VSPH 2 Cmo 2/2025-44

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivana Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ zaniklého družstva: právnická osoba, AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, IČO IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátorky tituly před jménem jméno FO proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024, č. j. 73 Cm 70/2008-33

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal likvidátorce odměnu ve výši částka (výrok I.) s tím, že tato bude uhrazena prostřednictvím účtárny soudu prvního stupně po právní moci usnesení a dále náhradu hotových výdajů ve výši částka (výrok II.) s tím, že ve výši částka bude uhrazena z výtěžku likvidace a ve výši částka prostřednictvím účtárny soudu prvního stupně po právní moci usnesení.

2. V odůvodnění uvedl, že tituly před jménem jméno FO byla jmenována likvidátorkou družstva právnická osoba, v likvidaci, IČO IČO (dále jen Družstvo), usnesením ze dne 6. 10. 2008, č. j. 73 Cm 70/2008-12. Podáním ze dne 9. 10. 2024 podala likvidátorka návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Jednalo se o náklad spojený za zveřejnění v Obchodním věstníku (částka), cestovní náhrady za rok 2009 (částka), náklady vynaložené na ověřování podpisů (částka) a poštovní služby (částka), náklady za účetní služby (částka) a náklady vynaložené na archivaci dokumentů (částka). Výtěžek likvidace Družstva činil částka a Družstvo bylo vymazáno z obchodního rejstříku ke dni 16. 9. 2024.

3. Nárok likvidátora posoudil soud prvního stupně podle § 3043 odst. 2 o. z., § 71 odst. 6 a 9 obchodního zákoníku a dále podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem.

4. Pokud jde o výši odměny, byla likvidátorce přiznána částka ve výši částka. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorkou v souvislosti s likvidací Družstva vyšel soud prvního stupně z předloženého vyúčtování, kdy přiměřenou a obvyklou shledal položku ve výši částka za zveřejnění v obchodním rejstříku, položku ve výši částka - poštovné, položku ve výši částka - ověřování. S ohledem na zvýšenou složitost likvidace v důsledku prodeje nemovitosti položku ve výši částka za vedení účetnictví a náhradu cestovních výdajů ve výši částka za dvě cesty ze sídle likvidátora do Hořoviček.

5. Nepřiznal hotový výdaj ve výši částka jako náklad na archivaci, když pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo zjištěno, že společnost právnická osoba., IČO IČO nedisponuje koncesí k archivací dokumentů, když archivovat dokumenty může právě jen podnikatel, kterému byla tato koncese udělena. Jestliže likvidátor pověřil archivováním dokumentů společnost, k tomu neoprávněnou, nelze než uzavřít, že uplatněný hotový výdaj není výdajem účelně vynaloženým.

6. Pokud jde o zbylé cestovní výdaje ve výši částka, jejich náhradu soud nepřiznal, neboť je považoval za neúčelně vynaložené, když za účelně vynaložený nelze považovat výdaj za použití motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátor sídlo (adresa), existuje-li k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy). Pokud jde o cesty mimo město likvidátor ani přes výzvu soudu neupřesnil, proč nebylo možné účelu cest dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou či písemnou komunikací). Z uvedeného důvodu nebylo možné likvidátorce náhradu tohoto výdaje přiznat. Soud tedy likvidátorce přiznal náhradu nákladů hotových výdajů ve výši částka s tím, že výši částka bude uhrazena z výtěžku likvidace a ve zbylé části spolu s odměnou likvidátorky, prostřednictvím účtárny soudu.

7. Likvidátorka ve včasném odvolání proti usnesení navrhla změnu rozhodnutí soudu s tím, že by jí měla být soudem přiznána odměna ve výši částka a náhrada nákladů likvidace v plné výši, a to v částce částka s tím, že po odečtení příjmu z likvidace ve výši částka zbývá k úhradě částka. V odůvodnění odvolání uvedla především, že likvidátorovi jmenovanému soudem do funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 se stanoví výše odměny a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje (tedy i v případě, kdy likvidace skončila a soud o těchto nárocích rozhoduje po 1. 1. 2024). Odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2017, sp. zn. 14 Cmo 348/2015 a uvedla, že podmínkou aplikace § 8 odst. 2 citované vyhlášky není, že likvidace probíhá za ztížení podmínek, odměnu je možné zvýšit s přihlédnutím k okolnostem případu. Současná rozhodovací praxe Městského soudu je taková, že zpravidla přiznává likvidátorovi odměnu na horní hranici, tj. ve výši částka. Podle okolností případu lze odměnu likvidátorovi přiměřeně zvýšit až do výše částka. Jiné soudy zpravidla přiznávají odměnu ve výši Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno částka, a i více. Podle likvidátorky je likvidace nekontaktní společnosti komplikovanější, než když jsou k dispozici všechny podklady. Činí tak s odvoláním na Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu, který vypracovala adresa specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice, aktualizováno v roce 2009. Z tohoto pokynu vyplývá, že jednoduchá likvidace vyžaduje v průměru 32-60 hodin času likvidátora a neobsahuje zápočet času jednání likvidátora s jednotlivými úřady. Pokud jde o nepřiznání nákladů na cestovné, likvidátorka uvedla, že je povinností likvidátora prověřit, zda existuje majetek firmy a prověřit možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby. Jaké kroky činí je osobní zodpovědností likvidátora a je na jeho úvaze, kterých jednání se zúčastní osobně a kde postačuje písemný či telefonický kontakt. Dokládání způsobu provedení jednotlivých úkonů považuje za dehonestující. Poukázala i na to, že nepřiznání cestovného považuje za skandální i s přihlédnutím k tomu, že je osobou postiženou s průkazem ZTP. Pokud jde o výdaj ve výši částka za účetní služby, uvedla, že neexistuje předpis, který by zakazoval likvidátorovi, aby si přibral na pomoc odbornou firmu. Závěr soudu, že v případě neaktivní společnosti se nejedná o účelně vynaložený náklad, hodnotí jako nesprávný. Pokud jde o náklady archivace odvolává se na to, že nebylo soudem zohledněno, že firma, která byla k tomuto účelu využita, má v předmětu činnosti zapsanou činnost zprostředkovatelskou, v rámci které může vykonávat ledacos. Popisuje i úkony, které archivace dokumentů zahrnuje. Ze všech uvedených důvodů je navrhováno přiznání odměny ve výši částka a uznání vynaložených nákladů ve výši částka s tím, že po odečtení poskytnuté zálohy ve výši částka, zbývá k vyplacení na nákladech likvidace částka ve výši částka.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.

9. Z obsahu spisu, zejména pak z vyúčtování likvidace, odvolací soud zjistil, že likvidátorka vyčíslila výdaje vynaložené v souvislosti s prováděním likvidace v celkové výši částka s tím, že k úhradě zbývá částka po odečtení příjmu z likvidace ve výši částka. Výdaje se skládaly z částek částka (zveřejnění inzerátu v obchodním rejstříku), částka (účetní služby), Anonymizováno a částka (poštovné a správní poplatky), částka (archivace a manipulace se spisy) a částka (cestovné a parkovné).

10. Výdaje za inzerci v Obchodním rejstříku a výdaje za zpracování daňových přiznání tj., výdaje v celkové výši částka (součet částek částka, částka) soud přiznal. Stejně tak přiznal výdaj za poštovné ve výši částka a výdaj za ověřování ve výši částka.

11. Nepřiznal výdaj za archivaci dokumentů ve výši částka a ponížil výdaj vynaložený na cestovné, když z požadovaných částka přiznal pouze částku ve výši částka. K výdajům za archivaci uvedl, že archivovat dokumenty družstev může jen podnikatel, kterému byla udělena koncese, což není případ k tomuto účelu zvolené společnosti právnická osoba. IČO IČO. Pakliže tedy likvidátor pověřil archivováním společnost k tomu neoprávněnou, nelze než uzavřít, že se jedná hotový výdaj, který nebyl účelně vynaložený. Pokud jde o náhradu cestovného soud likvidátorce přiznal cestovné za 2 jízdy na trase adresa a zpět. Jednalo se o jízdy ze sídla likvidátora do Hořoviček. Zbytek nákladů na cestovné likvidátorka ani po výzvě soudu neupřesnila a neodůvodnila tak účelnost takového výdaje. Předmětem odvolání likvidátora je nepřiznaná výše jím vynaložených výdajů.

12. Pokud jde o odměnu likvidátorky odvolací soud ji ve shodě se soudem prvního stupně posuzoval podle vyhlášky č. 479/2000 Sb.

13. Podle § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši částka. Soud může odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše částka.

14. Na základě výše uvedeného je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že byla správně zohledněna míra odborné kvalifikace a odpovědnosti likvidátorky při předmětné likvidaci a přiznaná zvýšená odměna ve výši částka je zcela odpovídající. Takový závěr nakonec připouští i sama likvidátorka, když v podaném odvolání konstatuje, že výše odměny, jak je přiznána Městským soudem v Praze, v částce částka je zpravidla likvidátorovi přiznávána. Dovolávání se částky vyšší není na místě, když z průběhu likvidace se nepodává, že probíhala za ztížených podmínek. Pokud jde o časový odhad, jak jej likvidátorka v odvolání uvádí, jedná se o údaj obecný, aniž by byl nějakým způsobem porovnáván s předmětnou likvidací a jen na jeho základě není důvod pro navýšení odměny.

15. Pokud jde o náklady za archivní služby, je rozhodnutí soudu o jejich nepřiznání zcela na místě. Společnosti právnická osoba., která byla k zajištění archivace likvidátorkou oslovena, nemá tuto koncesi zapsanou v obchodním rejstříku. Proto je správný závěr soudu, že archivováním byla pověřena společnost k tomuto účelu neoprávněná a uplatněný hotový výdaj není výdajem účelně vynaloženým. K námitce likvidátorky, že soud se nezabýval možností zprostředkování archivních služeb touto společností, když takovou činnost má společnost zapsánu v obchodním rejstříku, odvolací soud uvádí, že tak soud učinit ani nemohl a nemůže, když takové okolnosti nebyly tvrzeny a z předloženého vyúčtování včetně faktury se taková okolnost nepodává.

16. Pokud jde o nepřiznané cestovní výdaje je správný závěr soudu, že likvidátorka neupřesnila ani přes výzvu soudu, proč nebylo možné účelu cest dosáhnout jiným způsobem. Likvidátorka tak neučinila ani v odvolacím řízení, ve kterém se dovolávala osobní zodpovědnosti likvidátora s tím, že je na něm, jaký způsob dopravy, vzhledem k charakteru jednání zvolí. Zvolený dopravní prostředek je jistě věcí likvidátora. Nicméně posouzení obvyklosti a účelnosti vynaložení cestovních výdajů je hledisko, ze kterého vychází soud při přiznání náhrady. K tomuto účelu je třeba použití osobního vozidla odůvodnit. V opačném případě nezbývá než náhradu takového výdaje nepřiznat.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.