KSBR 58 CO 110/2022-114

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ⟪LB:lb_002⟫ ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o 11.313 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. března 2022, ⟪LB:lb_010⟫ č. j. 35 C 24/2021-81

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.410,58 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.313 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.313 Kč od datum do zaplacení vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu, že účastníci sjednali dne datum pojištění žalovaného u žalobkyně s počátkem pojištění ke dni datum a pojistným ve výši 37.368 Kč splatným ročně k 19. 9. daného roku, že žalovaný nezaplatil pojistné splatné ke dni datum, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného pojistného kvalifikovanou výzvou datovanou dne datum doručenou žalovanému, pojistné na základě výzvy zaplaceno nebylo, že pojištění zaniklo k datu datum a že poměrná část pojistného odpovídající období od datum do datum (celkem 123 dnů) při ročním pojistném ve výši 37.368 Kč, což při počtu 365 dnů v roce představuje částku 102,60 Kč denně, za 123 dnů vychází na částku 12.595 Kč.

3. Po právní stránce soud I. stupně ve věci aplikoval ustanovení § číslo odst. 1, § číslo, § 1968, § 1970 a § 2804 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/13 Sb.; všechna tato ustanovení, která soud ve věci aplikoval, jsou citována v odstavcích 19 až 24 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku.

4. Soud I. stupně uzavřel, že pokud žalobkyně v řízení uplatnila nárok na dlužné pojistné ve výši 11.313 Kč za období od datum do datum včetně, je tento nárok důvodný, když pojistná smlouva nemohla zaniknout již samotným případným nezaplacením prvého pojistného, neboť pro takový zánik nebyla splněna kumulativní podmínka v podobě kvalifikovaného upomínky o zaplacení pojistného s upozorněním na možnost zániku pojištění. Důvodná je i výše dlužného pojistného; žalobkyně za uvedené období požadovala částku 11.313 Kč, žádala tedy méně (správně mohla žádat 12.595 Kč), než na co má nárok; takovým žalobním požadavkem je soud v souladu s dispoziční zásadou ovládající civilní sporné řízení vázán. Žalobě proto bylo vyhověno a jelikož žalovaný je s úhradou této částky od datum v prodlení, bylo mu uloženo zaplatit i 10% úrok z prodlení.

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. V něm a jeho doplnění v podstatě toliko zopakoval svou argumentaci, že obchodní zástupkyně původní žalobkyně neoprávněně zasáhla do listiny„ zánik pojištění“ v důsledku čehož došlo k užití odbytného z dřívější smlouvy na úhradu ročního pojistného na nově sjednané smlouvě. Jelikož to žalovaný nevěděl a spoléhal na zánik pojistné smlouvy pro neplacení pojistného, nemohl uhradit ani v tomto řízení nárokovanou částku pojistného na další období. S ohledem na uvedené jednání obchodní zástupkyně původní žalobkyně vedla původní žalobkyně smlouvu jako platnou a pojištění jako trvající, proto nemohlo dojít ani k soudem I. stupně požadovanému zaslání kvalifikované výzvy k zaplacení dlužného pojistného, které soud I. stupně považuje za nezbytné pro zánik pojistné smlouvy.

6. Nemožnost naplnění této podmínky je plně přičitatelná protiprávnímu jednání zaměstnankyně původní žalobkyně a žalovanému tím vznikla škoda ve výši nejen nárokovaného pojistného na druhé roční období, ale i škoda ve výši nevyplaceného odbytného. Proto navrhuje, aby došlo k přiznání škody ve výši žalobou uplatněného pojistného, neboť žalobkyně je povinna nahradit žalovanému vzniklou škodu v identické výši. V takovém případě pak žalovaný ve smyslu ustanovení § 1982 o. z. uplatňuje jednostranné započtení těchto vzájemných pohledávek.

7. Dále žalovaný odůvodňuje svůj názor, že není možné vykládat ustanovení § 2804 o. z., dle něhož je pro zánik pojistné smlouvy požadováno zaslání kvalifikované výzvy, v neprospěch pojistníka jako slabší smluvní strany; má za to, že trvání na této podmínce není v souladu se smyslem a účelem zákona a je třeba je odmítnout. Má za to, že i přes nesplnění podmínek ustanovení § 2804 o. z. došlo k zániku pojistné smlouvy již v době do roku od uzavření smlouvy a žalobce nemá na platbu žalovaného pojistného nárok. Navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu, příp. aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že v řízení před soudem I. stupně bylo jednoznačně prokázáno, že nebyla splněna nejméně jedna z kumulativních podmínek pro zánik pojištění, kterou je kvalifikovaná výzva k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na zánik pojištění v případě jeho nezaplacení ve stanovené lhůtě doručená pojistníkovi. Skutečnost, z jakého důvodu byla podmínka zaslání kvalifikované výzvy do právních předpisů zařazena, není nikterak relevantní a nemění ničeho na tom, že tato podmínka musí být naplněna, aby mohlo dojít k zániku pojištění. Žalobce se zcela ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že předmětná smlouva nemohla zaniknout samotným nezaplacením prvého pojistného. K zániku pojištění tak došlo datum v důsledku nezaplacení pojistného a kvalifikované upomínky o jejím zaplacení. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.

9. Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

10. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 26 Cdo 228/2005, 28 Cdo 2401/2008, 30 Cdo 256/2018-157) soudem I. stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval

11. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně jsou správná s tím, že z kontextu odůvodnění je zřejmé, že pokud soud prvého stupně uzavřel, že„ účastníci sjednali dne datum pojištění žalovaného u žalobkyně“, případně že„ žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného pojistného kvalifikovanou výzvou“, je„ účastníkem“ na straně žalobkyně a„ žalobkyní“ myšlena původní žalobkyně ve věci, tj. právnická osoba, sídlem adresa, IČO; s tímto upřesněním odvolací soud správná skutková zjištění soudu prvého stupně zcela přebírá. Soud I. stupně podřadil zjištěný skutkový stav pod správná zákonná ustanovení, která jsou v jeho rozhodnutí citována. Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na odst. 14 až 24 odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Soud I. stupně učinil i správný závěr, který je shrnut v odstavcích 29 až 32 odvoláním napadeného rozsudku.

12. Proto toliko k odvolacím námitkám:

13. Pokud měl žalovaný za to, že pojistná smlouva zanikla nezaplacením prvního pojistného, tak se mýlí. Ustanovení § 801 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do datum, dle něhož pojištění za podmínek v něm uvedených zaniklo (mimo jiné) pro nezaplacení pojistného za první pojistné období, nebylo do zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platného od datum (který je nutno ve věci aplikovat), převzato. Jinými slovy řečeno, nezaplacení prvního pojistného na vznik pojištění nemělo vliv. Ostatně s tím byl žalovaný písemně seznámen v návrhu na uzavření předmětné pojistné smlouvy, kdy hned v úvodu návrhu je mimo jiné uvedeno, že„ je možné ho přijmout pouze podpisem“ a že„ nelze ho přijmout zaplacením pojistného“. Ostatně v návrhu na uzavření předmětné pojistné smlouvy (strana 11 návrhu) jsou uvedeny i možnosti, jak smlouvu ukončit; mimo jiné je tam jako jedna z možností uvedena i možnost odstoupení od smlouvy (což měl dle svého tvrzení učinit žalovaný); je však výslovně uvedeno, že odstoupit od smlouvy lze jen písemně, což se nestalo.

14. Pokud se týká v odvolání namítaného započtení pohledávky, je obecně možno takovou obranu proti žalobě zvolit i po vydání rozhodnutí soudu I. stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009). V průběhu řízení však původní žalobkyně popírala, že by došlo k jakékoliv nedovolené manipulaci s jakoukoliv listinou a již jen z toho lze uzavřít, že tvrzená pohledávka žalovaného, kterou chce započíst, je nejistá. Jako nejistá pohledávka není taková tvrzená pohledávka způsobilá k započtení (§ 1987 odst. 2 občanského zákoníku), tudíž k započtení nedošlo.

15. Lze uzavřít, že k zániku pojištění došlo k datu datum z důvodu přezkoumatelně popsaných soudem I. stupně. V tomto směru není v podstatě k rozsudku soudu I. stupně čeho dodat a lze na něj zcela odkázat.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto jí byly za odvolací řízení přiznány náklady ve výši 6.410,58 Kč, které bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

18. Náklady řízení ve výši 6.410,58 Kč sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1.580 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (z tarifní hodnoty 11.313 Kč), tj. celkem 3.160 Kč (za vyjádření k odvolání a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu dne datum), dvou režijních paušálů náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 600 Kč, náhrady za promeškaný čas v počtu 12 půlhodin (doba cesty k jednání odvolacího soudu z obec do obec a zpět) ve výši 1.200 Kč (§ 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady cestovních výdajů ve výši 338 Kč (jízdné vlakem z obec do obec a zpět k jednání odvolacího soudu dne datum dle doložené jízdenky), tj. celkem 5.298 Kč. K této částce náleží rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 1.125,58 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 6.410,58 Kč bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.