Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití (přepracované znění)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupemPostoj Evropského parlamentu ze dne 25. března 2021 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. května 2021 . ,

Tímto nařízením se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití.

Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. března 2021 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. května 2021 .

(1) Nařízení Rady (ES) 428/2009Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009 , kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1 ). bylo několikrát podstatně změněno. Vzhledem k potřebě provést další změny by uvedené nařízení mělo být v zájmu přehlednosti, účinnosti a účelnosti přepracováno.

(2) Cílem tohoto nařízení je zajistit, aby Unie a její členské státy v souvislosti se zbožím dvojího užití zcela přihlížely ke všem relevantním skutečnostem. Relevantní skutečnosti zahrnují mezinárodní povinnosti a závazky, závazky vyplývající z příslušných sankcí, aspekty národní zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně těch, jež jsou upraveny společným postojem Rady 2008/944/SZBPSpolečný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008 , kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99 ). , a k nimž patří i lidská práva, a aspekty zamýšleného konečného použití a nebezpečí zneužití. Tímto nařízením vyjadřuje Unie svůj závazek zachovat přísné právní požadavky kladené na zboží dvojího užití, posílit výměnu příslušných informací a zvýšit transparentnost. Pokud jde o zboží kybernetického dohledu, měly by příslušné orgány členských států zvážit zejména riziko, zda by mohlo být použito v souvislosti s vnitřní represí nebo závažným porušováním lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.

(3) Toto nařízení má rovněž za cíl posílit pokyny pro vývozce, zejména pro malé a střední podniky, týkající se odpovědných praktik, aniž by byla poškozena celosvětová konkurenceschopnost vývozců zboží dvojího užití nebo přidružených průmyslových odvětví či akademických institucí, které mají sídlo nebo jsou usazeny v členském státě.

(4) V rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1540 (2004) přijaté dne 28. dubna 2004 se stanovilo, že všechny státy mají přijmout a posílit účinná opatření k zavedení tuzemských kontrol k zabránění šíření jaderných, chemických nebo biologických zbraní a jejich nosičů, a to i zavedením vhodných kontrol souvisejících materiálů, vybavení a technologie. Kontroly se požadují rovněž na základě příslušných mezinárodních dohod, jako je Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení (dále jen Úmluva o chemických zbraních) a Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení (dále jen Úmluva o biologických a toxinových zbraních), a v souladu se závazky dohodnutými v souvislosti s mnohostrannými režimy kontroly vývozu.

(5) Účinný společný systém kontrol vývozu zboží dvojího užití je tudíž nezbytný proto, aby byl zajištěn soulad s mezinárodními závazky a povinnostmi členských států a Unie, zejména pokud jde o nešíření, regionální mír, bezpečnost a stabilitu a dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.

(6) Strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení ze dne 12. prosince 2003 zdůrazňuje závazek Unie k důsledným vnitrostátním a mezinárodně koordinovaným kontrolám vývozu.

(7) Je zásadně důležité, aby k plnění celkového cíle kontrol obchodu přispívali vývozci, zprostředkovatelé, poskytovatelé technické pomoci i další příslušné zúčastněné subjekty. Aby mohli jednat v souladu s tímto nařízením, je třeba provést posouzení rizik souvisejících s transakcemi, na něž se toto nařízení vztahuje, a to pomocí opatření pro prověřování transakcí, známých také pod označením zásada náležité péče, jež jsou součástí interních programů dodržování předpisů (dále rovněž jako ICP). V tomto ohledu se při vývoji a provádění ICP musí přihlížet zejména k velikosti a organizační struktuře vývozců.

(8) S cílem řešit riziko, že by určité zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno na seznamu a které je vyváženo z celního území Unie, mohlo být zneužito osobami odpovědnými nebo spoluodpovědnými za nařizování či páchání závažného porušování lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva, je vhodné vývoz tohoto zboží kontrolovat. Související rizika se týkají zejména případů, kdy je zboží kybernetického dohledu speciálně navrženo tak, aby umožňovalo vniknutí do informačních a telekomunikačních systémů nebo hloubkovou kontrolu paketů s cílem provádět tajné sledování fyzických osob prostřednictvím monitorování, extrakce, shromažďování nebo analýzy dat z těchto systémů, včetně biometrických údajů. U zboží používaného pro čistě komerční účely, k nimž patří fakturace, marketing, kvalitní služby, spokojenost uživatelů nebo bezpečnost sítí, se má obecně za to, že taková rizika nepředstavuje.

(9) V zájmu posílení účinné kontroly vývozu zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno na seznamu, je nezbytné dále harmonizovat uplatňování kontrol vývozu zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I (dále jen kontroly typu catch-all) v této oblasti. Za tímto účelem se členské státy zavazují podporovat tyto kontroly tak, že budou mezi sebou navzájem i s Komisí sdílet informace, zejména o technologickém vývoji zboží kybernetického dohledu, a že budou k uplatňování těchto kontrol přistupovat obezřetně s cílem podporovat výměnu informací na úrovni Unie.

(10) Aby mohla Unie rychle reagovat na závažné zneužití stávajících technologií nebo na nová rizika spojená s nově vznikajícími technologiemi, měl by být zaveden mechanismus, který členským státům umožní v případě zjištění nového rizika své reakce koordinovat. Po této koordinaci by měly následovat iniciativy vedoucí k zavedení rovnocenných kontrol na mnohostranné úrovni, aby byla reakce na zjištěná rizika co nejširší.

(11) Měl by být rovněž kontrolován přenos softwaru a technologií dvojího užití elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem do místa určení mimo celní území Unie. Aby se zmírnila administrativní zátěž pro vývozce a příslušné orgány členských států, měly by být pro některé přenosy, jako jsou přenosy do cloudu, stanoveny obecné nebo souhrnné licence nebo harmonizovaný výklad ustanovení.

(12) S ohledem na důležitou úlohu celních orgánů při prosazování kontrol vývozu by pojmy používané v tomto nařízení měly být v co nejvyšší míře sladěny s definicemi uvedenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013 , kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1 ). (dále jen celní kodex Unie).

(13) Na vývozu zboží dvojího užití se mohou podílet různé kategorie osob, včetně fyzických osob, jako jsou poskytovatelé služeb, výzkumní pracovníci, konzultanti a osoby provádějící elektronický přenos zboží dvojího užití. Je nezbytné, aby si všechny tyto osoby byly vědomy rizik spojených s vývozem a poskytováním technické pomoci v souvislosti s citlivým zbožím. Zejména akademické a výzkumné instituce čelí specifickým výzvám v oblasti kontroly vývozu, mimo jiné proto, že jsou ze své obecné povahy prostorem pro svobodnou výměnu myšlenek a že jejich výzkumná činnost často zahrnuje špičkové technologie, přičemž tyto výzvy souvisejí s jejich organizační strukturou a mezinárodní povahou vědeckých výměn. V případě potřeby by měly členské státy a Komise zvyšovat povědomí akademické a výzkumné obce a poskytovat individuální poradenství pro řešení těchto specifických výzev. Provádění kontrol by v souladu s mnohostrannými režimy kontroly vývozu mělo v maximální možné míře zajišťovat společný přístup k některým ustanovením, zejména pokud jde o pojmy základní vědecký výzkum a veřejně dostupné, které se v souvislosti s akademickou obcí používají pro uvolnění kontroly.

(14) Měla by být změněna definice pojmu zprostředkovatel tak, aby zahrnovala právnické osoby a partnerství, které nemají sídlo nebo nejsou usazeny v členském státě a poskytují zprostředkovatelské služby z celního území Unie.

(15) Lisabonská smlouva objasňuje, že poskytování technické pomoci zahrnující přeshraniční pohyb spadá do pravomoci Unie. Proto je vhodné zavést definici technické pomoci a upřesnit kontroly použitelné na její poskytování. Aby se zajistila účinnost a soulad, měly by kromě toho být kontroly poskytování služeb technické pomoci harmonizovány.

(16) Stejně jako v nařízení (ES) č. 428/2009 by orgány členských států měly mít za určitých okolností možnost zakázat tranzit zboží dvojího užití, které není zbožím Unie, pokud mají tyto orgány na základě zpravodajských nebo jiných zdrojů rozumné důvody k podezření, že toto zboží má být nebo by mohlo být použito vcelku nebo zčásti k vojenskému konečnému použití v zemi, na niž se vztahuje zbrojní embargo, nebo k šíření zbraní hromadného ničení nebo jejich nosičů.

(17) Podle potřeby by měly být harmonizovány podmínky a požadavky na udělování licencí, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže a zajistilo se konzistentní a účinné uplatňování kontrol na celém celním území Unie. Za tímto účelem je rovněž nutné zajistit jasné určení orgánu členského státu příslušného ve všech situacích, kdy se použijí kontroly. K rozhodování o individuálním, souhrnném nebo národním všeobecném vývozním povolení, o povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci, o tranzitech zboží dvojího užití, které není zbožím Unie, a o povoleních k přepravě zboží dvojího užití uvedeného v příloze IV na celním území Unie jsou příslušné vnitrostátní orgány.

(18) Aby se zajistily rovné podmínky mezi vývozci a aby se zlepšila účinnost uplatňování kontrol, měly by být zavedeny pokyny pro interní programy dodržování předpisů. Tyto pokyny by měly zohlednit rozdíly ve velikosti, zdrojích, oblastech činnosti a dalších charakteristikách a podmínkách vývozců a jejich dceřiných společností, jako jsou struktury a normy pro dodržování předpisů v rámci skupiny, čímž se zamezí přístupu jeden model pro všechny a každému vývozci se pomůže nalézt jeho vlastní řešení pro dodržování předpisů a konkurenceschopnost. Pro využívání souhrnného vývozního povolení zavede vývozce ICP, pokud to příslušný orgán nepovažuje za zbytečné vzhledem k jiným okolnostem, které zohlednil při vyřizování žádosti o souhrnné vývozní povolení podané vývozcem.

(19) Měla by být zavedena všeobecná vývozní povolení Unie, aby se snížila administrativní zátěž společností, zejména malých a středních podniků, a orgánů a zároveň aby se zajistila vhodná úroveň kontrol příslušného zboží a jeho příslušných míst určení. V případě potřeby mohou členské státy poskytnout vývozcům pokyny pro uplatňování všeobecných povolení. Pokud to považují za nezbytné, mohou členské státy rovněž zavést národní všeobecná vývozní povolení pro nízkorizikový vývoz. Mělo by být rovněž zavedeno povolení pro velké projekty, aby byly licenční podmínky přizpůsobeny zvláštním potřebám průmyslu.

(20) Na podporu uplatňování kontrol v praxi by Komise v úzké spolupráci s členskými státy a zúčastněnými subjekty měla vypracovat pokyny nebo doporučení týkající se osvědčených postupů. Při přípravě těchto pokynů nebo doporučení by měla Komise náležitě zohlednit informační potřeby malých a středních podniků.

(21) Společné seznamy zboží dvojího užití, míst určení a pokyny jsou podstatnými prvky účinného režimu kontrol vývozu.

(22) Členské státy, které sestaví vnitrostátní kontrolní seznamy podle tohoto nařízení, by měly o těchto seznamech informovat Komisi a ostatní členské státy. Členské státy by rovněž měly informovat Komisi a ostatní členské státy o všech rozhodnutích o zamítnutí povolení pro vývoz, pro nějž se vyžaduje povolení na základě vnitrostátního kontrolního seznamu.

(23) Aby mohla Unie rychle reagovat na měnící se okolnosti, pokud jde o posuzování citlivosti vývozu na základě všeobecných vývozních povolení Unie, a rovněž na vývoj v oblasti technologií a obchodu, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen Smlouva o fungování EU), pokud jde o změny příloh I, II a IV tohoto nařízení. Rozhodnutí o aktualizaci společného seznamu zboží dvojího užití, které podléhá kontrolám vývozu, který je stanoven v příloze I, by měla být v souladu se závazky a povinnostmi, které členské státy nebo Unie přijaly jako členové příslušných mezinárodních dohod o nešíření a mnohostranných režimů kontroly vývozu nebo ratifikací příslušných mezinárodních smluv. Pokud se změna přílohy I týká zboží dvojího užití, které je rovněž uvedeno v příloze II nebo IV, měly by být uvedené přílohy odpovídajícím způsobem změněny. Rozhodnutí o aktualizaci společných seznamů zboží a míst určení uvedených v oddílech A až H přílohy II by měla být přijímána s přihlédnutím ke kritériím pro posouzení stanoveným v tomto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisůÚř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 . . Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, které se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(24) Komise by měla zveřejňovat aktualizace přílohy I prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci ve všech úředních jazycích Unie.

(25) Komise by měla zveřejnit a průběžně aktualizovat soubor vnitrostátních kontrolních seznamů platných v členských státech ve všech úředních jazycích Unie.

(26) Vnitrostátní předpisy a rozhodnutí, které mají vliv na vývoz zboží dvojího užití, by měly být přijímány v rámci společné obchodní politiky a zejména v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/479Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/479 ze dne 11. března 2015 o společných pravidlech vývozu (Úř. věst. L 83, 27.3.2015, s. 34 ). . Odpovídající výměna informací a konzultace ohledně vnitrostátních předpisů a rozhodnutí by měly zajistit účinné a konzistentní uplatňování kontrol na celém celním území Unie.

(27) Existence společného systému kontrol je nezbytným předpokladem pro zavedení volného pohybu zboží dvojího užití uvnitř celního území Unie.

(28) Podle článku 36 Smlouvy o fungování EU a v jeho mezích a v souladu s přijatými mezinárodními závazky si členské státy zachovají právo provádět kontroly přepravy určitého zboží dvojího užití na celním území Unie za účelem zabezpečení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Seznam zboží, které podléhá kontrolám přepravy uvnitř Unie, který je stanoven v příloze IV, by měl být pravidelně přezkoumáván s přihlédnutím k dalšímu vývoji základních mezinárodních závazků, jakož i k vývoji v oblasti technologií a obchodu, pokud jde o posouzení citlivosti přepravy. Rozhodnutí o aktualizaci společného seznamu zboží dvojího užití, na které se vztahují kontroly vývozu, stanoveného v příloze IV, by měla být přijímána s přihlédnutím k článku 36 Smlouvy o fungování EU, a zejména k veřejnému pořádku a zájmům veřejné bezpečnosti členských států.

(29) Dne 22. září 1998 podepsaly členské státy a Komise dodatkové protokoly k příslušným zárukovým dohodám mezi členskými státy, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, které kromě jiných opatření zavazují členské státy k poskytování informací o přepravě vybraných zařízení a nejaderného materiálu. Kontroly přepravy uvnitř Unie by měly Unii a členským státům umožnit plnění jejich povinností podle těchto dohod.

(30) Za účelem dosažení jednotného a konzistentního uplatňování kontrol v celé Unii je vhodné rozšířit oblast konzultací a výměny informací mezi členskými státy a Komisí a zavést nástroje na podporu vytvoření sítě pro společnou kontrolu vývozu v celé Unii, jako jsou elektronické postupy pro udělování licencí, technické expertní skupiny a zavedení mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů. Je obzvláště důležité zajistit, aby Koordinační skupina pro dvojí užití a technické expertní skupiny konzultovaly v případě potřeby s vývozci, zprostředkovateli, poskytovateli technické pomoci a dalšími příslušnými zúčastněnými subjekty, na něž se toto nařízení vztahuje, včetně průmyslu a organizací občanské společnosti.

(31) I když celní orgány sdílejí určité informace s jinými celními orgány pomocí systému řízení rizik v souladu s celními pravidly Unie, je nicméně třeba zajistit úzkou spolupráci mezi orgány udělujícími licence a celními orgány.

(32) Je vhodné objasnit, že pokud se jedná o osobní údaje, měly by zpracování a výměna informací být v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a pro volný pohyb těchto údajů stanovenými v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1 ). a 2018/1725Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39 ). .

(33) Členské státy a Komise by měly přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění ochrany důvěrných informací, zejména v souladu s rozhodnutími Komise (EU, Euratom) 2015/443Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41 ). a (EU, Euratom) 2015/444Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53 ). a dohodou mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unieÚř. věst. C 202, 8.7.2011, s. 13 . . To zahrnuje zejména povinnost zajistit, aby nebyl snížen ani zrušen stupeň utajení utajovaných informací bez předchozího písemného souhlasu původce. S veškerými neutajovanými citlivými informacemi nebo informacemi, které byly poskytnuty jako důvěrné, by orgány měly nakládat jako s důvěrnými.

(34) Zapojení soukromého sektoru, zejména malých a středních podniků, a transparentnost jsou zásadní prvky pro účinné fungování režimu pro kontrolu vývozu. Proto je vhodné stanovit, aby se v nezbytných případech soustavně vypracovávaly pokyny na podporu uplatňování tohoto nařízení a aby se zveřejňovala výroční zpráva Unie o provádění kontrol.

(35) Výroční zpráva Unie o provádění kontrol by měla zahrnovat příslušné informace o vydávání licencí a prosazování kontrol podle tohoto nařízení, přičemž je třeba náležitě přihlížet k potřebě zajistit ochranu důvěrnosti některých údajů, zejména v případech, kdy by zveřejnění údajů o udělování licencí mohlo vzbudit obavy členských států o národní bezpečnost nebo ohrozit obchodní důvěrnost a umožnit dodavatelům mimo Unii, aby obcházeli restriktivní rozhodnutí členských států o vydávání licencí.

(36) Za účelem zajištění řádného uplatňování tohoto nařízení by měl každý členský stát přijmout opatření, kterými by příslušným orgánům svěřil nezbytné pravomoci.

(37) V souladu se strategií EU proti šíření zbraní hromadného ničení by každý členský stát měl stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení. Je rovněž vhodné zavést ustanovení na podporu účinného prosazování kontrol, mimo jiné prostřednictvím mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů.

(38) Celní kodex Unie mimo jiné obsahuje ustanovení o vývozu a zpětném vývozu zboží. Toto nařízení neomezuje pravomoci přiznané platným celním kodexem Unie a jeho prováděcích ustanovení.

(39) Kontroly vývozu přispívají k mezinárodní bezpečnosti a mají dopad na obchod se třetími zeměmi. Je proto vhodné zahájit dialog a spolupráci se třetími zeměmi, aby se nastolily celosvětově rovné podmínky a zlepšila se mezinárodní bezpečnost. Členské státy a Komise by měly zejména více přispívat k činnostem mnohostranných režimů kontroly vývozu. Členské státy a Komise by měly tyto režimy rovněž podporovat při rozvoji důkladných kontrol, které budou sloužit jako globální základ a vzor mezinárodních osvědčených postupů a důležitý nástroj pro zajištění mezinárodního míru a stability. V případě, že všechny členské státy zjistí nové riziko týkající se zboží kybernetického dohledu, měly by přispět k zajištění rovných podmínek pro všechny strany.

(40) Toto nařízení se uplatní, aniž by bylo dotčeno rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci ze dne 15. září 2015 , kterým se doplňuje rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1104/2011/EURozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1104/2011/EU ze dne 25. října 2011 o podmínkách přístupu k veřejné regulované službě nabízené globálním družicovým navigačním systémem vytvořeným na základě programu Galileo (Úř. věst. L 287, 4.11.2011, s. 1 ). a kterým se stanoví zvláštní pravidla pro kontrolu vývozu zboží pro veřejnou regulovanou službu na základě programu Galileo.

(41) Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie,

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009 , kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1 ).

Článek 1 Článek 1

Článek 2 Článek 2

Článek 3 Článek 3 1.Pro vývoz zboží dvojího užití uvedeného v příloze I je vyžadováno povolení. 2.Podle článku 4, 5, 9 nebo 10 je možné rovněž vyžadovat povolení pro vývoz do všech nebo do některých míst určení u určitého zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I.

Článek 4 Článek 4 1.Povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, je vyžadováno, jestliže byl vývozce informován příslušným orgánem, že dotyčné zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno: a) k užití ve spojení s vývojem chemických, biologických nebo jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení, jejich výrobou, nakládáním s nimi, jejich provozem, údržbou, skladováním, zjišťováním, identifikací nebo rozšiřováním nebo s vývojem, výrobou, údržbou nebo skladováním raketových systémů schopných takové zbraně nést;b) k vojenskému konečnému použití vztahuje-li se na kupující zemi nebo zemi určení zbrojní embargo; pro účely tohoto písmene se vojenským konečným použitím rozumí:i) zařazení mezi zboží, které je uvedeno na seznamech vojenského materiálu členských států;ii) použití výrobního, zkušebního nebo analytického zařízení a jeho součástí k vývoji, výrobě nebo údržbě zboží uvedeného na seznamech vojenského materiálu členských států; neboiii) použití jakýchkoliv nehotových výrobků v závodě k výrobě zboží uvedeného na seznamech vojenského materiálu členských států; c) k použití jako díly nebo součásti zboží uvedeného na vnitrostátním seznamu vojenského materiálu, které bylo vyvezeno z území členského státu bez povolení nebo v rozporu s povolením, které vyžadují právní předpisy tohoto členského státu. 2.Je-li si vývozce vědom toho, že zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I a které má v úmyslu vyvézt, je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku, uvědomí o tom tento vývozce příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne o tom, zda bude dotyčný vývoz podléhat povolení. 3.Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro vývoz zboží dvojího užití, jež není uvedeno v příloze I, povolení, má-li vývozce důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoliv použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku. 4.Členský stát, který požaduje povolení podle odstavce 1, 2 nebo 3, o tom neprodleně informuje své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány a poskytne ostatním členským státům a Komisi o dotčeném požadavku povolení příslušné informace, zejména pokud jde o dotčené zboží a konečné uživatele, ledaže se domnívá, že to není s ohledem na povahu transakce nebo citlivost dotčených informací vhodné. 5.Členské státy informace obdržené v souladu s odstavcem 4 náležitě zváží a uvědomí své celní orgány a ostatní příslušné vnitrostátní orgány. 6.Aby bylo možné přezkoumat všechna platná zamítavá rozhodnutí členských států, použije se čl. 16 odst. 1, 2 a 5 až 7 na případy týkající se zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I. 7.Veškeré výměny informací požadované podle tohoto článku se uskutečňují v souladu s právními požadavky v oblasti ochrany osobních údajů, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti. Tyto výměny informací se uskutečňují bezpečnými elektronickými prostředky, a to i prostřednictvím systému uvedeného v čl. 23 odst. 6. 8.Tímto nařízením není dotčeno právo členských států přijímat vnitrostátní opatření podle článku 10 nařízení (EU) 2015/479.

Článek 5 Článek 5 1.Povolení pro vývoz zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno v příloze I, je vyžadováno, jestliže byl vývozce příslušným orgánem informován, že dotyčné zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno k použití ve spojení s vnitřními represemi nebo se závažným porušováním lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. 2.Má-li vývozce v úmyslu vyvézt zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno v příloze I, a je-li si na základě zjištění učiněných po uplatnění náležité péče vědom toho, že toto zboží je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku, uvědomí o tom tento vývozce příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne, zda dotčený vývoz podmíní povolením. Komise a Rada poskytnou vývozcům pokyny podle čl. 26 odst. 1. 3.Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro vývoz zboží kybernetického dohledu, jež není uvedeno v příloze I, povolení, má-li vývozce důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoliv použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku. 4.Členský stát, který požaduje povolení podle odstavce 1, 2 nebo 3, o tom neprodleně informuje své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány a poskytne ostatním členským státům o dotčeném požadavku povolení potřebné informace, zejména pokud jde o dotčené zboží a subjekty, ledaže se domnívá, že to není s ohledem na povahu transakce nebo citlivost daných informací vhodné. 5.Členské státy náležitě zváží informace obdržené podle odstavce 4 a do 30 pracovních dnů je přezkoumají s ohledem na kritéria stanovená v odstavci 1. Uvědomí své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány. Ve výjimečných případech může členský stát požadovat prodloužení této 30denní lhůty. Toto prodloužení však nesmí přesáhnout 30 pracovních dnů. 6.Pokud se všechny členské státy informují navzájem a rovněž uvědomí Komisi, že by mělo být požadováno povolení pro v zásadě totožné transakce, zveřejní Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie informace týkající se zboží kybernetického dohledu a případně míst určení, na něž se vztahují požadavky povolení oznámené za tímto účelem členskými státy. 7.Členské státy přezkoumávají informace zveřejněné podle odstavce 6 nejméně jednou ročně, a to na základě příslušných informací a analýz poskytnutých Komisí. Pokud se všechny členské státy informují navzájem a rovněž uvědomí Komisi, že by měl být změněn nebo opětovně zveřejněn požadavek povolení, Komise neprodleně a odpovídajícím způsobem změní nebo opětovně zveřejní informace zveřejněné podle odstavce 6 v řadě C Úředního věstníku Evropské unie . 8.Aby bylo možné přezkoumat všechna platná zamítavá rozhodnutí členských států, použije se čl. 16 odst. 1, 2 a 5 až 7 na případy týkající se zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno v příloze I. 9.Veškeré výměny informací požadované podle tohoto článku se uskutečňují v souladu s právními požadavky v oblasti ochrany osobních informací, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti. Tyto výměny informací se uskutečňují bezpečnými elektronickými prostředky, a to i prostřednictvím systému uvedeného v čl. 23 odst. 6. 10.V zájmu rozšíření kontrol zváží členské státy podporu začlenění zboží zveřejněného podle odstavce 6 tohoto článku do příslušných mezinárodních režimů nešíření nebo do ujednání o kontrole vývozu. Komise předloží analýzy příslušných údajů získaných podle čl. 23 odst. 2 a čl. 26 odst. 2. 11.Tímto nařízením není dotčeno právo členských států přijímat vnitrostátní opatření podle článku 10 nařízení (EU) 2015/479.

Článek 6 Článek 6 1.Povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb u zboží dvojího užití uvedeného v příloze I je vyžadováno, pokud byl zprostředkovatel informován příslušným orgánem, že příslušné zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1. 2.Je-li si zprostředkovatel vědom toho, že zboží dvojího užití uvedené v příloze I, pro které má v úmyslu poskytnout zprostředkovatelské služby, je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1, uvědomí o tom příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne, zda budou dané zprostředkovatelské služby podléhat povolení. 3.Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití neuvedené na seznamu. 4.Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro poskytování zprostředkovatelských služeb týkajících se zboží dvojího užití povolení, má-li zprostředkovatel důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoliv použití uvedenému v čl. 4 odst. 1. 5.Článek 9 odst. 2, 3 a 4 se použijí na vnitrostátní opatření podle odstavců 3 a 4 tohoto článku.

Článek 7 Článek 7 1.Tranzit zboží dvojího užití uvedeného v příloze I, které není zbožím Unie, může být kdykoli zakázán příslušným orgánem členského státu, v němž se zboží nachází, pokud zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1. 2.Před rozhodnutím, zda zakázat tranzit, může příslušný orgán v jednotlivých případech požadovat povolení pro konkrétní tranzit zboží dvojího užití uvedeného v příloze I, pokud toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1. Pokud se tranzit uskutečňuje přes území více členských států, může příslušný orgán každého dotčeného členského státu tento tranzit přes území tohoto členského státu zakázat. Příslušný orgán může požadovat povolení od fyzické nebo právnické osoby nebo partnerství, jež je smluvní stranou smlouvy uzavřené s příjemcem ve třetí zemi a může rozhodnout o odeslání zboží, které prochází celním územím Unie. Pokud fyzická nebo právnická osoba nebo partnerství nemají sídlo nebo nejsou usazeny na celním území Unie, může příslušný orgán požadovat povolení od: a) deklaranta ve smyslu čl. 5 bodu 15 celního kodexu Unie;b) dopravce ve smyslu čl. 5 bodu 40 celního kodexu Unie; neboc) fyzické osoby přepravující zboží dvojího užití v tranzitu, pokud je toto zboží dvojího užití uloženo v osobních zavazadlech této osoby. 3.Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití neuvedené na seznamu. 4.Článek 9 odst. 2, 3 a 4 se použijí na vnitrostátní opatření uvedená v odstavci 3 tohoto článku.

Článek 8 Článek 8 1.Povolení pro poskytování technické pomoci související se zbožím dvojího užití uvedeným v příloze I je vyžadováno, pokud je poskytovatel technické pomoci informován příslušným orgánem o tom, že dané zboží má být nebo může být celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1. 2.Má-li poskytovatel technické pomoci v úmyslu poskytnout technickou pomoc pro zboží dvojího užití uvedené v příloze I a je si vědom toho, že toto zboží je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1, uvědomí o tom příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne o tom, zda bude tato technická pomoc podléhat povolení. 3.Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, je-li technická pomoc: a) poskytována na území nebo určena pro území země uvedené v části 2 oddílu A přílohy II nebo pro rezidenta země uvedené v části 2 oddílu A přílohy II;b) ve formě předávání informací, které jsou veřejně přístupné, nebo základního vědeckého výzkumu ve smyslu všeobecné poznámky k technologii nebo poznámky k jaderné technologii stanovené v příloze I;c) poskytována orgány nebo agenturami členského státu v rámci jejich oficiálních úkolů;d) poskytována ozbrojeným složkám členského státu na základě jim svěřených úkolů;e) poskytována za účelem, který je uveden ve výjimkách pro zboží v Režimu kontroly raketových technologií (technologie MTCR) uvedené v příloze IV; nebof) poskytována v minimálním rozsahu nutném pro instalaci, provoz, údržbu (kontrolu) nebo opravu zboží, pro jehož vývoz bylo vydáno povolení. 4.Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití neuvedené na seznamu. 5.Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro poskytování technické pomoci povolení, má-li poskytovatel technické pomoci, který má v úmyslu poskytovat technickou pomoc pro zboží dvojího užití, důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno k jakémukoliv použití uvedenému v čl. 4 odst. 1. 6.Článek 9 odst. 2, 3 a 4 se použije na vnitrostátní opatření uvedená v odstavcích 4 a 5 tohoto článku.

Článek 9 Článek 9 1.Členský stát může zakázat nebo požadovat pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, povolení z důvodů veřejné bezpečnosti, včetně předcházení teroristickým činům, nebo pro zohlednění ochrany lidských práv. 2.Členské státy oznámí bezodkladně Komisi a ostatním členským státům jakákoliv opatření přijatá podle odstavce 1 s uvedením přesných důvodů těchto opatření. Pokud opatření spočívá v sestavení vnitrostátního kontrolního seznamu, členské státy předají Komisi a ostatním členským státům rovněž popis kontrolovaného zboží. 3.Členské státy bezodkladně oznámí Komisi a ostatním členským státům jakékoliv změny opatření přijatých podle odstavce 1, včetně veškerých změn svých vnitrostátních kontrolních seznamů. 4.Komise zveřejní opatření, která jí byla oznámena podle odstavců 2 a 3, v řadě C Úředního věstníku Evropské unie . Komise bezodkladně zveřejní samostatný soubor vnitrostátních kontrolních seznamů platných v členských státech ve všech úředních jazycích Unie. Poté, co členský stát oznámí jakoukoli změnu svého vnitrostátního kontrolního seznamu, Komise bezodkladně a ve všech úředních jazycích Unie zveřejní aktualizovaný soubor vnitrostátních kontrolních seznamů platných v členských státech.

1) zbožím dvojího užití zboží včetně softwaru a technologií, které lze použít jak pro civilní, tak i vojenské účely a které zahrnuje zboží, které může být použito ke konstrukci, vývoji, výrobě nebo použití jaderných, chemických nebo biologických zbraní či jejich nosičů, mimo jiné veškeré zboží, které může být použito jak pro nevýbušné účely, tak i pro jakoukoliv formu podpory výroby jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení;

Článek 10 Článek 10 1.Povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, je vyžadováno, pokud jiný členský stát požaduje povolení pro vývoz tohoto zboží na základě vnitrostátního kontrolního seznamu zboží přijatého tímto členským státem podle článku 9 a zveřejněného Komisí podle čl. 9 odst. 4 a pokud byl vývozce příslušným orgánem informován, že dané zboží je nebo může být zcela nebo zčásti určeno k použití, které vyvolává obavy z hlediska veřejné bezpečnosti, včetně předcházení teroristickým činům, nebo ochrany lidských práv. 2.Členský stát, který zamítne povolení požadované podle odstavce 1, o tomto rozhodnutí rovněž informuje Komisi a ostatní členské státy. 3.Členský stát, který podle odstavce 1 tohoto článku požaduje povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, o tomto požadavku bezodkladně informuje své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány a případně poskytne ostatním členským státům a Komisi potřebné informace, zejména o dotčeném zboží a dotčených konečných uživatelích. Ostatní členské státy tuto informaci náležitě zohlední a uvědomí o ní své celní a ostatní příslušné vnitrostátní orgány.

Článek 11 Článek 11 1.Pro přepravu zboží dvojího užití uvnitř Unie uvedeného v příloze IV se vyžaduje povolení. Pro zboží dvojího užití uvedené v části 2 přílohy IV nelze vydávat všeobecné povolení. 2.Členský stát může rozhodnout o tom, že pro přepravu jiného zboží dvojího užití ze svého území do druhého členského státu je vyžadováno povolení v případech, kdy v době přepravy: a) je přepravující osobě nebo příslušnému orgánu známo, že konečné místo určení příslušného zboží je mimo celní území Unie;b) vývoz tohoto zboží do takového konečného místa určení je v členském státě, ze kterého má být toto zboží přepraveno, podmíněn povolením podle článků 3, 4, 5, 9, nebo 10 a takový vývoz přímo z jeho území není povolen na základě všeobecného nebo souhrnného povolení ac) zboží nebude v členském státě, do kterého má být přepraveno, zpracováno nebo opracováno ve smyslu čl. 60 odst. 2 celního kodexu Unie. 3.O povolení k přepravě uvedené v odstavcích 1 a 2 se žádá v členském státě, z něhož má být zboží dvojího užití přepraveno. 4.V případech, kdy následný vývoz zboží dvojího užití již v rámci konzultačních řízení podle článku 14 schválil členský stát, ze kterého má být zboží přepraveno, vydá se, pokud se okolnosti podstatně nezměnily, přepravující osobě povolení k přepravě neprodleně. 5.Členský stát, který přijme právní předpisy, jež vyžadují povolení podle odstavce 2, neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy o opatřeních, která přijal. Komise zveřejní tuto informaci v řadě C Úředního věstníku Evropské unie . 6.Uplatňování opatření přijatých podle odstavců 1 a 2 nezahrnuje uplatňování vnitřních hraničních kontrol v rámci celního území Unie, ale pouze kontrol, které se provádějí jako součást běžných kontrolních postupů používaných nediskriminačním způsobem na celém celním území Unie. 7.Uplatňování opatření přijatých podle odstavců 1 a 2 nesmí způsobit, že by přeprava z jednoho členského státu do druhého podléhala omezujícím podmínkám, které by byly přísnější než ty, které jsou stanoveny pro vývoz stejného zboží do třetích zemí. 8.Členský stát může vnitrostátními právními předpisy požadovat, aby v případě jakékoli přepravy zboží, které je uvedeno v příloze I kategorii 5 části 2 a které není uvedeno v příloze IV, uvnitř Unie z tohoto členského státu byly příslušnému orgánu tohoto členského státu poskytnuty dodatečné informace týkající se tohoto zboží. 9.V příslušných obchodních dokumentech týkajících se přepravy zboží dvojího užití, které je uvedeno v příloze I, uvnitř Unie musí být zřetelně uvedeno, že toto zboží při vývozu z celního území Unie podléhá kontrolám. Těmito dokumenty se rozumějí zejména kupní smlouvy, potvrzení objednávky, faktura nebo odesílací list.

Článek 12 Článek 12 1.Tímto nařízením se stanoví a na jeho základě mohou být vydávány tyto druhy vývozních povolení: a) individuální vývozní povolení;b) souhrnná vývozní povolení;c) národní všeobecná vývozní povolení;d) všeobecná vývozní povolení Unie pro vývoz určitého zboží do určitých míst určení za zvláštních podmínek a požadavků pro použití stanovených v příloze II oddílech A až H.Povolení vydávaná nebo stanovená podle tohoto nařízení jsou platná pro celé celní území Unie. 2.Individuální a souhrnná vývozní povolení podle tohoto nařízení uděluje příslušný orgán členského státu, v němž má vývozce sídlo nebo je usazen. Aniž je dotčen čl. 2 bod 3, pokud vývozce nemá sídlo ani není usazen na celním území Unie, uděluje individuální vývozní povolení podle tohoto nařízení příslušný orgán členského státu, v němž se zboží dvojího užití nachází. Veškerá individuální a souhrnná vývozní povolení se vydávají pokud možno elektronickými prostředky na formulářích, které obsahují alespoň všechny údaje podle vzoru stanoveného v oddíle A přílohy III a rovněž v pořadí podle tohoto vzoru. 3.Individuální vývozní povolení a souhrnná vývozní povolení jsou platná až po dobu dvou let, pokud příslušný orgán nestanoví jinak. Povolení pro velké projekty jsou platná po dobu stanovenou příslušným orgánem, avšak nejvýše po dobu čtyř let, kromě řádně odůvodněných případů, kdy se vychází z délky trvání projektu. 4.Vývozci poskytují příslušnému orgánu veškeré příslušné informace požadované k jejich žádostem o individuální nebo souhrnné vývozní povolení, aby měl úplné informace, zejména o konečném uživateli, zemi určení a konečném použití vyváženého zboží. Individuální vývozní povolení jsou podmíněna prohlášením o konečném použití. Příslušný orgán může některé žádosti od povinnosti poskytnout prohlášení o konečném použití osvobodit. Souhrnná vývozní povolení mohou být podmíněna prohlášením o konečném použití, je-li to vhodné. Vývozci, kteří používají souhrnná vývozní povolení, zavedou ICP, pokud to příslušný orgán nepovažuje za zbytečné vzhledem k jiným informacím, které zohlednil při vyřizování žádosti o souhrnné vývozní povolení podané vývozcem. Požadavky související s podáváním zpráv o používání souhrnných vývozních povolení a s interním programem dodržování předpisů stanoví členské státy. Na žádost vývozce se souhrnná vývozní povolení, která obsahují množstevní omezení, rozdělují. 5.Příslušné orgány členských států vyřídí žádosti o individuální nebo souhrnné povolení ve lhůtě stanovené podle vnitrostátního práva nebo praxe. 6.Národní všeobecná vývozní povolení: a) se nevztahují na zboží uvedené v oddíle I přílohy II;b) jsou vymezena vnitrostátním právem nebo praxí; mohou je používat všichni vývozci, kteří jsou usazeni nebo mají sídlo v členském státě vydávajícím tato povolení, pokud splňují požadavky stanovené v tomto nařízení a v doplňujících vnitrostátních právních předpisech; vydávají se v souladu s údaji uvedenými v oddíle C přílohy III;c) nemohou být použita, jestliže byl vývozce příslušným orgánem informován, že dotčené zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno k jednomu z použití uvedených v čl. 4 odst. 1, nebo jestliže si je vývozce vědom toho, že zboží je určeno k těmto použitím.Národní všeobecná vývozní povolení se mohou vztahovat na zboží a místa určení uvedená v oddílech A až H přílohy II. Členské státy o všech vydaných nebo pozměněných národních všeobecných vývozních povoleních neprodleně informují Komisi. Komise tato oznámení zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie . 7.Příslušný orgán členského státu, v němž má sídlo nebo je usazen vývozce, může vývozci zakázat používání všeobecného vývozního povolení Unie, pokud existuje důvodné podezření, že vývozce není schopen dodržet podmínky tohoto povolení nebo ustanovení právních předpisů upravujících kontrolu vývozu. Příslušné orgány členských států si předávají informace o vývozcích, kterým bylo zakázáno používat všeobecné vývozní povolení Unie, pokud příslušný orgán členského státu, v němž má vývozce sídlo nebo je usazen, nedojde k závěru, že se vývozce nebude pokoušet o vývoz zboží dvojího užití prostřednictvím jiného členského státu. Pro předávání informací se použije elektronický systém uvedený v čl. 23 odst. 6.

Článek 13 Článek 13 1.Povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci podle tohoto nařízení udělí příslušný orgán členského státu, v němž má zprostředkovatel nebo poskytovatel technické pomoci sídlo nebo je usazen. Pokud zprostředkovatel nebo poskytovatel technické pomoci nemá sídlo nebo není usazen na celním území Unie, udělí povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci podle tohoto nařízení příslušný orgán členského státu, z nějž budou zprostředkovatelské služby nebo technická pomoc poskytovány. 2.Povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb jsou udělována pro určitá množství konkrétního zboží a musí v nich být jasně uvedeno umístění zboží ve třetí zemi původu, konečný uživatel a přesné umístění tohoto konečného uživatele. V povoleních pro technickou pomoc musí být jasně uveden konečný uživatel a přesné umístění tohoto konečného uživatele. Povolení je platné pro celé celní území Unie. 3.Zprostředkovatelé a poskytovatelé technické pomoci poskytnou příslušnému orgánu příslušné informace požadované pro jejich žádost o povolení podle tohoto nařízení, zejména podrobnosti o umístění zboží dvojího užití, jasný popis zboží a jeho množství, třetí strany zahrnuté do transakce, země místa určení, konečného uživatele v této zemi a jeho přesné umístění. 4.Příslušné orgány členských států vyřídí žádosti o povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci ve lhůtě stanovené podle vnitrostátního práva nebo praxe. 5.Veškerá povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci se vydávají pokud možno elektronickými prostředky na formulářích, které obsahují alespoň všechny údaje podle vzoru stanoveného v oddíle B přílohy III a rovněž v pořadí stanoveném podle tohoto vzoru.

Článek 14 Článek 14 1.Jestliže zboží dvojího užití, pro které bylo zažádáno o individuální vývozní povolení do místa určení neuvedeného v oddílu A části 2 přílohy II nebo do jakéhokoliv místa určení v případě zboží dvojího užití uvedeného v příloze IV, je nebo bude umístěno v jednom nebo více členských státech, jiných, než je ten, ve kterém byla žádost podána, uvede se tato skutečnost v žádosti. Příslušný orgán členského státu, u nějž byla žádost o povolení podána, neprodleně konzultuje příslušné orgány dotčených členských států a poskytne jim příslušné informace. Tato konzultace se může uskutečnit za použití elektronického systému uvedeného v čl. 23 odst. 6. Konzultované členské státy oznámí do deseti pracovních dnů případné námitky proti udělení takového povolení, jimiž je členský stát, ve kterém byla žádost podána, vázán. Jestliže do deseti pracovních dnů neobdrží žádné námitky, má se za to, že konzultované členské státy nemají žádné námitky. Ve výjimečných případech může jakýkoliv konzultovaný členský stát požadovat prodloužení této desetidenní lhůty. Prodloužení však nesmí přesáhnout 30 pracovních dnů. 2.Jestliže by vývoz mohl porušit podstatné bezpečnostní zájmy členského státu, může tento členský stát požádat druhý členský stát, aby neudělil vývozní povolení, nebo jestliže již takové povolení bylo uděleno, žádat jeho zrušení, pozastavení, změnu nebo odvolání. Členský stát, který takovou žádost obdrží, zahájí neprodleně se žádajícím členským státem nezávazné konzultace, které musí být uzavřeny během deseti pracovních dnů. Rozhodne-li se členský stát, který žádost obdrží, povolení udělit, oznámí to tento členský stát Komisi a ostatním členským státům za použití elektronického systému uvedeného v čl. 23 odst. 6.

Článek 15 Článek 15 1.Při rozhodování o tom, zda udělit povolení nebo zakázat tranzit podle tohoto nařízení, přihlížejí členské státy k veškerým relevantním skutečnostem, a mimo jiné k: a) mezinárodním závazkům a povinnostem Unie a členských států, zejména k závazkům a povinnostem, které každý z nich přijal jako člen příslušných mezinárodních režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu nebo ratifikací příslušných mezinárodních smluv;b) povinnostem, které pro ně vyplývají ze sankcí uložených rozhodnutím či společným postojem Rady nebo rozhodnutím OBSE či závaznou rezolucí Rady bezpečnosti OSN;c) aspektům národní zahraniční nebo bezpečnostní politiky, včetně těch, na které se vztahuje společný postoj Rady 2008/944/SZBP;d) aspektům zamýšleného konečného použití a nebezpečí zneužití. 2.Kromě kritérií stanovených v odstavci 1 zohlední členské státy při posuzování žádosti o souhrnné vývozní povolení zavedení ICP vývozcem.

Článek 16 Článek 16 1.Příslušný orgán může v souladu s tímto nařízením udělení vývozního povolení zamítnout a může rovněž zrušit, pozastavit, změnit nebo odvolat vývozní povolení, které již udělil. V případě, že příslušný orgán zamítne, zruší, pozastaví, podstatně omezí nebo odvolá vývozní povolení, nebo pokud stanoví, že zamýšlený vývoz nebude povolen, oznámí to příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi a sdělí jim nezbytné informace. Pozastavil-li příslušný orgán členského státu platnost vývozního povolení, oznámí na konci doby pozastavení platnosti povolení konečné posouzení příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi. 2.Příslušné orgány členských států přezkoumají zamítavá rozhodnutí týkající se povolení oznámená podle odstavce 1 do tří let od jejich oznámení a odvolají je, změní nebo prodlouží. Příslušné orgány členských států sdělí co nejdříve výsledky přezkumu příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi. Zamítavá rozhodnutí, která nejsou odvolána, zůstávají v platnosti a jsou každé tři roky přezkoumána. Při třetím přezkumu je dotčený členský stát povinen vysvětlit důvody pro zachování zamítavého rozhodnutí. 3.Příslušný orgán neprodleně informuje příslušné orgány ostatních členských států a Komisi o svých rozhodnutích zakázat tranzit zboží dvojího užití přijatých podle článku 7. Tato oznámení obsahují všechny důležité informace, včetně klasifikace, jeho technických parametrů, země určení a konečného uživatele. 4.Odstavce 1 a 2 tohoto článku se rovněž vztahují na povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci uvedená v článku 13. 5.Dříve než příslušný orgán členského státu rozhodne, zda udělí povolení nebo zakáže tranzit podle tohoto nařízení, přezkoumá všechna platná zamítavá rozhodnutí nebo rozhodnutí o zákazu tranzitu zboží dvojího užití uvedeného v příloze I přijatá podle tohoto nařízení s cílem ujistit se, zda nebyly udělení povolení nebo tranzit zamítnuty příslušnými orgány jiného členského státu pro v podstatě totožný obchod. Poté konzultuje příslušné orgány dotčených členských států, které vydaly taková zamítavá rozhodnutí nebo rozhodnutí o zákazu tranzitu, jak je stanoveno v odstavcích 1, 3 a 4 tohoto článku. Příslušné orgány konzultovaných členských států oznámí do deseti pracovních dnů, zda považují danou transakci za v podstatě totožnou transakci. Jestliže do deseti pracovních dnů neobdrží žádnou odpověď, má se za to, že příslušné orgány konzultovaných členských států nepovažují danou transakci za v podstatě totožnou. Je-li ke správnému vyhodnocení dané transakce zapotřebí více informací, dohodnou se příslušné orgány dotyčných členských států na prodloužení uvedené desetidenní lhůty. Prodloužení však nesmí přesáhnout 30 pracovních dnů. Jestliže po této konzultaci příslušný orgán rozhodne, že povolení udělí nebo že povolí tranzit, uvědomí o tom příslušné orgány ostatních členských států a Komisi a poskytne veškeré nezbytné informace vysvětlující jeho rozhodnutí. 6.Veškerá oznámení požadovaná podle tohoto článku se provádějí bezpečnými elektronickými prostředky, a to i prostřednictvím systému uvedeného v čl. 23 odst. 6. 7.Veškeré informace sdílené v souladu s tímto článkem musí být v souladu s čl. 23 odst. 5, jež se týkají důvěrnosti takových informací.

Článek 17 Článek 17 1.Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 18 akty v přenesené pravomoci, za účelem změn seznamů zboží dvojího užití uvedených v přílohách I a IV, a to takto: a) seznam zboží dvojího užití uvedený v příloze I se změní v souladu s příslušnými závazky a povinnostmi, včetně jejich změn, které členské státy a v příslušném případě Unie přijaly jako členové mezinárodních režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu nebo ratifikací příslušných mezinárodních smluv.b) pokud se změna přílohy I týká zboží dvojího užití, které je uvedeno rovněž na seznamu v příloze II nebo IV, změní se uvedené přílohy odpovídajícím způsobem. 2.Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 18 akty v přenesené pravomoci za účelem změny přílohy II vynětím zboží a doplněním nebo vynětím míst určení z působnosti všeobecných vývozních povolení Unie, a to po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití zřízenou podle článku 23 a s přihlédnutím k povinnostem a závazkům v rámci příslušných režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu, jako jsou změny kontrolních seznamů, a k relevantnímu geopolitickému vývoji. Pokud je ve zvláště naléhavých případech nutné vyjmout určitá místa určení z působnosti všeobecného vývozního povolení Unie, použije se na akty v přenesené pravomoci podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 19.

Článek 18 Článek 18 1.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku. 2.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 17 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 9. září 2021 . Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. 3.Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 17 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4.Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. 5.Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě. 6.Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 17 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 19 Článek 19 1.Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy. 2.Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 18 odst. 6. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.

2) vývozem:a) režim vývozu ve smyslu článku 269 celního kodexu Unie;b) zpětný vývoz ve smyslu článku 270 celního kodexu Unie; ke zpětnému vývozu dochází také, pokud musí být v průběhu tranzitu přes celní území Unie podle bodu 11 tohoto článku podáno výstupní souhrnné celní prohlášení, protože bylo změněno konečné místo určení zboží;c) režim pasivního zušlechťovacího styku ve smyslu článku 259 celního kodexu Unie; nebod) přenos softwaru nebo technologií elektronickými prostředky, a to i faxem, telefonem, elektronickou poštou nebo jakýmikoliv jinými elektronickými prostředky, do místa určení mimo celní území Unie; to zahrnuje zpřístupnění tohoto softwaru nebo technologií v elektronické formě fyzickým nebo právnickým osobám nebo partnerstvím mimo celní území Unie; jeho součástí je rovněž ústní přenos technologie, pokud je technologie popsána prostřednictvím prostředku pro hlasový přenos;

a) režim vývozu ve smyslu článku 269 celního kodexu Unie;

b) zpětný vývoz ve smyslu článku 270 celního kodexu Unie; ke zpětnému vývozu dochází také, pokud musí být v průběhu tranzitu přes celní území Unie podle bodu 11 tohoto článku podáno výstupní souhrnné celní prohlášení, protože bylo změněno konečné místo určení zboží;

c) režim pasivního zušlechťovacího styku ve smyslu článku 259 celního kodexu Unie; nebo

d) přenos softwaru nebo technologií elektronickými prostředky, a to i faxem, telefonem, elektronickou poštou nebo jakýmikoliv jinými elektronickými prostředky, do místa určení mimo celní území Unie; to zahrnuje zpřístupnění tohoto softwaru nebo technologií v elektronické formě fyzickým nebo právnickým osobám nebo partnerstvím mimo celní území Unie; jeho součástí je rovněž ústní přenos technologie, pokud je technologie popsána prostřednictvím prostředku pro hlasový přenos;

Článek 20 Článek 20

Článek 21 Článek 21 1.Při plnění formalit pro vývoz zboží dvojího užití na celním úřadě, který je odpovědný za zpracování vývozního prohlášení, vývozce prokáže, že obdržel nezbytné vývozní povolení. 2.Od vývozce může být požadován překlad všech dokumentů, které byly poskytnuty jako průkazní doklady, do úředního jazyka členského státu, ve kterém je vývozní prohlášení předkládáno. 3.Aniž je dotčena jakákoli pravomoc členského státu, která mu byla svěřena podle celního kodexu Unie a v souladu s ním, může též členský stát po dobu, která nepřesahuje lhůty uvedené v odstavci 4, pozastavit proces vývozu ze svého území nebo v případě nutnosti jiným způsobem zabránit, aby zboží dvojího užití, na které se vztahuje nebo nevztahuje platné vývozní povolení, opustilo Unii přes jeho území, pokud má: a) důvodné podezření, žei) při udělení povolení nebyly vzaty v úvahu relevantní informace; neboii) od okamžiku udělení povolení se značně změnily okolnosti; nebo b) relevantní informace o možném použití opatření podle čl. 4 odst. 1. 4.V případech uvedených v odstavci 3 tohoto článku konzultuje členský stát uvedený ve zmíněném odstavci neprodleně příslušný orgán členského státu, který udělil vývozní povolení nebo který může přijmout opatření podle čl. 4 odst. 1, aby mohl tento příslušný orgán podniknout opatření podle čl. 4 odst. 1 nebo čl. 16 odst. 1. Jestliže tento příslušný orgán rozhodne, že povolení ponechá v platnosti nebo že nepřijme opatření podle čl. 4 odst. 1, odpoví do deseti pracovních dnů. Za výjimečných okolností může být tato lhůta na jeho žádost prodloužena na 30 pracovních dnů. Po přijetí této odpovědi, nebo nedojde-li odpověď do deseti nebo případně do 30 pracovních dnů, se zboží dvojího užití neprodleně uvolní. Příslušný orgán členského státu, který udělil povolení, o této skutečnosti uvědomí příslušné orgány ostatních členských států a Komisi. 5.Komise ve spolupráci s členskými státy může vypracovat pokyny na podporu meziagenturní spolupráce mezi orgány vydávajícími licence a celními orgány.

Článek 22 Článek 22 1.Členské státy mohou stanovit, že celní formality pro vývoz zboží dvojího užití mohou být splněny pouze u celních úřadů k tomu oprávněných. 2.Uplatní-li členské státy možnost uvedenou v odstavci 1, informují Komisi o těchto oprávněných celních úřadech. Komise zveřejní tuto informaci v řadě C Úředního věstníku Evropské unie .

Článek 23 Článek 23 1.Členské státy neprodleně uvědomí Komisi o právních a správních předpisech přijatých k provedení tohoto nařízení, včetně: a) seznamu příslušných orgánů členských států oprávněných:udělovat vývozní povolení pro zboží dvojího užití, udělovat povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci podle tohoto nařízení, zakázat tranzit zboží dvojího užití, které není zbožím Unie, podle tohoto nařízení; b) opatření uvedených v čl. 25 odst. 1.Komise předá tyto informace ostatním členským státům a zveřejní tyto informace v řadě C Úředního věstníku Evropské unie . 2.Členské státy ve spolupráci s Komisí přijmou veškerá vhodná opatření, aby zavedly přímou spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými orgány, aby se zvýšila účinnost režimu kontroly vývozu Unie a aby se zajistilo konzistentní a účinné provádění a prosazování kontrol na celém celním území Unie. Výměna informací může zahrnovat: a) příslušné údaje o udělování licencí poskytnuté pro každé vydané povolení (například hodnota a typy licencí a související místa určení, počet uživatelů všeobecných povolení);b) další informace týkající se uplatňování kontrol včetně informací o uplatňování kritérií stanovených v čl. 15 odst. 1, počtu hospodářských subjektů s interním programem dodržování předpisů, a jsou-li k dispozici, údajů o vývozu zboží dvojího užití uskutečněného v jiných členských státech;c) informace o analýze, z níž vycházejí doplnění nebo plánovaná doplnění vnitrostátních kontrolních seznamů podle článku 9;d) informace týkající se prosazování kontrol včetně auditů zaměřených na rizika, podrobností o vývozcích zbavených práva na využití národních nebo unijních všeobecných vývozních povolení, a jsou-li tyto údaje k dispozici, počet případů porušení, zabavení a použití jiných sankcí;e) údaje o citlivých konečných uživatelích, aktérech podílejících se na podezřelých zakázkách a, jsou-li tyto údaje k dispozici, o zvolených trasách. 3.Výměna údajů o udělování licencí se uskutečňuje nejméně jednou ročně v souladu s pokyny, které vypracuje Koordinační skupina pro dvojí užití zřízená podle článku 24, a s náležitým ohledem na právní požadavky týkající se ochrany osobních informací, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti. 4.Členské státy a Komise pravidelně přezkoumávají provádění článku 15 na základě informací předložených podle tohoto nařízení a analýz těchto údajů. Všichni účastníci těchto výměn respektují důvěrnost diskusí. 5.Nařízení Rady (ES) č. 515/97Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (Úř. věst. L 82, 22. 3. 1997, s. 1 ). , a zejména jeho ustanovení o důvěrnosti informací, se použijí obdobně. 6.Komise po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití zřízenou podle článku 24 vytvoří bezpečný a zašifrovaný systém, který podpoří přímou spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými orgány členských států a případně Komisí. Je-li to proveditelné, propojí Komise tento systém s elektronickými systémy pro udělování licencí příslušných orgánů členských států v rozsahu nezbytném pro usnadnění této přímé spolupráce a výměny informací. Evropský parlament je informován o rozpočtu tohoto systému, jeho rozvoji a fungování. 7.Osobní údaje se zpracovávají v souladu s pravidly stanovenými v nařízeních (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.

Článek 24 Článek 24 1.Zřizuje se Koordinační skupina pro dvojí užití, které předsedá zástupce Komise. Každý členský stát jmenuje do této skupiny jednoho zástupce. Tato skupina posoudí jakoukoliv otázku týkající se uplatňování tohoto nařízení, kterou může vznést buď předseda, nebo zástupce některého členského státu. 2.Koordinační skupina pro dvojí užití konzultuje, kdykoli to považuje za nutné, vývozce, zprostředkovatele, poskytovatele technické pomoci a ostatní příslušné zúčastněné subjekty, jichž se toto nařízení týká. 3.Koordinační skupina pro dvojí užití zřídí v příslušných případech technické expertní skupiny složené z odborníků z členských států, jejichž úkolem bude zkoumat konkrétní otázky týkající se provádění kontrol, včetně otázek týkajících se aktualizace kontrolních seznamů Unie stanovených v příloze I. Technické expertní skupiny konzultují v příslušných případech vývozce, zprostředkovatele, poskytovatele technické pomoci a ostatní příslušné zúčastněné subjekty, jichž se toto nařízení týká. 4.Komise podporuje program Unie pro budování kapacit v oblasti udělování licencí a prosazování práva, mimo jiné vypracováním společných programů odborné přípravy pro úředníky členských států, a to po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití.

Článek 25 Článek 25 1.Každý členský stát přijme příslušná opatření k zajištění řádného prosazování tohoto nařízení. Zejména stanoví sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení, která byla přijata k jeho uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 2.Koordinační skupina pro dvojí užití zřídí mechanismus pro koordinaci prosazování předpisů, aby se podpořila výměna informací a přímá spolupráce mezi příslušnými orgány a donucovacími orgány členských států (dále jen mechanismus pro koordinaci prosazování předpisů). V rámci mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů si členské státy a Komise vyměňují příslušné informace, jsou-li k dispozici, včetně informací o uplatňování, povaze a účinku opatření přijatých podle odstavce 1, o prosazování osvědčených postupů a nepovoleném vývozu zboží dvojího užití a o porušeních tohoto nařízení nebo příslušných vnitrostátních právních předpisů. V rámci mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů si členské státy a Komise rovněž vyměňují informace o osvědčených postupech vnitrostátních donucovacích orgánů, pokud jde o audity zaměřené na rizika, odhalování a stíhání nepovoleného vývozu zboží dvojího užití a o možných jiných porušeních tohoto nařízení nebo příslušných vnitrostátních právních předpisů. Výměna informací v rámci mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů je důvěrná.

Článek 26 Článek 26 1.Komise a Rada v příslušných případech vydají pro subjekty uvedené v tomto nařízení pokyny nebo doporučení ohledně osvědčených postupů, aby se zajistila účinnost režimu kontroly vývozu Unie a konzistentnost jeho uplatňování. Za poskytování pokynů nebo doporučení ohledně osvědčených postupů vývozcům, zprostředkovatelům a poskytovatelům technické pomoci odpovídají členské státy, v nichž mají sídlo nebo jsou usazeni. V těchto pokynech nebo doporučeních ohledně osvědčených postupů se zohlední zejména informační potřeby malých a středních podniků. 2.Komise po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o provádění tohoto nařízení a o činnosti, šetřeních a konzultacích Koordinační skupiny pro dvojí užití. Tato výroční zpráva se zveřejní. Výroční zpráva obsahuje informace o povoleních, zejména o jejich počtu a hodnotě podle druhů zboží a míst určení na úrovni Unie a členských států, o zamítavých rozhodnutích a o zákazech podle tohoto nařízení. Výroční zpráva rovněž obsahuje informace o správě, zejména o personálním obsazení, činnostech zaměřených na dodržování předpisů a podpůrných činnostech, zvláštních nástrojích pro udělování licencí nebo klasifikaci, a o prosazování kontrol, zejména o počtu porušení předpisů a sankcích. Pokud jde o zboží kybernetického dohledu, výroční zpráva obsahuje zvláštní informace o povoleních, zejména o počtu obdržených žádostí podle zboží, o vydávajícím členském státě a místech určení, jichž se tyto žádosti týkaly, a o rozhodnutích přijatých v souvislosti s těmito žádostmi. Informace obsažené ve výroční zprávě se předkládají v souladu se zásadami stanovenými v odstavci 3. Komise a Rada zpřístupní pokyny týkající se metodiky shromažďování a zpracovávání údajů pro vypracování výroční zprávy, včetně stanovení druhů zboží a dostupnosti údajů o prosazování předpisů. 3.Členské státy poskytnou Komisi všechny patřičné informace pro vypracování zprávy s náležitým ohledem na právní požadavky týkající se ochrany osobních údajů, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti. Na informace vyměňované nebo zveřejněné podle tohoto článku se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164 ). . 4.Mezi 10. září 2026 a 10. září 2028 provede Komise hodnocení tohoto nařízení a o hlavních zjištěních podá zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Po 10. září 2024 provede Komise hodnocení článku 5 a o hlavních zjištěních podá zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

Článek 27 Článek 27 1.Vývozci zboží dvojího užití vedou v souladu s vnitrostátním právem nebo platnou praxí dotčeného členského státu podrobnou evidenci nebo záznamy o svých vývozech. Tato evidence nebo záznamy zahrnují zejména obchodní dokumenty, jako jsou faktury, nákladní listy a dopravní nebo jiné odesílací dokumenty obsahující dostatečné informace, které umožňují identifikovat: a) popis zboží dvojího užití;b) množství zboží dvojího užití;c) jména a adresy vývozce a příjemce;d) konečné použití a konečného uživatele zboží dvojího užití, jsou-li známy. 2.V souladu s vnitrostátním právem nebo s platnou praxí dotčeného členského státu zprostředkovatelé a poskytovatelé technické pomoci vedou evidenci nebo záznamy o zprostředkovatelských službách nebo o technické pomoci, aby byli na vyžádání schopni prokázat popis zboží dvojího užití, které bylo předmětem zprostředkovatelských služeb nebo technické pomoci, dobu trvání, po kterou bylo zboží předmětem těchto služeb, místo určení tohoto zboží a služeb a země, jichž se tyto služby týkají. 3.Evidence nebo záznamy a dokumenty uvedené v odstavcích 1 a 2 se uchovávají po dobu nejméně pěti let od konce kalendářního roku, ve kterém se vývoz uskutečnil nebo byly poskytnuty zprostředkovatelské služby nebo technická pomoc. Předkládají se na žádost příslušnému orgánu. 4.Dokumenty a záznamy o přepravě zboží dvojího užití, které je uvedeno v příloze I, uvnitř Unie se uchovávají nejméně po dobu tří let od konce kalendářního roku, ve kterém se přeprava uskutečnila, a předkládají se na žádost příslušnému orgánu členského státu, ze kterého toto zboží bylo přepraveno.

Článek 28 Článek 28

Článek 29 Článek 29 1.Komise a členské státy vedou v případě potřeby dialog se třetími zeměmi s cílem podpořit globální sladění kontrol. Dialogy mohou podporovat pravidelnou a reciproční spolupráci se třetími zeměmi, včetně výměny informací a osvědčených postupů, jakož i budování kapacit a navazování kontaktů se třetími zeměmi. Dialogy mohou rovněž vybízet třetí země k tomu, aby uplatňovaly důkladné kontroly vývozu, které byly vytvořeny mnohostrannými režimy kontroly vývozu jako vzor mezinárodních osvědčených postupů. 2.Aniž jsou dotčena ustanovení týkající se dohod o vzájemné správní pomoci nebo protokolů o celních záležitostech uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi, může Rada pověřit Komisi, aby sjednala dohody se třetími zeměmi, které stanoví vzájemné uznávání vývozních kontrol zboží dvojího užití, na něž se vztahuje toto nařízení. Tato jednání jsou vedena v souladu s postupy stanovenými v čl. 207 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a případně ve Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

3) vývozcem:a) jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které jsou v okamžiku přijetí vývozního prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo výstupního souhrnného celního prohlášení smluvní stranou smlouvy uzavřené s příjemcem ve třetí zemi a které jsou oprávněny rozhodnout o odeslání zboží z celního území Unie, přičemž pokud smlouva o vývozu nebyla uzavřena, nebo nejedná-li smluvní strana smlouvy svým jménem, rozumí se vývozcem osoba, která je oprávněna rozhodnout o odeslání zboží z celního území Unie; nebob) jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které rozhodují o přenosu softwaru nebo technologií elektronickými prostředky, včetně faxu, telefonu, elektronické pošty nebo jakýmikoliv jinými elektronickými prostředky, do místa určení mimo celní území Unie nebo o zpřístupnění tohoto softwaru a technologií v elektronické formě fyzickým nebo právnickým osobám nebo partnerstvím mimo celní území Unie.Má-li podle smlouvy, na které je vývoz založen, právo nakládat se zbožím dvojího užití osoba se sídlem nebo usazená mimo celní území Unie, považuje se za vývozce smluvní strana se sídlem nebo usazená na celním území Unie; c) pokud se nepoužije písmeno a) ani b) jakákoli fyzická osoba přepravující zboží dvojího užití, jež má být vyvezeno, jestliže se toto zboží dvojího užití nachází v jejím osobním zavazadle ve smyslu čl. 1 bodu 19 písm. a) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015 , kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 1 ). ;

a) jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které jsou v okamžiku přijetí vývozního prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo výstupního souhrnného celního prohlášení smluvní stranou smlouvy uzavřené s příjemcem ve třetí zemi a které jsou oprávněny rozhodnout o odeslání zboží z celního území Unie, přičemž pokud smlouva o vývozu nebyla uzavřena, nebo nejedná-li smluvní strana smlouvy svým jménem, rozumí se vývozcem osoba, která je oprávněna rozhodnout o odeslání zboží z celního území Unie; nebo

b) jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které rozhodují o přenosu softwaru nebo technologií elektronickými prostředky, včetně faxu, telefonu, elektronické pošty nebo jakýmikoliv jinými elektronickými prostředky, do místa určení mimo celní území Unie nebo o zpřístupnění tohoto softwaru a technologií v elektronické formě fyzickým nebo právnickým osobám nebo partnerstvím mimo celní území Unie.Má-li podle smlouvy, na které je vývoz založen, právo nakládat se zbožím dvojího užití osoba se sídlem nebo usazená mimo celní území Unie, považuje se za vývozce smluvní strana se sídlem nebo usazená na celním území Unie;

c) pokud se nepoužije písmeno a) ani b) jakákoli fyzická osoba přepravující zboží dvojího užití, jež má být vyvezeno, jestliže se toto zboží dvojího užití nachází v jejím osobním zavazadle ve smyslu čl. 1 bodu 19 písm. a) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015 , kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 1 ). ;

Článek 30 Článek 30

Článek 31 Článek 31

Článek 32 Článek 32

4) vývozním prohlášením úkon, kterým fyzická nebo právnická osoba nebo partnerství projevuje předepsanou formou a způsobem svoji vůli propustit zboží dvojího užití uvedené v bodě 1 do režimu vývozu;

5) prohlášením o zpětném vývozu úkon ve smyslu čl. 5 bodu 13 celního kodexu Unie;

6) výstupním souhrnným celním prohlášením úkon ve smyslu čl. 5 bodu 10 celního kodexu Unie;

7) zprostředkovatelskými službami:a) sjednávání nebo organizování operací týkajících se nákupu, prodeje nebo dodávek zboží dvojího užití ze třetí země do jakékoliv třetí země, nebob) prodej nebo nákup zboží dvojího užití, které je umístěno ve třetích zemích, za účelem jeho přepravy do jiné třetí země.. Pro účely tohoto nařízení je z této definice vyloučeno pouhé poskytování doplňkových služeb. Doplňkovými službami jsou přeprava, finanční služby, pojištění, zajištění nebo obecně propagace a podpora;

a) sjednávání nebo organizování operací týkajících se nákupu, prodeje nebo dodávek zboží dvojího užití ze třetí země do jakékoliv třetí země, nebo

b) prodej nebo nákup zboží dvojího užití, které je umístěno ve třetích zemích, za účelem jeho přepravy do jiné třetí země..

8) zprostředkovatelem jakákoliv fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které poskytují zprostředkovatelské služby z celního území Unie na území třetí země;

9) technickou pomocí jakákoli technická pomoc týkající se oprav, vývoje, výroby, montáže, zkoušek, údržby nebo jiných technických služeb, která může mít podobu pokynů, poradenství, školení, předávání pracovních znalostí či dovedností nebo konzultací; technická pomoc zahrnuje též pomoc elektronickými prostředky nebo telefonicky nebo jiné ústní formy pomoci;

10) poskytovatelem technické pomoci:a) jakákoliv fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které poskytují technickou pomoc z celního území Unie na území třetí země;b) jakákoliv fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které mají sídlo nebo jsou usazené v členském státě, které poskytují technickou pomoc na území třetí země; neboc) jakákoliv fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které mají sídlo nebo jsou usazené v členském státě, které poskytují technickou pomoc rezidentovi třetí země dočasně přítomnému na celním území Unie;

a) jakákoliv fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které poskytují technickou pomoc z celního území Unie na území třetí země;

b) jakákoliv fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které mají sídlo nebo jsou usazené v členském státě, které poskytují technickou pomoc na území třetí země; nebo

c) jakákoliv fyzická nebo právnická osoba nebo jakékoli partnerství, které mají sídlo nebo jsou usazené v členském státě, které poskytují technickou pomoc rezidentovi třetí země dočasně přítomnému na celním území Unie;

Pro vývoz zboží dvojího užití uvedeného v příloze I je vyžadováno povolení.

Podle článku 4, 5, 9 nebo 10 je možné rovněž vyžadovat povolení pro vývoz do všech nebo do některých míst určení u určitého zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I.

Společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008 , kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99 ).

11) tranzitem doprava zboží dvojího užití, které není zbožím Unie, které vstupuje do celního území Unie a je přes něj přepravováno do místa určení mimo celní území Unie, pokud je toto zboží:a) propuštěno do režimu vnějšího tranzitu v souladu s článkem 226 celního kodexu Unie a přes celní území Unie se pouze přepravuje;b) překládáno ve svobodném pásmu nebo je z něj přímo zpětně vyvezeno;c) dočasně uskladněno a zpětně vyvezeno přímo z dočasného skladu; nebod) dopraveno na celní území Unie na témže plavidle nebo týmž letadlem, jež je z tohoto území bez překládky odveze;

a) propuštěno do režimu vnějšího tranzitu v souladu s článkem 226 celního kodexu Unie a přes celní území Unie se pouze přepravuje;

b) překládáno ve svobodném pásmu nebo je z něj přímo zpětně vyvezeno;

c) dočasně uskladněno a zpětně vyvezeno přímo z dočasného skladu; nebo

d) dopraveno na celní území Unie na témže plavidle nebo týmž letadlem, jež je z tohoto území bez překládky odveze;

12) individuálním vývozním povolením povolení udělené jednomu konkrétnímu vývozci pro jednoho konečného uživatele nebo příjemce ve třetí zemi, které se vztahuje na jeden nebo více druhů zboží dvojího užití;

13) souhrnným vývozním povolením povolení udělené jednomu konkrétnímu vývozci pro typ nebo kategorii zboží dvojího užití, které může platit pro vývoz určený pro jednoho nebo více určených konečných uživatelů či v jedné nebo více určených třetích zemích;

14) povolením pro velké projekty individuální vývozní povolení nebo souhrnné vývozní povolení udělené jednomu konkrétnímu vývozci pro typ nebo kategorii zboží dvojího užití, které může platit pro vývoz určený pro jednoho nebo více určených konečných uživatelů v jedné nebo více určených třetích zemích za účelem konkrétního velkého projektu;

15) všeobecným vývozním povolením Unie vývozní povolení pro vývozy do některých zemí určení, které je k dispozici všem vývozcům, kteří dodržují podmínky a požadavky uvedené v oddílech A až H přílohy II;

16) národním všeobecným vývozním povolením vývozní povolení podle vnitrostátních právních předpisů v souladu s čl. 12 odst. 6 a oddílem C přílohy III;

17) celním územím Unie celní území Unie ve smyslu článku 4 celního kodexu Unie;

18) zbožím dvojího užití, které není zbožím Unie zboží, jež má status zboží, které není zbožím Unie ve smyslu čl. 5 bodu 24 celního kodexu Unie;

19) zbrojním embargem zbrojní embargo uložené rozhodnutím nebo společným postojem přijatými Radou Evropské unie nebo rozhodnutím Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), nebo zbrojní embargo uložené závaznou rezolucí Rady bezpečnosti OSN;

20) zbožím kybernetického dohledu zboží dvojího užití, které je speciálně navržené k tomu, aby umožňovalo tajné sledování fyzických osob prostřednictvím monitorování, extrakce, shromažďování nebo analýzy dat z informačních a telekomunikačních systémů;

Povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, je vyžadováno, jestliže byl vývozce informován příslušným orgánem, že dotyčné zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno:

a) k užití ve spojení s vývojem chemických, biologických nebo jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení, jejich výrobou, nakládáním s nimi, jejich provozem, údržbou, skladováním, zjišťováním, identifikací nebo rozšiřováním nebo s vývojem, výrobou, údržbou nebo skladováním raketových systémů schopných takové zbraně nést;

b) k vojenskému konečnému použití vztahuje-li se na kupující zemi nebo zemi určení zbrojní embargo; pro účely tohoto písmene se vojenským konečným použitím rozumí:i) zařazení mezi zboží, které je uvedeno na seznamech vojenského materiálu členských států;ii) použití výrobního, zkušebního nebo analytického zařízení a jeho součástí k vývoji, výrobě nebo údržbě zboží uvedeného na seznamech vojenského materiálu členských států; neboiii) použití jakýchkoliv nehotových výrobků v závodě k výrobě zboží uvedeného na seznamech vojenského materiálu členských států;

i) zařazení mezi zboží, které je uvedeno na seznamech vojenského materiálu členských států;

ii) použití výrobního, zkušebního nebo analytického zařízení a jeho součástí k vývoji, výrobě nebo údržbě zboží uvedeného na seznamech vojenského materiálu členských států; nebo

iii) použití jakýchkoliv nehotových výrobků v závodě k výrobě zboží uvedeného na seznamech vojenského materiálu členských států;

c) k použití jako díly nebo součásti zboží uvedeného na vnitrostátním seznamu vojenského materiálu, které bylo vyvezeno z území členského státu bez povolení nebo v rozporu s povolením, které vyžadují právní předpisy tohoto členského státu.

Je-li si vývozce vědom toho, že zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I a které má v úmyslu vyvézt, je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku, uvědomí o tom tento vývozce příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne o tom, zda bude dotyčný vývoz podléhat povolení.

Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro vývoz zboží dvojího užití, jež není uvedeno v příloze I, povolení, má-li vývozce důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoliv použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku.

Členský stát, který požaduje povolení podle odstavce 1, 2 nebo 3, o tom neprodleně informuje své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány a poskytne ostatním členským státům a Komisi o dotčeném požadavku povolení příslušné informace, zejména pokud jde o dotčené zboží a konečné uživatele, ledaže se domnívá, že to není s ohledem na povahu transakce nebo citlivost dotčených informací vhodné.

Členské státy informace obdržené v souladu s odstavcem 4 náležitě zváží a uvědomí své celní orgány a ostatní příslušné vnitrostátní orgány.

Aby bylo možné přezkoumat všechna platná zamítavá rozhodnutí členských států, použije se čl. 16 odst. 1, 2 a 5 až 7 na případy týkající se zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I.

Veškeré výměny informací požadované podle tohoto článku se uskutečňují v souladu s právními požadavky v oblasti ochrany osobních údajů, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti. Tyto výměny informací se uskutečňují bezpečnými elektronickými prostředky, a to i prostřednictvím systému uvedeného v čl. 23 odst. 6.

Tímto nařízením není dotčeno právo členských států přijímat vnitrostátní opatření podle článku 10 nařízení (EU) 2015/479.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013 , kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1 ).

21) interním programem dodržování předpisů nebo ICP průběžné, účinné, vhodné a přiměřené politiky a postupy, které přijmou vývozci, aby usnadnili dodržování ustanovení a cílů tohoto nařízení a podmínek povolení uplatňovaných podle tohoto nařízení, včetně opatření náležité péče posuzujících rizika související s vývozem zboží konečným uživatelům a ke konečným použitím;

22) v zásadě totožnou transakcí transakce týkající se zboží, které má v zásadě totožné parametry nebo technické vlastnosti, a zahrnující téhož konečného uživatele nebo příjemce jako jiná transakce.

Povolení pro vývoz zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno v příloze I, je vyžadováno, jestliže byl vývozce příslušným orgánem informován, že dotyčné zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno k použití ve spojení s vnitřními represemi nebo se závažným porušováním lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.

Má-li vývozce v úmyslu vyvézt zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno v příloze I, a je-li si na základě zjištění učiněných po uplatnění náležité péče vědom toho, že toto zboží je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku, uvědomí o tom tento vývozce příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne, zda dotčený vývoz podmíní povolením. Komise a Rada poskytnou vývozcům pokyny podle čl. 26 odst. 1.

Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro vývoz zboží kybernetického dohledu, jež není uvedeno v příloze I, povolení, má-li vývozce důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoliv použití uvedenému v odstavci 1 tohoto článku.

Členský stát, který požaduje povolení podle odstavce 1, 2 nebo 3, o tom neprodleně informuje své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány a poskytne ostatním členským státům o dotčeném požadavku povolení potřebné informace, zejména pokud jde o dotčené zboží a subjekty, ledaže se domnívá, že to není s ohledem na povahu transakce nebo citlivost daných informací vhodné.

Členské státy náležitě zváží informace obdržené podle odstavce 4 a do 30 pracovních dnů je přezkoumají s ohledem na kritéria stanovená v odstavci 1. Uvědomí své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány. Ve výjimečných případech může členský stát požadovat prodloužení této 30denní lhůty. Toto prodloužení však nesmí přesáhnout 30 pracovních dnů.

Pokud se všechny členské státy informují navzájem a rovněž uvědomí Komisi, že by mělo být požadováno povolení pro v zásadě totožné transakce, zveřejní Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie informace týkající se zboží kybernetického dohledu a případně míst určení, na něž se vztahují požadavky povolení oznámené za tímto účelem členskými státy.

Členské státy přezkoumávají informace zveřejněné podle odstavce 6 nejméně jednou ročně, a to na základě příslušných informací a analýz poskytnutých Komisí. Pokud se všechny členské státy informují navzájem a rovněž uvědomí Komisi, že by měl být změněn nebo opětovně zveřejněn požadavek povolení, Komise neprodleně a odpovídajícím způsobem změní nebo opětovně zveřejní informace zveřejněné podle odstavce 6 v řadě C Úředního věstníku Evropské unie .

Aby bylo možné přezkoumat všechna platná zamítavá rozhodnutí členských států, použije se čl. 16 odst. 1, 2 a 5 až 7 na případy týkající se zboží kybernetického dohledu, které není uvedeno v příloze I.

Veškeré výměny informací požadované podle tohoto článku se uskutečňují v souladu s právními požadavky v oblasti ochrany osobních informací, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti. Tyto výměny informací se uskutečňují bezpečnými elektronickými prostředky, a to i prostřednictvím systému uvedeného v čl. 23 odst. 6.

V zájmu rozšíření kontrol zváží členské státy podporu začlenění zboží zveřejněného podle odstavce 6 tohoto článku do příslušných mezinárodních režimů nešíření nebo do ujednání o kontrole vývozu. Komise předloží analýzy příslušných údajů získaných podle čl. 23 odst. 2 a čl. 26 odst. 2.

Tímto nařízením není dotčeno právo členských států přijímat vnitrostátní opatření podle článku 10 nařízení (EU) 2015/479.

Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 .

Povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb u zboží dvojího užití uvedeného v příloze I je vyžadováno, pokud byl zprostředkovatel informován příslušným orgánem, že příslušné zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1.

Je-li si zprostředkovatel vědom toho, že zboží dvojího užití uvedené v příloze I, pro které má v úmyslu poskytnout zprostředkovatelské služby, je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1, uvědomí o tom příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne, zda budou dané zprostředkovatelské služby podléhat povolení.

Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití neuvedené na seznamu.

Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro poskytování zprostředkovatelských služeb týkajících se zboží dvojího užití povolení, má-li zprostředkovatel důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoliv použití uvedenému v čl. 4 odst. 1.

Článek 9 odst. 2, 3 a 4 se použijí na vnitrostátní opatření podle odstavců 3 a 4 tohoto článku.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/479 ze dne 11. března 2015 o společných pravidlech vývozu (Úř. věst. L 83, 27.3.2015, s. 34 ).

Tranzit zboží dvojího užití uvedeného v příloze I, které není zbožím Unie, může být kdykoli zakázán příslušným orgánem členského státu, v němž se zboží nachází, pokud zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1.

Před rozhodnutím, zda zakázat tranzit, může příslušný orgán v jednotlivých případech požadovat povolení pro konkrétní tranzit zboží dvojího užití uvedeného v příloze I, pokud toto zboží je nebo může být určeno celé nebo zčásti k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1. Pokud se tranzit uskutečňuje přes území více členských států, může příslušný orgán každého dotčeného členského státu tento tranzit přes území tohoto členského státu zakázat.

Příslušný orgán může požadovat povolení od fyzické nebo právnické osoby nebo partnerství, jež je smluvní stranou smlouvy uzavřené s příjemcem ve třetí zemi a může rozhodnout o odeslání zboží, které prochází celním územím Unie.

Pokud fyzická nebo právnická osoba nebo partnerství nemají sídlo nebo nejsou usazeny na celním území Unie, může příslušný orgán požadovat povolení od:

a) deklaranta ve smyslu čl. 5 bodu 15 celního kodexu Unie;

b) dopravce ve smyslu čl. 5 bodu 40 celního kodexu Unie; nebo

c) fyzické osoby přepravující zboží dvojího užití v tranzitu, pokud je toto zboží dvojího užití uloženo v osobních zavazadlech této osoby.

Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití neuvedené na seznamu.

Článek 9 odst. 2, 3 a 4 se použijí na vnitrostátní opatření uvedená v odstavci 3 tohoto článku.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1 ).

Povolení pro poskytování technické pomoci související se zbožím dvojího užití uvedeným v příloze I je vyžadováno, pokud je poskytovatel technické pomoci informován příslušným orgánem o tom, že dané zboží má být nebo může být celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1.

Má-li poskytovatel technické pomoci v úmyslu poskytnout technickou pomoc pro zboží dvojího užití uvedené v příloze I a je si vědom toho, že toto zboží je celé nebo zčásti určeno k jakémukoli použití uvedenému v čl. 4 odst. 1, uvědomí o tom příslušný orgán. Tento příslušný orgán rozhodne o tom, zda bude tato technická pomoc podléhat povolení.

Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, je-li technická pomoc:

a) poskytována na území nebo určena pro území země uvedené v části 2 oddílu A přílohy II nebo pro rezidenta země uvedené v části 2 oddílu A přílohy II;

b) ve formě předávání informací, které jsou veřejně přístupné, nebo základního vědeckého výzkumu ve smyslu všeobecné poznámky k technologii nebo poznámky k jaderné technologii stanovené v příloze I;

c) poskytována orgány nebo agenturami členského státu v rámci jejich oficiálních úkolů;

d) poskytována ozbrojeným složkám členského státu na základě jim svěřených úkolů;

e) poskytována za účelem, který je uveden ve výjimkách pro zboží v Režimu kontroly raketových technologií (technologie MTCR) uvedené v příloze IV; nebo

f) poskytována v minimálním rozsahu nutném pro instalaci, provoz, údržbu (kontrolu) nebo opravu zboží, pro jehož vývoz bylo vydáno povolení.

Členský stát může rozšířit použití odstavce 1 na zboží dvojího užití neuvedené na seznamu.

Členský stát může přijmout nebo ponechat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které požadují pro poskytování technické pomoci povolení, má-li poskytovatel technické pomoci, který má v úmyslu poskytovat technickou pomoc pro zboží dvojího užití, důvody k podezření, že toto zboží je nebo může být určeno k jakémukoliv použití uvedenému v čl. 4 odst. 1.

Článek 9 odst. 2, 3 a 4 se použije na vnitrostátní opatření uvedená v odstavcích 4 a 5 tohoto článku.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39 ).

Členský stát může zakázat nebo požadovat pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, povolení z důvodů veřejné bezpečnosti, včetně předcházení teroristickým činům, nebo pro zohlednění ochrany lidských práv.

Členské státy oznámí bezodkladně Komisi a ostatním členským státům jakákoliv opatření přijatá podle odstavce 1 s uvedením přesných důvodů těchto opatření. Pokud opatření spočívá v sestavení vnitrostátního kontrolního seznamu, členské státy předají Komisi a ostatním členským státům rovněž popis kontrolovaného zboží.

Členské státy bezodkladně oznámí Komisi a ostatním členským státům jakékoliv změny opatření přijatých podle odstavce 1, včetně veškerých změn svých vnitrostátních kontrolních seznamů.

Komise zveřejní opatření, která jí byla oznámena podle odstavců 2 a 3, v řadě C Úředního věstníku Evropské unie . Komise bezodkladně zveřejní samostatný soubor vnitrostátních kontrolních seznamů platných v členských státech ve všech úředních jazycích Unie. Poté, co členský stát oznámí jakoukoli změnu svého vnitrostátního kontrolního seznamu, Komise bezodkladně a ve všech úředních jazycích Unie zveřejní aktualizovaný soubor vnitrostátních kontrolních seznamů platných v členských státech.

Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41 ).

Povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, je vyžadováno, pokud jiný členský stát požaduje povolení pro vývoz tohoto zboží na základě vnitrostátního kontrolního seznamu zboží přijatého tímto členským státem podle článku 9 a zveřejněného Komisí podle čl. 9 odst. 4 a pokud byl vývozce příslušným orgánem informován, že dané zboží je nebo může být zcela nebo zčásti určeno k použití, které vyvolává obavy z hlediska veřejné bezpečnosti, včetně předcházení teroristickým činům, nebo ochrany lidských práv.

Členský stát, který zamítne povolení požadované podle odstavce 1, o tomto rozhodnutí rovněž informuje Komisi a ostatní členské státy.

Členský stát, který podle odstavce 1 tohoto článku požaduje povolení pro vývoz zboží dvojího užití, které není uvedeno v příloze I, o tomto požadavku bezodkladně informuje své celní orgány i ostatní příslušné vnitrostátní orgány a případně poskytne ostatním členským státům a Komisi potřebné informace, zejména o dotčeném zboží a dotčených konečných uživatelích. Ostatní členské státy tuto informaci náležitě zohlední a uvědomí o ní své celní a ostatní příslušné vnitrostátní orgány.

Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53 ).

Pro přepravu zboží dvojího užití uvnitř Unie uvedeného v příloze IV se vyžaduje povolení. Pro zboží dvojího užití uvedené v části 2 přílohy IV nelze vydávat všeobecné povolení.

Členský stát může rozhodnout o tom, že pro přepravu jiného zboží dvojího užití ze svého území do druhého členského státu je vyžadováno povolení v případech, kdy v době přepravy:

a) je přepravující osobě nebo příslušnému orgánu známo, že konečné místo určení příslušného zboží je mimo celní území Unie;

b) vývoz tohoto zboží do takového konečného místa určení je v členském státě, ze kterého má být toto zboží přepraveno, podmíněn povolením podle článků 3, 4, 5, 9, nebo 10 a takový vývoz přímo z jeho území není povolen na základě všeobecného nebo souhrnného povolení a

c) zboží nebude v členském státě, do kterého má být přepraveno, zpracováno nebo opracováno ve smyslu čl. 60 odst. 2 celního kodexu Unie.

O povolení k přepravě uvedené v odstavcích 1 a 2 se žádá v členském státě, z něhož má být zboží dvojího užití přepraveno.

V případech, kdy následný vývoz zboží dvojího užití již v rámci konzultačních řízení podle článku 14 schválil členský stát, ze kterého má být zboží přepraveno, vydá se, pokud se okolnosti podstatně nezměnily, přepravující osobě povolení k přepravě neprodleně.

Členský stát, který přijme právní předpisy, jež vyžadují povolení podle odstavce 2, neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy o opatřeních, která přijal. Komise zveřejní tuto informaci v řadě C Úředního věstníku Evropské unie .

Uplatňování opatření přijatých podle odstavců 1 a 2 nezahrnuje uplatňování vnitřních hraničních kontrol v rámci celního území Unie, ale pouze kontrol, které se provádějí jako součást běžných kontrolních postupů používaných nediskriminačním způsobem na celém celním území Unie.

Uplatňování opatření přijatých podle odstavců 1 a 2 nesmí způsobit, že by přeprava z jednoho členského státu do druhého podléhala omezujícím podmínkám, které by byly přísnější než ty, které jsou stanoveny pro vývoz stejného zboží do třetích zemí.

Členský stát může vnitrostátními právními předpisy požadovat, aby v případě jakékoli přepravy zboží, které je uvedeno v příloze I kategorii 5 části 2 a které není uvedeno v příloze IV, uvnitř Unie z tohoto členského státu byly příslušnému orgánu tohoto členského státu poskytnuty dodatečné informace týkající se tohoto zboží.

V příslušných obchodních dokumentech týkajících se přepravy zboží dvojího užití, které je uvedeno v příloze I, uvnitř Unie musí být zřetelně uvedeno, že toto zboží při vývozu z celního území Unie podléhá kontrolám. Těmito dokumenty se rozumějí zejména kupní smlouvy, potvrzení objednávky, faktura nebo odesílací list.

Úř. věst. C 202, 8.7.2011, s. 13 .

Tímto nařízením se stanoví a na jeho základě mohou být vydávány tyto druhy vývozních povolení: Povolení vydávaná nebo stanovená podle tohoto nařízení jsou platná pro celé celní území Unie.

a) individuální vývozní povolení;

b) souhrnná vývozní povolení;

c) národní všeobecná vývozní povolení;

d) všeobecná vývozní povolení Unie pro vývoz určitého zboží do určitých míst určení za zvláštních podmínek a požadavků pro použití stanovených v příloze II oddílech A až H.

Individuální a souhrnná vývozní povolení podle tohoto nařízení uděluje příslušný orgán členského státu, v němž má vývozce sídlo nebo je usazen.

Aniž je dotčen čl. 2 bod 3, pokud vývozce nemá sídlo ani není usazen na celním území Unie, uděluje individuální vývozní povolení podle tohoto nařízení příslušný orgán členského státu, v němž se zboží dvojího užití nachází.

Veškerá individuální a souhrnná vývozní povolení se vydávají pokud možno elektronickými prostředky na formulářích, které obsahují alespoň všechny údaje podle vzoru stanoveného v oddíle A přílohy III a rovněž v pořadí podle tohoto vzoru.

Individuální vývozní povolení a souhrnná vývozní povolení jsou platná až po dobu dvou let, pokud příslušný orgán nestanoví jinak.

Povolení pro velké projekty jsou platná po dobu stanovenou příslušným orgánem, avšak nejvýše po dobu čtyř let, kromě řádně odůvodněných případů, kdy se vychází z délky trvání projektu.

Vývozci poskytují příslušnému orgánu veškeré příslušné informace požadované k jejich žádostem o individuální nebo souhrnné vývozní povolení, aby měl úplné informace, zejména o konečném uživateli, zemi určení a konečném použití vyváženého zboží.

Individuální vývozní povolení jsou podmíněna prohlášením o konečném použití. Příslušný orgán může některé žádosti od povinnosti poskytnout prohlášení o konečném použití osvobodit. Souhrnná vývozní povolení mohou být podmíněna prohlášením o konečném použití, je-li to vhodné.

Vývozci, kteří používají souhrnná vývozní povolení, zavedou ICP, pokud to příslušný orgán nepovažuje za zbytečné vzhledem k jiným informacím, které zohlednil při vyřizování žádosti o souhrnné vývozní povolení podané vývozcem.

Požadavky související s podáváním zpráv o používání souhrnných vývozních povolení a s interním programem dodržování předpisů stanoví členské státy.

Na žádost vývozce se souhrnná vývozní povolení, která obsahují množstevní omezení, rozdělují.

Příslušné orgány členských států vyřídí žádosti o individuální nebo souhrnné povolení ve lhůtě stanovené podle vnitrostátního práva nebo praxe.

Národní všeobecná vývozní povolení: Národní všeobecná vývozní povolení se mohou vztahovat na zboží a místa určení uvedená v oddílech A až H přílohy II. Členské státy o všech vydaných nebo pozměněných národních všeobecných vývozních povoleních neprodleně informují Komisi. Komise tato oznámení zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropské unie .

a) se nevztahují na zboží uvedené v oddíle I přílohy II;

b) jsou vymezena vnitrostátním právem nebo praxí; mohou je používat všichni vývozci, kteří jsou usazeni nebo mají sídlo v členském státě vydávajícím tato povolení, pokud splňují požadavky stanovené v tomto nařízení a v doplňujících vnitrostátních právních předpisech; vydávají se v souladu s údaji uvedenými v oddíle C přílohy III;

c) nemohou být použita, jestliže byl vývozce příslušným orgánem informován, že dotčené zboží je nebo může být celé nebo zčásti určeno k jednomu z použití uvedených v čl. 4 odst. 1, nebo jestliže si je vývozce vědom toho, že zboží je určeno k těmto použitím.

Příslušný orgán členského státu, v němž má sídlo nebo je usazen vývozce, může vývozci zakázat používání všeobecného vývozního povolení Unie, pokud existuje důvodné podezření, že vývozce není schopen dodržet podmínky tohoto povolení nebo ustanovení právních předpisů upravujících kontrolu vývozu.

Příslušné orgány členských států si předávají informace o vývozcích, kterým bylo zakázáno používat všeobecné vývozní povolení Unie, pokud příslušný orgán členského státu, v němž má vývozce sídlo nebo je usazen, nedojde k závěru, že se vývozce nebude pokoušet o vývoz zboží dvojího užití prostřednictvím jiného členského státu. Pro předávání informací se použije elektronický systém uvedený v čl. 23 odst. 6.

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1104/2011/EU ze dne 25. října 2011 o podmínkách přístupu k veřejné regulované službě nabízené globálním družicovým navigačním systémem vytvořeným na základě programu Galileo (Úř. věst. L 287, 4.11.2011, s. 1 ).

Povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci podle tohoto nařízení udělí příslušný orgán členského státu, v němž má zprostředkovatel nebo poskytovatel technické pomoci sídlo nebo je usazen. Pokud zprostředkovatel nebo poskytovatel technické pomoci nemá sídlo nebo není usazen na celním území Unie, udělí povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci podle tohoto nařízení příslušný orgán členského státu, z nějž budou zprostředkovatelské služby nebo technická pomoc poskytovány.

Povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb jsou udělována pro určitá množství konkrétního zboží a musí v nich být jasně uvedeno umístění zboží ve třetí zemi původu, konečný uživatel a přesné umístění tohoto konečného uživatele.

V povoleních pro technickou pomoc musí být jasně uveden konečný uživatel a přesné umístění tohoto konečného uživatele.

Povolení je platné pro celé celní území Unie.

Zprostředkovatelé a poskytovatelé technické pomoci poskytnou příslušnému orgánu příslušné informace požadované pro jejich žádost o povolení podle tohoto nařízení, zejména podrobnosti o umístění zboží dvojího užití, jasný popis zboží a jeho množství, třetí strany zahrnuté do transakce, země místa určení, konečného uživatele v této zemi a jeho přesné umístění.

Příslušné orgány členských států vyřídí žádosti o povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci ve lhůtě stanovené podle vnitrostátního práva nebo praxe.

Veškerá povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci se vydávají pokud možno elektronickými prostředky na formulářích, které obsahují alespoň všechny údaje podle vzoru stanoveného v oddíle B přílohy III a rovněž v pořadí stanoveném podle tohoto vzoru.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015 , kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 1 ).

Jestliže zboží dvojího užití, pro které bylo zažádáno o individuální vývozní povolení do místa určení neuvedeného v oddílu A části 2 přílohy II nebo do jakéhokoliv místa určení v případě zboží dvojího užití uvedeného v příloze IV, je nebo bude umístěno v jednom nebo více členských státech, jiných, než je ten, ve kterém byla žádost podána, uvede se tato skutečnost v žádosti. Příslušný orgán členského státu, u nějž byla žádost o povolení podána, neprodleně konzultuje příslušné orgány dotčených členských států a poskytne jim příslušné informace. Tato konzultace se může uskutečnit za použití elektronického systému uvedeného v čl. 23 odst. 6. Konzultované členské státy oznámí do deseti pracovních dnů případné námitky proti udělení takového povolení, jimiž je členský stát, ve kterém byla žádost podána, vázán.

Jestliže do deseti pracovních dnů neobdrží žádné námitky, má se za to, že konzultované členské státy nemají žádné námitky.

Ve výjimečných případech může jakýkoliv konzultovaný členský stát požadovat prodloužení této desetidenní lhůty. Prodloužení však nesmí přesáhnout 30 pracovních dnů.

Jestliže by vývoz mohl porušit podstatné bezpečnostní zájmy členského státu, může tento členský stát požádat druhý členský stát, aby neudělil vývozní povolení, nebo jestliže již takové povolení bylo uděleno, žádat jeho zrušení, pozastavení, změnu nebo odvolání. Členský stát, který takovou žádost obdrží, zahájí neprodleně se žádajícím členským státem nezávazné konzultace, které musí být uzavřeny během deseti pracovních dnů. Rozhodne-li se členský stát, který žádost obdrží, povolení udělit, oznámí to tento členský stát Komisi a ostatním členským státům za použití elektronického systému uvedeného v čl. 23 odst. 6.

Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (Úř. věst. L 82, 22. 3. 1997, s. 1 ).

Při rozhodování o tom, zda udělit povolení nebo zakázat tranzit podle tohoto nařízení, přihlížejí členské státy k veškerým relevantním skutečnostem, a mimo jiné k:

a) mezinárodním závazkům a povinnostem Unie a členských států, zejména k závazkům a povinnostem, které každý z nich přijal jako člen příslušných mezinárodních režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu nebo ratifikací příslušných mezinárodních smluv;

b) povinnostem, které pro ně vyplývají ze sankcí uložených rozhodnutím či společným postojem Rady nebo rozhodnutím OBSE či závaznou rezolucí Rady bezpečnosti OSN;

c) aspektům národní zahraniční nebo bezpečnostní politiky, včetně těch, na které se vztahuje společný postoj Rady 2008/944/SZBP;

d) aspektům zamýšleného konečného použití a nebezpečí zneužití.

Kromě kritérií stanovených v odstavci 1 zohlední členské státy při posuzování žádosti o souhrnné vývozní povolení zavedení ICP vývozcem.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164 ).

Příslušný orgán může v souladu s tímto nařízením udělení vývozního povolení zamítnout a může rovněž zrušit, pozastavit, změnit nebo odvolat vývozní povolení, které již udělil. V případě, že příslušný orgán zamítne, zruší, pozastaví, podstatně omezí nebo odvolá vývozní povolení, nebo pokud stanoví, že zamýšlený vývoz nebude povolen, oznámí to příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi a sdělí jim nezbytné informace. Pozastavil-li příslušný orgán členského státu platnost vývozního povolení, oznámí na konci doby pozastavení platnosti povolení konečné posouzení příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi.

Příslušné orgány členských států přezkoumají zamítavá rozhodnutí týkající se povolení oznámená podle odstavce 1 do tří let od jejich oznámení a odvolají je, změní nebo prodlouží. Příslušné orgány členských států sdělí co nejdříve výsledky přezkumu příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi. Zamítavá rozhodnutí, která nejsou odvolána, zůstávají v platnosti a jsou každé tři roky přezkoumána. Při třetím přezkumu je dotčený členský stát povinen vysvětlit důvody pro zachování zamítavého rozhodnutí.

Příslušný orgán neprodleně informuje příslušné orgány ostatních členských států a Komisi o svých rozhodnutích zakázat tranzit zboží dvojího užití přijatých podle článku 7. Tato oznámení obsahují všechny důležité informace, včetně klasifikace, jeho technických parametrů, země určení a konečného uživatele.

Odstavce 1 a 2 tohoto článku se rovněž vztahují na povolení pro poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci uvedená v článku 13.

Dříve než příslušný orgán členského státu rozhodne, zda udělí povolení nebo zakáže tranzit podle tohoto nařízení, přezkoumá všechna platná zamítavá rozhodnutí nebo rozhodnutí o zákazu tranzitu zboží dvojího užití uvedeného v příloze I přijatá podle tohoto nařízení s cílem ujistit se, zda nebyly udělení povolení nebo tranzit zamítnuty příslušnými orgány jiného členského státu pro v podstatě totožný obchod. Poté konzultuje příslušné orgány dotčených členských států, které vydaly taková zamítavá rozhodnutí nebo rozhodnutí o zákazu tranzitu, jak je stanoveno v odstavcích 1, 3 a 4 tohoto článku.

Příslušné orgány konzultovaných členských států oznámí do deseti pracovních dnů, zda považují danou transakci za v podstatě totožnou transakci. Jestliže do deseti pracovních dnů neobdrží žádnou odpověď, má se za to, že příslušné orgány konzultovaných členských států nepovažují danou transakci za v podstatě totožnou.

Je-li ke správnému vyhodnocení dané transakce zapotřebí více informací, dohodnou se příslušné orgány dotyčných členských států na prodloužení uvedené desetidenní lhůty. Prodloužení však nesmí přesáhnout 30 pracovních dnů.

Jestliže po této konzultaci příslušný orgán rozhodne, že povolení udělí nebo že povolí tranzit, uvědomí o tom příslušné orgány ostatních členských států a Komisi a poskytne veškeré nezbytné informace vysvětlující jeho rozhodnutí.

Veškerá oznámení požadovaná podle tohoto článku se provádějí bezpečnými elektronickými prostředky, a to i prostřednictvím systému uvedeného v čl. 23 odst. 6.

Veškeré informace sdílené v souladu s tímto článkem musí být v souladu s čl. 23 odst. 5, jež se týkají důvěrnosti takových informací.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 18 akty v přenesené pravomoci, za účelem změn seznamů zboží dvojího užití uvedených v přílohách I a IV, a to takto:

a) seznam zboží dvojího užití uvedený v příloze I se změní v souladu s příslušnými závazky a povinnostmi, včetně jejich změn, které členské státy a v příslušném případě Unie přijaly jako členové mezinárodních režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu nebo ratifikací příslušných mezinárodních smluv.

b) pokud se změna přílohy I týká zboží dvojího užití, které je uvedeno rovněž na seznamu v příloze II nebo IV, změní se uvedené přílohy odpovídajícím způsobem.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 18 akty v přenesené pravomoci za účelem změny přílohy II vynětím zboží a doplněním nebo vynětím míst určení z působnosti všeobecných vývozních povolení Unie, a to po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití zřízenou podle článku 23 a s přihlédnutím k povinnostem a závazkům v rámci příslušných režimů nešíření a ujednání o kontrole vývozu, jako jsou změny kontrolních seznamů, a k relevantnímu geopolitickému vývoji. Pokud je ve zvláště naléhavých případech nutné vyjmout určitá místa určení z působnosti všeobecného vývozního povolení Unie, použije se na akty v přenesené pravomoci podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 19.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 17 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 9. září 2021 . Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 17 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 17 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 18 odst. 6. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.

Seznam zboží dvojího užití uvedený v příloze IV, jež je součástí přílohy I, se aktualizuje s ohledem na článek 36 Smlouvy o fungování EU, zejména pokud jde o veřejný pořádek či zájmy veřejné bezpečnosti členských států.

Při plnění formalit pro vývoz zboží dvojího užití na celním úřadě, který je odpovědný za zpracování vývozního prohlášení, vývozce prokáže, že obdržel nezbytné vývozní povolení.

Od vývozce může být požadován překlad všech dokumentů, které byly poskytnuty jako průkazní doklady, do úředního jazyka členského státu, ve kterém je vývozní prohlášení předkládáno.

Aniž je dotčena jakákoli pravomoc členského státu, která mu byla svěřena podle celního kodexu Unie a v souladu s ním, může též členský stát po dobu, která nepřesahuje lhůty uvedené v odstavci 4, pozastavit proces vývozu ze svého území nebo v případě nutnosti jiným způsobem zabránit, aby zboží dvojího užití, na které se vztahuje nebo nevztahuje platné vývozní povolení, opustilo Unii přes jeho území, pokud má:

a) důvodné podezření, žei) při udělení povolení nebyly vzaty v úvahu relevantní informace; neboii) od okamžiku udělení povolení se značně změnily okolnosti; nebo

i) při udělení povolení nebyly vzaty v úvahu relevantní informace; nebo

ii) od okamžiku udělení povolení se značně změnily okolnosti; nebo

b) relevantní informace o možném použití opatření podle čl. 4 odst. 1.

V případech uvedených v odstavci 3 tohoto článku konzultuje členský stát uvedený ve zmíněném odstavci neprodleně příslušný orgán členského státu, který udělil vývozní povolení nebo který může přijmout opatření podle čl. 4 odst. 1, aby mohl tento příslušný orgán podniknout opatření podle čl. 4 odst. 1 nebo čl. 16 odst. 1. Jestliže tento příslušný orgán rozhodne, že povolení ponechá v platnosti nebo že nepřijme opatření podle čl. 4 odst. 1, odpoví do deseti pracovních dnů. Za výjimečných okolností může být tato lhůta na jeho žádost prodloužena na 30 pracovních dnů. Po přijetí této odpovědi, nebo nedojde-li odpověď do deseti nebo případně do 30 pracovních dnů, se zboží dvojího užití neprodleně uvolní. Příslušný orgán členského státu, který udělil povolení, o této skutečnosti uvědomí příslušné orgány ostatních členských států a Komisi.

Komise ve spolupráci s členskými státy může vypracovat pokyny na podporu meziagenturní spolupráce mezi orgány vydávajícími licence a celními orgány.

Členské státy mohou stanovit, že celní formality pro vývoz zboží dvojího užití mohou být splněny pouze u celních úřadů k tomu oprávněných.

Uplatní-li členské státy možnost uvedenou v odstavci 1, informují Komisi o těchto oprávněných celních úřadech. Komise zveřejní tuto informaci v řadě C Úředního věstníku Evropské unie .

Členské státy neprodleně uvědomí Komisi o právních a správních předpisech přijatých k provedení tohoto nařízení, včetně: Komise předá tyto informace ostatním členským státům a zveřejní tyto informace v řadě C Úředního věstníku Evropské unie .

a) seznamu příslušných orgánů členských států oprávněných:udělovat vývozní povolení pro zboží dvojího užití, udělovat povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci podle tohoto nařízení, zakázat tranzit zboží dvojího užití, které není zbožím Unie, podle tohoto nařízení;

b) opatření uvedených v čl. 25 odst. 1.

Členské státy ve spolupráci s Komisí přijmou veškerá vhodná opatření, aby zavedly přímou spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými orgány, aby se zvýšila účinnost režimu kontroly vývozu Unie a aby se zajistilo konzistentní a účinné provádění a prosazování kontrol na celém celním území Unie. Výměna informací může zahrnovat:

a) příslušné údaje o udělování licencí poskytnuté pro každé vydané povolení (například hodnota a typy licencí a související místa určení, počet uživatelů všeobecných povolení);

b) další informace týkající se uplatňování kontrol včetně informací o uplatňování kritérií stanovených v čl. 15 odst. 1, počtu hospodářských subjektů s interním programem dodržování předpisů, a jsou-li k dispozici, údajů o vývozu zboží dvojího užití uskutečněného v jiných členských státech;

c) informace o analýze, z níž vycházejí doplnění nebo plánovaná doplnění vnitrostátních kontrolních seznamů podle článku 9;

d) informace týkající se prosazování kontrol včetně auditů zaměřených na rizika, podrobností o vývozcích zbavených práva na využití národních nebo unijních všeobecných vývozních povolení, a jsou-li tyto údaje k dispozici, počet případů porušení, zabavení a použití jiných sankcí;

e) údaje o citlivých konečných uživatelích, aktérech podílejících se na podezřelých zakázkách a, jsou-li tyto údaje k dispozici, o zvolených trasách.

Výměna údajů o udělování licencí se uskutečňuje nejméně jednou ročně v souladu s pokyny, které vypracuje Koordinační skupina pro dvojí užití zřízená podle článku 24, a s náležitým ohledem na právní požadavky týkající se ochrany osobních informací, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti.

Členské státy a Komise pravidelně přezkoumávají provádění článku 15 na základě informací předložených podle tohoto nařízení a analýz těchto údajů. Všichni účastníci těchto výměn respektují důvěrnost diskusí.

Nařízení Rady (ES) č. 515/97Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (Úř. věst. L 82, 22. 3. 1997, s. 1 ). , a zejména jeho ustanovení o důvěrnosti informací, se použijí obdobně.

Komise po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití zřízenou podle článku 24 vytvoří bezpečný a zašifrovaný systém, který podpoří přímou spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými orgány členských států a případně Komisí. Je-li to proveditelné, propojí Komise tento systém s elektronickými systémy pro udělování licencí příslušných orgánů členských států v rozsahu nezbytném pro usnadnění této přímé spolupráce a výměny informací. Evropský parlament je informován o rozpočtu tohoto systému, jeho rozvoji a fungování.

Osobní údaje se zpracovávají v souladu s pravidly stanovenými v nařízeních (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.

udělovat vývozní povolení pro zboží dvojího užití,

udělovat povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci podle tohoto nařízení,

zakázat tranzit zboží dvojího užití, které není zbožím Unie, podle tohoto nařízení;

Zřizuje se Koordinační skupina pro dvojí užití, které předsedá zástupce Komise. Každý členský stát jmenuje do této skupiny jednoho zástupce. Tato skupina posoudí jakoukoliv otázku týkající se uplatňování tohoto nařízení, kterou může vznést buď předseda, nebo zástupce některého členského státu.

Koordinační skupina pro dvojí užití konzultuje, kdykoli to považuje za nutné, vývozce, zprostředkovatele, poskytovatele technické pomoci a ostatní příslušné zúčastněné subjekty, jichž se toto nařízení týká.

Koordinační skupina pro dvojí užití zřídí v příslušných případech technické expertní skupiny složené z odborníků z členských států, jejichž úkolem bude zkoumat konkrétní otázky týkající se provádění kontrol, včetně otázek týkajících se aktualizace kontrolních seznamů Unie stanovených v příloze I. Technické expertní skupiny konzultují v příslušných případech vývozce, zprostředkovatele, poskytovatele technické pomoci a ostatní příslušné zúčastněné subjekty, jichž se toto nařízení týká.

Komise podporuje program Unie pro budování kapacit v oblasti udělování licencí a prosazování práva, mimo jiné vypracováním společných programů odborné přípravy pro úředníky členských států, a to po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití.

Každý členský stát přijme příslušná opatření k zajištění řádného prosazování tohoto nařízení. Zejména stanoví sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení, která byla přijata k jeho uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Koordinační skupina pro dvojí užití zřídí mechanismus pro koordinaci prosazování předpisů, aby se podpořila výměna informací a přímá spolupráce mezi příslušnými orgány a donucovacími orgány členských států (dále jen mechanismus pro koordinaci prosazování předpisů). V rámci mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů si členské státy a Komise vyměňují příslušné informace, jsou-li k dispozici, včetně informací o uplatňování, povaze a účinku opatření přijatých podle odstavce 1, o prosazování osvědčených postupů a nepovoleném vývozu zboží dvojího užití a o porušeních tohoto nařízení nebo příslušných vnitrostátních právních předpisů.

V rámci mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů si členské státy a Komise rovněž vyměňují informace o osvědčených postupech vnitrostátních donucovacích orgánů, pokud jde o audity zaměřené na rizika, odhalování a stíhání nepovoleného vývozu zboží dvojího užití a o možných jiných porušeních tohoto nařízení nebo příslušných vnitrostátních právních předpisů.

Výměna informací v rámci mechanismu pro koordinaci prosazování předpisů je důvěrná.

Komise a Rada v příslušných případech vydají pro subjekty uvedené v tomto nařízení pokyny nebo doporučení ohledně osvědčených postupů, aby se zajistila účinnost režimu kontroly vývozu Unie a konzistentnost jeho uplatňování. Za poskytování pokynů nebo doporučení ohledně osvědčených postupů vývozcům, zprostředkovatelům a poskytovatelům technické pomoci odpovídají členské státy, v nichž mají sídlo nebo jsou usazeni. V těchto pokynech nebo doporučeních ohledně osvědčených postupů se zohlední zejména informační potřeby malých a středních podniků.

Komise po konzultaci s Koordinační skupinou pro dvojí užití předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o provádění tohoto nařízení a o činnosti, šetřeních a konzultacích Koordinační skupiny pro dvojí užití. Tato výroční zpráva se zveřejní.

Výroční zpráva obsahuje informace o povoleních, zejména o jejich počtu a hodnotě podle druhů zboží a míst určení na úrovni Unie a členských států, o zamítavých rozhodnutích a o zákazech podle tohoto nařízení. Výroční zpráva rovněž obsahuje informace o správě, zejména o personálním obsazení, činnostech zaměřených na dodržování předpisů a podpůrných činnostech, zvláštních nástrojích pro udělování licencí nebo klasifikaci, a o prosazování kontrol, zejména o počtu porušení předpisů a sankcích.

Pokud jde o zboží kybernetického dohledu, výroční zpráva obsahuje zvláštní informace o povoleních, zejména o počtu obdržených žádostí podle zboží, o vydávajícím členském státě a místech určení, jichž se tyto žádosti týkaly, a o rozhodnutích přijatých v souvislosti s těmito žádostmi.

Informace obsažené ve výroční zprávě se předkládají v souladu se zásadami stanovenými v odstavci 3.

Komise a Rada zpřístupní pokyny týkající se metodiky shromažďování a zpracovávání údajů pro vypracování výroční zprávy, včetně stanovení druhů zboží a dostupnosti údajů o prosazování předpisů.

Členské státy poskytnou Komisi všechny patřičné informace pro vypracování zprávy s náležitým ohledem na právní požadavky týkající se ochrany osobních údajů, obchodně citlivých informací nebo chráněných informací o obraně, zahraniční politice nebo národní bezpečnosti. Na informace vyměňované nebo zveřejněné podle tohoto článku se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164 ). .

Mezi 10. září 2026 a 10. září 2028 provede Komise hodnocení tohoto nařízení a o hlavních zjištěních podá zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Po 10. září 2024 provede Komise hodnocení článku 5 a o hlavních zjištěních podá zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

Vývozci zboží dvojího užití vedou v souladu s vnitrostátním právem nebo platnou praxí dotčeného členského státu podrobnou evidenci nebo záznamy o svých vývozech. Tato evidence nebo záznamy zahrnují zejména obchodní dokumenty, jako jsou faktury, nákladní listy a dopravní nebo jiné odesílací dokumenty obsahující dostatečné informace, které umožňují identifikovat:

a) popis zboží dvojího užití;

b) množství zboží dvojího užití;

c) jména a adresy vývozce a příjemce;

d) konečné použití a konečného uživatele zboží dvojího užití, jsou-li známy.

V souladu s vnitrostátním právem nebo s platnou praxí dotčeného členského státu zprostředkovatelé a poskytovatelé technické pomoci vedou evidenci nebo záznamy o zprostředkovatelských službách nebo o technické pomoci, aby byli na vyžádání schopni prokázat popis zboží dvojího užití, které bylo předmětem zprostředkovatelských služeb nebo technické pomoci, dobu trvání, po kterou bylo zboží předmětem těchto služeb, místo určení tohoto zboží a služeb a země, jichž se tyto služby týkají.

Evidence nebo záznamy a dokumenty uvedené v odstavcích 1 a 2 se uchovávají po dobu nejméně pěti let od konce kalendářního roku, ve kterém se vývoz uskutečnil nebo byly poskytnuty zprostředkovatelské služby nebo technická pomoc. Předkládají se na žádost příslušnému orgánu.

Dokumenty a záznamy o přepravě zboží dvojího užití, které je uvedeno v příloze I, uvnitř Unie se uchovávají nejméně po dobu tří let od konce kalendářního roku, ve kterém se přeprava uskutečnila, a předkládají se na žádost příslušnému orgánu členského státu, ze kterého toto zboží bylo přepraveno.

K zajištění řádného uplatňování tohoto nařízení přijme každý členský stát veškerá nezbytná opatření umožňující jeho příslušným orgánům:

a) získávat informace o jakékoliv objednávce nebo operaci týkající se zboží dvojího užití;

b) zjišťovat, zda jsou správně uplatňována opatření pro kontrolu vývozu, což může zahrnovat zejména právo na vstup do obchodních prostor osob, které se na vývozu podílejí, nebo zprostředkovatelů podílejících se na poskytování zprostředkovatelských služeb za podmínek stanovených v článku 6 nebo poskytovatelů technické pomoci za podmínek stanovených v článku 8.

Komise a členské státy vedou v případě potřeby dialog se třetími zeměmi s cílem podpořit globální sladění kontrol.

Dialogy mohou podporovat pravidelnou a reciproční spolupráci se třetími zeměmi, včetně výměny informací a osvědčených postupů, jakož i budování kapacit a navazování kontaktů se třetími zeměmi. Dialogy mohou rovněž vybízet třetí země k tomu, aby uplatňovaly důkladné kontroly vývozu, které byly vytvořeny mnohostrannými režimy kontroly vývozu jako vzor mezinárodních osvědčených postupů.

Aniž jsou dotčena ustanovení týkající se dohod o vzájemné správní pomoci nebo protokolů o celních záležitostech uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi, může Rada pověřit Komisi, aby sjednala dohody se třetími zeměmi, které stanoví vzájemné uznávání vývozních kontrol zboží dvojího užití, na něž se vztahuje toto nařízení.

Tato jednání jsou vedena v souladu s postupy stanovenými v čl. 207 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a případně ve Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

Toto nařízení se použije, aniž je dotčeno rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci ze dne 15. září 2015 , kterým se doplňuje rozhodnutí č. 1104/2011/EU.

Nařízení (ES) č. 428/2009 se zrušuje.

Na žádosti o udělení vývozního povolení podané před 9. září 2021 se však i nadále použijí příslušná ustanovení nařízení (ES) č. 428/2009.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI.

Toto nařízení vstupuje v platnost devadesátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: