likvidaci podle § 21 odst. 2 o. s. ř. likvidátor; to neplatí, nemá-li společnost likvidátora nebo jde-li o řízení, v němž je zastoupení společnosti likvidátorem vyloučeno (§ 32 odst. 2 o. s. ř.). K řečenému srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; tento závěr přijatý v poměrech obchodního zákoníku, je použitelný i pro právní úpravu platnou od 1. ledna 2014.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud dospěl k závěru, že společnost nebyla v daném řízení zastoupena osobou oprávněnou za ni jednat pro střet zájmů (§ 32 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož zde není jiná osoba oprávněná za společnost v soudním řízení jednat, bylo namístě ustanovit jí procesního opatrovníka postupem dle § 29 odst. 2 o. s. ř. Řízení je tak zatíženo zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., bránící věcnému přezkumu napadeného usnesení, a ke které je odvolací soud povinen přihlížet z moci úřední podle § 212a odst. 5 o. s. ř. Jde o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemůže být zjednána náprava.

20. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

21. O nákladech řízení, včetně nákladů odvolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.