VSPH 9 Cmo 268/2023-16

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 59 890 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 28 Cm 677/1997,

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. května 2001, sp. zn. 28 Cm 677/1997, se zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Dne 17. 4. 1997 podala žalobkyně (její tehdejší odštěpný závod právnická osoba) proti žalovanému návrh na vydání platebního rozkazu pro částku 59 890 Kč s příslušenstvím, a to nejspíše z důvodu neplnění pojistné smlouvy č. Anonymizováno.

2. Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) v předmětné věci rozhodl rozsudkem ze dne 18. 5. 2001.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání.

4. Dne 14. 9. 2001 byla věc přerušena z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalovaného. Konkursní řízení je vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 K 24/2001.

5. V této věci došlo ke ztrátě spisu a nepodařilo se provést ani jeho rekonstrukci. Není tedy znám ani výrok a odůvodnění napadeného rozsudku.

6. Jelikož nemá žalobkyně k dispozici již žádné podklady k žalobě, neboť byly skartovány, a spis byl během let zcela ztracen, vzala žalobkyně žalobu zpět.

7. Žalovaný soudu sdělil, že souhlasí se zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby.

8. Podle § 222a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odst. 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odst. 2).

9. V daném případě vzala žalobkyně žalobu zpět za odvolacího řízení a žalovaný vyslovil se zpětvzetím souhlas. Odvolací soud proto postupoval v souladu s § 222a o. s. ř. a rozhodl tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I.

10. Zastavení řízení nebrání ani skutečnost, že řízení v projednávané věci je přerušeno podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Účel přerušení řízení pro konkurs totiž nebrání tomu, aby žalobce vzal žalobu zpět a aby soud rozhodl o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, uveřejněné pod R 43/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů s ohledem na to, že žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu ztráty spisu a nemožnosti provést jeho řádnou rekonstrukci. Za této situace (a s ohledem na prohlášení konkursu na majetek žalovaného, který trvá již přes 20 let) nelze dospět k závěru, že by žalobkyně zavinila zastavení řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).