VSPH 12 Cmo 37/2025-96

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. adresa ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 20 Cm 10/2024-87,

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným usnesením rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému.

2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalovaným poskytnutá tvrzení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech nepovažuje za úplná a pravdivá. Žalovaný nepředložil, přestože k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, výpisy ze svých bankovních účtů za období posledních šesti měsíců, aniž by tvrdil, že žádný účet nevlastní, nedoložil ani výpis z katastru nemovitostí či výpis z registru vozidel. Soud prvního stupně měl dále za to, že žalovaný nejasně popsal situaci ohledně svých měsíčních příjmů a výdajů. Sdělil totiž, že jeho jediným příjmem je mzda ve výši 39 270 Kč měsíčně, soud prvního stupně však z obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný je jednatelem v celkem v devíti obchodní společnostech (právnická osoba., IČO IČO, právnická osoba., IČO IČO, Anonymizováno., IČO IČO, právnická osoba, IČO IČO, právnická osoba, IČO IČO, právnická osoba, IČO IČO, právnická osoba, IČO IČO, právnická osoba, IČO IČO, a právnická osoba, IČO IČO), přičemž žalovaný toto angažmá zamlčel a nesdělil, jaké mu z něj plynou příjmy. Soud prvního stupně dále žalovanému vytýkal, že pokud tvrdil existenci finanční výpomoci od manželčiny rodiny a od přátel, nesdělil výši a četnost takové pomoci a nevylíčil majetkové poměry vypomáhajících osob, přestože i k tomu byl vyzván. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalovaný nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil jeho poměry. Namítal, že mu nelze vytýkat, že nevyužil ustáleného formuláře pro sdělení skutečností týkajících se jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů, které podle jeho názoru vylíčil úplně a jasně již v původním podání, proto již nereagoval na následující výzvu soudu prvního stupně. Jeho požadavky nadto žalovaný „shledal jako rozporné s jeho zájmem na ochranu soukromí ve smyslu Listiny základních práv a svobod“. Žalovaný dále namítal, že jasně uvedl, že nevlastní ani vozidla, ani nemovitý majetek, což lze ověřit ve veřejně přístupných rejstřících. Co se týče jeho angažmá ve společnostech, tak některé z nich nikdy nevykonávaly činnost, další se staly zcela neaktivními od doby úpadku společnosti adresa tedy výstavce směnky, o které je vedeno nynější řízení. Žalovaný tedy z titulu jednatelství nemá žádné příjmy. Osoby, které žalovanému finančně vypomáhají, to činí z morálních důvodů, nehodlají však sdělovat žalovanému, a tedy ani soudu, své majetkové poměry. Rozhodně však od nich nelze očekávat, že by za žalovaného zaplatily soudní poplatek, na něj potřebné prostředky si žalovaný, právě s ohledem na svou celkovou majetkovou situaci, není schopen žádným způsobem opatřit. Žalovaný ve výsledku navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 20 Cm 10/2024-63, proti němuž podal žalovaný včasné odvolání, v návaznosti na výzvu k zaplacení soudního poplatku ve výši 100 334 Kč požádal žalovaný podáním ze dne 8. 11. 2024 o osvobození od soudních poplatků, zároveň popsal své osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, že bydlí se svou manželkou Anonymizováno, má vyživovací povinnost k synům z prvního manželství ve výši 7 000 Kč měsíčně a 5 000 Kč měsíčně, synům dále platí životní pojištění 1 018 Kč a 1 231 Kč měsíčně. Příjem žalovaného představuje mzda od zaměstnavatele právnická osoba, která činila ve druhém kalendářním čtvrtletí roku 2024 v průměru 39 270 Kč měsíčně. Žalovaný dále sdělil, že nemá žádné příjmy mimo pracovní poměr, ani příjmy z podnikání nebo z pronájmu, nepobírá důchod ani dávky sociálního zabezpečení, příjem jeho manželky ze zaměstnání činí v průměru 29 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný taktéž tvrdil, že nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty (tj. nemovitosti, motorová vozidla, šperky, umělecká díla). Žalovaný dále uvedl, že splácí úvěr u právnická osoba ve výši 1 000 000 Kč s měsíční splátkou 11 179 Kč, spotřebitelský úvěr u právnická osoba ve výši 500 000 Kč s měsíční splátkou 6 941 Kč a spotřebitelský úvěr u právnická osoba ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou 2 780 Kč. Manželka žalovaného hradí dva hypoteční úvěry s měsíčními splátkami 15 713 Kč a 5 916 Kč. Žalovaný konečně tvrdil, že jsou s manželkou odkázáni na pomoc manželčiny rodiny a přátel žalovaného, kteří občas vypomohou peněžitým darem. Ze spisu se také podává, že soud prvního stupně vyzval žalovaného usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 20 Cm 10/2024-86, mimo jiné k předložení výpisů ze všech účtů za období šesti posledních kalendářních měsíců, k doložení příjmů manželky a výše a důvodu dluhů. Žalovaný na uvedené rozhodnutí nijak nereagoval.

6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

7. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnostem si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Rozhodnutí soudu musí vždy odpovídat požadavku, aby účastníku nebylo jen pro nepříznivou majetkovou situaci, pro kterou by nemohl zaplatit soudní poplatek, znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc od počátku soudního řízení. Žadatel je povinen své poměry prokázat.

8. Podle ustálené judikatury platí, že důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese zásadně ten, kdo o osvobození od soudních poplatků žádá (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, dostupné na www.nsoud.cz). Je tedy na žadateli, aby věrohodně tvrdil, že jeho celkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a aby tato svá tvrzení doložil. A contrario se tedy zásadně nejedná o povinnost soudu. Ustálená judikatura dále vychází z teze, že vyjevení skutečného rozsahu příjmů a majetku je podmínkou pro přiznání osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12, dostupné na www.usoud.cz).

9. Podle názoru odvolacího soudu, za respektování uvedených hledisek a zjištění, která z obsahu spisu vyplývají, je namístě žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznat. Jedním z kritérií, která jsou rozhodná pro úvahu, zda jsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je splnění povinnosti žadatele poskytnout soudu úplný a ucelený obraz o své osobní, majetkové a výdělkové situaci, což v nyní posuzovaném případu nenastalo.

10. Žalovaný sice sdělil výši svých příjmů a výdajů spojených s dětmi, což obojí i doložil. Jeho sdělení ohledně výši příjmů manželky se ale již pohybuje pouze v rovině nijak neprokázaných tvrzení, stejně tak sdělení o výši jeho závazků. Žalovaný ale především nesplnil povinnost uloženou mu soudem prvního stupně předložit výpisy z účtů, když zároveň ani netvrdí, že žádným účtem nedisponuje, přičemž taková situace by byla v současných obvyklých poměrech finančního fungování více než výjimečná. Již jen tato skutečnost je sama o sobě způsobilá k přijetí závěru, že žalovaný nevylíčil, a především neprokázal své poměry způsobem, který předpokládá možnost přiznání dobrodiní, jímž osvobození od soudních poplatků bezesporu je. Žalovaný rovněž víceméně odmítá sdělit další údaje nezbytné pro celkové posouzení jeho situace, a to výši a četnost jím tvrzené finanční výpomoci od příbuzných a přátel, což ve výsledku rovněž nevede k transparentnosti jeho finanční situace.

11. V tomto ohledu odvolací soud, v návaznosti na námitky žalovaného, uvádí, že každá osoba má samozřejmě právo na soukromí. Míru jeho ochrany je ale nutno poměřovat v kontextu s tím, čeho se taková osoba ve vztahu ke státu domáhá. Tj. požaduje-li výhodu co do osvobození od soudních poplatků, jakožto poměrně značnou úlevu na poplatkové povinnosti, je přímo úměrně tomu povinna sdělit veškeré údaje, na základě, kterých má být takový požadavek posouzen a poplatkové zatížení přesunuto do sféry veřejných rozpočtů, tj. na ostatní spoluobčany. A to žalovaný neučinil, což není možné tolerovat.

12. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud uzavírá, že žalovaný nevyjevil skutečný rozsah svých příjmů (které představují právě i tvrzené finanční výpomoci), což je podle ustálené judikatury podmínkou, jejíž nedostatek sám o sobě brání přiznání osvobození od soudních poplatků.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.