VSPH 9 Cmo 306/2024-200

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Jméno navrhovatele, narozený Datum narození navrhovatele ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatele ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen Jméno Zástupce A, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ za účasti: Jméno advokáta., IČO IČO ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_007⟫ zastoupen Jméno Zástupce B, advokátem ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 20. 6. 2022, k odvolání účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2024, č.j. 18 Cm 208/2022 - 168,

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2024, č.j. 18 Cm 208/2022-168 se

1) ve výroku I.

a) v části týkající se schválení účetní závěrky za rok 2021 mění tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Jméno advokáta., konané dne 20. 6. 2022, přijatého pod bodem 3) programu ve znění „Valná hromada schvaluje účetní závěrku společnosti za rok 2021“ se zamítá,

b) v části týkající se rozdělení zisku zjištěného ze schválené účetní závěrky za rok 2021, jíž soud prvního stupně vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti Jméno advokáta., konané dne 20. 6. 2022, přijatého pod bodem 3) programu ve znění „Valná hromada schvaluje zisk zjištěný ze schválené účetní závěrky ve výši 27 914 377,98 Kč bude převeden na účet 428 – Nerozdělený zisk“ potvrzuje.

2) ve výroku III. mění tak, že navrhovatel je povinen zaplatit účastnici na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 13 587,19 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce - Jméno Zástupce B, advokáta.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1) Soud prvého stupně ve výroku III. odvoláním napadeného rozsudku rozhodl tak, že uložil účastnici povinnost uhradit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši Kč 31 819,24 a toto své rozhodnutí odůvodnil tak, že navrhovatel měl ve věci úspěch v podstatné části. Odvolatelka se s názorem soudu prvního stupně ohledně úspěchu ve věci nemůže ztotožnit. Předmětem řízení, jak jej navrhovatel ve svém podání vymezil, bylo posouzení platnosti dvou usnesení valné hromady společnosti přijatých na valné hromadě konané dne 20. června 2022. Soud výrokem I. co do vyslovení neplatnosti jednoho usnesení valné hromady vyhověl, výrokem II. návrh v té části, kdy se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti druhého usnesení valné hromady, zamítl. Prostou logikou nelze dospět k jinému závěru, než že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je shodný. Soud prvního stupně sice správě odkázal na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., avšak nesprávně jej vyložil a aplikoval, když dle tohoto ustanovení mělo být správně s ohledem na shodný poměr úspěchu a neúspěchu rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2) Soud prvého stupně rozhodl zcela nesprávně, pokud jde o rozsah vyslovené neplatnosti usnesení valné hromady. Soud ve výroku I. určil neplatnost celého napadeného usnesení valného hromady, které však fakticky sestává ze dvou částí – jednak schválení účetní závěrky za rok 2021, jednak rozhodnutí o převedení zisku zjištěného z této účetní závěrky na účet 428 – Nerozdělený zisk. Pokud soud prvého stupně vyslovil neplatnost celého usnesení valné hromady, učinil tak v rozporu s obsahem provedeného dokazování. V rámci celého řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by byť jenom zpochybnil platnost, určitost a věrohodnost účetní závěrky společnosti za rok 2021. Navíc, vyslovením neplatnosti této účetní závěrky dochází k naprosto absurdní situaci, kdy společnost má schválené všechny účetní závěrky do roku 2020, včetně a následně účetní závěrky za roky 2022 a 2023, avšak nedošlo k řádnému schválení účetní závěrky za rok 2021. Odvolatelka v této souvislosti odkázala na ustanovení § 260 o.z., V daném případě pak nadto ani k žádnému porušení zákona či stanov nedošlo, tím spíše tedy neměl soud vyslovovat neplatnost prvé části předmětného usnesení valné hromady, jímž bylo rozhodnuto o schválení účetní závěrky za rok 2021.

3) Soud rovněž vyvozuje z provedeného dokazování skutkové závěry, které z něj reálně nevyplývají, a tyto právně hodnotí. Soud v bodu 21. odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku uvedl, že společnost měla velikou rezervu, když na účtech společnosti byl téměř dvojnásobek hotovosti, než bylo třeba k rekonstrukci hotelu, přičemž odkazuje na bod 16. odůvodnění. V bodu 16. nicméně soud prvého stupně konstatuje skutková zjištění o stavu bankovních účtů společnosti ke dni 3. dubna 2024, tedy nikoli k okamžiku konání valné hromady, na níž byla přijata napadaná usnesení. Ke stavu bankovních účtů společnosti ke dni konání valné hromady pak nebyl v rámci řízení před soudem prvého stupně proveden ani jediný důkaz. Právní závěr soudu prvého stupně, uvedený v bodu 24. odůvodnění, dle něhož námitka společnosti, že společnost potřebovala vysokou hotovost jako záruku pro případ znehodnocení podle smlouvy o prodeji společnosti právnická osoba. je nedůvodná už ze své podstaty, je pak naprosto v rozporu s provedeným důkazem – smlouvou o převodu podílu v uvedené dceřiné společnosti právnická osoba. Přestože je hovořeno též o záruce jméno FO a jméno FO, je primárně odpovědnou osobou z titulu ručení za případné vady převáděného podílu účastnice jakožto společník společnosti právnická osoba. Teprve v případě, kdyby nebylo možno uspokojit pohledávku z případné odpovědnosti za vady z majetku „žalovaného“, přecházela by povinnost k náhradě na jednatele účastnice. Závěr soudu o tom, že „ze smlouvy není žádná podobná záruka jasně patrná“ pak svědčí o nedostatečném a zcela nesprávném hodnocení provedeného důkazu ze strany soudu, in eventum o nedostatečném seznámení se s obsahem tohoto důkazu vůbec. Naopak lze považovat za zcela legitimní snahu jednatelů společnosti, aby účastnice disponovala dostatečnou hotovostí pro případ, kdyby došlo k uplatnění nároků z případných vad ze strany kupujícího obchodního podílu, eventuálně dokonce k odstoupení od smlouvy jako celku, kde by samozřejmě následovala povinnost k vypořádání dle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení, tj. k vzájemnému vrácení všech přijatých plnění.

4 )Námitka společnosti, že společnost potřebuje vysokou hotovost na rekonstrukci hotelu Anonymizováno byla rovněž vyvrácena. Jde o podobný případ – celá konstrukce vznikla až po roce 2021, nijak se nedotýkala zisku za rok 2021 a s ohledem na prokázanou výši investice cca 35 milionů, a to z podstatné části až v roce 2024, ji zcela bez problémů mohl uhradit zisk za prodej společnosti právnická osoba. (80 milionů, z podstatné části v roce 2022), což se také asi stane.

4) Odvolatelka se nemůže ztotožnit s hodnocením, kterým soud uzavřel otázku průběhu valné hromady konané následně v roce 2023. V řízení před soudem prvého stupně byl proveden důkaz v podobě zápisu z valné hromady ze dne 28. června 2023, na níž byla schvalována účetní závěrka žalovaného za rok 2022 a bylo navrženo též rozdělení zisku ve výši celkem Kč 77 100 000,- mezi společníky (každému tedy Kč 25 700 000,-). Pro věc podstatnou skutečností z tohoto zápisu vyplývající je způsob hlasování navrhovatele, který hlasoval o otázce rozdělení zisku tak, že se zdržel hlasování. Tuto dle názoru odvolatelky klíčovou skutečnost soud lakonicky přešel vyjádřením ve znění „tato skutečnost je poněkud v rozporu s tvrzením navrhovatele, nicméně soud k ní nepřihlížel s ohledem na to, že se jednalo o další rok a odlišnou situaci, která není předmětem sporu“. Odvolatelka uvedený názor soudu nesdílí. Domáhá-li se navrhovatel určení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o převedení zisku za rok 2021 na účet nerozděleného zisku s odůvodněním, že mu tím bylo upřeno právo na výplatu podílu na zisku společnosti, a následně v době, kdy je již veden tento soudní spor, vyjádří na valné hromadě účastnice svůj lhostejný postoj k výplatě podílu na zisku, tedy nehlasuje výslovně pro vyplacení, je zřejmé, že se možnosti dosáhnout výplaty podílu na zisku dobrovolně vzdává. Pokud by skutečně motivací navrhovatele byla snaha dosáhnout výplaty podílu na zisku účastnice, jistě by využil každé možnosti k tomu, aby tohoto cíle dosáhl. Zdržení se hlasování o této otázce však o skutečném opravdovém zájmu navrhovatele rozhodně nevypovídá.

5) Soud nesprávně interpretuje judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k projednávané věci, když přenáší bez dalšího judikaturní závěry vztahující se k akciové společnosti i na projednávanou věc, kde jsou řešeny poměry ve společnosti s ručením omezeným. Soudem prvého stupně opakovaně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci spisové značky 29 Cdo 3059/2011 (v textu odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku nesprávně odkazované jako rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3059/2011) není bez dalšího použitelné pro jiný typ obchodních korporací než pro poměry akciové společnosti. Je nutno vycházet z poměrně novější judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně zejména z rozhodnutí ve věci sp. zn. 27 Cdo 1306/2023, kde Nejvyšší soud poměrně jednoznačně judikoval, že vzhledem ke smíšené povaze společnosti s ručením omezeným nejsou judikatorní závěry platné pro akciové společnosti do poměrů společnosti s ručením omezeným přenositelné.

6) Soud se pak nedostatečně zabýval otázkou dopadů samotného rozhodnutí, kterým je vyslovena neplatnost usnesení valné hromady. Krom problematického momentu, kdy společnost nemá v důsledku rozhodnutí soudu de facto schválenu účetní závěru za rok 2021 (a to v situaci, kdy dle konstantní judikatury lze z účetní závěrky vycházet jen do konce následujícího účetního období), není ani zřejmé, jaký faktický dopad na práva a postavení navrhovatele rozhodnutí o neplatnosti usnesení valné hromady má. Pokud by nabylo rozhodnutí o vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady právní moci, nastane stav, jako by toto usnesení nebylo přijato. Vzhledem ke skutečnosti, že již nelze v současné době rozhodovat o výplatě podílu na zisku dle účetní závěrky žalovaného sestavené ke dni 31. prosince 2021 (k tomuto problému se staví judikatura Nejvyššího soudu zcela konstantně), pak stejně nezbývá účastnici, než nadále evidovat zisk za rok 2021 na účtu 428 – Nerozdělený zisk.

7. Soud prvního stupně shrnul výsledek dokazování následovně:

8. Soud tedy nenašel vůbec žádný důvod, proč by zisk z roku 2021 v rozsahu 27 milionů Kč nemohl být rozdělen mezi společníky.

9. Následně soud citoval příslušná zákonná ustanovení, konkrétně § 34 odstavec 1 z. o. k., § 161 odst. 1 a 4 z. o. k., § 184 odst. 1 z. o. k., § 185 z. o. k., § 191 odst. 1 z. o. k., § 191 odst. 2 z. o. k., § 212 odst. 2 o. z.

10. Soud posoudil otázku dodržení lhůt podle § 259 o.z., které se dovolávala společnost, přičemž je zřejmé, návrh „proti valné hromadě konané dne 20. 6. 2022 byl podán včas, 16. 9. 2022“. „Formální otázka nesprávnosti předvolánky podle § 184 a § 185 z.o.k. byla posouzena zejména podle smyslu těchto ustanovení, která mají zabránit situaci, kdy společník není připraven a nemá prostudovanou situaci konkrétního bodu, o kterém by měl vážně rozhodovat; dokonce může statutární orgán zařadit bod úmyslně překvapivě, a zneužít toho, že společníci nejsou o věci dostatečně informováni. Zákon zvláště dbá na tato práva v akciových společnostech, kde může nastat typicky situace, že se akcionáři o činnost společnosti během roku nezajímají vůbec. Ve společnostech s ručením omezeným je třeba posuzovat tato práva méně formálně, protože lze předpokládat, že společník během roku nějaké informace o činnosti společnosti má (v daném případě byl navrhovatel delší dobu jednatelem dceřiné společnosti). Otázka rozdělení zisku pak není překvapivá vůbec, protože je projednávána pravidelně každý rok, a navrhovatel měl všechny důvody očekávat, že se tak stane i v roce 2022, jakkoli byly v minulosti tyto body označovány různým způsobem. V daném případě je to zcela jisté a nejde o spekulaci, protože navrhovatel chtěl a očekával svůj podíl na zisku, a už na valné hromadě podal v tomto smyslu protest. Námitka je tedy nedůvodná, společnost prokázala, že praxe společnosti byla dosti volná a návrhu z tohoto důvodu vyhovět nelze.“

11. „Právní otázka, zda smí společníci rozhodnout o rozdělení zisku – či jeho nerozdělení – zcela libovolně, v mezích ustanovení § 34 a 161 z.o.k., je vlastním jádrem návrhu. Soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3059/2011 (správně 29 Cdo 3059/2011 – poznámka odvolacího soudu) s tím, že jakkoliv to zákon neurčuje výslovně, lze z právní úpravy práva akcionáře na podíl na zisku, jakož i z ustanovení § 198 obch. zák. dovodit, že představenstvo je povinno návrh na rozdělení zisku, předkládaný valné hromadě, odůvodnit. Má-li se totiž dozorčí rada k návrhu na rozdělení zisku kvalifikovaně vyjádřit, musí představenstvo uvést důvody, o které navrhované (ne)rozdělení zisku opírá. Stejně tak, mají-li akcionáři o (ne)rozdělení zisku kvalifikovaně rozhodnout, musí jim být sděleny důvody předkládaného návrhu. Což se v projednávaném případě zjevně nestalo; všechny důvody pro nerozdělení zisku se začaly postupně objevovat ve vyjádřeních účastnice až u soudu, v některých případech dokonce až hluboko v průběhu řízení. Jakkoli je společnost s ručením omezeným v lecčems odlišná od akciové společnosti, soud nevidí žádný důvod, proč by jednatelé důvody pro nerozdělení zisku neuvedli přímo na valné hromadě a případně se k tomu nevede diskuse, protože přesně k projednávání podobných klíčových otázek je valná hromada určena. Již z tohoto důvodu byl postup účastnice během valné hromady 20. 6. 2022 v bodě 3) formálně nesprávný. Dále pokračuje výklad Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 3059/2011: … V usnesení ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, uveřejněném pod číslem 30/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 30/2008“), pak Nejvyšší soud vysvětlil, že soud při rozhodování o neplatnosti usnesení valné hromady zpravidla neposuzuje, zda opatření, o kterém rozhodla valná hromada, je věcně důvodné, zda odpovídá zájmu společnosti, resp. je v širším smyslu materiálně opodstatněné. Napadené usnesení může zpravidla posoudit nanejvýš z hlediska, zda se jeho obsah, či okolnosti přijetí nepříčí zákonu, či stanovám. Jen výjimečně, stanoví-li tak zákon nebo vyplývá-li to z něj, je soud povolán přezkoumat, zda je usnesení valné hromady věcně důvodné, či zda je v zájmu společnosti či akcionářů. V těchto případech zákon významně posiluje ochranu (minoritních) akcionářů, a proto je zásadně omezuje na vážné zásahy do práv akcionářů.… Plyne-li z právní úpravy práva akcionáře na podíl na zisku, že k rozhodnutí o nerozdělení zisku a jeho ponechání na účtu nerozděleného zisku může dojít pouze z důležitých důvodů (které musí být, jak vysvětleno výše, konkrétně popsány v odůvodnění návrhu představenstva na rozdělení zisku). …Přitom posuzuje, zda konkrétní důvod či důvody, pro které nebyl zisk mezi akcionáře rozdělen, jsou (s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a z pohledu ex ante) způsobilé (jak co důležitosti, tak i z hlediska proporcionality) vyloučit jedno ze základních práv akcionářů, totiž právo podílet se na zisku. Nejvyšší soud tedy v uvedeném případě chápe věcný zásah soudu do rozhodovacího práva jako významnou výjimku, danou tím, že právo na zisk je jedním z úplně základních práv účastníka obchodní společnosti, protože vytváření zisku pro majitele společnosti je jejím základním smyslem. Vyloučit toto právo musí mít jasně formulovaný a vážný důvod. Účastnice namítala novější případ rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1306/2023, ve kterém v obdobné otázce tento soud konstatoval na adresu předchozího a podobných rozhodnutí, že „…Uvedené závěry však nejsou bez dalšího přenositelné do poměrů společnosti s ručením omezeným. Je tomu tak proto, že akciová společnost je ryze kapitálovou společností, která se vyznačuje předně tím, že povinně vytváří základní kapitál v minimální výši 2 000 000 Kč (§ 246 odst. 2 z. o. k.). Její vnitřní správa je oddělena od osob akcionářů, což zajišťuje provoz společnosti bez ohledu na změny v osobách akcionářů. Převoditelnost podílu v akciové společnosti nelze vyloučit (§ 270 odst. 1 a § 274 odst. 1 z.o.k.). Účast společníků (akcionářů) na řízení akciové společnosti se realizuje zásadně pouze prostřednictvím nejvyššího orgánu společnosti – valné hromady, která rozhoduje na většinovém principu. V průběhu trvání akciové společnosti akcionáři neručí za její závazky. Oproti tomu společnost s ručením omezeným má smíšenou povahu. Ačkoliv i ji zákon označuje jako kapitálovou společnost (§ 1 odst. 2 z. o. k.), činí tak toliko jako legislativní zkratku pro zjednodušení zákonného textu, aniž by tím popíral, že úprava společnosti s ručením omezeným obsahuje i prvky osobních. Prvky osobní společnosti se projevují na mnoha místech její úpravy. Obsah společenské smlouvy lze měnit pouze dohodou všech společníků (nestanoví-li společenská smlouva jinak – § 147 odst. 1 z. o. k.). I v případě, že o změně společenské smlouvy rozhoduje valná hromada, musí se změnou, jež zasahuje do práv nebo povinností společníků, dotčení společníci souhlasit (§ 171 odst. 2 z. o. k.). Převod podílu může být ve společenské smlouvě zcela vyloučen, společníci ručí za závazky společnosti v rozsahu stanoveném v § 132 odst. 1 z. o. k. a informace o společnosti mohou žádat i mimo zasedání valné hromady a ve výrazně větším rozsahu, než je tomu v akciové společnosti. Taktéž platí, že společníkovi společnosti s ručením omezeným (na rozdíl od akcionáře) svědčí – při zániku účasti za trvání společnosti bez právního nástupce – právo na vypořádací podíl. Soud vyvozuje, že v uvedených případech je výjimečný zásah do práv valné hromady společnosti s ručením omezeným nutno posuzovat ještě v omezenější míře, než u společnosti akciové. Nicméně tento soud uvážil i okolnost, že citovaná věc Nejvyššího soudu se týkala pouze rozdělení části zisku, a to při jasném uvedení důvodů, proč tak valná hromada činí. S ohledem na předchozí závěr Nejvyššího soudu soud zastává názor, že v povinnosti odůvodňovat rozhodnutí, že zisk nebude rozdělen, není u valné hromady akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným žádný rozdíl; tato povinnost trvá. Druhý podstatný rozdíl je dle soudu v tom, že v projednávané věci se valná hromada rozhodla nerozdělit úplně celý zisk, a to zisk značný, vzhledem k dosavadním výsledkům společnosti. Soud proto přihlédl k oběma citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a dospěl k názoru, že a) vzhledem k výjimečnosti povahy rozhodnutí valné hromady a její vážnosti pro společníka je možné věcné zkoumání valné hromady o nerozdělení zisku, b), že je nutno přezkoumat důvody, které účastnice nabízela, i když je uvedla až dodatečně, a to ex ante, přesně jak popisuje Nejvyšší soud. Námitka účastnice, že společnost měla špatné výsledky byla vyvrácena a je nepravdivá. Již samotná existence zisku 27 milionů, a to zcela nezávisle a před prodejem dceřiné společnosti právnická osoba. toto vyvrací. Soud pokládá za zcela nepřijatelné i tvrzení, že společnost si musela nechávat minulé zisky na úhradu možných ztrát v dalších letech, jak tvrdila, protože při takovém postupu by nemusela rozdělovat společníkům zisky vůbec nikdy. Toto reductio in absurdum mimochodem jasně ukazuje, že při úplném vyloučení možnosti přezkoumávat rozhodnutí valné hromady soudem, jak vykládá účastnice rozhodnutí Nejvyššího soudu, by společník o právo na zisk mohl bez náhrady přijít. Námitka účastnice, že společnost potřebovala vysokou hotovost jako záruku pro případ znehodnocení podle smlouvy o prodeji společnosti právnická osoba. byla neprokázána a kromě toho nijak nesouvisí s rozhodováním o zisku za rok 2021, který vznikl nejméně o rok dříve. Námitka účastnice, že společnost potřebuje vysokou hotovost na rekonstrukci hotelu Anonymizováno byla rovněž vyvrácena. Opět jde o potřebu hotovosti, která vznikla nejméně o rok později. Ještě v roce 2022 nebylo třeba platit v této souvislosti vůbec nic, protože ještě nebylo stavební povolení. Celková potřeba financí byla vyčíslena v dokazování v rozsahu méně než 40 milionů Kč, za stavu, kdy na účtech společnosti je okolo 120 milionů. Rozdělení zisku za rok 2021 v rozsahu 27 milionů tedy nebránilo vůbec nic. Společnost neuvedla žádný důvod pro nerozdělení zisku a žádný nevyšel najevo ani dodatečně. Za dané situace tedy zjevně došlo rozhodnutím valné hromady v bodě 3) k úplnému vyloučení práva žalobce na zisk, aniž by k tomu byl důvod, a soud proto návrhu v této části vyhověl.“

12. Proti rozsudku soudu prvního stupně - jen ohledně výroků I. a III., podala účastnice v zákonné lhůtě odvolání. Její stěžejní argumentace je následující:

13. Případné rozdělení zisku mezi společníky pak může být předmětem kterékoli z dalších valných hromad společnosti, avšak vždy musí být takové rozhodování podloženo aktuální účetní závěrkou, tedy závěrkou za poslední účetní období. V situaci, kdy je zřejmě možné dosáhnout navrhovatelem požadovaného stavu jinak, jakož i v situaci, kdy se sám navrhovatel možnosti následně (na posléze konané valné hromadě) dosáhnout výplaty podílu na zisku dobrovolně vzdal, se odvolatelce jeví rozhodnutí o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za rok 2021 a naložení s výsledkem hospodaření tohoto účetního období jako nepřiměřeně zasahující do poměrů účastnice, a proto je přesvědčena, že soud prvého stupně o neplatnosti usnesení rozhodnout neměl.

14. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že i v této části podaný návrh zamítne a dále, že „žalovanému“ přizná právo na náhradu nákladů (před soudy obou stupňů).

15. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné do části týkající se schválení účetní závěrky za rok 2021. Do části týkající se rozdělení zisku zjištěného ze schválené účetní závěrky za rok 2021 (ve znění „Valná hromada schvaluje zisk zjištěný ze schválené účetní závěrky ve výši 27 914 377,98 Kč bude převeden na účet 428 – Nerozdělený zisk“) důvodné odvolání není. Nicméně, důvody vedoucí k jeho neplatnosti shledal odvolací soud odlišné, od soudu prvního stupně, resp. ještě i další (primární), než soud prvního stupně.

16. Vzhledem ke svým závěrům (viz. níže) odvolací soud zopakoval dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil potřebné skutečnosti, skutkově je vyhodnotil. To je podrobně rozebráno v rámci argumentace odvolacího soudu.

17. Rozhodoval-li soud prvního stupně ohledně usnesení valné hromady další účastnice (dále i jen „společnost“) konané dne 20. 6. 2022 o schválení účetní závěrky za rok 2021, pak nerozhodl věcně správně, byť jeho dokazování lze v tomto rozsahu považovat za dostatečné. Nikoli však jeho skutková zjištění, skutková hodnocení a právní závěry. Zásadní je, že navrhovatel (jak správně poukazovala odvolatelka) v návrhu na zahájení řízení neuvedl žádný neplatností důvod vztahující se k předmětné části návrhu – usnesení valné hromady společnosti o schválení účetní závěrky za období 2021. Jím uváděné neplatnostní důvody se vztahovaly ohledně bodu 3) pořadu jednání valné hromady „jen“ k rozhodování a rozhodnutí o rozdělení zisku. Z pozvánky na valnou hromadu konanou dne 20.6.202 (č.l. 15 – 18 soudního spisu) odvolací soud zjistil obsah této pozvánky - pod bodem 3) „Schválení účetní závěrky za rok 2021“. Ze zápisu z valné hromady a z jeho usnesení (č.l. 48 – 49 soudního spisu) zjistil obsah přijatého usnesení valné hromady pod bodem 3) programu: „Valná hromada schvaluje účetní závěrku společnosti za rok 2021. Zisk zjištěný ze schválené účetní závěrky ve výši 27 914 377,98 Kč bude převeden na účet 428 – Nerozdělený zisk“. Jak je patrné jak z projednání bodu 3) pořadu jednání valné hromady společnosti konané dne 20. 6. 2022, tak i z výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, jsou jednotlivé části usnesení valné hromady potud oddělitelné. Lze je tak posuzovat samostatně, a potažmo tak i samostatně hodnotit jejich platnost resp. neplatnost. Z protestu proti usnesení valné hromady ze dne 20. 6. 2022 protestujícího – navrhovatele (viz. čl. 46 – 47 soudního spisu) odvolací soud zjistil, že ohledně schvalování účetní závěrky nejsou v protestu uvedeny žádné konkrétní důvody, pro něž by mělo být usnesení valné hromady jímž byla účetní závěrka za období 2021 schválena. Ve smyslu § 192 odst.2 z.o.k. platí, že neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže odvolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest. To znamená, že tvrzené, resp. v návrhu k soudu uplatněné důvody neplatnosti usnesení valné hromady (viz. § 258 o.z. ve spojení s § 191 z.o.k.) mohou být jen ty, jež byly uvedeny v protestu. Přitom není nutná právní kvalifikace porušení zákona, společenské smlouvy či dobrých mravů. V daném případě tedy ohledně usnesení valné hromady o přijetí účetní závěrky za rok 2021 nebyl podán protestu resp. v protestu nebyly uváděny neplatností důvody vztahující se k tomuto usnesení valné hromady, ty nebyly uváděny ani v návrhu na zahájení soudního řízení. Podle odvolacího soudu tak nebyly splněny základní zákonné důvody, za nichž může soud vyslovit neplatnost usnesení valné hromady, pročež soud prvního stupně pochybil, když vyslovil neplatnost „také i“ části usnesení valné hromady pod bodem 3) programu týkající se schválení účetní závěrky za rok 2021. Odvolací soud proto, ze všech výše uvedených důvodů, usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst.1 o.s.ř. změnil v části týkající se schválení účetní závěrky za rok 2021 tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Jméno advokáta., konané dne 20. 6. 2022, přijatého pod bodem 3) programu ve znění „Valná hromada schvaluje účetní závěrku společnosti za rok 2021“ se zamítá.

18. Rozhodoval-li soud prvního stupně ohledně usnesení valné hromady další účastnice (dále i jen „společnost“) konané dne 20.6.2022 o rozdělení zisku zjištěného ze schválené účetní závěrky za rok 2021 (ve znění „Valná hromada schvaluje zisk zjištěný ze schválené účetní závěrky ve výši 27 914 377,98 Kč bude převeden na účet 428 – Nerozdělený zisk“), pak rozhodl správně, byť všechny důvody jím uváděné odvolací soud nesdílí a naopak sdílí ještě i důvody další, zásadní.

19. Z pozvánky na valnou hromadu konanou dne 20. 6. 202 (č.l. 15 – 18 soudního spisu) odvolací soud zjistil obsah této pozvánky - pod bodem 3) „Schválení účetní závěrky za rok 2021“. Ze zápisu z valné hromady konané dne 20.6.2022 a z jejího usnesení (č.l. 48 – 49 soudního spisu) zjistil obsah přijatého usnesení valné hromady pod bodem 3) programu: „Valná hromada schvaluje účetní závěrku společnosti za rok 2021. Zisk zjištěný ze schválené účetní závěrky ve výši 27 914 377,98 Kč bude převeden na účet 428 – Nerozdělený zisk“. Z protestu na č.l. 46 – 47 soudního spisu zjistil odvolací soud, že protestující (navrhovatel) protestoval (hned na prvním místě) to, že „v pozvánce na valnou hromadu společnosti a návrhu usnesení nebylo uvedeno navrhované rozhodnutí valné hromady o způsobu rozdělení zisku nebo ztráty společnosti za schvalované období 2021“. Dále bylo protestujícím uvedeno, že přijaté usnesení je v rozporu s právními předpisy a dobrými mravy, a dále namítnuto porušení zásady loajality společníků s bezdůvodným znevýhodněním navrhovatele coby společníka a zneužitím hlasovacích práv.

20. Podle odvolacího soudu byly předmětné neplatnostní důvody týkající se usnesení o schválení naložení se ziskem společnosti uvedeny dostatečně jak v protestu, tak v návrhu na zahájení soudního řízení, a byly tam uvedeny včas. Potud se jimi tedy lze v soudním řízení zabývat. Podle § 184 odst.1 z.o.k. je součástí pozvánky vedle „pořadu jednání“ i „návrh usnesení valné hromady“. Toto ustanovení se potud jeví jako kogentní, navíc v daném případě společenská smlouva neobsahovala odlišnou právní úpravu (ostatně na to nebylo ani poukazováno). Lze sice přitakat odvolatelce v tom, že nároky na formálnost valné hromady u společnosti s ručením omezeným jsou menší, než u akciové společnosti, nicméně základní zákonné požadavky nelze pominout. Zákon tedy požaduje, aby byly obsahem pozvánky, resp. oznámení o konání valné hromady nejenom jednotlivé body programu valné hromady, leč i návrhy jednotlivých usnesení, o nichž má (dle svolavatelů valné hromady) rozhodovat. Záležitosti neuvedené v pozvánce lze projednat jen tehdy, jsou-li přítomni a souhlasí-li s jejich projednáním všichni společníci (viz. § 185 z.o.k.). K tomu v daném případě nedošlo. Valná hromada konaná dne 20. 6. 2022 tak schválila účetní závěrku, nicméně následně rozhodla i o naložení se ziskem zjištěným z této účetní závěrky. Tento bod programu však nebyl uveden v pozvánce ani jako bod programu či jeho součást, tím spíše pak v pozvánce absentovalo navrhované usnesení valné hromady. Navrhovatel, co třetinový společník předmětné společnosti, se tak nejenom nedozvěděl o tom, že na valné hromadě má být projednáno naložení se ziskem, tím spíše se nedozvěděl ani jak svolavatelé valné hromady – oba jednatelé společnosti, navrhují se ziskem naložit (návrh usnesení). Takovýto postup je v rozporu s kogentním ustanovením zákona. Postupem společnosti resp. jejích jednatelů bylo zásadním způsobem zasaženo do zákonných práv společníka, což je podle odvolacího soudu dostatečným důvodem k vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady.

21. Při jednání odvolacího soudu bylo zástupcem odvolatele konstatováno, že na valné hromadě společnosti z 21. prosince 2016 si společníci odhlasovali to, že rozdělení podílu na zisku bude projednáváno vždy při schválení hospodaření, pročež do roku 2016 bylo rozhodováno vždycky sólo bodem o vypořádání ekonomického hospodaření. Počínaje valnou hromadou schvalující účetní závěrku a tedy výsledek hospodaření za rok 2016, která v roce 2017 obecně následovala byla pozvánka obvykle nebo byla valná hromada obvykle svolávána pozvánkou jednatele, kterým byl v té době navrhovatel a svolával to stejně, specifikoval to stejně, jako byla svolávána valná hromada konaná v roce 2022. To znamená, že za roky 2017–2022 zde nebyl sólo bod vypořádání hospodářského výsledku nebo návrh na rozdělení zisku, ale schvalovalo se to v rámci toho bodu. Následně poté co pan žalobce učinil protest při valné hromadě v červnu 2022, že tedy ten bod nebyl zařazen, přestože ta jeho předchozí praxe byla shodná jako tedy praxe společnosti, tak od roku 2023 a dále se zařazuje opětně ten sólo bod schválen nebo návrh na rozdělení zisku nebo vypořádaný hospodářského výsledku tak, aby tedy takováto námitka nadále zaznívat nemohla, přestože předtím to byla ustálená praxe a nejenom tedy vzešlá z praxe společnosti, ale dokonce odhlasována všemi společníky na té valné hromadě v prosinci 2016. Tyto skutečnosti ovšem tak zcela nevyplynuly z odvolacím soudem provedených důkazů - zápisů z valných hromad resp. pozvánek na ně z roků 2011, 2012, 2016, 2017, 2023. Z nich vyplynula „jen“ existující praxe společnosti a jejích orgánů. Tato praxe společnosti byla taková, že až do předmětné valné hromady v roce 2022 (od roku 2017) bylo jako bod programu valných hromad uváděno „jen“ schvalování účetní závěrky, nicméně fakticky bylo přijímáno též usnesení rozhodující o naložení se ziskem. Na straně druhé dřívější praxí (před rokem 2017) bylo samostatné projednávání rozdělení zisku, resp. jeho uvedení v pozvánce coby bodu programu (viz. např. valná hromada konaná 6. 9. 2012 a pozvánka na ni (č.l. 96 a 103). Jak již bylo odvolacím soudem shora zdůrazněno, požadavek zákona na nutnost uvedení konkrétních bodů pořadu jednání, resp. i návrhů usnesení majících být přijatých na valné hromadě lze považovat za kogentní, a to právě z důvodu zachování základních práv společníků – podílet se na základních otázkách společnosti svým rozhodováním na valné hromadě (viz. § 167 odst.1. z.o.k. – společníci vykonávají své právo podíle se na řízení společnosti na valné hromadě nebo mimo ni). Realizace tohoto práva je tak podrobně upravena v ust. § 167 – 190 z.o.k. Společenská smlouva, považovali-li bychom ustanovení za nikoli kogentní (kterýžto právní názor ovšem odvolací soud nesdílí), jinou právní úpravu neobsahuje, pročež ani touto smlouvou by praxe společnosti odlišná od zákonné nebyla odůvodněna. Odvolací soud však ani ze zápisu z valné hromady konané dne 30. 6. 2017, ani ze zápisu z valné hromady konané dne 23. 12. 2016 nezjistil, že by kterákoli z těchto valných hromad schválila změnu společenské smlouvy či separátní usnesení o tom, že nemusí být součástí programu jednání, resp. pozvánky na valnou hromadu bod o rozdělení zisku, resp. návrh tohoto usnesení (tyto návrhy ovšem pozvánka nikdy neobsahovala). Za takové rozhodnutí nelze považovat, že na valné hromadě konané dne 23. 12. 2016 „bylo diskutováno“, že „rozdělení podílu na zisku bude projednáváno vždy při schválení hospodaření, tj. v červnu běžného roku“. Jednak tato diskuse nevyústila v přijetí žádného rozhodnutí valné hromady, jednak ani obsahově věcně nezakotvovala pro futuro způsob svolávání valné hromady, resp. obsahové náležitosti pozvánky na ni. Nelze tak dát za pravdu odvolateli ani v tom, že by se jednalo o všemi společníky dohodnutou – na valné hromadě, praxi. Skutečnost, že navrhovatel toleroval několik let chybné svolávání valné hromady – neuvádění bodu programu o rozhodování o naložení se ziskem a neuvádění návrhu usnesení zisku se týkající, nijak neznamená, že by za situace, že přijaté usnesení valné hromady o rozdělení zisku jsoucí výsledkem chybného svolání valné hromady nekonvenuje s jeho vůlí (hlasoval proti a podal proti němu i odůvodněný protest) nemělo resp. nemuselo být zohledněno při rozhodování soudu o neplatnosti usnesení valné hromady o naložení se ziskem (v rámci procesu dle § 191 a násl. z.o.k. a § 258 – 261 o.z.). Podle odvolacího soudu došlo k závažnému pochybení ze strany společnosti a potažmo tak k závažnému zásahu do zákonných práv navrhovatele – třetinového společníka, pročež je rozhodnutí valné hromady o naložení se ziskem neplatné. Odvolací soud neshledal žádnou okolnost, jež by zakládala nemožnost vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 260 o.z.

22. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu části výroku I. týkající se rozdělení zisku zjištěného ze schválené účetní závěrky za rok 2021 (ve znění „Valná hromada schvaluje zisk zjištěný ze schválené účetní závěrky ve výši 27 914 377,98 Kč bude převeden na účet 428 – Nerozdělený zisk“) podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

23. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst.2 o.s.ř. ve spojení s § 224 o.s.ř. a § 1 odst. 2 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné účastnici dle míry jejího úspěchu ve věci. V případě, že úspěch, resp. neúspěch je poměrný, pak se i poměrně hradí náhrada nákladů řízení. Navrhovatel byl celkově úspěšný jen v ¼ /ohledně výroku I. týkajícího se usnesení valné hromady přijatého pod bodem 3) programu jednání valné hromady byl úspěšný z jedné poloviny a ohledně výroku II. týkajícího se usnesení valné hromady přijatého pod bodem 4) programu jednání valné hromady nebyl úspěšný vůbec/. Shrnuto, navrhovatel byl celkově úspěšný z ¼ a účastnice byla proto úspěšná ve zbývající části, tj. ¾. Proto se tedy odečítá úspěch (další účastnice) od neúspěchu (navrhovatel) tedy ¾ mínus ¼ je ½, pročež účastnici náleží náhrada poloviny jí vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Navrhovatel je povinen nahradit účastnici účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně v poměrné části, co do poloviny jejích nákladů řízení. Ty sestávají z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby v celkové výši 18 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení z 17. 10. 2022, vyjádření k návrhu ve věci samé ze dne 31. 10. 2022, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 8. 4. 2024, doplnění vyjádření k návrhu ze dne 18. 4. 2024, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 13. 5. 2024, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 17. 6. 2024, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst.4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). Další položkou nákladů je náhrada za cestovné ve výši 3 574,38 Kč /8. 4. 2024, 13. 5. 2024 a 17. 6. 2024 z Mělníku do Ústí nad Labem a zpět/ a náhrada jednoho soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč; dále je třeba přičíst ještě náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč); celkem se jedná o částku ve výši 27 174,38 Kč, sníženou dle úspěchu účastnice ve věci na 13 587,19 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit účastnici k rukám jejího advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

24. O náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 o.s.ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.) rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Účastnice coby odvolatelka byla s odvoláním úspěšná jen z jedné poloviny, jelikož odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu části výroku I. (týkající se schválení účetní závěrky za rok 2021) změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Jméno advokáta., konané dne 20. 6. 2022, přijatého pod bodem 3/ programu ve znění „Valná hromada schvaluje účetní závěrku společnosti za rok 2021, zamítl. Nicméně ve zbývající části výroku I. (týkající se rozdělení zisku zjištěného ze schválené účetní závěrky za rok 2021 - ve znění „Valná hromada schvaluje zisk zjištěný ze schválené účetní závěrky ve výši 27 914 377,98 Kč bude převeden na účet 428 – Nerozdělený zisk“) odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné, což znamená její neúspěch (ve druhé polovině).

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o.s.ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.