VSPH 9 Cmo 99/2025-70

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o osvobození žalobkyně od soudního poplatku v řízení o zaplacení částky 25 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2025 č. j. 63 Cm 38/2024-56,

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2025 č. j. 63 Cm 38/2024-56, se potvrzuje.

1) Žalobce objektivně nemá prostředky na úhradu soudního poplatku, a

Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2025 doložila, že měla ke dni podání prohlášení na svém účtu 846 635,02 Kč, přičemž soudní poplatek byl vyměřen na 1 250 000 Kč. Rozdíl mezi výší soudního poplatku a disponibilním zůstatkem žalobce je celkem - 403 364,98 Kč, což není zanedbatelná částka, kterou by bylo možné okamžitě získat. Je tak zcela zřejmé, že žalobkyně v současné době nemá dostatek disponibilních prostředků na svém účtu, které by postačovaly k úhradě soudního poplatku, a ani nemá možnost, jak je získat.

2) Majetkové poměry žalobkyně je potřeba hodnotit v celkovém kontextu a ve vzájemných souvislostech.

Soud prvního stupně v usnesení uvedl, že by nebylo adekvátní, aby byla od poplatkové povinnosti osvobozena osoba s tak vysokými příjmy, jako má žalobkyně. Soud svůj závěr nijak blíže neodůvodňuje a v rozporu s judikaturou neanalyzuje a nehodnotí příjmy žalobkyně v kontextu jejích závazků. Dle judikatury a odborné literatury je přitom v případě právnických osob nutné zkoumat stav a strukturu jejich majetku či jejich solvenci, a to jako celek. V bodu 2 svého vyjádření ze dne 26. 2. 2025 žalobkyně podrobně popsala svoji majetkovou situaci, včetně analýzy aktiv a pasiv dle jednotlivých účetních závěrek. Na příjmy žalobkyně a na její zůstatky na účtech je potřeba nahlížet v kontextu jejích závazků a celkových majetkových poměrů, přičemž: v roce 2021 byla pasiva tvořena zejména cizími zdroji v celkové výši až 306 576 000 Kč, v roce 2021 byl vlastní kapitál záporný a činil - 79 655 000 Kč, v roce 2022 byla pasiva tvořena zejména cizími zdroji v celkové výši až 286 108 000 Kč, v roce 2022 byl vlastní kapitál záporný a činil - 44 504 000 Kč, v roce 2023 byla pasiva tvořena zejména cizími zdroji v celkové výši až 286 085 000 Kč, v roce 2023 byl vlastní kapitál žalobce záporný a činil - 11 270 000 Kč, z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně má závazky vůči třetím osobám v řádu stovek milionů korun, přičemž příjmy (plynoucí výlučně z podílu na zisku spojeného s podílem) žalobkyně se pohybují v řádu jednotek až nízkých desítek milionů korun, ze srovnání výše závazků a vlastního kapitálu za roky 2021 až 2023 plyne, že žalobkyně snížila své závazky vůči třetím osobám zhruba o 20,5 milionů Kč, je tedy zřejmé, že své příjmy využívá na úhradu svých závazků, které však tyto příjmy násobně převyšují.

Navrhla, aby soud přiznal žalobkyni plné osvobození od soudního poplatku z podané žaloby, případně jí přiznal částečné osvobození.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“

5. Smyslem ustanovení § 138 o. s. ř. je umožnit těm osobám, které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Osvobodit od placení soudních poplatků/soudního poplatku lze jen tehdy, pokud účastník nemá žádnou možnost, jak splnit svou poplatkovou povinnost. Odborná komentářová literatura k tomu uvádí mj. následující: „Platí, že nedostatek prostředků na účtu či v hotovosti zdaleka neznamená nárok na osvobození. Jen mimořádné případy, kdy se poplatník ocitne nezaviněně, a nikoliv například v důsledku svého nezodpovědného podnikání či hospodaření, v celkové nepříznivé situaci, mohou vést k osvobození“ - viz komentář k § 138 odst. 1 o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení /soudcovský komentář/. Kniha II. § 79 - 180 občanského soudního řádu. Karel Havlíček, 2014 (podtržení doplněno odvolacím soudem).

6. Odvolací soud zdůrazňuje, že nedostatek volných (disponibilních) finančních prostředků na účtu či v hotovosti sám o sobě rozhodně neznamená nárok na přiznání osvobození. To by pak (při výkladu ad absurdum) muselo platit, že např. vlastník několika domů v lukrativních částech Prahy, či cenných obrazů, cenných papírů apod., jež by neměl aktuálně dostatek disponibilních finančních prostředků na účtu či v hotovosti, by musel být také v případě vzniku poplatkové povinnosti spojené s podáním příslušného návrhu osvobozen od této povinnosti, což je samozřejmě absurdní a nemyslitelné.

7. Sama odvolatelka v odvolání uvedla, že se její příjmy pohybují v řádu jednotek až nízkých desítek milionů korun a také dále uvedla, že se jí podařilo za roky 2021 až 2023 snížit závazky vůči třetím osobám zhruba o 20,5 milionů Kč a je tedy zřejmé, že své příjmy žalobkyně využívá na úhradu svých závazků, které tyto příjmy násobně převyšují. Dle názoru odvolacího soudu je tedy žalobkyně schopna generovat zisk v takové výši, který ji umožňuje zaplatit stanovený soudní poplatek. Důsledkem je to, že se o tuto částku nesníží její závazek vůči třetím osobám. Z ničeho ovšem nevyplývá, že by splácení jiných závazků vůči jiným osobám - zejména soukromoprávní povahy, mělo mít přednost před fiskální povinností vůči státu v podobě zaplacení soudního poplatku. Dlužno ještě dodat, že soudní poplatek je ve své podstatě daňovou povinností vůči státu, kterou má poplatník ze zákona z principu vždy, nezávisle na svých majetkových poměrech.

8. Ostatně odvolacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že dospěl také v jiném řízení - viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2023 sp. zn. 19 Cmo 34/2023 ohledně majetkových poměrů stejné žalobkyně k závěru, že je namístě potvrdit usnesení soudu prvního stupně o celkovém nepřiznání osvobození od soudního poplatku, přičemž soudní poplatek činil v tomto případě 2 198 000 Kč. V nyní posuzovaném případě je tato částka dokonce o celý 1 milion Kč nižší.

9. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.