VSPH 14 Cmo 318/2024-290

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený rodné přijmení Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o určení neplatnosti smlouvy a vlastnictví podílu, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2024, č. j. 49 Cm 45/2018-278,

I. Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 141,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1) Princip procesního výsledku nelze chápat formálně, neboť nejen petit, ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá.

2) Teze, dle níž to, zda byla zpětvzatá žaloba podána důvodně, tedy zda zastavení řízení procesně zavinil žalovaný, lze zjistit jen z porovnání petitu žaloby a následného chování žalovaného, může být přepjatým formalismem a v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. V konkrétním případě může být nutné přihlížet i k odůvodnění žalobního petitu, a to za účelem eliminace stavu, který by byl v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Princip procesního výsledku nelze chápat formálně, neboť nejen petit, ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá.

3) Zavinění typicky může spočívat v tom, že účastník vzal žalobu zpět.

4) K tomu, aby při zpětvzetí žaloby nešlo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.

5) Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv.

6) Pro posouzení, zda byla (důvodně podaná) žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, je rozhodné, zda chování žalovaného vedlo k uspokojení žalobcova nároku a následnému zastavení řízení, tedy zda se žalovaný po podání žaloby choval tak, jak žalobce v žalobě požadoval, a to bez ohledu na skutečnost, zda žalovaný podle hmotného práva žalovanou povinnost měl; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen.

7) Při posuzování otázky, zda žaloba byla podána důvodně a zda byla vzata zpět pro chování žalovaného, však nelze postupovat toliko formálně; je-li např. předčasně podaná žaloba vzata zpět proto, že žalovaný po jejím podání zaplatil žalobou uplatněnou částku, nelze pominout, že žalovaný nemá jinou možnost než žalobou uplatněnou částku po podání žaloby (a poté, kdy žalobou uplatněná pohledávka dospěje) uhradit.

8) I při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutné vycházet z principů spravedlnosti (rozhodnutí nesmí být s ohledem na okolnosti konkrétní věci zjevně nespravedlivé).

9) Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně (jen) chování žalovaného. Jestliže není důvod k postupu podle § 146 odst. 2 o. s. ř., platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jež bylo zastaveno [§ 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

10. Žalobce zpětvzetí žaloby odůvodnil tím, že bylo pravomocně určeno, že J. Z. není společníkem společnosti, žalovaný tedy po podání žaloby ztratil pasivní věcnou legitimaci. Protože sporný podíl o velikosti 7 % nabyla v dobré víře Anonymizováno, je další vedení sporu z pohledu žalobce nesmyslné. Náhradu nákladů řízení požaduje z důvodu, že žalovaný zavinil zpětvzetí žaloby tím, že pozbyl pasivní legitimaci z důvodů na jeho straně (důvody jsou popsány shodně jako v podaném odvolání proti v záhlaví uvedenému usnesení, odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje). Žalovaný k výzvě soudu prvního stupně sdělil, že se zastavením řízení souhlasí, nicméně žádné důvody pro hrazení nákladů žalobci nespatřuje, když se žalobce sám rozhodl, že v řízení nebude pokračovat s právním nástupcem žalovaného. Uplatňuje náhradu nákladů řízení ve výši 45 254 Kč. Na to konto soud prvního stupně vydal v záhlaví uvedené usnesení.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

13. Odvolací soud ve své rozhodovací činnosti stran náhrady nákladů řízení dle § 146 o. s. ř. vychází z ustálení judikatury Nejvyššího soudu, z níž se podává se podává, že:

14. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2953/2014, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2606/2016, ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2890/2017, ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5486/2017, či ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, uveřejněné pod číslem 44/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek jakož i judikaturu tam citovanou.

15. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že:

16. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 3592/16, ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10, nebo ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 439/06.

17. Odborná literatura pak souzní v závěru, že zavinění nelze interpretovat v doslovném jazykovém smyslu, ale ve vztahu příčinné souvislosti, v němž příčinou je chování účastníka řízení (tedy i jeho projev vůle spočívající ve zpětvzetí návrhu), eventuálně též náhoda, a důsledkem je vznik nákladů druhého (dalšího) účastníka. Prvkem zavinění může být i náhoda, třeba i odpadnutí předmětu sporu, neboť nic z toho nelze přičíst k tíži toho, kdo se pouze bránil. Pokud jedna procesní strana zaviní, že řízení musí být zastaveno, pak soud ani nemůže o věci meritorně rozhodnout. Chybí-li však meritorní rozhodnutí, nelze rozhodovat o nákladech podle výsledku řízení. A posuzovat tuto otázku jako předběžnou by bylo proti smyslu zákona – soud by vedl fakticky celé řízení jen proto, aby zjistil, jak by dopadlo, kdyby proběhlo, a to vše jen kvůli otázce nákladů řízení. Navíc by toto ve skutečnosti provedené řízení bylo příčinou vzniku nákladů (znalecké posudky, jízdné atd.), o nichž se má ale jen rozhodnout (viz blíže Bílý, Martin. § 146 [Smír, zastavení řízení, odmítnutí návrhu]. In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Doležílek, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6.).

18. V poměrech projednávané věci žalobce vzal žalobu zpět v důsledku změny procesní situace, kdy žalovaný v průběhu řízení (tedy po podání žaloby) pozbyl pasivní věcnou legitimaci. Tedy nikoli v důsledku toho, že by mu žalovaný poskytl jakékoli plnění, resp. v poměrech projednávané věci, aniž by se domohl požadovaného stavu. Meritem věci je žalobcův požadavek na určení, že smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná, a určení, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti 7 % ve společnosti. První z kumulativních podmínek, kdy žalobce má v případě zpětvzetí žaloby právo na náhradu nákladů řízení, tedy splněna nebyla, neboť otázka důvodnosti podání žaloby vyřešena nebyla. Důvodnost podání návrhu je třeba zvažovat výlučně procesně, z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, přičemž důvody, které vedly žalovaného ke ztrátě pasivní věcné legitimace, nejsou pro rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby relevantní. Žalobce vzal žalobu zpět evidentně z důvodu obavy z procesního neúspěchu, neboť v průběhu řízení došlo na straně žalované k přechodu práv a povinností na jinou osobu, o jejímž vlastnictví stran sporného podílu ve společnosti bylo kladně (pravomocně) rozhodnuto v rámci jiného (shora uvedeného) řízení. Vůči této osobě se žalobce rozhodl svůj nárok nadále neuplatňovat. Uvedený motiv ke zpětvzetí žaloby však nelze přičítat k tíži žalovaného, bez ohledu na to, jak ke ztrátě pasivní věcné legitimace na jeho straně došlo.

19. S ohledem na výše uvedené důvody tedy odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně v nadepsané věci nepochybil, když žalobci s odkazem na § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, které mu v souvislosti s žalobcem uplatňovaným nárokem v řízení vznikly.

20. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že náklady řízení žalobce sestávají z 11 úkonů právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ AT, 3x účast na jednání před soudem dne 14. 2. 2019, 26. 3. 2019 a 6. 3. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g/ AT a 8x vyjádření ve věci ze dne 6. 3. 2019, 8. 4. 2019, 16. 4. 2019, 1. 7. 2020, 6. 9. 2022, 10. 1. 2023, 9. 1. 2024 a 19. 8. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d/ AT po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 AT, tedy celkem 34 100 Kč. Dále sestávají z 11 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT v celkové výši 3 300 Kč a 21% DPH z celkové částky ve výši 7 854 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Tedy řešená náhrada nákladů řízení činí celkem 45 254 Kč, jak správně uzavřel též soud prvního stupně.

21. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř.

22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši.

23. Žalovanému náleží náhrada za mimosmluvní odměnu advokáta ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 30. 9. 2024) ve výši 1 470 Kč dle § 11 odst. 2 písm. c/, § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 AT (při tarifní hodnotě 45 254 Kč), náhrada za 1 režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a náhrada 21 % DPH (z částky 1 770 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy celkem 2 141,70 Kč.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.