VSPH 5 Cmo 53/2025-314

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Evy Hodanové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení náhrady škody 7 705 333,47 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. března 2025, č. j. 44 Cm 2/2023-299,

Usnesení se mění tak, že se řízení nezastavuje.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 3. 2025 v bodu I. výroku zastavil řízení. V bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V bodu III. výroku soud vrátil žalobci poměrnou část soudního poplatku ve výši 308 213,60 Kč po právní moci usnesení. V bodu IV. výroku soud vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu pro vrácení soudního poplatku ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení usnesení.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 24. 1. 2023, podanou k Okresnímu soudu Praha - západ, domáhal vůči žalovanému náhrady škody podle § 98 a § 99 insolvenčního zákona ve výši 7 705 333,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalovaný coby statutární ředitel společnosti právnická osoba., IČO IČO (dále též „Společnost“), porušil svou povinnost podat na Společnost dlužnický insolvenční návrh.

3. Usnesením č. j. Ncp 143/2023-19 ze dne 9. 3. 2023 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a věc byla postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

4. Žalobce podal dne 15. 1. 2020 u Okresního státního zastupitelství v Chomutově trestní oznámení vůči žalovanému pro podezření ze spáchání trestných činů podvodu, zvýhodnění věřitele, poškození věřitele a způsobení úpadku a oznámil vznik škody v souvislosti s trestním jednáním žalovaného, které se zakládalo na existenci pohledávek ze smluv uzavřených mezi žalobcem, případně jeho právním předchůdcem právnická osoba., a Společností. Jednalo se přitom o totožné pohledávky, které žalobce přihlásil do insolvenčního řízení. Trestní stíhání bylo zahájeno pod sp. zn. KRPU-26390/TČ-2020.

5. Soud odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1345/2005 ze dne 30. 10. 2007 a dospěl k závěru o existenci neodstranitelného nedostatku podmínek řízení v podobě litispendence, která spočívala v tom, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody na základě totožného skutkového základu jako v dříve zahájeném trestním řízení. Z toho důvodu soud řízení o žalobě pod bodem I. výroku usnesení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Současně soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku zaplaceného žalobcem, sníženého o 20 % podle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu pro vrácení části soudního poplatku.

6. Žalobce podal proti usnesení včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit tak, že se řízení nezastavuje, případně je zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že žaloba o náhradu škody byla podána dne 24. 1. 2023, avšak k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody se žalobce připojil teprve dne 18. 7. 2024. Žalovaný je trestně stíhán nejen pro spáchání trestného činu podvodu, ale spolu s ostatními obviněnými je stíhán pro dotační podvod. Nárok uplatněný žalobcem v trestním řízení má odlišný právní důvod i odlišnou výši oproti nároku uplatněnému žalobou. Napadené usnesení je nedostatečně odůvodněno a je též překvapivé.

7. Žalovaný podal proti rozhodnutí včas odvolání do bodu II. výroku usnesení a navrhl rozhodnutí v tomto rozsahu změnit a přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení. Odvolání odůvodnil tím, že zastavení řízení zavinil žalobce.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že námitka litispendence byla vznesena na jednání před soudem dne 13. 2. 2025 za přítomnosti žalobce a tudíž o námitce litispendence věděl. Navrhl rozhodnutí v bodech I., II. a IV. výroku potvrdit a bod II. výroku změnit a přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného namítal nesprávnost zastavení řízení, resp. ani v případě správnosti rozhodnutí o zastavení řízení by neměla být náhrada nákladů řízení žalovanému přiznána s ohledem na jeho protiprávní jednání v pozici statutárního orgánu. Navrhl rozhodnout případně o náhradě nákladů řízení podle § 150 o. s. ř.

10. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalobce jedůvodné.

11. Podle § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): „Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.“ Podle odst. 2: „Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.“

12. Podle § 99 odst. 1 insolvenčního zákona: „Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.“ Podle odst. 2: „Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel.“

13. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že odpovědnost osob uvedených v § 98 insolvenčního zákona za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 29 Cdo 1598/2017). Povinnost podat insolvenční návrh podle § 98 insolvenčního zákona je povinností trvající, nikoliv jednorázovou.

15. Z insolvenčního rejstříku plyne, že insolvenční řízení vůči společnosti právnická osoba. je vedeno před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS 2013/ 2020.

16. Skutek, který je předmětem trestního, resp. adhezního řízení, nebyl v napadeném usnesení dostatečně vymezen, resp. jeho vymezení zcela absentuje. Z obsahu spisu toliko plyne, že žalobce se coby poškozený připojil se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení v souladu s § 43 odst. 3 trestního řádu, a to dne 17. 7. 2024, tedy teprve po podání žaloby dne 24. 1. 2023. Již z toho důvodu nemůže být závěr o překážce dříve zahájeného (trestního, resp. adhezního) řízení správný.

17. Náhrada škody podle § 99 insolvenčního zákona spočívá v rozdílu mezi výší zjištěné a uspokojené pohledávky insolvenčního věřitele v rámci insolvenčního řízení a nelze ji bez dalšího ztotožnit s náhradou škody v rámci trestního řízení, která v dané věci ani nebyla skutkově vymezena, resp. nebylo známo vymezení skutku na základě obžaloby, a ani to, zda byla obžaloba podána. Z obsahu spisu toliko vyplývá, že se žalobce s nárokem na náhradu škody v trestním řízení toliko připojil, a to ve výši škody 11 347 270,60 Kč, jak plyne z přílohy označené jako „4. strana poučení poškozené právnické osoby a dotčené právnické osoby v tr. řízení ze dne 17. července 2024 (čl. 9692 tr. spisu)“, která byla připojena k vyjádření žalovaného na č. l. 125 spisu. Náhrada škody má na základě podané civilní žaloby činit 7 705 333,47 Kč, tedy se jedná i o odlišnou částku, než kolik činí náhrada škody uplatněná v trestním řízení.

18. Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru o neexistenci překážky litispendence a absenci důvodu pro zastavení řízení. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 a) ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. napadené usnesení tak, že se řízení nezastavuje.

19. Vzhledem ke zrušení (změně) bodu II. výroku nebylo již třeba rozhodnout o odvolání žalovaného do tohoto bodu výroku usnesení.

20. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž pravomocně skončí řízení o podané žalobě.

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.