Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2025/2205 ze dne 22. října 2025 o řidičských průkazech, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES a nařízení Komise (EU) č. 383/2012 (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po předložení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboruÚř. věst. C 293, 18.8.2023, s. 133 . ,

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupemPostoj Evropského parlamentu ze dne 28. února 2024 (Úř. věst. C, C/2025/1355, 17.3.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2025/1355/oj) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 29. září 2025 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 21. října 2025 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). ,

Tato směrnice stanoví společná pravidla pro:

a) vzory, normy a skupiny řidičských průkazů;

b) vydávání, platnost, obnovu a vzájemné uznávání řidičských průkazů;

c) některé aspekty výměny, náhrady, zrušení, odnětí, pozastavení a omezení řidičských průkazů;

d) některé aspekty vztahující se na začínající řidiče, zejména pokud jde o systém řízení s doprovodem a zkušební dobu.

Tato směrnice se nevztahuje na:

a) nesilniční mobilní stroje ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/14Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/14 ze dne 19. prosince 2024 o schvalování nesilničních mobilních strojů provozovaných na veřejných komunikacích a o dozoru nad trhem s nimi a o změně nařízení (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2025/14, 8.1.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2025/14/oj). a

b) kolová nebo pásová vozidla s vlastním pohonem s nejméně dvěma nápravami, jejichž hlavní funkce spočívá v tažné síle, která jsou zvláště navržena, aby tahala, tlačila nebo vozila určité nástroje, stroje nebo přípojná vozidla používané při zemědělských nebo lesních pracích nebo s nimi pracovala, a jejichž použití pro přepravu osob nebo zboží po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo zboží po silnici je pouze jejich vedlejší funkcí.

Úř. věst. C 293, 18.8.2023, s. 133 .

(1) V roce 2017 bylo na neformálním zasedání Rady pro dopravu konaném na Maltě dosaženo shody na tom, že přetrvávající vysoký počet smrtelných dopravních nehod a těžkých zranění v silničním provozu je závažným společenským problémem, a byl stanoven cíl snížit do roku 2030 počet těžkých zranění v Unii o polovinu. Ve Vallettském prohlášení o bezpečnosti silničního provozu, přijatém ministry dopravy členských států Unie dne 29. března 2017 , byla Komise vyzvána, aby vypracovala posílenou politiku Unie pro oblast bezpečnosti silničního provozu a právní rámec pro desetiletí po roce 2020, který zahrnuje ambiciózní dlouhodobý cíl přiblížit se do roku 2050 nulovým úmrtím a posílit ochranu účastníků silničního provozu, zejména těch zranitelných, kteří jsou oběťmi dopravních nehod nejčastěji. Předchozí úsilí veřejných orgánů vedlo ke snížení počtu smrtelných dopravních nehod na silnicích z 51400 v roce 2001 na 19800 v roce 2021. Tato čísla však byla však nižší nežli cíl Unie snížit počet smrtelných nehod na silnicích mezi lety 2001 a 2020 o 75 % a pokrok dosažený při snižování počtu těchto smrtelných nehod na polovinu během prvního desetiletí začal později stagnovat. Unie se zavázala, že se do roku 2050 co nejvíce přiblíží nulovému počtu obětí dopravních nehod. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 9. prosince 2020 s názvem Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu – nasměrování evropské dopravy do budoucnosti (dále jen strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu) obsahuje strategickou vizi nulových obětí související s tímto cílem.

(2) Pravidla pro řidičské průkazy jsou základními prvky společné dopravní politiky, přispívají ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu a usnadňují volný pohyb osob, které se usadí v jiném členském státě, než ve kterém byl řidičský průkaz vydán. Vzhledem k významu individuálních dopravních prostředků je vlastnictví řidičského průkazu, který je řádně uznáván hostitelským členským státem, výrazem podpory a usnadňování volného pohybu a svobody usazování osob. Stejně tak každé protiprávní získání tohoto dokladu nebo práva řídit nebo ztráta oprávněně získaného řidičského průkazu v důsledku protiprávního jednání má dopad nejen na členský stát, v němž k tomuto porušení došlo, ale i na bezpečnost silničního provozu v celé Unii.

(3) Rámec stanovený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 403, 30.12.2006, s. 18 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2006/126/oj). by měl být aktualizován, aby byl připraven na nové období a aby byl udržitelný, inkluzivní, inteligentní a odolný. Měl by zohlednit potřebu snížit emise z dopravy a spotřebu energie v dopravě, mimo jiné díky většímu rozšíření vozidel s alternativním pohonem, digitalizaci, demografickým trendům a technologickému vývoji s cílem posílit konkurenceschopnost hospodářství Unie. Zejména pokud jde o některá vozidla s alternativním pohonem, jejich větší hmotnost ve srovnání s konvenčními vozidly by měla být zohledněna v rozsahu skupin řidičských průkazů. Je důležité zjednodušit a digitalizovat správní postupy s cílem odstranit zbývající překážky, například administrativní zátěž bránící volnému pohybu osob, které se jako řidiči usadí v jiném členském státě, než ve kterém byl řidičský průkaz vydán. Harmonizovaný standardní rámec pro řidičské průkazy Unie by měl zahrnovat fyzické řidičské průkazy i digitální řidičské průkazy (mobilní řidičské průkazy) ve všech skupinách a zajistit jejich vzájemné uznávání, pokud byly řádně vydány v souladu s touto směrnicí.

(4) První fyzický řidičský průkaz podle vzoru Společenství zavedlo Evropské společenství dne 4. prosince 1980 . Od té doby se pravidla týkající se tohoto vzoru Společenství stala základem nejpokročilejších struktur pro vydávání řidičských průkazů na světě, vztahujících se na více než 250 milionů řidičů. Tato směrnice by proto měla vycházet ze získaných zkušeností a z praxe a stanovit harmonizovaná pravidla pro normy Unie týkající se fyzických řidičských průkazů. Fyzické řidičské průkazy vydávané v Unii by měly zejména poskytnout vysokou úroveň ochrany proti podvodům a padělání díky opatřením proti padělání a možnosti vybavit je mikročipy nebo QR kódy.

(5) Veškeré zpracování osobních údajů za účelem provádění této směrnice by mělo být v souladu s rámcem Unie pro ochranu údajů, zejména se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví telekomunikací (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2002/58/oj). , nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2016/679/oj). a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2016/680/oj). .

(6) Tato směrnice stanoví právní základ pro uchovávání povinného souboru osobních údajů ve fyzických řidičských průkazech a jejich mikročipech nebo QR kódech a v mobilních řidičských průkazech za účelem prokázání a ověřování totožnosti dané osoby a jejího práva řídit s cílem zajistit vysokou úroveň bezpečnosti silničního provozu v celé Unii. Tyto údaje by se měly omezit na ty, které jsou nezbytné k prokázání práva dané osoby řídit, k její identifikaci a k ověření jejích řidičských práv a totožnosti. Uchovávání a jiné zpracování těchto údajů musí být zejména v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. e) a v případě biometrických údajů s čl. 9 odst. 2 písm. g) nařízení (EU) 2016/679. Tato směrnice rovněž stanoví dodatečná ochranná opatření k zajištění ochrany osobních údajů zpřístupněných a uchovávaných ověřovatelem během procesu ověřování. Ověřovatel by měl mít zejména možnost tyto údaje uchovávat pouze tehdy, je-li k tomu oprávněn na základě práva Unie nebo vnitrostátního práva; policista může být například oprávněn zahrnout údaje o řidičských průkazech do policejní zprávy nebo může být půjčovna oprávněna vyplnit údaje o řidičském průkazu do smlouvy o pronájmu vozidla.

(7) Za účelem zajištění právní jasnosti a zaručení plynulého přechodu mezi touto směrnicí a směrnicí 2006/126/ES by členské státy měly mít možnost ukládat na mikročip další osobní údaje, pokud to stanoví vnitrostátní právní předpisy, které jsou v souladu s nařízením (EU) 2016/679. Tato směrnice však sama o sobě neposkytuje pro uložení takových dalších údajů právní základ.

(8) Naproti tomu QR kód, který má být touto směrnicí zaveden, by měl umožňovat ověření pravosti údajů vytištěných na fyzickém řidičském průkazu. Neměl by však umožňovat uložení více informací, než kolik je jich uvedeno na fyzickém řidičském průkazu.

(9) Tato směrnice nevytváří právní základ pro zřízení či vedení databází na vnitrostátní úrovni pro uchovávání biometrických údajů v členských státech, což je záležitost vnitrostátního práva, jež musí být v souladu s právem Unie v oblasti ochrany údajů. Tato směrnice neposkytuje ani právní základ pro zřízení nebo vedení centralizované databáze biometrických údajů na úrovni Unie.

(10) Digitální transformace je jednou z priorit Unie. V případě silniční dopravy přispívá k odstranění zbývajících administrativních překážek volného pohybu osob, například překážek týkajících doby potřebné pro vydání fyzických řidičských průkazů. Proto by měla být pro mobilní řidičské průkazy vydávané v Unii stanovena samostatná unijní norma. Za účelem usnadnění digitalizace by mobilní řidičské průkazy měly být standardním formátem vydávaným žadatelům od 54 měsíců ode dne přijetí prvního z prováděcích aktů nezbytných pro zavedení mobilních řidičských průkazů, aniž je dotčeno právo žadatele získat řidičský průkaz buď ve fyzickém formátu, nebo v obou formátech na základě téže žádosti. Členské státy mají možnost vydávat mobilní řidičské průkazy přede dnem, kdy se digitální formát stane standardním formátem.

(11) V souladu s cílem digitální transformace neopomíjet občany, jak je uvedeno v evropském prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu z roku 2023, je naprosto nezbytné, aby občané měli i nadále právo žádat o řidičský průkaz ve fyzickém formátu kromě řidičského průkazu v digitálním formátu. Členské státy by proto měly žadateli na jeho žádost poskytnout řidičský průkaz ve fyzickém formátu, a to bez zbytečného odkladu a obecně do tří týdnů, pokud již je žadatel držitelem řidičského průkazu v digitálním formátu tohoto členského státu, který osvědčuje jeho řidičská práva. Kromě toho se členské státy vyzývají, aby v naléhavých situacích, kdy by pozdní obdržení fyzického řidičského průkazu vedlo k nepřiměřené újmě pro žadatele, stanovily možnost použít nouzový postup, jehož prostřednictvím by byl fyzický řidičský průkaz vydán v řádu několika dnů výměnou za přiměřené zvýšení příslušných správních poplatků.

(12) Mobilní řidičský průkaz by měl obsahovat nejen údaje uvedené ve fyzickém řidičském průkazu, ale i informace umožňující ověřit pravost těchto údajů. Mělo by však být zajištěno, aby i v případech ověřování bylo množství zpřístupněných osobních údajů omezeno na ty, které by byly uvedeny ve fyzickém řidičském průkazu a které jsou nezbytně nutné pro ověření pravosti těchto údajů. Kromě toho, není-li to povoleno právem Unie nebo vnitrostátním právem, neměly by být údaje nezbytné pro ověření uchovávány po provedení tohoto ověření. Členské státy by měly zajistit, aby fyzické a mobilní řidičské průkazy vydané téže osobě byly rovnocenné, pokud jde o práva a podmínky, za nichž je tato osoba oprávněna řídit, a pokud jde o dobu správní platnosti řidičských průkazů, jak je stanoveno v této směrnici.

(13) Členské státy mají pravomoc stanovit vlastní vnitrostátní pravidla vyžadující zaplacení poplatku za vydání řidičského průkazu. Členské státy by však měly věnovat náležitou pozornost tomu, aby neovlivňovaly svobodnou volbu občanů, pokud jde o formáty řidičských průkazů, a to stanovením nepřiměřených správních poplatků, které by nepatřičně zvýhodňovaly jeden formát před druhým.

(14) Členské státy by měly společně usilovat o celosvětové používání a vzájemné uznávání mobilních řidičských průkazů. To by mohlo zahrnovat změny Mezinárodní úmluvy o automobilové dopravě ze dne 24. dubna 1926 , Ženevské úmluvy o silničním provozu ze dne 19. září 1949 a Vídeňské úmluvy o silničním provozu ze dne 8. listopadu 1968 . Komise má nejlepší předpoklady k tomu, aby v tomto ohledu poskytla pomoc členským státům, zejména pokud jde o podmínky interoperability umožňující všeobecné uznávání mobilních řidičských průkazů Unie. Jako první krok v tomto procesu by Komise měla při přijímání prováděcích aktů o mobilních řidičských průkazech zohlednit relevantní vývoj ve třetích zemích.

(15) Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu stanoví vizi Unie pro výrazné zlepšení udržitelnosti mobility a dopravy. Emise z odvětví silniční dopravy zahrnují emise skleníkových plynů, látky znečišťující ovzduší, hluk a mikroplasty z opotřebení pneumatik a silnic. Styl jízdy má vliv na množství těchto emisí, které mohou mít negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Řidičské zkoušky by proto měly zaručit, že řidičský výcvik umožní řidičům snížit jejich dopad na emise, a to i prostřednictvím ekologické jízdy, a připravit je na řízení vozidel s nulovými nebo nízkými emisemi.

(16) S cílem umožnit občanům a rezidentům přímo využívat výhod vnitřního trhu bez zbytečné dodatečné administrativní zátěže stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018 , kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1724/oj). přístup k online postupům potřebným pro fungování vnitřního trhu, a to i pro přeshraniční uživatele. Informace o získání a obnovení řidičského průkazu jsou již zahrnuty v příloze I uvedeného nařízení. Příloha II uvedeného nařízení by měla být změněna s cílem zajistit, aby uživatelé, kteří vedou správní řízení týkající se řidičských průkazů, mohli online postupů plně využít.

(17) Řidičské průkazy by měly být rozděleny do skupin podle druhů vozidel, pro něž poskytují právo řídit. Toto rozdělení by se mělo provést jasným a uceleným způsobem a při plném respektování technických vlastností příslušných vozidel a dovedností potřebných k jejich řízení.

(18) V souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením ze dne 13. prosince 2006 , jejíž smluvní stranou je Unie od 21. ledna 2011 , by měla být přijata zvláštní ustanovení, která usnadní řízení vozidel osobám se zdravotním postižením. Kromě toho se členské státy vyzývají, aby bez snížení minimálních standardů týkajících se způsobilosti k řízení a řidičských dovedností stanovených v této směrnici zohledňovaly zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením a usnadnily jim možnost získat řidičský průkaz a být jeho držiteli. Členské státy by proto měly mít možnost s předchozím souhlasem Komise vyloučit z uplatňování pravidel pro skupiny řidičských průkazů podle této směrnice některé druhy vozidel s vlastním pohonem.

(19) Členské státy by měly mít možnost i nadále vyloučit z uplatňování této směrnice druhy vozidel používaných ozbrojenými silami a subjekty civilní obrany nebo pod jejich kontrolou, a to vzhledem ke zvláštní povaze operací, které tyto síly a subjekty provádějí, a vozidel, která se při nich používají.

(20) Minimální věk žadatelů o různé skupiny řidičských průkazů by měl být stanoven na úrovni Unie. Členské státy by však měly mít možnost stanovit pro řízení určitých skupin vozidel vyšší věkovou hranici s cílem dále podpořit bezpečnost silničního provozu. Členské státy by ve výjimečných případech měly mít možnost stanovit pro určité skupiny nižší minimální věk, aby se zohlednily vnitrostátní okolnosti, zejména pokud jde o řízení vozidel hasičských sborů, vozidel civilní ochrany, záchranných vozidel a vozidel používaných za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku.

(21) Vozidla záchranných složek, konkrétně vozidla používaná za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, včetně poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla a hasičská vozidla, mohou mít zvláštní vlastnosti, jako je dodatečná hmotnost v důsledku těžkého vybavení, a může být nutné využít určitých odchylek od obecných pravidel pro řidičský průkaz skupiny B, aby bylo možné účinně reagovat na krizové situace a na potřeby záchrany. Kromě toho, aby se zabránilo případným překážkám bránícím přeshraničnímu provozu těchto vozidel, jsou-li používána k přeshraničním zásahům v různých regionech v rámci Unie, měly by mít členské státy možnost dočasně nebo na dobu neurčitou povolit, aby řízení těchto vozidel záchranných složek bylo na jejich území možné s řidičským průkazem skupiny B. V tomto ohledu se členské státy vyzývají, aby svá vnitrostátní opatření vzájemně uznávaly, a přeshraniční mimořádné operace tak nebyly omezovány nebo postihovány.

(22) Aby se zohlednily potřeby mladých obyvatel členských států v oblasti mobility, jako je potřeba řízení na dlouhé vzdálenosti v řídce osídlených oblastech s nedostatkem vhodných alternativních prostředků osobní mobility, měly by mít členské státy po předchozím souhlasu Komise možnost snížit minimální věk pro vydávání řidičských průkazů omezených na jejich území pro řízení určitých typů vozidel skupiny B1 na 15 let. Je důležité, aby toto snížení minimálního věku nemělo negativní dopad na bezpečnost silničního provozu. Komise by proto měla před poskytnutím souhlasu s tímto snížením minimálního věku řádně posoudit dopad takového snížení na bezpečnost silničního provozu, přičemž by měla zohlednit veškeré relevantní informace poskytnuté odborníky z členských států.

(23) Kombinace přiměřeného minimálního věku pro řidičské průkazy jednotlivých skupin, která napomáhá nezávislosti mladých řidičů i jejich včasnému přístupu k profesionálnímu řízení, a přísnější podmínky pro začínající řidiče, mimo jiné pokud jde o konzumaci alkoholu spojenou s řízením, mohou být prospěšné pro bezpečnost silničního provozu. Snížení minimálního věku by nemělo být na úkor bezpečnosti silničního provozu.

(24) Měl by být zaveden systém posloupnosti, totiž mělo by být stanoveno, že oprávnění k držení řidičského průkazu pro určitou skupinu je předpokladem, který musí žadatel splnit, aby se stal způsobilým k získání oprávnění pro určité další skupiny řidičských průkazů, a měla by být stanovena rovnocennost mezi skupinami, případně včetně minimální délky praxe před nabytím této způsobilosti. Takový systém by měl být závazný pro všechny členské státy, aniž by byla dotčena možnost, aby členské státy mezi sebou na svém území uplatňovaly určitou rovnocennost. Členské státy by rovněž měly mít možnost stanovit určitou rovnocennost, která se omezí pouze na jejich území.

(25) Větší přítomnost vozidel s alternativním pohonem je klíčem k ekologické transformaci. V této směrnici by měla být zohledněna možnost, že pro řidičské průkazy skupiny B a BE budou k dispozici nové modely s vyšší hmotností. Držitelům řidičského průkazu skupiny B nebo BE by proto mělo být povoleno řídit motorová vozidla, a to pro účely přepravy osob i zboží, která jsou zcela nebo částečně poháněna alternativními palivy a jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg, pokud mají v získané skupině řidičskou praxi.

(26) Právo na řidičský průkaz je zárukou volného pohybu a usnadňuje účast na hospodářském a společenském životě, což je obzvláště důležité ve venkovských a méně urbanizovaných oblastech s omezenou sítí veřejné dopravy. Pro starší osoby, osoby s omezenou schopností pohybu a orientace nebo osoby se zdravotním postižením je individuální doprava důležitým prvkem podporujícím jejich mobilitu. Posouzení způsobilosti řidiče k bezpečnému řízení by mělo být provedeno na základě zvláštních kritérií a s přihlédnutím zejména ke zdravotnímu stavu řidiče podle objektivních výsledků prohlídek a tam, kde je to vhodné, zkoušek. Rozhodnutí o zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení řidičských průkazů by měla být přijímána individuálně a neměla by vést k diskriminaci, zejména na základě věku.

(27) Pro účely bezpečnosti silničního provozu je nezbytné aktualizovat harmonizované minimální požadavky, které musí žadatel splnit před vydáním řidičského průkazu. To by mělo zahrnovat znalosti, dovednosti a chování související s řízením vozidel s vlastním pohonem, řidičské zkoušky a minimální standardy pro tělesnou a duševní způsobilost k řízení těchto vozidel.

(28) Vzhledem k rostoucí dostupnosti a používání pokročilých asistenčních systémů pro řidiče a automatizovaných systémů řízení je nezbytné zahrnout požadavky týkající se těchto systémů do teoretických zkoušek, aby řidič získal obecné znalosti o výhodách, omezeních a rizicích spojených s těmito systémy. Tento požadavek na znalosti by se měl týkat zejména oblasti používání automatizovaných systémů řízení, existence žádostí o převzetí automatizovanými systémy řízení a stávajících povinností řidiče v době, kdy jsou automatizované systémy řízení aktivní.

(29) Doklad o splnění minimálních standardů pro tělesnou a duševní způsobilost je třeba předložit v době vydání řidičského průkazu a poté v pravidelných intervalech. Toto pravidelné monitorování podle vnitrostátních právních předpisů, ověřující splnění minimálních standardů, přispívá k volnému pohybu osob, předchází narušování hospodářské soutěže a zohledňuje odpovědnost řidičů. Vnitrostátní pravidla pro splnění minimálních standardů by měla spočívat v lékařské prohlídce při vydání a obnově řidičského průkazu. Tuto prohlídku by mohli provádět praktičtí lékaři nebo jakýkoli jiný příslušný zdravotnický orgán nebo zdravotnický pracovník v souladu s právními předpisy každého členského státu.

(30) Základním předpokladem pro zajištění tělesné způsobilosti k řízení je dobrý zrak. Všichni žadatelé o řidičský průkaz by se proto měli podrobit vhodnému posouzení, aby se zajistilo, že mají dostatečnou zrakovou ostrost, v případě potřeby včetně další prohlídky týkající se zorného pole u příslušného očního specialisty oprávněného podle vnitrostátního práva. Členské státy by měly mít možnost jít nad rámec tohoto požadavku a vyžadovat stejný postup při obnově řidičských průkazů. Desetinný zápis pro zrakovou ostrost představuje mezinárodně uznávaný standard pro srovnatelnost při zjišťování kvality zraku.

(31) Při vydávání nebo obnově určitých skupin řidičských průkazů by členské státy měly mít možnost namísto toho, aby vyžadovaly lékařskou prohlídku, požadovat, aby žadatel nebo držitel řidičského průkazu poskytl písemné nebo elektronické sebehodnocení, jehož struktura by mohla být dále zaměřena na rizika. Bylo by však nanejvýš žádoucí, aby členské státy zařadily lékařské prohlídky alespoň jako součást postupu při vydávání prvních řidičských průkazů, aby bylo možné posoudit splnění podmínek stanovených touto směrnicí a vnitrostátním právem.

(32) Po vydání řidičského průkazu by členské státy měly mít možnost namísto toho, aby vyžadovaly lékařskou prohlídku nebo sebehodnocení při obnově řidičského průkazu, zavést systém, který zajistí řádnou reakci na změny tělesné nebo duševní způsobilosti držitele řidičského průkazu. Vzhledem k rozmanitosti organizace vnitrostátních systémů zdravotní péče a postupů, pokud jde o jejich účinnou koordinaci s orgány vydávajícími řidičské průkazy při jejich vydávání a obnově, by takový systém mohl mít různé podoby, přičemž hlavní zásadou by bylo, že zdravotnické orgány nebo orgány vydávající řidičské průkazy by měly propojit zdravotní stav držitelů řidičského průkazu s jejich způsobilostí a oprávněním k řízení. Tato reakce zdravotnických orgánů nebo orgánů vydávajících řidičské průkazy by mohla být rovněž založena na posouzení prohlášení držitele řidičského průkazu na základě obecné povinnosti uložené všem držitelům řidičského průkazu, aby uvedli svůj zdravotní stav relevantní pro řízení, které by vedlo k doporučení odborníka, zákazu řízení vyjádřenému lékařem, nebo v konečném důsledku k odnětí, pozastavení nebo omezení řidičského průkazu.

(33) Členské státy by rovněž měly mít možnost kombinovat tato opatření za účelem zvýšení jejich účinnosti a uplatňovat takové standardy týkající se způsobilosti k řízení, které jsou přísnější než minimální standardy stanovené v této směrnici.

(34) Nedávný pokrok ve zdravotnických technologiích zvýšil bezpečnost silničního provozu tím, že řeší rizika spojená s řízením vozidel osobami s určitými zdravotními potížemi. Inovace, jako jsou systémy kontinuálního monitorování glukózy pro osoby trpící diabetem, umožňují účinné zvládání jejich zdravotního stavu v reálném čase a snižují rizika spojená s řízením. Tyto technologie se rychle vyvíjejí, zajišťují lepší kontrolu zdravotních problémů a dále zvyšují bezpečnost silničního provozu.

(35) S ohledem na studie prováděné u různých patologických stavů, které s sebou nesou riziko nadměrné spavosti nebo ospalosti, by Komise měla zahájit přezkum ustanovení této směrnice, která se týkají syndromu obstrukční spánkové apnoe, jakmile bude dokončen přiměřený počet studií a bude k dispozici vědecké obci. Vzhledem k vědeckému pokroku, jehož bylo dosaženo při léčbě poruchy zraku, by Komise měla rovněž zahájit přezkum ustanovení této směrnice, která se týkají tohoto zdravotního problému.

(36) Za účelem zajištění jednotných práv v celé Unii a aniž je dotčena bezpečnost silničního provozu by řidičské průkazy skupin AM, A1, A2, A, B1, B a BE měly mít správní platnost patnáct let, zatímco řidičské průkazy skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E by měly mít správní platnost pět let. Členské státy by nicméně měly mít možnost uplatňovat dobu platnosti v délce deseti let namísto patnácti let, pokud se řidičský průkaz používá rovněž jako doklad totožnosti. Na základě již platného rámce, který členským státům umožňuje zvýšit četnost obnov s postupujícím věkem, by obecná délka platnosti mohla být zkrácena na základě objektivních faktorů s obecnou vazbou na průměrný fyzický a duševní stav řidičů, jako je věk, a členské státy by měly mít možnost stanovit ve výjimečných případech, jak je vymezeno v této směrnici, kratší doby platnosti, než jsou doby stanovené v této směrnici.

(37) Bezpečnost silničního provozu pomáhají zvyšovat kondiční kurzy pro zkušené řidiče, které zvyšují jejich informovanost a kladou na ně požadavky, aby získávali další zkušenosti s novými technologiemi, jako jsou pokročilé asistenční systémy pro řidiče a automatizované systémy řízení. V této souvislosti a rovněž v souvislosti s řidičským výcvikem před vydáním řidičského průkazu by mohlo být pro zlepšení důležitých řidičských dovedností, jako je reakce na nepříznivé podmínky a nouzové scénáře, užitečné použití simulátorů.

(38) V souvislosti s postupnou digitalizací a automatizací a stále přísnějšími požadavky na snižování emisí v silniční dopravě, jakož i s pokračujícím technologickým pokrokem dosaženým v oblasti vozidel s vlastním pohonem je nutné, aby všichni řidiči měli aktuální informace o nových technologiích, bezpečnosti silničního provozu a udržitelnosti. Podpora celoživotního vzdělávání řidičů ze strany členských států, například nabídkou účasti na kurzech bezpečného řízení se zpětnou vazbou, může přispět k inkluzivnější mobilitě. Toto celoživotní vzdělávání může hrát klíčovou roli pro udržení dovedností zkušených řidičů na aktuální úrovni, pokud jde o bezpečnost silničního provozu, nové technologie a změny hmotnosti vozidel zvyšující účinnost paliva a snižující emise a o řízení rychlosti.

(39) Aby členské státy, a v řádně odůvodněných případech i Unie jako celek, mohly reagovat na krize, které vnitrostátním orgánům znemožňují obnovit řidičské průkazy, jejichž doba platnosti by jinak uplynula, mělo by být možné prodloužit správní platnost takových řidičských průkazů. Toto prodloužení by mělo být možné pouze na nezbytně nutnou dobu.

(40) Zásada jeden držitel – jeden řidičský průkaz by měla zabránit tomu, aby jedna osoba vlastnila více než jeden řidičský průkaz. Tato zásada by měla být rovněž rozšířena tak, aby zohledňovala i technická specifika mobilních řidičských průkazů, neboť držitel může požádat o vydání fyzického řidičského průkazu namísto mobilního řidičského průkazu nebo společně s ním a může zobrazit mobilní řidičský průkaz na několika elektronických zařízeních.

(41) Z důvodů bezpečnosti silničního provozu by členské státy měly mít možnost uplatňovat vnitrostátní předpisy týkající se zrušení, odnětí, pozastavení a obnovy řidičských průkazů u všech držitelů řidičských průkazů, kteří mají obvyklé bydliště na jejich území.

(42) Řidiči, kteří jsou držiteli řidičského průkazu vydaného členským státem, v němž mají bydliště, by měli po výměně za řidičský průkaz vydaný třetí zemí být oprávněni k řízení v celé Unii tak, jako by svůj řidičský průkaz původně získali v Unii. To přispívá k volnému pohybu osob v rámci Unie.

(43) Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k určení třetích zemí, jež zajišťují úroveň bezpečnosti silničního provozu srovnatelnou s úrovní této bezpečnosti v Unii, a tím držitelům řidičských průkazů vydaných těmito třetími zeměmi umožní vyměnit je za podmínek podobných těm, které by se uplatnily, pokud by tyto řidičské průkazy byly vydány některým členským státem, a s výhradou relevantních podmínek, které by měly být popsány a jasně vymezeny. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2011/182/oj). .

(44) Řidičské průkazy vydané třetími zeměmi, které nejsou v prováděcím aktu určeny jako třetí země, jež zajišťují úroveň bezpečnosti silničního provozu srovnatelnou s úrovní této bezpečnosti v Unii, nebo třetími zeměmi, u nichž takový prováděcí akt výměnu takového řidičského průkazu výslovně nepovoluje ani nezakazuje, by měly mít členské státy možnost vyměňovat v souladu se svými vnitrostátními předpisy za předpokladu, že na takto vydaném řidičském průkazu použijí příslušný kód či příslušné kódy Unie. V případě, že držitel tohoto řidičského průkazu přesune své bydliště do nového členského státu, neměl by být tento stát povinen uplatňovat na tento řidičský průkaz zásadu vzájemného uznávání.

(45) Nový rámec pro výměnu řidičských průkazů vydaných třetími zeměmi by měl být rovněž považován za nástroj k řešení nedostatku řidičů z povolání, neboť cílem pravidel je usnadnit volný pohyb držitelů řidičských průkazů různých skupin. Vzhledem k tomu, že řízení vozidel státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou zaměstnáni v podniku usazeném v členském státě nebo pro něj pracují a kteří působící v silniční dopravě v Unii, by mohlo podléhat dalšímu požadavku na kvalifikaci doloženému osvědčením o odborné způsobilosti, měla by Komise posoudit, jak by bylo možné dále podpořit očekávané pozitivní účinky nového rámce ve vztahu k jiným řidičským dokladům, aniž by byl dotčen celkový cíl zvýšení bezpečnosti silničního provozu v Unii.

(46) Turistika za řidičskými průkazy, tedy praxe změny bydliště za účelem získání nového řidičského průkazu mimo jiné s cílem obejít účinky zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení práva řidiče vozidla s vlastním pohonem řídit, jeho řidičského průkazu nebo uznávání platnosti jeho řidičského průkazu uloženého v jiném členském státě, je obecně rozšířeným jevem, který má negativní dopad na bezpečnost silničního provozu. Řidiči by neměli být pouhou změnou svého bydliště zbavováni povinnosti splnit uložené požadavky, aby tak mohli opětovně získat řidičský průkaz, uznávání platnosti řidičského průkazu, nebo právo řídit. Současně by mělo být vyjasněno, že jakékoli jednání ze strany občanů nebo jejich nedostatečná tělesná nebo duševní způsobilost k řízení by měly vést k zákazu řízení na dobu neurčitou pouze v řádně odůvodněných případech. Měly by být stanoveny podmínky, za kterých by jiné členské státy než ty, které uložily zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení řidičského průkazu, mohly přesto vydat řidičský průkaz této osobě, pokud by to bylo považováno za vhodné na základě informovaného rozhodnutí a pokud je platnost takto vydaného řidičského průkazu omezena na území členských států, které neuložily zákaz na dobu neurčitou.

(47) Za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu by měl být pro určité skupiny řidičských průkazů zaveden v celé Unii systém řízení s doprovodem. Pravidla tohoto systému by měla umožnit žadatelům získat řidičské průkazy příslušných skupin ještě předtím, než dosáhnou požadovaného minimálního věku. Užívání těchto řidičských průkazů by však mělo být podmíněno doprovodem zkušeného řidiče, například rodinného příslušníka. V těchto situacích by mělo být členským státům umožněno, aby z důvodu bezpečnosti silničního provozu stanovily na svém území přísnější podmínky a pravidla týkající se vydaných řidičských průkazů.

(48) Aniž by byl ovlivněn celkový cíl systému řízení s doprovodem, kterým je zvýšení bezpečnosti silničního provozu, mohl by přispět ke zpřístupnění a zatraktivnění povolání řidiče pro mladší generace s cílem rozšířit jejich profesní možnosti a pomoci řešit nedostatek řidičů v Unii. Členské státy by proto měly mít možnost uplatňovat tento systém na řidičské průkazy skupin C1, C1E a C vedle řidičských průkazů skupiny B a vydané řidičské průkazy by proto měly být vzájemně uznávány mezi těmi členskými státy, které na tento systém uplatňují tento širší rozsah.

(49) Systém řízení s doprovodem by neměl omezovat stávající možnosti členských států snížit minimální věk pro skupinu B a uplatňovat související podmínky na vnitrostátní úrovni.

(50) Podmínky a požadavky stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 ze dne 14. prosince 2022 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu (Úř. věst. L 330, 23.12.2022, s. 46 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2022/2561/oj). pro řízení autobusu skupiny D nebo DE od určitého věku po získání odborné kvalifikace by měly být zjednodušeny, aniž by byla ohrožena bezpečnost silničního provozu.

(51) Členské státy se vyzývají, aby posílily partnerství mezi vzdělávacími institucemi a subjekty odborné přípravy, včetně univerzit a odborných škol, a dopravními a logistickými společnostmi s cílem řešit nedostatek řidičů z povolání v Unii. Rozvoj a podpora učňovské přípravy, stáží a podobných nabídek vzdělávání v rámci těchto partnerství by měly budoucím řidičům z povolání nabídnout příležitost lépe se seznámit s přínosy a výzvami této profese, zlepšit své provozní a organizační dovednosti a získat zkušenosti za použití pokročilých technologií a technik. Komise se vyzývá, aby podporovala partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi odbornými školami a logistickými a dopravními společnostmi s cílem zlepšit dostupnost a dovednosti řidičů z povolání s využitím programů Unie, jako je Erasmus+.

(52) Při hodnocení toho, jaké zdroje příjmů existují pro usnadnění bezpečnosti silničního provozu, se členským státům doporučuje použít příjmy z finančních sankcí za dopravní delikty v oblasti bezpečnosti silničního provozu spadající do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (Úř. věst. L 68, 13.3.2015, s. 9 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2015/413/oj). s cílem zvýšit bezpečnost silničního provozu a zajistit transparentnost opatření v oblasti bezpečnosti silničního provozu.

(53) Mělo by být zajištěno, aby řidiči, kteří získají řidičský průkaz poprvé, neohrožovali bezpečnost silničního provozu. Pro tyto začínající řidiče by měla být stanovena nejméně dvouletá zkušební doba, během níž by se na ně měla vztahovat přísnější pravidla nebo sankce za řízení pod vlivem alkoholu, aniž by byly dotčeny pravomoci členských států regulovat chování řidičů. Tato přísnější pravidla by mohla zahrnovat zvláštní výcvik začínajících řidičů, v jehož rámci obdrží další informace o rizicích a mohli by se zamýšlet nad svým chováním. Měla by být rovněž zavedena zvláštní opatření k zajištění omezení případů řízení pod vlivem drog u začínajících řidičů a k podpoře řádného používání požadovaných bezpečnostních systémů. Tato opatření by mohla zahrnovat přísnější pravidla nebo sankce. Jsou-li použity sankce, měly by být účinné, přiměřené, odrazující a nediskriminační a mohly by zahrnovat zákazy řízení, jakož i zvláštní výcvik začínajících řidičů o povědomí o rizicích. Taková zvláštní opatření by mohl rovněž spočívat ve specificky zaměřeném úsilí v oblasti prosazování práva a kampaní. Členské státy by měly mít možnost na svém území svobodně uplatňovat dodatečná pravidla pro začínající řidiče s cílem zvýšit bezpečnost silničního provozu, jako je druhá zkušební doba pro další skupinu řidičských průkazů, aby se zohlednila různá rizika a požadované dovednosti spojené s novou skupinou.

(54) Obecně uplatňované systémy nulové tolerance pro řízení pod vlivem alkoholu, které jsou spojeny s cíleným prosazováním práva, se ukázaly být účinnou metodou pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Za nejúčinnější opatření ke snížení počtu úmrtí a zranění na silnicích je obecně považována nulová limitní hodnota alkoholu, která nezohledňuje náhodnou expozici nebo expozici, která nemá žádný dopad na výkonnost řízení. Zavádí se rovněž nulová politika, pokud jde o řízení pod vlivem drog. Členské státy se vyzývají, aby zachovaly a zavedly takové obecně uplatňované systémy nulové tolerance ve svých vnitrostátních právních předpisech, pro něž by měl být systém zkušební doby doplňkovým opatřením zaměřeným na nadměrné zastoupení začínajících řidičů, většinou mladých lidí, při dopravních nehodách souvisejících s řízením pod vlivem alkoholu a užíváním drog.

(55) Členské státy se vyzývají, aby do svých vzdělávacích programů základních a středních škol zahrnuly výcvik odpovídající věku v oblasti pravidel bezpečnosti silničního provozu a povědomí o dopravních rizicích, a to i s ohledem na zvýšenou popularitu zařízení pro osobní mobilitu, jako jsou elektrokola a elektrokoloběžky. Učení se základním pravidlům bezpečnosti silničního provozu v mladém věku může pomoci předcházet dopravním nehodám tím, že podpoří informovanost a rozvoj odpovědného chování, čímž umožní občanům od mladého věku přijímat bezpečná rozhodnutí na základě spolehlivých znalostí platných pravidel a rizik. Komise se vyzývá, aby umožnila a podporovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy a jejich orgány, a to i prostřednictvím finanční podpory.

(56) Je třeba stanovit minimální standardy týkající se přístupu k povolání zkušebních komisařů a požadavků na odbornou přípravu zkušebních komisařů s cílem zlepšit znalosti a dovednosti zkušebních komisařů, včetně testování vnímání nebezpečí, a tím zajistit objektivnější hodnocení žadatelů o řidičské oprávnění, a dosáhnout tak větší harmonizace řidičských zkoušek. Komise by navíc měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci za účelem změny těchto minimálních standardů s cílem přizpůsobit je jakémukoli technickému, provoznímu nebo vědeckému vývoji v této oblasti, včetně pokročilých asistenčních systémů pro řidiče a automatizovaných systémů řízení, pokud to bude nezbytné.

(57) Pojem obvyklého bydliště by měl být zaveden tak, aby bylo možné řešit problémy, které vznikají v případech, kdy není možné určit obvyklé bydliště na základě profesních nebo osobních vazeb. Pravidlo, že řidičské průkazy mohou být vydány pouze členským státem obvyklého bydliště, by v určitých případech mohlo představovat nepřiměřenou jazykovou překážku. Proto v případech, kdy členský stát obvyklého bydliště neposkytuje možnost skládat zkoušky v úředním jazyce členského státu, jehož je žadatel státním příslušníkem, by mělo být možné, aby žadatel složil teoretickou, praktickou nebo teoretickou i praktickou zkoušku v členském státě, jehož je státním příslušníkem. Tato odchylka by neměla členským státům bránit v přijímání opatření proti zneužívání nebo podvodům, které by v souvislosti s touto novou flexibilitou mohly vzniknout. Měla by být stanovena zvláštní pravidla pro diplomaty a jejich rodiny, pokud profesní povinnosti diplomata vyžadují dlouhodobý pobyt v zahraničí.

(58) Členské státy by si měly být při provádění této směrnice vzájemně nápomocny. K poskytování této pomoci by měly v co největší míře využívat sítě řidičských průkazů EU uvedenou v čl. 15 odst. 1 směrnice 2006/126/ES. Cílem sítě řidičských průkazů EU je zaručit uznávání dokladů a nabytých práv pocházejících z členských států, bojovat proti podvodům s doklady a řízení bez řidičského oprávnění, zamezit vydávání více řidičských průkazů jedné osobě a usnadnit vymáhání zákazu řízení. Členské státy by měly mít zejména možnost systematicky ověřovat, zda již pominuly důvody, které vedly k dřívějším zrušením, odnětím, pozastavením nebo omezením. Využití sítě řidičských průkazů EU k provádění jiných aktů Unie by mělo být povoleno pouze tehdy, pokud je toto použití výslovně stanoveno v této směrnici.

(59) Aby bylo možné vypracovat smysluplné zprávy o provádění této směrnice, měla by Komise každoročně dostávat informace o počtu fyzických a mobilních řidičských průkazů každé skupiny, které byly vydány, obnoveny, nahrazeny, odňaty nebo vyměněny. V rámci širšího sběru údajů o dopravních nehodách řidičů z povolání by Komise měla rovněž obdržet statistické údaje o vážných dopravních nehodách, kterých se účastní sedmnáctiletí řidiči účastnící se systému řízení s doprovodem. S ohledem na přípravu těchto zpráv, vzájemnou pomoc členských států při provádění této směrnice a společné úsilí členských států o zvýšení bezpečnosti silničního provozu obecně se členské státy vyzývají, aby mezi sebou a s Komisí pravidelně sdílely informace o svých osvědčených postupech, pokud jde o opatření v oblasti bezpečnosti silničního provozu týkající se řidičů, například výcvik zaměřený na zvyšování povědomí o dopravních rizicích, programy pro začínající řidiče, pozornost věnovanou zranitelným účastníkům silničního provozu, celoživotní odbornou přípravu nebo sledování způsobilosti řidiče k řízení. Tato výměna informací může být součástí projektových prací, jako jsou Evropská observatoř bezpečnosti silničního provozu a Výměna zkušeností v oblasti bezpečnosti silničního provozu v EU, nebo pravidelných zasedání skupin odborníků. Rozdíly v metodách, postupech a vnitrostátních charakteristikách mezi členskými státy jsou cenným zdrojem vzájemného učení a výměny osvědčených postupů.

(60) Regulační rámec upravující řidičské průkazy je nadále ovlivňován technologickým vývojem a inovacemi v oblasti vozidel s alternativním pohonem, které mají vliv na hmotnost vozidel. Vzhledem k tomu, že tento rámec je technicky složitý, měl by se vyvíjet tak, aby byla zajištěna právní jistota a dodržena zásada technologické neutrality, která zajistí, že pravidla nebudou neoprávněně zvýhodňovat ani znevýhodňovat určité technologie, ale naopak poskytnou spravedlivý rámec, který obstojí i v budoucnu. Komise by proto měla sledovat technologický pokrok u vozidel s alternativním pohonem a posoudit jeho dopad na posloupnost a rovnocennost mezi skupinami řidičských průkazů, aby byl zajištěn jasný, vyvážený a aktualizovaný regulační rámec, který zajistí bezpečnost silničního provozu, aniž by omezoval inovace.

(61) Za účelem dosažení cílů této směrnice, zejména přizpůsobení příloh jakémukoli technickému, provoznímu nebo vědeckému vývoji, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu částí příloh této směrnice, které upravují specifikace fyzických řidičských průkazů; změnu části příloh této směrnice, která stanoví specifikace pro mobilní řidičské průkazy; změnu části příloh této směrnice, která upravuje pravidla pro použitelné vnitrostátní a unijní předpisy; změnu příloh této směrnice, které upřesňují určité minimální požadavky týkající se vydávání, platnosti a obnovy řidičských průkazů, a změnu příloh, které stanoví minimální standardy pro zkušební komisaře. Toto zmocnění by mělo být uděleno na dobu pěti let vzhledem k tomu, že v oblastech upravených těmito přílohami dochází k častému technickému, provoznímu a vědeckému vývoji. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisůÚř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/agree_interinstit/2016/512/oj. . Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(62) Komise by měla zřídit specializovanou skupinu odborníků pro řidičské průkazy a související záležitosti, aby mohla v případě potřeby využít relevantní škálu odborných znalostí pro výkon své pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci a rovněž usnadňovat a podporovat výměnu na úrovni Unie mezi zúčastněnými stranami a odborníky z členských států ve všech záležitostech souvisejících s řidičskými průkazy, postupy vydávání řidičských průkazů, zvýšením bezpečnosti silničního provozu a odstraněním administrativních překážek, které omezují občany nebo podniky. Skupina odborníků by měla zejména usnadnit výměnu osvědčených postupů týkajících se požadavků na věk a způsobilost žadatelů o řidičské průkazy, přínosů odstupňovaného systému vydávání řidičských průkazů a celoživotního učení, účinků nových technologií, jako jsou mobilní řidičské průkazy a automatizované nebo asistované řízení, usnadnění odstraňování překážek volného pohybu držitelů vzájemně neuznávaných řidičských průkazů, jako jsou nesilniční mobilní stroje, a pravidel týkajících se výcviku a zkoušek nových řidičů.

(63) Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení podrobných ustanovení týkajících se prvků interoperability QR kódů začleněných do fyzických řidičských průkazů a bezpečnostních opatření, která musí tyto kódy splňovat, a ustanovení o vzhledu, interoperabilitě, testování, normách pro aktualizaci údajů a záznamů a bezpečnosti mobilních řidičských průkazů, organizačních opatřeních pro zpracování a ochranu osobních údajů a technických a bezpečnostních normách pro výměnu mobilních řidičských průkazů a důvěryhodných seznamech důvěryhodných vydavatelů mobilních řidičských průkazů pro ověřování mobilních řidičských průkazů, včetně ověřovacích prvků a rozhraní s vnitrostátními systémy, pokud možno s přihlédnutím k obecnému rámci a technickým specifikacím nezbytným pro uznávání těchto řidičských průkazů orgány třetích zemí, a ke stanovení společného souboru pravidel upravujících provoz sítě řidičských průkazů EU, včetně podrobných provozních požadavků, požadavků na rozhraní a technických požadavků, s cílem zajistit interoperabilitu mezi vnitrostátními systémy připojenými k síti řidičských průkazů EU, ochranu osobních údajů vyměňovaných prostřednictvím sítě řidičských průkazů EU a náležitý provoz všech funkcí této sítě stanovených v unijním a vnitrostátním právu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(64) Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech souvisejících s krizí týkajících se prodloužení doby správní platnosti řidičských průkazů v celé Unii, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(65) V zájmu jednotnosti by mělo být změněno nařízení (EU) 2018/1724 a směrnice (EU) 2022/2561, která se zabývá některými záležitostmi, na něž se vztahuje tato směrnice.

(66) Směrnice 2006/126/ES a nařízení Komise (EU) č. 383/2012Nařízení Komise (EU) č. 383/2012 ze dne 4. května 2012 , kterým se stanoví technické požadavky týkající se řidičských průkazů, které zahrnují paměťové médium (mikročip) (Úř. věst. L 120, 5.5.2012, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2012/383/oj). by měly být zrušeny.

(67) Jelikož cílů této směrnice, totiž výrazně snížit počet obětí dopravních nehod v Unii a usnadnit volný pohyb občanů stanovením jednotných pravidel, pokud jde o právo řídit a vydávání a obnovu řidičských průkazů a jejich vzájemné uznávání, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, neboť vnitrostátní pravidla upravující vydávání, obnovu, nahrazování a výměnu řidičských průkazů by vedla k tak rozdílným požadavkům, že by nebylo možné dosáhnout úrovně bezpečnosti silničního provozu a volného pohybu občanů, kterou stanoví harmonizovaná pravidla, ale spíše jich z důvodu přeshraniční a celounijní povahy silničního provozu a potřeby stanovit společné minimální požadavky může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(68) Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1725/oj). a dne 25. dubna 2023 vydal stanoviskoÚř. věst. C 199, 7.6.2023, s. 13 . .

(69) Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentechÚř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14 . zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

Pro účely této směrnice se rozumí:

Postoj Evropského parlamentu ze dne 28. února 2024 (Úř. věst. C, C/2025/1355, 17.3.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2025/1355/oj) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 29. září 2025 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 21. října 2025 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

Článek 1 Článek 1 Předmět a oblast působnosti 1.Tato směrnice stanoví společná pravidla pro: a) vzory, normy a skupiny řidičských průkazů;b) vydávání, platnost, obnovu a vzájemné uznávání řidičských průkazů;c) některé aspekty výměny, náhrady, zrušení, odnětí, pozastavení a omezení řidičských průkazů;d) některé aspekty vztahující se na začínající řidiče, zejména pokud jde o systém řízení s doprovodem a zkušební dobu. 2.Tato směrnice se nevztahuje na: a) nesilniční mobilní stroje ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/14Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/14 ze dne 19. prosince 2024 o schvalování nesilničních mobilních strojů provozovaných na veřejných komunikacích a o dozoru nad trhem s nimi a o změně nařízení (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2025/14, 8.1.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2025/14/oj). ab) kolová nebo pásová vozidla s vlastním pohonem s nejméně dvěma nápravami, jejichž hlavní funkce spočívá v tažné síle, která jsou zvláště navržena, aby tahala, tlačila nebo vozila určité nástroje, stroje nebo přípojná vozidla používané při zemědělských nebo lesních pracích nebo s nimi pracovala, a jejichž použití pro přepravu osob nebo zboží po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo zboží po silnici je pouze jejich vedlejší funkcí.

Článek 2 Článek 2 Definice

Článek 3 Článek 3 Standardní specifikace Unie pro řidičské průkazy a vzájemné uznávání 1.Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní řidičské průkazy byly vydávány v souladu s touto směrnicí a splňovaly standardní specifikace Unie stanovené v příloze I a další kritéria podle: a) článku 4 v případě fyzických řidičských průkazů;b) článku 5 v případě mobilních řidičských průkazů. 2.Členské státy zajistí, aby fyzické a mobilní řidičské průkazy vydané téže osobě byly zcela rovnocenné, pokud jde o práva a podmínky, za nichž je tato osoba oprávněna řídit, a pokud jde o dobu jejich správní platnosti. 3.Aniž je dotčeno nakládání se stávajícími řidičskými průkazy v případě výměny nebo náhrady v souladu s čl. 13 odst. 3 a 4, členské státy nevyžadují, aby žadatel při vydání, náhradě, obnově nebo výměně řidičského průkazu ve druhém formátu musel mít fyzický nebo mobilní řidičský průkaz. 4.S účinností od 54 měsíců ode dne přijetí prvního z prováděcích aktů v souladu s čl. 5 odst. 7 členské státy zajistí, aby byly jakožto standardní formát řidičského průkazu vydávány mobilní řidičské průkazy, aniž je dotčeno právo žadatele získat na základě téže žádosti řidičský průkaz ve fyzickém formátu nebo v obou formátech současně. Po vydání řidičského průkazu v jednom formátu má jeho držitel i nadále právo požádat o vydání řidičského průkazu ve druhém formátu, a to i v případě, že doba platnosti jeho řidičského průkazu dosud neuplynula. 5.Členské státy mohou vydávat mobilní řidičské průkazy přede dnem uvedeným v odstavci 4. 6.Řidičské průkazy vydané členskými státy jsou vzájemně uznávány. Mobilní řidičské průkazy vydané v souladu s článkem 5 se však vzájemně uznávají až po dni uvedeném v odstavci 4 tohoto článku.

Článek 4 Článek 4 Fyzické řidičské průkazy 1.Členské státy vydávají fyzické řidičské průkazy na základě vzorových standardních specifikací Unie stanovených v příloze I. 2.Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zamezení rizika padělání řidičských průkazů, včetně řidičských průkazů vydaných před 19. lednem 2013 . O přijatých opatřeních uvědomí Komisi. Fyzické řidičské průkazy musí být zabezpečeny proti padělání přinejmenším pomocí standardních specifikací Unie stanovených v části A2 přílohy I. Členské státy mohou zavést doplňkové ochranné prvky. 3.Pokud držitel platného fyzického řidičského průkazu, který nemá správní lhůtu platnosti, získá obvyklé bydliště v jiném členském státě, než který tento řidičský průkaz vydal, může hostitelský členský stát po dvou letech ode dne, kdy držitel získal obvyklé bydliště na jeho území, uplatnit správní lhůty platnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 obnovením tohoto řidičského průkazu. 4.Členský stát zajistí, aby do dne 19. ledna 2033 všechny vydávané řidičské průkazy nebo řidičské průkazy, které jsou v oběhu, splňovaly veškeré požadavky této směrnice. 5.Členské státy mohou rozhodnout o začlenění mikročipu do fyzického řidičského průkazu. Pokud členský stát rozhodne začlenit do fyzického řidičského průkazu mikročip, může rovněž rozhodnout, pokud tak jeho vnitrostátní právní předpisy týkající se řidičských průkazů stanoví, že na mikročipu budou uloženy i další údaje vedle těch, které jsou uvedeny v části D přílohy I. Pokud členské státy stanoví začlenění mikročipu do fyzického řidičského průkazu, použijí přinejmenším relevantní technické požadavky stanovené v částech B až B4 přílohy I. Členské státy mohou zavést i další bezpečnostní prvky. Pokud členské státy rozhodnou o začlenění mikročipů do fyzických řidičských průkazů, které vydávají, nebo pokud toto rozhodnutí následně změní, do tří měsíců od přijetí příslušného rozhodnutí o tom informují Komisi. Členské státy, které již mikročip do svých fyzických řidičských průkazů začlenily, o tom informují Komisi do 26. února 2026 . 6.Členské státy se mohou rozhodnout, že na místo vyhrazené pro mikročip ve fyzických řidičských průkazech, které vydávají, namísto mikročipu nebo společně s ním začlení QR kód. QR kód musí umožňovat ověření pravosti údajů uvedených ve fyzickém řidičském průkazu. Členské státy informují Komisi o každém opatření, jehož cílem je zavedení QR kódu na jejich řidičských průkazech, nebo o každé následné změně daného opatření do tří měsíců od jeho přijetí. Komise přijme prováděcí akty, kterými podrobně upraví prvky interoperability a bezpečnostní opatření, které musí QR kódy začleněné do fyzických řidičských průkazů splňovat. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2. 7.Členské státy zajistí, aby ověřovatel neuchovával osobní údaje nezbytné pro ověření informací uvedených ve fyzickém řidičském průkazu, pokud jejich uchovávání nepovoluje právo Unie nebo vnitrostátní právo, a zajistí, aby orgán, který řidičský průkaz vydal, nebyl o ověření informován. 8.Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění části A1 a A2, B až B4 a D přílohy I, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Článek 5 Článek 5 Mobilní řidičské průkazy 1.Členské státy vydávají mobilní řidičské průkazy na základě standardních specifikací Unie stanovených v části C přílohy I. 2.Každý členský stát zajistí, aby mobilní řidičské průkazy, které vydal, mohli jejich držitelé bezplatně elektronicky vyhledávat. Mobilní řidičské průkazy se vydávají držitelům pro používání v evropských peněženkách digitální identity jakožto elektronické potvrzování atributů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2014/910/oj). . 3.Členské státy zajistí, aby mobilní řidičské průkazy neobsahovaly více údajů, než jsou údaje uvedené v části D přílohy I, a aby ověřovatel za účelem ověření nezpracovával žádné jiné osobní údaje než ty, které jsou nezbytné pro ověření řidičských práv držitele. 4.Členské státy zajistí, aby ověřovatel neuchovával osobní údaje nezbytné pro ověření řidičských práv držitele mobilního řidičského průkazu, pokud jejich uchovávání nepovoluje právo Unie nebo vnitrostátní právo. 5.Členské státy sdělí Komisi seznam vydavatelů mobilních řidičských průkazů a tento seznam průběžně aktualizují. Komise tyto seznamy bezpečnou cestou zpřístupní veřejnosti ve formě opatřené elektronickým podpisem nebo pečetí a vhodné pro automatické zpracování. 6.Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění část C přílohy I, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj. 7.Do 26. listopadu 2026 přijme Komise prováděcí akty, kterými podrobně upraví vzhled, interoperabilitu, testování, normy pro aktualizaci údajů a záznamů a bezpečnost mobilních řidičských průkazů, organizační opatření pro zpracování a ochranu osobních údajů a technické a bezpečnostní normy pro výměnu mobilních řidičských průkazů a důvěryhodných seznamů důvěryhodných vydavatelů mobilních řidičských průkazů, včetně ověřovacích prvků a rozhraní s vnitrostátními systémy. Komise v co největší míře zohlední obecný rámec a technické specifikace nezbytné pro uznávání těchto řidičských průkazů orgány třetích zemí. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

Článek 6 Článek 6 Skupiny řidičských průkazů 1.Řidičský průkaz opravňuje jeho držitele k řízení vozidel s vlastním pohonem podle tohoto rozdělení na skupiny: a) mopedy:skupina AM: dvoukolová nebo tříkolová vozidla s maximální konstrukční rychlostí nejvýše 45 km/h a maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 4 kW, s výjimkou vozidel s maximální konstrukční rychlostí nižší nebo rovnou 25 km/h, lehké čtyřkolky; b) motocykly a motorové tříkolky:i) skupina A1:motocykly s objemem válců nepřesahujícím 125 cm3 , s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 11 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,1 kW/kg, tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 15 kW; ii) skupina A2:motocykly s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 35 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,2 kW/kg a nepocházející z vozidla, jehož čistý výkon přesahuje 70 kW; iii) skupina A:motocykly, tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem vyšším než 15 kW; Vozidla s vlastním pohonem skupin uvedených v písmeni a) a v tomto písmeni mohou být doplněna o přípojné vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost nepřesahuje polovinu hmotnosti nenaloženého tažného vozidla. Členské státy mohou na řidičské průkazy, které vydávají, uplatnit dodatečné podmínky na základě zohlednění bezpečnosti silničního provozu. c) motorová vozidla:i) skupina B1:těžké čtyřkolky. Skupina B1 je nepovinná; v členských státech, které nezavedou tuto skupinu řidičských průkazů, je k řízení těchto vozidel vyžadován řidičský průkaz skupiny B. Tyto členské státy mohou výměnu řidičského průkazu skupiny B1 odmítnout. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že pro řízení na svém území zavedou tuto skupinu výhradně pro vozidla uvedená v čl. 9 odst. 4 prvním pododstavci písm. c) za podmínek stanovených v uvedeném odstavci a pod podmínkou splnění dalších požadavků, totiž že v době vydání řidičského průkazu je řidič mladší 21 let a že platnost řidičského průkazu pro tuto skupinu končí, jakmile držitel dosáhne 21 let. Pokud se tak členský stát rozhodne, uvede v řidičském průkazu kód Unie 60.03 stanovený v části E přílohy I; ii) skupina B:motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností nepřesahující 3500 kg navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858. Aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou být motorová vozidla v této skupině doplněna o přípojné vozidlo kategorie O2 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě ii) nařízení (EU) 2018/858, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 4250 kg. Členské státy v souladu s přílohou V vyžadují, aby tato jízdní souprava byla v případě, že její hmotnost přesáhne 3500 kg, řízena pouze po: dokončení výcvikového kurzu, nebo složení zkoušky dovedností a chování. Členské státy mohou též požadovat dokončení tohoto výcvikového kurzu i složení zkoušky dovedností a chování. Pod podmínkou, že byl dokončen tento výcvikový kurz nebo že byla složena zkouška v souladu s přílohou V, a aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou motorová vozidla v této skupině sestávat z: obytného automobilu s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 4250 kg, a to i doplněného o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg, s výhradou povolení členským státem v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 9 odst. 4 písm. d), vozidla záchranných složek s vlastním pohonem používaného za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující, a to i doplněného o přípojné vozidlo, 5000 kg, nebo motorového vozidla na alternativní paliva, na něž se vztahuje rovnocennost podle čl. 9 odst. 2 písm. j), doplněného o přípojné vozidlo, a na které se nevztahuje již druhá odrážka, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy přesahuje 4250 kg, avšak nepřesahuje 5000 kg. Členské státy uvedou na řidičském průkazu prostřednictvím příslušného kódu Unie stanoveného v části E přílohy I oprávnění k řízení takové jízdní soupravy, obytného automobilu nebo vozidla záchranných složek; iii) skupina BE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel sestávající z tažného vozidla skupiny B a přípojného vozidla nebo návěsu hmotnostních kategorií O1 nebo O2 uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2018/858; iv) skupina C1:motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg, avšak nepřesahuje 7500 kg, a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; v) skupina C1E:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C1 a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg; aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny B a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 3500 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg; vi) skupina C:motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; vii) skupina CE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg; viii) skupina D1:motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než 8, avšak nejvýše 16 cestujících kromě řidiče a o maximální délce nejvýše 8 metrů, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; ix) skupina D1E:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D1 a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg; x) skupina D:motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; xi) skupina DE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg. 2.Členské státy mohou z uplatňování tohoto článku vyloučit některé specifické typy vozidel s vlastním pohonem, včetně speciálních vozidel pro osoby se zdravotním postižením, pokud obdrží předchozí souhlas Komise, který vychází z posouzení dopadu navrhovaného vyloučení na bezpečnost silničního provozu. Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyjmout typy vozidel používaných ozbrojenými silami a orgány civilní obrany nebo pod jejich kontrolou. Uvědomí o tom Komisi.

Článek 7 Článek 7 Minimální věk 1.Minimální věk žadatele, kterému může být řidičský průkaz vydán, je: a) 16 let pro skupiny AM, A1 a B1;b) 18 let pro skupiny A2, B, BE, C1 a C1E;c) pokud jde o skupinu A:i) 20 let pro motocykly. Avšak řídit motocykly této skupiny je možné pouze po nejméně dvouleté předchozí praxi řízení motocyklů, na něž se vztahuje řidičský průkaz pro skupinu A2. Tento požadavek dvouleté předchozí praxe může být prominut, pokud je uchazeči alespoň 24 let;ii) 21 let pro motorové tříkolky s výkonem nad 15 kW; d) 21 let pro skupiny C, CE, D1 a D1E;e) 18 let pro skupiny C a CE, pokud je řidič držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561;f) 24 let pro skupiny D a DE;g) 21 let pro skupiny D a DE, pokud je řidič držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 nebo 2 směrnice (EU) 2022/2561. 2.Členské státy mohou zvýšit nebo snížit minimální věkovou hranici pro vydání řidičského průkazu takto: a) u skupiny AM snížit až na 14 let nebo zvýšit až na 18 let;b) u skupiny B1 zvýšit až na 18 let.U skupiny B1 mohou členské státy nicméně po předchozím souhlasu Komise snížit pro vozidla uvedená v čl. 9 odst. 4 písm. c) a za podmínek stanovených v čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě i) a čl. 9 odst. 4 písm. c) minimální věk pro vydání řidičského průkazu omezeného na jejich území na 15 let; c) u skupiny A1 zvýšit až na 18 let, pokud jsou splněny obě následující podmínky:i) mezi minimální věkovou hranicí pro skupinu A1 a minimální věkovou hranicí pro skupinu A2 je rozdíl přinejmenším dvou let;ii) řízení motocyklů skupiny A je možné pouze po nejméně dvouleté praxi řízení motocyklů skupiny A2, podle odst. 1 písm. c) bodu i); d) u skupin B a BE snížit až na 17 let;e) u skupin D1, D1E, D a DE snížit až na 18 let, pokud jsou splněny tyto podmínky:i) řidič je držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561;ii) pouze u skupin D a DE se na řidiče vztahují omezení stanovená v čl. 5 odst. 3 třetím pododstavci směrnice (EU) 2022/2561; f) u skupin D a DE snížit až na 20 let, pokud je řidič držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561. 3.Členské státy mohou snížit minimální věkovou hranici u skupiny C na 18 let a u skupiny D na 21 let, pokud jde o: a) vozidla záchranných složek s vlastním pohonem používaná za účelem udržování veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, a to i poskytováním okamžité pomoci během přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostí, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla a hasičská vozidla;b) vozidla procházející zkušební jízdou v souvislosti s jejich opravou nebo údržbou. 4.Řidičské průkazy vydané v souladu s odstavci 2 a 3 jsou platné pouze na území vydávajícího členského státu, dokud jejich držitel nedosáhne minimálního věku stanoveného v odstavci 1, a poté jsou platné v celé Unii. Členské státy mohou uznávat na svém území platnost řidičských průkazů vydaných řidičům mladším, než jsou minimální věkové hranice stanovené v odstavci 1. Vzájemně však neuznávají platnost řidičských průkazů vydaných podle odst. 2 písm. b), e) a f). Členské státy mohou vzájemně uznávat na svých územích platnost řidičských průkazů vydaných řidičům mladším, než jsou minimální věkové hranice stanovené v odst. 3 písm. a).

Článek 8 Článek 8 Podmínky a omezení 1.Jestliže členské státy vydají řidičský průkaz vázaný na určité podmínky, uvedou tyto podmínky v řidičském průkazu prostřednictvím odpovídajících kódů Unie stanovených v části E přílohy I. Pro uvedení podmínek, na které se část E přílohy I nevztahuje, mohou používat rovněž vnitrostátní kódy. Pokud tak činí, včas o tom informují Komisi a poskytnou ji podrobnosti o vnitrostátních kódech a případech, ve kterých jsou používány, a to při vstupu této směrnice v platnost i v případě následných dodatků k těmto vnitrostátním kódům nebo jejich změn. Pokud je řidiči z důvodu jeho tělesného postižení vydán řidičský průkaz vztahující se pouze na určité typy vozidel nebo pouze na vozidla upravená za účelem kompenzace tohoto postižení, skládají se zkoušky dovedností a chování podle čl. 10 odst. 1 v takovém vozidle. Členské státy přijmou ustanovení nezbytná k tomu, aby osoby s tělesným postižením mohly složit zkoušku ve vozidle přizpůsobeném jejich postižení. 2.Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění část E přílohy I, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Článek 9 Článek 9 Odstupňování a rovnocennost skupin 1.Řidičské průkazy skupin BE, C1, C1E, C, CE, D1, D1E, D a DE lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupiny B. 2.Platnost řidičských průkazů je stanovena takto: a) řidičské průkazy vydané pro skupinu C1E, CE, D1E nebo DE platí rovněž pro jízdní soupravy vozidel skupiny BE;b) řidičské průkazy vydané pro skupinu CE platí rovněž pro skupinu DE, pokud jsou jejich držitelé oprávněni řídit vozidla skupiny D;c) řidičské průkazy vydané pro skupinu C1E nebo CE platí rovněž pro skupinu D1E, pokud jsou jejich držitelé oprávněni řídit vozidla skupiny D1;d) řidičské průkazy vydané pro skupinu CE platí rovněž pro skupiny C a C1 a řidičské průkazy vydané pro skupinu DE platí rovněž pro skupiny D a D1;e) řidičské průkazy vydané pro skupinu CE platí rovněž pro jízdní soupravy vozidel skupiny C1E a řidičské průkazy vydané pro skupinu DE platí rovněž pro jízdní soupravy vozidel skupiny D1E;f) řidičské průkazy vydané pro skupinu C1E platí rovněž pro skupinu C1 a řidičské průkazy vydané pro skupinu D1E platí rovněž pro skupinu D1;g) řidičské průkazy vydané pro jakoukoliv skupinu platí rovněž pro vozidla s vlastním pohonem ve skupině AM. Členský stát však může u řidičských průkazů vydaných na svém území omezit rovnocennost u skupiny AM na řidičské průkazy pro skupiny A1, A2 a A, pokud uloží jako podmínku pro získání řidičského průkazu pro skupinu AM praktickou zkoušku;h) řidičské průkazy vydané pro skupinu A2 platí rovněž pro skupinu A1;i) řidičské průkazy vydané pro skupinu A platí rovněž pro skupiny A1 a A2, řidičské průkazy vydané pro skupinu B platí rovněž pro skupinu B1, řidičské průkazy vydané pro skupinu C platí rovněž pro skupinu C1 a řidičské průkazy vydané pro skupinu D platí rovněž pro skupinu D1;j) dva roky poté, co byl řidičský průkaz skupiny B vydán poprvé, platí rovněž pro řízení motorových vozidel, včetně vozidel záchranných složek s vlastním pohonem používaných za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i poskytováním okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, která jsou zcela nebo částečně poháněna alternativními palivy, jak jsou vymezena v článku 2 směrnice 96/53/ES, a která byla schválena podle nařízení (EU) 2018/858, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 4250 kg. Je-li splněna podmínka stanovená v čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě ii) této směrnice, mohou být tato vozidla doplněna o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg. Rovnocennost podle tohoto písmene se nevztahuje na obytné automobily;k) dva roky poté, co byl řidičský průkaz skupiny BE vydán poprvé, platí rovněž pro řízení jízdní soupravy motorového vozidla, které je zcela nebo částečně poháněno alternativními palivy, jak jsou vymezena v článku 2 směrnice Rady 96/53/ES, a které bylo schváleno podle nařízení (EU) 2018/858, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, ale nepřesahující 4250 kg, jakožto tažného vozidla a přípojného vozidla nebo návěsu hmotnostních kategorií O1 nebo O2 stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2018/858. 3.Pro řízení na svém území mohou členské státy stanovit tuto rovnocennost: a) motorových tříkolek v rámci řidičského průkazu skupiny B, pro motorové tříkolky s maximálním čistým výkonem vyšším než 15 kW, pokud je držiteli průkazu skupiny B alespoň 21 let;b) motocyklů skupiny A1 v rámci řidičského průkazu skupiny B. Rovnocennost stanovená v prvním pododstavci je vzájemně uznávána členskými státy, které ji udělily. Členské státy uvedou na řidičském průkazu, že držitel je oprávněn řídit vozidla uvedená v prvním pododstavci, pouze prostřednictvím příslušných kódů Unie stanovených v části E přílohy I. Členské státy neprodleně informují Komisi o rovnocennosti uvedené v prvním pododstavci, která byla udělena na jejich území, včetně veškerých souvisejících vnitrostátních kódů, které byly použity před 25. listopadem 2025 . 4.Členské státy mohou na svém území povolit řízení těchto skupin vozidel: a) vozidel skupiny D1 s maximální přípustnou hmotností 3500 kg, bez jakéhokoli specializovaného zařízení určeného pro přepravu osob se zdravotním postižením, řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, nejméně dva roky poté, co byl tento řidičský průkaz vydán řidiči poprvé, pokud jsou vozidla používána neziskovými subjekty k sociálním účelům a pokud řidič poskytuje své služby jako dobrovolník;b) vozidel s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, nejméně dva roky poté, co byl tento řidičský průkaz vydán řidiči poprvé, pokud daná vozidla splňují všechny následující podmínky:i) jsou určena k tomu, aby byla používána, pokud stojí, pouze jako výukové nebo rekreační zařízení;ii) jsou využívána nekomerčními subjekty pro sociální účely;iii) byla upravena tak, aby nemohla být používána ani pro přepravu více než devíti osob, ani pro přepravu jiného zboží než toho, které je nezbytně nutné pro účely uvedené v bodech i) a ii); c) vozidel skupiny B s maximální přípustnou hmotností 2500 kg a s nejvyšší rychlostí omezenou technickými prostředky na 45 km/h řidičům mladším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B1, jenž byl vydán za podmínek stanovených v čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě i) druhém pododstavci a v relevantních případech v čl. 7 odst. 2 písm. b);d) vozidel s vlastním pohonem používaných za účelem udržování veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, a to i poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 5000 kg, která mohou být doplněna o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg, řidičům, kteří dosáhli věku 20 let, jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, absolvovali výcvik nebo zkoušky vyžadované podle čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě ii) nebo obojí a řídí výhradně za účelem, pro který je vozidlo záchranných složek určeno, včetně nezbytné údržby a zkušebních jízd. Pokud členské státy v řidičském průkazu uvedou, že je držitel oprávněn řídit vozidla uvedená v prvním pododstavci písm. a) a b), učiní tak pouze prostřednictvím příslušných vnitrostátních kódů. Členské státy mohou na svém území dočasně nebo po dobu neurčitou vzájemně uznávat platnost řidičských průkazů vydaných podle prvního pododstavce písm. d). Členské státy oznámí Komisi veškerá povolení udělená podle tohoto odstavce. 5.Členské státy jsou oprávněny udělit držitelům řidičského průkazu vydaného pro skupinu C oprávnění k řízení vozidel skupiny D nebo D1 na svém území, pokud ve vozidle není přepravována žádná jiná osoba a pokud je řidičem osoba, která: a) provádí technickou prohlídku v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 51 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/45/oj). v okruhu 5 km od stanice technické kontroly nebob) je mechanikem opravárenské dílny, který po opravě vozidla nebo pro účely údržby nebo kontroly provádí v okruhu 5 km od dílny zkušební jízdu. Při opuštění stanice technické kontroly nebo dílny musí být držitel řidičského průkazu skupiny C schopen při jakékoli kontrole prokázat, že vozidlo je řízeno za účelem technické prohlídky podle prvního pododstavce písm. a) nebo za účelem zkušební jízdy podle prvního pododstavce písm. b). Členské státy oznámí Komisi veškerá povolení udělená podle tohoto odstavce.

1) řidičským průkazem doklad ve fyzickém nebo digitálním formátu nebo v obou formátech, který osvědčuje právo řídit vozidla s vlastním pohonem a uvádí podmínky, na jejichž základě je držitel oprávněn řídit;

Článek 10 Článek 10 Vydávání, platnost a obnova 1.Řidičské průkazy se vydávají pouze žadatelům, kteří splňují následující podmínky: a) složili zkoušku dovedností a chování a teoretickou zkoušku v souladu s přílohou II a splňují minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost k řízení v souladu s přílohou III;b) pokud jde o skupinu AM, složili pouze teoretickou zkoušku; členské státy však mohou požadovat, aby žadatelé složili zkoušku dovedností a chování, a mohou u této skupiny uplatnit článek 11.Pro tříkolová vozidla a čtyřkolky v rámci této skupiny mohou členské státy uložit zvláštní zkoušku dovedností a chování. Pro odlišení vozidel skupiny AM je možné na řidičském průkazu uvádět vnitrostátní kód; c) pokud jde o skupinu A2 nebo skupinu A a pod podmínkou, že získali minimálně dvouletou praxi řízení motocyklu skupiny A1 nebo skupiny A2, buď:i) složili pouze zkoušku dovedností a chování, neboii) dokončili výcvik podle přílohy VI; d) dokončili výcvik nebo složili zkoušku dovedností a chování anebo dokončili výcvik a složili zkoušku dovedností a chování podle přílohy V, pokud jde o skupinu B pro řízení jízdní soupravy vozidel, obytného automobilu, vozidla záchranných složek nebo vozidla s alternativním pohonem podle čl. 6 odst. 1 písm. c) bodu ii);e) mají obvyklé bydliště na území členského státu, který řidičský průkaz vydává, nebo se na ně vztahuje výjimka stanovená v čl. 20 odst. 3 nebo 4, nebo mohou doložit, že tam v době podání žádosti už alespoň šest předcházejících měsíců studují. 2.Doba správní platnosti řidičských průkazů vydaných členskými státy je následující: a) patnáct let pro skupiny AM, A1, A2, A, B, B1 a BE. Členské státy mohou tuto dobu zkrátit na deset let v případě, že jejich vnitrostátní právo umožňuje, aby se řidičský průkaz používal i jako osobní identifikační doklad;b) pět let pro skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E. Obnovou řidičského průkazu může započít nová doba správní platnosti pro jednu nebo více skupin, které je držitel oprávněn řídit, pokud je to v souladu s touto směrnicí. Přítomnost mikročipu podle čl. 4 odst. 5 nebo QR kódu podle čl. 4 odst. 6 není nezbytným předpokladem pro to, aby byl řidičský průkaz platný. Ztráta nebo nečitelnost mikročipu nebo QR kódu nebo jeho jakékoliv jiné poškození nemá na platnost řidičského průkazu vliv. Členské státy mohou za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu omezit dobu správní platnosti u kterékoli skupiny řidičských průkazů vydaných začínajícím řidičům s cílem uplatnit na tyto řidiče zvláštní opatření. Členské státy mohou omezit dobu správní platnosti u jednotlivých řidičských průkazů jakékoli skupiny, pokud se zjistí, že je nezbytné uplatnit častější lékařské prohlídky, sebehodnocení nebo jiná zvláštní opatření, včetně omezení pro řidiče dopouštějící se dopravních deliktů. Členské státy omezí dobu správní platnosti u jednotlivých řidičských průkazů v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) bodem i) druhým pododstavcem. Takto omezený řidičský průkaz nelze obnovit. Členské státy mohou dobu správní platnosti stanovenou v prvním pododstavci zkrátit v případě řidičských průkazů držitelů pobývajících na jejich území, kteří dosáhli věku 65 let, s cílem požadovat, aby byly lékařské prohlídky, sebehodnocení nebo jiná zvláštní opatření, včetně opakovacích kurzů, prováděny častěji. Tato zkrácená doba správní platnosti se použije pouze při obnově řidičského průkazu. Členské státy mohou dobu správní platnosti stanovenou v tomto odstavci zkrátit v případě řidičských průkazů osob, kterým bylo uděleno povolení k dočasnému pobytu nebo které na jejich území požívají dočasné ochrany nebo přiměřené ochrany podle vnitrostátního práva. 3.Obnova řidičských průkazů po skončení jejich správní platnosti je podmíněna splněním obou následujících podmínek: a) žadatel o obnovu nadále splňuje minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost k řízení stanovené v příloze III;b) žadatel o obnovu má obvyklé bydliště na území členského státu, který řidičský průkaz vydává, nebo se na něj vztahuje výjimka stanovená v čl. 20 odst. 3, nebo doloží, že tam v době podání žádosti už alespoň šest předcházejících měsíců studuje. 4.Aniž je dotčeno vnitrostátní trestní a policejní právo, mohou členské státy uplatňovat na vydávání řidičských průkazů vnitrostátní předpisy týkající se jiných podmínek než těch, které jsou stanoveny v této směrnici. Uvědomí o nich Komisi. 5.Nikdo nesmí být držitelem více než jednoho řidičského průkazu. Mobilní řidičský průkaz však může být současně zobrazen na více než jednom elektronickém zařízení. Členský stát odmítne vydat řidičský průkaz, jestliže žadatel již je držitelem řidičského průkazu vydaného jiným členským státem. Členské státy přijmou opatření nezbytná k uplatnění druhého pododstavce. Pokud existuje důvodné podezření, že žadatel je již držitelem jiného řidičského průkazu, patří mezi nezbytná opatření, pokud jde o vydání, náhradu, obnovu nebo výměnu řidičského průkazu, rovněž ověření u ostatních členských států, zda je daný žadatel již držitelem jiného řidičského průkazu. Za tímto účelem členské státy využívají sítě řidičských průkazů EU. Aniž je dotčen čl. 3 odst. 6, členský stát vydávající řidičský průkaz s náležitou péčí zajistí, aby osoba splňovala požadavky stanovené v odstavci 1 tohoto článku, a pokud je zjištěno, že daný řidičský průkaz byl vydán, aniž by byly tyto požadavky splněny, použije své vnitrostátní předpisy týkající se zrušení řidičského průkazu nebo práva řídit. 6.Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění přílohy II, III, V a VI, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Článek 11 Článek 11 Splnění minimálních požadavků na tělesnou a duševní způsobilost 1.Členské státy zajistí, aby se žadatelé před tím, než jim je řidičský průkaz vydán poprvé, podrobili lékařskému vyšetření, při němž se uplatní minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost týkající se všech aspektů zdravotního stavu stanovených v příloze III. Na vydávání řidičských průkazů skupiny AM se toto ustanovení vztahuje pouze tehdy, vyžaduje-li to daný členský stát v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. b). Lékařské vyšetření se však vyžaduje v souvislosti se žádostmi o vydání řidičských průkazů skupiny C, CE, C1, C1E, D, D1, DE nebo D1E bez ohledu na to, zda bylo provedeno lékařské vyšetření pro účely jiné skupiny. 2.Před obnovou řidičského průkazu podstoupí žadatelé o obnovu lékařské vyšetření, které se týká aspektů zdravotního stavu stanovených v příloze III. Na obnovu řidičských průkazů skupiny AM se toto ustanovení vztahuje pouze tehdy, vyžaduje-li to daný členský stát v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. b). 3.Bez ohledu na odstavce 1 a 2, a pokud příloha III nestanoví jinak, například v případě vhodného posouzení zraku u žadatelů o řidičské průkazy v souladu s bodem 3 přílohy III, mohou členské státy v případě skupin AM, A, A1, A2, B, B1 a BE namísto toho, aby vyžadovaly lékařské vyšetření, použít jedno nebo obě z těchto alternativních opatření: a) požadovat, aby žadatel nebo držitel řidičského průkazu při podávání žádosti o vydání nebo obnovu řidičského průkazu vyplnil formulář sebehodnocení týkající se aspektů zdravotního stavu stanovených v příloze III, nebob) zavést vnitrostátní systém posuzování způsobilosti k řízení, který zajistí, aby se poté, co bude žadateli v návaznosti na lékařské vyšetření nebo sebehodnocení vydán řidičský průkaz, reagovalo na významné změny v tělesné nebo duševní způsobilosti, aby tak byly splněny minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost stanovené v příloze III. 4.Členské státy mohou stanovit vhodná opatření pro to, jak řešit nedodržení požadavku na vyplnění formuláře sebehodnocení nebo vědomé poskytnutí nesprávných nebo neúplných informací ve formuláři sebehodnocení nebo nesplnění jakéhokoli požadavku stanoveného v souladu s odst. 3 písm. b). 5.Členské státy mohou alternativní opatření podle odst. 3 písm. b) použít tak, aby to umožňovalo sledovat během doby správní platnosti způsobilost k řízení. 6.Pokud se na základě informací získaných v rámci uplatňování různých alternativních opatření uvedených v odstavci 3 ukáže, že je pravděpodobné, že žadatel nebo držitel řidičského průkazu vykazuje jeden nebo více aspektů zdravotního stavu uvedených v příloze III, zajistí členské státy, aby se žadatel nebo držitel řidičského průkazu podrobil lékařskému vyšetření předtím, než členské státy řidičský průkaz vydají nebo obnoví. 7.Tento článek nebrání členským státům v přijímání opatření s cílem zvýšit povědomí a zlepšit znalosti pracovníků ve zdravotnictví a držitelů řidičských průkazů o minimálních požadavcích na tělesnou a duševní způsobilost k řízení stanovených v příloze III. Pokud členské státy přijmou pokyny pro lékaře s cílem pomoci identifikovat držitele řidičských průkazů, kteří minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost k řízení již nesplňují, informují o nich Komisi. Komise zpřístupní tyto pokyny ostatním členským státům. Pokud členské státy vypracují osvětové kampaně s cílem informovat občany o aspektech duševního nebo fyzického zdravotního stavu, které mohou způsobilost k řízení narušit, informují o nich Komisi. Komise zpřístupní tyto informace ostatním členským státům. 8.Požadavky stanovené členskými státy pro vydání nebo každou další obnovu řidičského průkazu mohou být přísnější než požadavky stanovené v příloze III.

Článek 12 Článek 12 Prodloužení platnosti v případě krize 1.V případě krize mohou členské státy prodloužit správní platnost řidičských průkazů, jejichž platnost by jinak skončila, nejvýše o šest měsíců. Prodloužení může být opakováno, pokud krize trvá. 2.Každé takové prodloužení musí být řádně odůvodněno a neprodleně oznámeno Komisi. Komise tyto informace neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie . Členské státy uznávají platnost řidičských průkazů, jejichž správní platnost byla prodloužena podle tohoto článku. 3.V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se krize uvedené v odstavci 1, jež zasáhne dva nebo více členských států, může Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty, jimiž prodlouží správní platnost všech nebo některých skupin řidičských průkazů, jež by jinak skončila. Toto prodloužení nesmí přesáhnout šest měsíců a může být opakováno, pokud krize trvá. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 26 odst. 3. 4.Pokud členský stát není a pravděpodobně nebude postižen obtížemi, které by obnovu řidičských průkazů v důsledku krize zasahující dva nebo více členských států podle odstavce 3 znemožnily, nebo pokud přijal vhodná vnitrostátní opatření ke zmírnění dopadu uvedené krize, může se tento členský stát poté, co o tom informuje Komisi, rozhodnout neuplatnit prodloužení zavedené prováděcím aktem uvedeným v odstavci 3. Komise o tom informuje ostatní členské státy a zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie .

Článek 13 Článek 13 Výměna a nahrazování řidičských průkazů vydaných členskými státy 1.Pokud držitel platného řidičského průkazu vydaného jedním členským státem převede své obvyklé bydliště do jiného členského státu, může požádat členský stát obvyklého bydliště o výměnu svého řidičského průkazu za rovnocenný řidičský průkaz. Členský stát, který je o provedení výměny požádán, zkontroluje, pro kterou skupinu nebo skupiny je řidičský průkaz, o jehož výměnu se žádá, stále platný. 2.S výhradou zásady teritoriality trestního a policejního práva může členský stát obvyklého bydliště uplatňovat své vnitrostátní předpisy týkající se zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení práva řídit držitele řidičského průkazu vydaného jiným členským státem a v případě potřeby může řidičský průkaz za tímto účelem vyměnit. 3.Členský stát vyměňující fyzický řidičský průkaz vrátí starý řidičský průkaz orgánům členského státu vydání a uvede důvody výměny. Členský stát vyměňující mobilní řidičský průkaz informuje orgány členského státu vydání a uvede důvody výměny. Členský stát vydání zajistí, aby předchozí mobilní řidičský průkaz již nemohl být zobrazen prostřednictvím elektronického zařízení používaného držitelem řidičského průkazu k tomuto účelu. Členské státy ke komunikaci využívají sítě řidičských průkazů EU. 4.Náhradu za fyzické řidičské průkazy, které byly poškozeny, ztraceny nebo odcizeny, a náhradu za fyzické nebo mobilní řidičské průkazy, které byly použity podvodně, je možné získat pouze od příslušných orgánů členského státu, v němž má držitel řidičského průkazu obvyklé bydliště, nebo vydávajícího členského státu v případě použití čl. 20 odst. 3. Tyto orgány vydají náhradní průkaz na základě údajů, které mají k dispozici, nebo případně na základě dokladů poskytnutých příslušnými orgány členského státu vydání původního řidičského průkazu. Pokud byl řidičský průkaz nahrazen jiným členským státem než členským státem vydání a nahrazený řidičský průkaz je stále v držení svého držitele nebo jím může být zobrazen, použijí se postupy stanovené v odstavci 3.

Článek 14 Článek 14 Ověření práva řídit během výměny nebo nahrazování

Článek 15 Článek 15 Výměna řidičských průkazů vydaných třetími zeměmi 1.Pokud členský stát stanoví pro držitele řidičského průkazu, který získal obvyklé bydliště na jeho území, výměnu řidičského průkazu vydaného třetí zemí, vymění řidičský průkaz v souladu s tímto článkem. 2.Pokud členský stát vymění řidičský průkaz vydaný třetí zemí, která nebyla předmětem prováděcího aktu přijatého podle odstavce 7 tohoto článku, zaznamená se tato výměna v řidičském průkazu vydaném tímto členským státem použitím příslušného kódu stanoveného v části E přílohy I, stejně jako každá následná obnova nebo náhrada. Pokud držitel tohoto řidičského průkazu následně přemístí své obvyklé bydliště do jiného členského státu, může tento stát rozhodnout nepoužít zásadu vzájemného uznávání stanovenou v čl. 3 odst. 6. Členské státy použijí pro tyto výměny své vnitrostátní právo v souladu s podmínkami stanovenými v tomto odstavci. 3.Pokud je řidičský průkaz vydán pro určitou skupinu a určitou třetí zemí, která byla předmětem prováděcího aktu přijatého podle odstavce 7, zaznamená se jeho výměna do řidičského průkazu vydaného dotčeným členským státem použitím příslušného kódu stanoveného v části E přílohy I. V těchto případech členské státy vymění řidičský průkaz v souladu s podmínkami stanovenými v příslušném prováděcím aktu. 4.Pokud byl řidičský průkaz vydaný členským státem vyměněn za řidičský průkaz třetí země, nevyžadují členské státy splnění žádných dalších podmínek kromě těch, které jsou stanoveny v čl. 10 odst. 3 písm. a), ani nezaznamenávají žádné další informace pro výměnu tohoto řidičského průkazu třetí země, pokud jde o skupiny původního řidičského průkazu. V situaci uvedené v prvním pododstavci, kdy žadatel žádá o výměnu řidičského průkazu, který je platný i pro skupiny, pro které získal právo řídit ve třetí zemi, se použijí následující pravidla: a) pokud byl řidičský průkaz vydán pro určitou skupinu a určitou třetí zemí, která byla předmětem prováděcího aktu přijatého podle odstavce 7, použije se odstavec 3;b) pokud takový prováděcí akt přijatý podle odstavce 7 neexistuje, použije se odstavec 2. 5.Výměna uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 se provede pouze tehdy, jestliže byl řidičský průkaz vydaný třetí zemí odevzdán příslušným orgánům členského státu, který byl o provedení výměny požádán. 6.Komise může rozhodnout, že některá třetí země má zaveden rámec silniční dopravy, který zcela nebo částečně zaručuje úroveň bezpečnosti silničního provozu srovnatelnou s úrovní bezpečnosti silničního provozu v Unii, což umožňuje výměnu řidičských průkazů vydaných touto třetí zemí, v případě nezbytnosti po splnění určitých předem stanovených podmínek, v souladu s odstavcem 3. Pokud Komise učiní rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci, může ve spolupráci s členskými státy posoudit rámec třetí země pro silniční dopravu. Členské státy poskytnou svá stanoviska k rámci silniční dopravy zavedenému v určené třetí zemi ve lhůtě, kterou stanoví Komise. Tato doba musí být nejméně šest měsíců a nesmí být delší než 18 měsíců. Komise provede posouzení, jakmile obdrží stanoviska všech členských států nebo jakmile uplyne lhůta pro zaslání stanovisek, podle toho, co nastane dříve. Při posuzování rámce silniční dopravy ve třetí zemi Komise zohlední přinejmenším tyto prvky: a) platné požadavky na řidičské průkazy, například klasifikaci skupin řidičských průkazů, požadavky na minimální věk, požadavky na výcvik a řidičské zkoušky a jejich podmínky a zdravotní požadavky pro vydání řidičského průkazu;b) zda třetí země vydává mobilní řidičské průkazy, a pokud ano, příslušné technické a strukturální podmínky pro provoz systému;c) do jaké míry jsou v oběhu padělané řidičské průkazy a jaká opatření jsou přijímána k zabránění padělání řidičských průkazů a související korupci;d) dobu správní platnosti řidičských průkazů vydaných třetí zemí;e) dopravní podmínky ve třetí zemi a to, zda jsou srovnatelné s dopravními podmínkami v silniční síti Unie;f) bezpečnost silničního provozu ve třetí zemi;g) praxi a právní rámec třetí země při výměně řidičských průkazů vydaných členskými státy. 7.Komise může po provedení posouzení uvedeného v odstavci 6 a prostřednictvím prováděcího aktu rozhodnout, že určitá třetí země má zaveden rámec silniční dopravy, který zcela nebo částečně zaručuje úroveň bezpečnosti silničního provozu srovnatelnou s úrovní bezpečnosti silničního provozu v Unii tak, že je možné řidičské průkazy vydané touto třetí zemí vyměňovat v souladu s odstavcem 3. Prováděcí akt uvedený v prvním pododstavci tohoto odstavce zahrnuje alespoň: a) skupiny řidičských průkazů uvedené v článku 6, u nichž může být výměna provedena v souladu s odstavcem 3 tohoto článku;b) data vydání řidičských průkazů třetí země, po kterých může být výměna provedena v souladu s odstavcem 3;c) veškeré obecné podmínky, které je třeba dodržet pro účely ověření pravosti vyměňovaného úředního dokladu;d) veškeré obecné podmínky, které musí žadatel před výměnou splnit, aby prokázal, že splňuje minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost stanovené v příloze III. Pokud řidičský průkaz žadatele neumožňuje, aby žadatel splnil podmínky druhého pododstavce písm. a) nebo b) tohoto odstavce, mohou členské státy rozhodnout o výměně řidičského průkazu v souladu s odstavcem 2. Pokud žadatel není schopen splnit podmínky druhého pododstavce písm. c) nebo d) tohoto odstavce, členské státy výměnu řidičského průkazu odmítnou. Jakákoli další podmínka stanovená v prováděcím aktu podle prvního pododstavce tohoto odstavce stanoví buď použitelnost vnitrostátních předpisů členského státu v souladu s odstavcem 2, nebo zamítnutí výměny řidičského průkazu, pokud žadatel tyto podmínky nesplňuje. Prováděcí akt uvedený v tomto odstavci se přijímá přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2. 8.Prováděcí akt přijatý podle odstavce 7 stanoví pravidelný přezkum situace v oblasti bezpečnosti silničního provozu v dotčené třetí zemi prováděný Komisí nejméně jednou za čtyři roky. Členské státy mají možnost poskytnout svá stanoviska. V závislosti na závěrech přezkumu Komise tento prováděcí akt zachová, změní či pozastaví v nezbytném rozsahu, nebo jej zruší. 9.Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a na svých internetových stránkách seznam třetích zemí, na které se vztahuje prováděcí akt přijatý podle odstavce 7, a zveřejní rovněž všechny relevantní změny provedené v souladu s odstavcem 8. 10.Na podporu integrace řidičů z povolání ze třetích zemí na vnitřním trhu Unie podporuje Komise výměnu osvědčených postupů ve skupině odborníků pro kvalifikaci a odbornou přípravu řidičů některých silničních vozidel, která byla zřízena na základě požadavku stanoveného v čl. 13 odst. 4 směrnice (EU) 2022/2561.

Článek 16 Článek 16 Účinky zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení práva řidiče vozidla s vlastním pohonem řídit, jeho řidičského průkazu nebo uznávání platnosti jeho řidičského průkazu 1.Členský stát odmítne vydat řidičské průkazy žadatelům, jejichž řidičský průkaz byl v jiném členském státě zrušen, odňat, pozastaven nebo omezen. 2.Členský stát odmítne uznávat platnost každého řidičského průkazu, který jiný členský stát vydal osobě, jejíž právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu byly na území odmítajícího členského státu zrušeny, odňaty, pozastaveny nebo omezeny. 3.Právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu se pro účely tohoto článku považují za zrušené, odňaté, pozastavené nebo omezené, dokud dotčená osoba nesplní veškeré podmínky uložené členským státem k tomu, aby mohla opětovně získat své právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu nebo aby mohla požádat o nový řidičský průkaz. Členské státy zajistí, aby veškeré podmínky, které stanoví pro to, aby osoba mohla opětovně získat právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu nebo aby mohla požádat o nový řidičský průkaz, byly přiměřené, nediskriminační vůči držitelům řidičských průkazů vydaných jakýmkoli jiným členským státem a aby samy o sobě nevedly k odmítnutí na dobu neurčitou vydat řidičský průkaz nebo uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státem. 4.Je-li to odůvodněno chováním nebo tělesnou či duševní způsobilostí určité osoby, mohou jí členské státy zakázat řízení na jejich území na dobu neurčitou, aniž by jí umožnily opětovně získat její právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu nebo požádat o nový řidičský průkaz. Odchylně od odstavce 1 může členský stát, který této osobě řízení nezakázal, po konzultaci s členským státem uvedeným v prvním pododstavci tohoto odstavce této osobě řidičský průkaz vydat. Členský stát, který této osobě řízení zakázal, však může na svém území a po dobu neurčitou odmítnout uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státem.

Článek 17 Článek 17 Systém řízení s doprovodem 1.Bez ohledu na čl. 7 odst. 1 písm. b) členské státy v souladu s čl. 10 odst. 1 vydávají řidičské průkazy skupiny B označené kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I žadatelům, kteří dosáhli věku 17 let. 2.Odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. b) a d) mohou členské státy pro řízení na svém území vydávat řidičské průkazy pro skupiny C1, C1E nebo C v souladu s čl. 10 odst. 1 žadatelům starším 17 let, pokud je žadatel držitelem osvědčení odborné způsobilosti vydaného v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561 pro skupinu C nebo v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice (EU) 2022/2561 pro skupiny C1 a C1E, přičemž tyto řidičské průkazy jsou označeny kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I. Řidičské průkazy vydané v souladu s prvním pododstavcem jsou vzájemně uznávány členskými státy, které takové řidičské průkazy vydávají. 3.Držitelé řidičského průkazu označeného kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I mladší 18 let mohou řídit pouze v doprovodu osoby na předním sedadle spolujezdce, která je jim schopna při řízení poskytovat pokyny. Doprovázející osoba musí dodržovat pravidla pro řízení pod vlivem alkoholu nebo drog. Doprovázející osoba: a) musí být starší než 24 let;b) musí být držitelem řidičského průkazu příslušné skupiny vydaného v Unii před více než pěti lety;c) nesmí být během posledních pěti let v členském státě vydání řidičského průkazu uvedeného v písmenu b) ve výkonu zákazu řízení. Jiný členský stát, než je členský stát vydání uvedený v písmenu c), může v návaznosti na přestupek spáchaný na jeho území, který by mohl naznačovat nezpůsobilost dané osoby jednat jako doprovázející osoba podle tohoto článku, zajistit vymáhání zákazu řízení na svém území. 4.Členské státy mohou požadovat identifikaci doprovázejících osob uvedených v odstavci 3 s cílem zajistit dodržování tohoto článku. Členské státy mohou omezit počet možných doprovázejících osob ve vztahu k určitému doprovázenému řidiči. Členské státy mohou na svém území uplatňovat dodatečné podmínky, které musí osoba doprovázející držitele řidičského průkazu, který vydaly, splnit. Tyto podmínky musí být přiměřené a vhodné, pokud jde o dosažení cílů systému řízení s doprovodem. Členské státy o těchto dodatečných podmínkách uvědomí Komisi. Komise informace o těchto dodatečných podmínkách zveřejní. V případě osoby doprovázející držitele řidičského průkazu skupiny C, C1E nebo C1 mohou požadavky uvedené v prvním pododstavci zahrnovat zejména požadavek, aby doprovázející osoba: a) měla příslušnou kvalifikaci a absolvovala výcvik poskytovaný v souladu se směrnicí (EU) 2022/2561 nebob) v rámci svého pravidelného výcvikového kurzu souvisejícího s osvědčením odborné způsobilosti absolvovala specializovaný výcvikový kurz v délce nejméně sedmi hodin, která může být prodloužena na 14 hodin, s cílem získat nezbytné odborné a pedagogické dovednosti. 5.Systém řízení s doprovodem neomezuje jakoukoli stávající možnost, kterou členské státy mají, aby snížily minimální věk pro žadatele o řidičské průkazy skupiny B, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 2, nebo aby na vnitrostátní úrovni uplatňovaly související podmínky. 6.Členské státy mohou uplatňovat dodatečné podmínky pro vydání řidičského průkazu označeného kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I žadatelům, kteří nedosáhli věku 18 let. Uvědomí o nich Komisi. Komise tyto informace zveřejní.

Článek 18 Článek 18 Zkušební doba 1.Držitel řidičského průkazu vydaného po složení řidičské zkoušky požadované podle čl. 10 odst. 1 písm. a) se považuje za začínajícího řidiče a podléhá zkušební době. Délku zkušební doby stanoví členský stát vydávající řidičský průkaz a tato doba nesmí být kratší než dva roky. Pokud začínající řidič již má platný řidičský průkaz pro jinou skupinu vozidel, zahrnuje zkušební doba v zásadě pouze časový úsek, který zůstává ze zkušební doby pro stávající řidičský průkaz. V případě začínajících řidičů, kteří mají pouze řidičský průkaz skupiny AM, však získáním průkazu pro novou skupinu v každém případě započíná nová zkušební doba. Členské státy mohou u řidičských průkazů skupin jiných než AM, které vydávají, požadovat dodatečnou nebo doplňkovou zkušební dobu, zejména za účelem zohlednění různých rizik a požadovaných dovedností spojených s novou skupinou řidičských průkazů. 2.Členské státy stanoví pro řízení pod vlivem alkoholu pro začínající řidiče pravidla nebo sankce nebo obojí, které jsou přísnější než pravidla nebo sankce pro řidiče, kteří nejsou začínajícími řidiči, a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Pokud se členské státy rozhodnou stanovit sankce, musí být tyto sankce účinné, přiměřené, odrazující a nediskriminační. Kromě toho členské státy přijmou opatření s cílem snížit míru: a) řízení pod vlivem drog mezi začínajícími řidiči;b) nedodržování právních a správních předpisů provádějících ve vnitrostátním právu směrnici Rady 91/671/EHSSměrnice Rady 91/671/EHS ze dne 16. prosince 1991 o povinném používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech (Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 26 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1991/671/oj). , které se týkají povinného používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech. 3.Žádné ustanovení tohoto článku nebrání členským státům, aby do svých vnitrostátních právních předpisů zavedly ustanovení o nulové toleranci zakazující všem řidičům konzumaci alkoholu nebo drog před jízdou. Pokud členské státy tato ustanovení o nulové toleranci do svých vnitrostátních právních předpisů zavedou, přijmou veškerá opatření nezbytná k uvedení těchto právních předpisů do souladu s opatřeními přijatými podle odstavce 2. 4.Členské státy mohou za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu stanovit další pravidla, která se na jejich území vztahují na začínající řidiče. Uvědomí o nich Komisi. 5.Pokud se příslušný orgán členského státu obvyklého bydliště rozhodne prodloužit zkušební dobu řidiče z důvodu jakéhokoliv jeho protiprávního jednání, zajistí, aby byla nová zkušební doba zaznamenána v řidičském průkazu. 6.Členské státy označí řidičské průkazy vydané ve zkušební době příslušným kódem Unie stanoveným v části E přílohy I.

Článek 19 Článek 19 Zkušební komisaři 1.Zkušební komisaři musí splňovat minimální standardy stanovené v příloze IV. Na zkušební komisaře, kteří v této funkci pracovali již před 19. lednem 2013 , se vztahují pouze požadavky týkající se opatření v oblasti zabezpečování kvality a pravidelných školení, které jsou stanoveny v uvedené příloze. 2.Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění příloha IV, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

2) fyzickým řidičským průkazem řidičský průkaz, který je ve fyzickém formátu;

Článek 20 Článek 20 Obvyklé bydliště 1.Obvyklým bydlištěm se rozumí místo, kde určitá osoba obvykle pobývá, tj. kde pobývá nejméně 185 dní za posledních 365 dní, z důvodů osobních a profesních vazeb nebo, v případě osob bez profesních vazeb, z důvodu osobních vazeb prokazujících úzké vztahy mezi touto osobou a místem, kde tato osoba bydlí. Za obvyklé bydliště osoby, jejíž profesní vazby jsou jinde než její osobní vazby, a která tedy střídavě pobývá na různých místech ve dvou nebo více členských státech, se však považuje místo jejích osobních vazeb, pokud se tam tato osoba pravidelně vrací. Daná osoba není povinna tuto podmínku splnit, pokud pobývá v některém členském státě, aby zde vykonávala časově omezený úkol. Docházka na vysokou školu nebo do školy nepředstavuje změnu obvyklého bydliště. 2.Pro účely čl. 10 odst. 3 písm. b) a čl. 13 odst. 4 se za obvyklé bydliště zaměstnanců diplomatických služeb Unie, tj. úředníků příslušných útvarů generálního sekretariátu Rady a Komise, jakož i zaměstnanců vyslaných z diplomatických služeb členských států a všech ostatních zaměstnanců nebo smluvních partnerů pracujících pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie v oblasti vnějšího zastoupení, kteří za účelem plnění svých smluvních povinností pobývali nejméně 181 dní za posledních 365 dní mimo Unii, nebo zaměstnanců diplomatických služeb členských států nebo jejich rodinných příslušníků, kteří jsou součástí jejich domácnosti, pověřených ve třetích zemích, považuje území členského státu nebo členských států vydání řidičských průkazů, které se obnovují nebo nahrazují. 3.Pokud ve výjimečných případech držitel řidičského průkazu nemůže prokázat, že má v daném členském státě obvyklé bydliště podle odstavce 1, může si nechat svůj řidičský průkaz obnovit nebo nahradit v členském státě vydání. 4.Odchylně od čl. 10 odst. 1 písm. e) a pro zvláštní účely prvního vydání řidičského průkazu skupiny B může žadateli, jehož členský stát obvyklého bydliště je jiný než členský stát jeho občanství, vydat řidičský průkaz tento členský stát, pokud v členském státě obvyklého bydliště není možné složit buď teoretickou, nebo praktickou zkoušku, nebo obě tyto zkoušky, v úředním jazyce členského státu občanství žadatele, který je rovněž úředním jazykem Unie, nebo s tlumočníkem. V souladu s nařízením (EU) 2018/1724 poskytnou členské státy a Komise uživatelům přístup k informacím o jazycích, pro které je v každém členském státě poskytován překlad nebo tlumočení teoretických a praktických zkoušek.

Článek 21 Článek 21 Rovnocennost řidičských průkazů, které neodpovídají standardu Unie 1.Členské státy použijí rovnocennost stanovenou rozhodnutím Komise (EU) 2016/1945Rozhodnutí Komise (EU) 2016/1945 ze dne 14. října 2016 o rovnocennosti skupin řidičských průkazů (Úř. věst. L 302, 9.11.2016, s. 62 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2016/1945/oj). mezi oprávněními udělenými před 19. lednem 2013 a skupinami stanovenými v článku 6 této směrnice. 2.Žádné řidičské oprávnění udělené před 19. lednem 2013 nebude na základě této směrnice odebráno ani jakýmkoliv způsobem podmíněno.

Článek 22 Článek 22 Vzájemná pomoc a síť řidičských průkazů EU 1.Členské státy si jsou při provádění této směrnice vzájemně nápomocny. Vyměňují si informace o řidičských průkazech, které vydaly, vyměnily, nahradily, obnovily, omezily, pozastavily, odňaly nebo zrušily, a o zákazech řízení, které uložily nebo případně plánují uložit, a vzájemně spolu konzultují, pokud existuje důvodné podezření, že žadateli o řidičský průkaz byl v jiném členském státě uložen zákaz řízení. K této výměně informací využívají sítě řidičských průkazů EU. 2.Členské státy mohou rovněž využívat sítě řidičských průkazů EU k výměně informací za těmito účely: a) umožnit svým orgánům ověřit platnost a pravost řidičského průkazu, zejména při silničních kontrolách, během vyšetřování nebo v rámci opatření proti padělání;b) usnadnit vyšetřování v souladu se směrnicí (EU) 2015/413;c) prosazovat směrnici (EU) 2022/2561 a ověřovat platnost a pravost řidičského průkazu při prosazování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2006/561/oj). nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2014/165/oj). . 3.Přístup do sítě řidičských průkazů EU musí být zabezpečený. Síť řidičských průkazů EU umožňuje synchronní, tj. v reálném čase, i asynchronní výměnu informací a odesílání a přijímání zabezpečených zpráv, oznámení a příloh. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily aktuálnost informací vyměňovaných prostřednictvím sítě řidičských průkazů EU. Členské státy povolí přístup do sítě řidičských průkazů EU pouze orgánům příslušným pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2. 4.Členské státy si rovněž vzájemně pomáhají při zavádění mobilního řidičského průkazu, zejména s cílem zajistit bezproblémovou interoperabilitu mezi aplikacemi a ověřovacími funkcemi uvedenými v části C přílohy I. 5.Komise přijme do 6. června 2026 prováděcí akty, kterými stanoví společný soubor pravidel upravujících provoz sítě řidičských průkazů EU, včetně podrobných provozních a technických požadavků a požadavků na rozhraní. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2. 6.Členské státy mohou při prosazování jakéhokoli částečného zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení práva řídit, řidičského průkazu nebo uznávání platnosti řidičského průkazu spolupracovat, obzvláště pokud jsou příslušná opatření omezena na určité skupiny řidičských průkazů nebo na území některých členských států, a to zejména prostřednictvím údajů v řidičských průkazech, které vydaly.

Článek 23 Článek 23 Podávání zpráv členskými státy 1.Členské státy každoročně informují Komisi o počtu řidičských průkazů, které vydaly, obnovily, nahradily, odňaly a vyměnily, pro každou skupinu řidičských průkazů. Údaje se poskytují zvlášť pro mobilní řidičské průkazy a fyzické řidičské průkazy. 2.Do 26. listopadu 2029 a poté každých pět let poskytnou členské státy Komisi za účelem usnadnění přípravy zprávy Komise uvedené v článku 24 statistické údaje o dopravních nehodách, při nichž došlo ke zranění či usmrcení osob a do nichž byli zapojeni řidiči z povolání, zejména řidiči ve věku 17 let účastnící se v systému řízení s doprovodem uvedeného v čl. 17 odst. 2. 3.Členské státy mohou s Komisí pravidelně sdílet údaje o vnitrostátních právních předpisech týkajících se zacházení s nesilničními mobilními stroji a souvisejících aspektů bezpečnosti silničního provozu a mohou poskytovat informace, pokud jsou zjištěny problémy týkající se volného pohybu pracovníků.

Článek 24 Článek 24 Přezkum a podávání zpráv ze strany Komise 1.Do 26. listopadu 2030 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice. V rámci této zprávy Komise posoudí: a) dopad této směrnice na bezpečnost silničního provozu, a zejména:i) zda existuje nějaký dopad vyplývající z udělení rovnocennosti podle čl. 9 odst. 2 písm. j) a k);ii) zda existuje nějaký dopad vyplývající z udělení rovnocennosti podle čl. 9 odst. 4; b) dopady provádění systému řízení s doprovodem pro profesní skupiny řidičských průkazů na bezpečnost silničního provozu a na nedostatek řidičů, a to na základě zpráv obdržených od členských států v souladu s čl. 23 odst. 2. K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh. 2.V rámci zprávy uvedené v odstavci 1 Komise posoudí nový technologický vývoj u vozidel na alternativní paliva, který má vliv na hmotnost těchto vozidel. Za tímto účelem využije informace shromážděné v souladu s článkem 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019 , kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 13 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/631/oj). , kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla. Na podporu svého posouzení si může Komise od výrobců vozidel vyžádat dodatečné informace o možném dopadu tohoto nového technologického vývoje na hmotnost vozidel. Výrobci vozidel jsou povinni poskytnout údaje uvedené v prvním pododstavci v přiměřené lhůtě a v souladu s platnými právem Unie. 3.Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2 tohoto článku, Komise do 26. listopadu 2026 nebo bezprostředně po přijetí prvního z prováděcích aktů uvedených v čl. 5 odst. 7, podle toho, co nastane dříve, posoudí, zda je proveditelné posunout datum uvedené v čl. 3 odst. 4 na dřívější termín, a předloží zprávu o svých zjištěních. Členské státy mohou Komisi poskytnout informace, které považují pro účely tohoto posouzení za relevantní, a Komise tyto informace zohlední. K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh.

Článek 25 Článek 25 Výkon přenesené pravomoci 1.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku. 2.Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 4 odst. 8, čl. 5 odst. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 6 a čl. 19 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 25. listopadu 2025 . Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitku proti takovému prodloužení nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. 3.Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 8, čl. 5 odst. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 6 a čl. 19 odst. 2 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku dnem následujícím po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm uveden. Nedotýká se platnosti žádných již platných aktů v přenesené pravomoci. 4.Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. 5.Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě. 6.Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 8, čl. 5 odst. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 6 nebo čl. 19 odst. 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 26 Článek 26 Postup projednávání ve výboru 1.Komisi je nápomocen Výbor pro řidičské průkazy, zřízený směrnicí Rady 97/26/ESSměrnice Rady 97/26/ES ze dne 2. června 1997 , kterou se mění směrnice 91/439/EHS o řidičských průkazech (Úř. věst. L 150, 7.6.1997, s. 41 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1997/26/oj). (dále jen výbor). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011. 2.Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011. 3.Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 27 Článek 27 Změny směrnice (EU) 2022/2561

Článek 28 Článek 28 Změny nařízení (EU) 2018/1724

Článek 29 Článek 29 Provedení 1.Aniž je dotčen odstavec 2, členské státy do 26. listopadu 2028 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. Aniž je dotčen odstavec 2, použijí tyto předpisy ode dne 26. listopadu 2029 . Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo takový odkaz musí být učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. 2.Členské státy do 26. listopadu 2027 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 9 odst. 2 písm. j) a k). Neprodleně o nich uvědomí Komisi. Použijí tyto předpisy ode dne 26. listopadu 2027 . 3.Členské státy do 26. listopadu 2028 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 17. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. Použijí tyto předpisy ode dne 26. listopadu 2028 . 4.Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3) mobilním řidičským průkazem řidičský průkaz, který je v digitálním formátu;

Článek 30 Článek 30 Zrušení 1.Směrnice 2006/126/ES se zrušuje s účinkem ode dne 26. listopadu 2029 , s výjimkou svého čl. 6 odst. 4 písm. c), který se zrušuje s účinkem ode dne 26. listopadu 2027 . Odkazy na směrnici 2006/126/ES se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VII této směrnice. 2.Nařízení (EU) č. 383/2012 se zrušuje s účinkem ode dne 26. listopadu 2029 . Odkazy na nařízení (EU) č. 383/2012 se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VII této směrnice.

Článek 31 Článek 31 Vstup v platnost

Článek 32 Článek 32 Určení

4) vozidlem s vlastním pohonem jakékoli silniční vozidlo s vlastním pohonem jiné než kolejové vozidlo;

5) dvoukolovým vozidlem vozidlo uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (Úř. věst. L 60, 2.3.2013, s. 52 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2013/168/oj). ;

6) tříkolovým vozidlem vozidlo uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 168/2013;

7) lehkou čtyřkolkou vozidlo uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. f) nařízení (EU) č. 168/2013;

8) motocyklem dvoukolové vozidlo s postranním vozíkem nebo bez něj uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. c) a d) nařízení (EU) č. 168/2013;

9) motorovou tříkolkou vozidlo se třemi symetricky uspořádanými koly uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. e) nařízení (EU) č. 168/2013;

10) motorovým vozidlem jakékoli vozidlo s vlastním pohonem běžně používané pro přepravu osob nebo zboží po silnici nebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo zboží po silnici, včetně trolejbusů;

Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní řidičské průkazy byly vydávány v souladu s touto směrnicí a splňovaly standardní specifikace Unie stanovené v příloze I a další kritéria podle:

a) článku 4 v případě fyzických řidičských průkazů;

b) článku 5 v případě mobilních řidičských průkazů.

Členské státy zajistí, aby fyzické a mobilní řidičské průkazy vydané téže osobě byly zcela rovnocenné, pokud jde o práva a podmínky, za nichž je tato osoba oprávněna řídit, a pokud jde o dobu jejich správní platnosti.

Aniž je dotčeno nakládání se stávajícími řidičskými průkazy v případě výměny nebo náhrady v souladu s čl. 13 odst. 3 a 4, členské státy nevyžadují, aby žadatel při vydání, náhradě, obnově nebo výměně řidičského průkazu ve druhém formátu musel mít fyzický nebo mobilní řidičský průkaz.

S účinností od 54 měsíců ode dne přijetí prvního z prováděcích aktů v souladu s čl. 5 odst. 7 členské státy zajistí, aby byly jakožto standardní formát řidičského průkazu vydávány mobilní řidičské průkazy, aniž je dotčeno právo žadatele získat na základě téže žádosti řidičský průkaz ve fyzickém formátu nebo v obou formátech současně. Po vydání řidičského průkazu v jednom formátu má jeho držitel i nadále právo požádat o vydání řidičského průkazu ve druhém formátu, a to i v případě, že doba platnosti jeho řidičského průkazu dosud neuplynula.

Členské státy mohou vydávat mobilní řidičské průkazy přede dnem uvedeným v odstavci 4.

Řidičské průkazy vydané členskými státy jsou vzájemně uznávány. Mobilní řidičské průkazy vydané v souladu s článkem 5 se však vzájemně uznávají až po dni uvedeném v odstavci 4 tohoto článku.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 403, 30.12.2006, s. 18 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2006/126/oj).

11) trolejbusem jakékoli vozidlo, které může být připojeno k elektrickému vodiči a které nejezdí po kolejích;

12) těžkou čtyřkolkou vozidlo uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. g) nařízení (EU) č. 168/2013;

13) obytným automobilem vozidlo zvláštního určení kategorie M uvedené v článku 4 a v bodě 5.1 přílohy I nařízení (EU) 2018/858;

14) krizí výjimečná, neočekávaná a náhlá přírodní nebo člověkem způsobená událost mimořádné povahy a rozsahu, k níž dojde uvnitř Unie nebo mimo ni, která má významný přímý nebo nepřímý dopad na oblast silniční dopravy a která rovněž brání držitelům řidičských průkazů nebo příslušným vnitrostátním orgánům v provádění postupů nezbytných pro jejich obnovu nebo jim to významným způsobem ztěžuje.

Členské státy vydávají fyzické řidičské průkazy na základě vzorových standardních specifikací Unie stanovených v příloze I.

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zamezení rizika padělání řidičských průkazů, včetně řidičských průkazů vydaných před 19. lednem 2013 . O přijatých opatřeních uvědomí Komisi.

Fyzické řidičské průkazy musí být zabezpečeny proti padělání přinejmenším pomocí standardních specifikací Unie stanovených v části A2 přílohy I. Členské státy mohou zavést doplňkové ochranné prvky.

Pokud držitel platného fyzického řidičského průkazu, který nemá správní lhůtu platnosti, získá obvyklé bydliště v jiném členském státě, než který tento řidičský průkaz vydal, může hostitelský členský stát po dvou letech ode dne, kdy držitel získal obvyklé bydliště na jeho území, uplatnit správní lhůty platnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 obnovením tohoto řidičského průkazu.

Členský stát zajistí, aby do dne 19. ledna 2033 všechny vydávané řidičské průkazy nebo řidičské průkazy, které jsou v oběhu, splňovaly veškeré požadavky této směrnice.

Členské státy mohou rozhodnout o začlenění mikročipu do fyzického řidičského průkazu. Pokud členský stát rozhodne začlenit do fyzického řidičského průkazu mikročip, může rovněž rozhodnout, pokud tak jeho vnitrostátní právní předpisy týkající se řidičských průkazů stanoví, že na mikročipu budou uloženy i další údaje vedle těch, které jsou uvedeny v části D přílohy I.

Pokud členské státy stanoví začlenění mikročipu do fyzického řidičského průkazu, použijí přinejmenším relevantní technické požadavky stanovené v částech B až B4 přílohy I. Členské státy mohou zavést i další bezpečnostní prvky.

Pokud členské státy rozhodnou o začlenění mikročipů do fyzických řidičských průkazů, které vydávají, nebo pokud toto rozhodnutí následně změní, do tří měsíců od přijetí příslušného rozhodnutí o tom informují Komisi. Členské státy, které již mikročip do svých fyzických řidičských průkazů začlenily, o tom informují Komisi do 26. února 2026 .

Členské státy se mohou rozhodnout, že na místo vyhrazené pro mikročip ve fyzických řidičských průkazech, které vydávají, namísto mikročipu nebo společně s ním začlení QR kód. QR kód musí umožňovat ověření pravosti údajů uvedených ve fyzickém řidičském průkazu.

Členské státy informují Komisi o každém opatření, jehož cílem je zavedení QR kódu na jejich řidičských průkazech, nebo o každé následné změně daného opatření do tří měsíců od jeho přijetí.

Komise přijme prováděcí akty, kterými podrobně upraví prvky interoperability a bezpečnostní opatření, které musí QR kódy začleněné do fyzických řidičských průkazů splňovat. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

Členské státy zajistí, aby ověřovatel neuchovával osobní údaje nezbytné pro ověření informací uvedených ve fyzickém řidičském průkazu, pokud jejich uchovávání nepovoluje právo Unie nebo vnitrostátní právo, a zajistí, aby orgán, který řidičský průkaz vydal, nebyl o ověření informován.

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění části A1 a A2, B až B4 a D přílohy I, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví telekomunikací (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2002/58/oj).

Členské státy vydávají mobilní řidičské průkazy na základě standardních specifikací Unie stanovených v části C přílohy I.

Každý členský stát zajistí, aby mobilní řidičské průkazy, které vydal, mohli jejich držitelé bezplatně elektronicky vyhledávat.

Mobilní řidičské průkazy se vydávají držitelům pro používání v evropských peněženkách digitální identity jakožto elektronické potvrzování atributů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2014/910/oj). .

Členské státy zajistí, aby mobilní řidičské průkazy neobsahovaly více údajů, než jsou údaje uvedené v části D přílohy I, a aby ověřovatel za účelem ověření nezpracovával žádné jiné osobní údaje než ty, které jsou nezbytné pro ověření řidičských práv držitele.

Členské státy zajistí, aby ověřovatel neuchovával osobní údaje nezbytné pro ověření řidičských práv držitele mobilního řidičského průkazu, pokud jejich uchovávání nepovoluje právo Unie nebo vnitrostátní právo.

Členské státy sdělí Komisi seznam vydavatelů mobilních řidičských průkazů a tento seznam průběžně aktualizují. Komise tyto seznamy bezpečnou cestou zpřístupní veřejnosti ve formě opatřené elektronickým podpisem nebo pečetí a vhodné pro automatické zpracování.

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění část C přílohy I, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Do 26. listopadu 2026 přijme Komise prováděcí akty, kterými podrobně upraví vzhled, interoperabilitu, testování, normy pro aktualizaci údajů a záznamů a bezpečnost mobilních řidičských průkazů, organizační opatření pro zpracování a ochranu osobních údajů a technické a bezpečnostní normy pro výměnu mobilních řidičských průkazů a důvěryhodných seznamů důvěryhodných vydavatelů mobilních řidičských průkazů, včetně ověřovacích prvků a rozhraní s vnitrostátními systémy. Komise v co největší míře zohlední obecný rámec a technické specifikace nezbytné pro uznávání těchto řidičských průkazů orgány třetích zemí. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2016/679/oj).

Řidičský průkaz opravňuje jeho držitele k řízení vozidel s vlastním pohonem podle tohoto rozdělení na skupiny:

a) mopedy:skupina AM: dvoukolová nebo tříkolová vozidla s maximální konstrukční rychlostí nejvýše 45 km/h a maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 4 kW, s výjimkou vozidel s maximální konstrukční rychlostí nižší nebo rovnou 25 km/h, lehké čtyřkolky;

b) motocykly a motorové tříkolky:i) skupina A1:motocykly s objemem válců nepřesahujícím 125 cm3 , s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 11 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,1 kW/kg, tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 15 kW; ii) skupina A2:motocykly s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 35 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,2 kW/kg a nepocházející z vozidla, jehož čistý výkon přesahuje 70 kW; iii) skupina A:motocykly, tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem vyšším než 15 kW; Vozidla s vlastním pohonem skupin uvedených v písmeni a) a v tomto písmeni mohou být doplněna o přípojné vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost nepřesahuje polovinu hmotnosti nenaloženého tažného vozidla. Členské státy mohou na řidičské průkazy, které vydávají, uplatnit dodatečné podmínky na základě zohlednění bezpečnosti silničního provozu.

i) skupina A1:motocykly s objemem válců nepřesahujícím 125 cm3 , s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 11 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,1 kW/kg, tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 15 kW;

ii) skupina A2:motocykly s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 35 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,2 kW/kg a nepocházející z vozidla, jehož čistý výkon přesahuje 70 kW;

iii) skupina A:motocykly, tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem vyšším než 15 kW;

motocykly s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 35 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,2 kW/kg a nepocházející z vozidla, jehož čistý výkon přesahuje 70 kW;

motocykly,

tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem vyšším než 15 kW;

c) motorová vozidla:i) skupina B1:těžké čtyřkolky. Skupina B1 je nepovinná; v členských státech, které nezavedou tuto skupinu řidičských průkazů, je k řízení těchto vozidel vyžadován řidičský průkaz skupiny B. Tyto členské státy mohou výměnu řidičského průkazu skupiny B1 odmítnout. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že pro řízení na svém území zavedou tuto skupinu výhradně pro vozidla uvedená v čl. 9 odst. 4 prvním pododstavci písm. c) za podmínek stanovených v uvedeném odstavci a pod podmínkou splnění dalších požadavků, totiž že v době vydání řidičského průkazu je řidič mladší 21 let a že platnost řidičského průkazu pro tuto skupinu končí, jakmile držitel dosáhne 21 let. Pokud se tak členský stát rozhodne, uvede v řidičském průkazu kód Unie 60.03 stanovený v části E přílohy I; ii) skupina B:motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností nepřesahující 3500 kg navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858. Aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou být motorová vozidla v této skupině doplněna o přípojné vozidlo kategorie O2 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě ii) nařízení (EU) 2018/858, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 4250 kg. Členské státy v souladu s přílohou V vyžadují, aby tato jízdní souprava byla v případě, že její hmotnost přesáhne 3500 kg, řízena pouze po: dokončení výcvikového kurzu, nebo složení zkoušky dovedností a chování. Členské státy mohou též požadovat dokončení tohoto výcvikového kurzu i složení zkoušky dovedností a chování. Pod podmínkou, že byl dokončen tento výcvikový kurz nebo že byla složena zkouška v souladu s přílohou V, a aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou motorová vozidla v této skupině sestávat z: obytného automobilu s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 4250 kg, a to i doplněného o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg, s výhradou povolení členským státem v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 9 odst. 4 písm. d), vozidla záchranných složek s vlastním pohonem používaného za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující, a to i doplněného o přípojné vozidlo, 5000 kg, nebo motorového vozidla na alternativní paliva, na něž se vztahuje rovnocennost podle čl. 9 odst. 2 písm. j), doplněného o přípojné vozidlo, a na které se nevztahuje již druhá odrážka, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy přesahuje 4250 kg, avšak nepřesahuje 5000 kg. Členské státy uvedou na řidičském průkazu prostřednictvím příslušného kódu Unie stanoveného v části E přílohy I oprávnění k řízení takové jízdní soupravy, obytného automobilu nebo vozidla záchranných složek; iii) skupina BE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel sestávající z tažného vozidla skupiny B a přípojného vozidla nebo návěsu hmotnostních kategorií O1 nebo O2 uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2018/858; iv) skupina C1:motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg, avšak nepřesahuje 7500 kg, a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; v) skupina C1E:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C1 a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg; aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny B a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 3500 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg; vi) skupina C:motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; vii) skupina CE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg; viii) skupina D1:motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než 8, avšak nejvýše 16 cestujících kromě řidiče a o maximální délce nejvýše 8 metrů, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; ix) skupina D1E:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D1 a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg; x) skupina D:motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858; xi) skupina DE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg.

i) skupina B1:těžké čtyřkolky. Skupina B1 je nepovinná; v členských státech, které nezavedou tuto skupinu řidičských průkazů, je k řízení těchto vozidel vyžadován řidičský průkaz skupiny B. Tyto členské státy mohou výměnu řidičského průkazu skupiny B1 odmítnout. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že pro řízení na svém území zavedou tuto skupinu výhradně pro vozidla uvedená v čl. 9 odst. 4 prvním pododstavci písm. c) za podmínek stanovených v uvedeném odstavci a pod podmínkou splnění dalších požadavků, totiž že v době vydání řidičského průkazu je řidič mladší 21 let a že platnost řidičského průkazu pro tuto skupinu končí, jakmile držitel dosáhne 21 let. Pokud se tak členský stát rozhodne, uvede v řidičském průkazu kód Unie 60.03 stanovený v části E přílohy I;

ii) skupina B:motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností nepřesahující 3500 kg navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858. Aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou být motorová vozidla v této skupině doplněna o přípojné vozidlo kategorie O2 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě ii) nařízení (EU) 2018/858, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 4250 kg. Členské státy v souladu s přílohou V vyžadují, aby tato jízdní souprava byla v případě, že její hmotnost přesáhne 3500 kg, řízena pouze po: dokončení výcvikového kurzu, nebo složení zkoušky dovedností a chování. Členské státy mohou též požadovat dokončení tohoto výcvikového kurzu i složení zkoušky dovedností a chování. Pod podmínkou, že byl dokončen tento výcvikový kurz nebo že byla složena zkouška v souladu s přílohou V, a aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou motorová vozidla v této skupině sestávat z: obytného automobilu s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 4250 kg, a to i doplněného o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg, s výhradou povolení členským státem v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 9 odst. 4 písm. d), vozidla záchranných složek s vlastním pohonem používaného za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující, a to i doplněného o přípojné vozidlo, 5000 kg, nebo motorového vozidla na alternativní paliva, na něž se vztahuje rovnocennost podle čl. 9 odst. 2 písm. j), doplněného o přípojné vozidlo, a na které se nevztahuje již druhá odrážka, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy přesahuje 4250 kg, avšak nepřesahuje 5000 kg. Členské státy uvedou na řidičském průkazu prostřednictvím příslušného kódu Unie stanoveného v části E přílohy I oprávnění k řízení takové jízdní soupravy, obytného automobilu nebo vozidla záchranných složek;

iii) skupina BE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel sestávající z tažného vozidla skupiny B a přípojného vozidla nebo návěsu hmotnostních kategorií O1 nebo O2 uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2018/858;

iv) skupina C1:motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg, avšak nepřesahuje 7500 kg, a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

v) skupina C1E:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C1 a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg; aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny B a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 3500 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg;

vi) skupina C:motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

vii) skupina CE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg;

viii) skupina D1:motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než 8, avšak nejvýše 16 cestujících kromě řidiče a o maximální délce nejvýše 8 metrů, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

ix) skupina D1E:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D1 a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg;

x) skupina D:motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než osmi cestujících kromě řidiče, motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

xi) skupina DE:aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg.

motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností nepřesahující 3500 kg navržená a zkonstruovaná pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče,

dokončení výcvikového kurzu, nebo

složení zkoušky dovedností a chování.

obytného automobilu s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 4250 kg, a to i doplněného o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg,

s výhradou povolení členským státem v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 9 odst. 4 písm. d), vozidla záchranných složek s vlastním pohonem používaného za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující, a to i doplněného o přípojné vozidlo, 5000 kg, nebo

aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel sestávající z tažného vozidla skupiny B a přípojného vozidla nebo návěsu hmotnostních kategorií O1 nebo O2 uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2018/858;

motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg, avšak nepřesahuje 7500 kg, a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče,

motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C1 a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg;

aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny B a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 3500 kg, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 12000 kg;

motorová vozidla jiná než vozidla skupin D1 nebo D, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg a která jsou navržena a zkonstruována pro přepravu nejvýše osmi cestujících kromě řidiče,

motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny C a jeho přípojné vozidlo nebo návěs má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg;

motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než 8, avšak nejvýše 16 cestujících kromě řidiče a o maximální délce nejvýše 8 metrů,

motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D1 a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg;

motorová vozidla navržená a zkonstruovaná pro přepravu více než osmi cestujících kromě řidiče,

motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858;

aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, jízdní soupravy vozidel, kde tažné vozidlo patří do skupiny D a jeho přípojné vozidlo má maximální přípustnou hmotnost vyšší než 750 kg.

Členské státy mohou z uplatňování tohoto článku vyloučit některé specifické typy vozidel s vlastním pohonem, včetně speciálních vozidel pro osoby se zdravotním postižením, pokud obdrží předchozí souhlas Komise, který vychází z posouzení dopadu navrhovaného vyloučení na bezpečnost silničního provozu.

Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyjmout typy vozidel používaných ozbrojenými silami a orgány civilní obrany nebo pod jejich kontrolou. Uvědomí o tom Komisi.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2016/680/oj).

dvoukolová nebo tříkolová vozidla s maximální konstrukční rychlostí nejvýše 45 km/h a maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 4 kW, s výjimkou vozidel s maximální konstrukční rychlostí nižší nebo rovnou 25 km/h,

motocykly s objemem válců nepřesahujícím 125 cm3 , s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 11 kW a s poměrem výkon/hmotnost nepřesahujícím 0,1 kW/kg,

těžké čtyřkolky. Skupina B1 je nepovinná; v členských státech, které nezavedou tuto skupinu řidičských průkazů, je k řízení těchto vozidel vyžadován řidičský průkaz skupiny B. Tyto členské státy mohou výměnu řidičského průkazu skupiny B1 odmítnout. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že pro řízení na svém území zavedou tuto skupinu výhradně pro vozidla uvedená v čl. 9 odst. 4 prvním pododstavci písm. c) za podmínek stanovených v uvedeném odstavci a pod podmínkou splnění dalších požadavků, totiž že v době vydání řidičského průkazu je řidič mladší 21 let a že platnost řidičského průkazu pro tuto skupinu končí, jakmile držitel dosáhne 21 let. Pokud se tak členský stát rozhodne, uvede v řidičském průkazu kód Unie 60.03 stanovený v části E přílohy I;

lehké čtyřkolky;

tříkolky s pohonem s maximálním čistým výkonem nepřesahujícím 15 kW;

motorová vozidla této skupiny mohou být doplněna o přípojné vozidlo kategorie O1 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení (EU) 2018/858. Aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou být motorová vozidla v této skupině doplněna o přípojné vozidlo kategorie O2 uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě ii) nařízení (EU) 2018/858, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 4250 kg. Členské státy v souladu s přílohou V vyžadují, aby tato jízdní souprava byla v případě, že její hmotnost přesáhne 3500 kg, řízena pouze po: dokončení výcvikového kurzu, nebo složení zkoušky dovedností a chování. Členské státy mohou též požadovat dokončení tohoto výcvikového kurzu i složení zkoušky dovedností a chování. Pod podmínkou, že byl dokončen tento výcvikový kurz nebo že byla složena zkouška v souladu s přílohou V, a aniž jsou dotčena pravidla pro schvalování typu platná pro dotčená vozidla, mohou motorová vozidla v této skupině sestávat z: obytného automobilu s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 4250 kg, a to i doplněného o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg, s výhradou povolení členským státem v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 9 odst. 4 písm. d), vozidla záchranných složek s vlastním pohonem používaného za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující, a to i doplněného o přípojné vozidlo, 5000 kg, nebo motorového vozidla na alternativní paliva, na něž se vztahuje rovnocennost podle čl. 9 odst. 2 písm. j), doplněného o přípojné vozidlo, a na které se nevztahuje již druhá odrážka, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy přesahuje 4250 kg, avšak nepřesahuje 5000 kg. Členské státy uvedou na řidičském průkazu prostřednictvím příslušného kódu Unie stanoveného v části E přílohy I oprávnění k řízení takové jízdní soupravy, obytného automobilu nebo vozidla záchranných složek;

motorového vozidla na alternativní paliva, na něž se vztahuje rovnocennost podle čl. 9 odst. 2 písm. j), doplněného o přípojné vozidlo, a na které se nevztahuje již druhá odrážka, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy přesahuje 4250 kg, avšak nepřesahuje 5000 kg.

Minimální věk žadatele, kterému může být řidičský průkaz vydán, je:

a) 16 let pro skupiny AM, A1 a B1;

b) 18 let pro skupiny A2, B, BE, C1 a C1E;

c) pokud jde o skupinu A:i) 20 let pro motocykly. Avšak řídit motocykly této skupiny je možné pouze po nejméně dvouleté předchozí praxi řízení motocyklů, na něž se vztahuje řidičský průkaz pro skupinu A2. Tento požadavek dvouleté předchozí praxe může být prominut, pokud je uchazeči alespoň 24 let;ii) 21 let pro motorové tříkolky s výkonem nad 15 kW;

i) 20 let pro motocykly. Avšak řídit motocykly této skupiny je možné pouze po nejméně dvouleté předchozí praxi řízení motocyklů, na něž se vztahuje řidičský průkaz pro skupinu A2. Tento požadavek dvouleté předchozí praxe může být prominut, pokud je uchazeči alespoň 24 let;

ii) 21 let pro motorové tříkolky s výkonem nad 15 kW;

d) 21 let pro skupiny C, CE, D1 a D1E;

e) 18 let pro skupiny C a CE, pokud je řidič držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561;

f) 24 let pro skupiny D a DE;

g) 21 let pro skupiny D a DE, pokud je řidič držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 nebo 2 směrnice (EU) 2022/2561.

Členské státy mohou zvýšit nebo snížit minimální věkovou hranici pro vydání řidičského průkazu takto:

a) u skupiny AM snížit až na 14 let nebo zvýšit až na 18 let;

b) u skupiny B1 zvýšit až na 18 let.U skupiny B1 mohou členské státy nicméně po předchozím souhlasu Komise snížit pro vozidla uvedená v čl. 9 odst. 4 písm. c) a za podmínek stanovených v čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě i) a čl. 9 odst. 4 písm. c) minimální věk pro vydání řidičského průkazu omezeného na jejich území na 15 let;

c) u skupiny A1 zvýšit až na 18 let, pokud jsou splněny obě následující podmínky:i) mezi minimální věkovou hranicí pro skupinu A1 a minimální věkovou hranicí pro skupinu A2 je rozdíl přinejmenším dvou let;ii) řízení motocyklů skupiny A je možné pouze po nejméně dvouleté praxi řízení motocyklů skupiny A2, podle odst. 1 písm. c) bodu i);

i) mezi minimální věkovou hranicí pro skupinu A1 a minimální věkovou hranicí pro skupinu A2 je rozdíl přinejmenším dvou let;

ii) řízení motocyklů skupiny A je možné pouze po nejméně dvouleté praxi řízení motocyklů skupiny A2, podle odst. 1 písm. c) bodu i);

d) u skupin B a BE snížit až na 17 let;

e) u skupin D1, D1E, D a DE snížit až na 18 let, pokud jsou splněny tyto podmínky:i) řidič je držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561;ii) pouze u skupin D a DE se na řidiče vztahují omezení stanovená v čl. 5 odst. 3 třetím pododstavci směrnice (EU) 2022/2561;

i) řidič je držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561;

ii) pouze u skupin D a DE se na řidiče vztahují omezení stanovená v čl. 5 odst. 3 třetím pododstavci směrnice (EU) 2022/2561;

f) u skupin D a DE snížit až na 20 let, pokud je řidič držitelem osvědčení odborné způsobilosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561.

Členské státy mohou snížit minimální věkovou hranici u skupiny C na 18 let a u skupiny D na 21 let, pokud jde o:

a) vozidla záchranných složek s vlastním pohonem používaná za účelem udržování veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, a to i poskytováním okamžité pomoci během přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostí, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla a hasičská vozidla;

b) vozidla procházející zkušební jízdou v souvislosti s jejich opravou nebo údržbou.

Řidičské průkazy vydané v souladu s odstavci 2 a 3 jsou platné pouze na území vydávajícího členského státu, dokud jejich držitel nedosáhne minimálního věku stanoveného v odstavci 1, a poté jsou platné v celé Unii.

Členské státy mohou uznávat na svém území platnost řidičských průkazů vydaných řidičům mladším, než jsou minimální věkové hranice stanovené v odstavci 1. Vzájemně však neuznávají platnost řidičských průkazů vydaných podle odst. 2 písm. b), e) a f).

Členské státy mohou vzájemně uznávat na svých územích platnost řidičských průkazů vydaných řidičům mladším, než jsou minimální věkové hranice stanovené v odst. 3 písm. a).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018 , kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1724/oj).

Jestliže členské státy vydají řidičský průkaz vázaný na určité podmínky, uvedou tyto podmínky v řidičském průkazu prostřednictvím odpovídajících kódů Unie stanovených v části E přílohy I. Pro uvedení podmínek, na které se část E přílohy I nevztahuje, mohou používat rovněž vnitrostátní kódy. Pokud tak činí, včas o tom informují Komisi a poskytnou ji podrobnosti o vnitrostátních kódech a případech, ve kterých jsou používány, a to při vstupu této směrnice v platnost i v případě následných dodatků k těmto vnitrostátním kódům nebo jejich změn.

Pokud je řidiči z důvodu jeho tělesného postižení vydán řidičský průkaz vztahující se pouze na určité typy vozidel nebo pouze na vozidla upravená za účelem kompenzace tohoto postižení, skládají se zkoušky dovedností a chování podle čl. 10 odst. 1 v takovém vozidle. Členské státy přijmou ustanovení nezbytná k tomu, aby osoby s tělesným postižením mohly složit zkoušku ve vozidle přizpůsobeném jejich postižení.

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění část E přílohy I, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011 , kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2011/182/oj).

Řidičské průkazy skupin BE, C1, C1E, C, CE, D1, D1E, D a DE lze vydat pouze řidičům, kteří jsou již oprávněni řídit vozidla skupiny B.

Platnost řidičských průkazů je stanovena takto:

a) řidičské průkazy vydané pro skupinu C1E, CE, D1E nebo DE platí rovněž pro jízdní soupravy vozidel skupiny BE;

b) řidičské průkazy vydané pro skupinu CE platí rovněž pro skupinu DE, pokud jsou jejich držitelé oprávněni řídit vozidla skupiny D;

c) řidičské průkazy vydané pro skupinu C1E nebo CE platí rovněž pro skupinu D1E, pokud jsou jejich držitelé oprávněni řídit vozidla skupiny D1;

d) řidičské průkazy vydané pro skupinu CE platí rovněž pro skupiny C a C1 a řidičské průkazy vydané pro skupinu DE platí rovněž pro skupiny D a D1;

e) řidičské průkazy vydané pro skupinu CE platí rovněž pro jízdní soupravy vozidel skupiny C1E a řidičské průkazy vydané pro skupinu DE platí rovněž pro jízdní soupravy vozidel skupiny D1E;

f) řidičské průkazy vydané pro skupinu C1E platí rovněž pro skupinu C1 a řidičské průkazy vydané pro skupinu D1E platí rovněž pro skupinu D1;

g) řidičské průkazy vydané pro jakoukoliv skupinu platí rovněž pro vozidla s vlastním pohonem ve skupině AM. Členský stát však může u řidičských průkazů vydaných na svém území omezit rovnocennost u skupiny AM na řidičské průkazy pro skupiny A1, A2 a A, pokud uloží jako podmínku pro získání řidičského průkazu pro skupinu AM praktickou zkoušku;

h) řidičské průkazy vydané pro skupinu A2 platí rovněž pro skupinu A1;

i) řidičské průkazy vydané pro skupinu A platí rovněž pro skupiny A1 a A2, řidičské průkazy vydané pro skupinu B platí rovněž pro skupinu B1, řidičské průkazy vydané pro skupinu C platí rovněž pro skupinu C1 a řidičské průkazy vydané pro skupinu D platí rovněž pro skupinu D1;

j) dva roky poté, co byl řidičský průkaz skupiny B vydán poprvé, platí rovněž pro řízení motorových vozidel, včetně vozidel záchranných složek s vlastním pohonem používaných za účelem udržování veřejné bezpečnosti a pořádku, a to i poskytováním okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, která jsou zcela nebo částečně poháněna alternativními palivy, jak jsou vymezena v článku 2 směrnice 96/53/ES, a která byla schválena podle nařízení (EU) 2018/858, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 4250 kg. Je-li splněna podmínka stanovená v čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě ii) této směrnice, mohou být tato vozidla doplněna o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg. Rovnocennost podle tohoto písmene se nevztahuje na obytné automobily;

k) dva roky poté, co byl řidičský průkaz skupiny BE vydán poprvé, platí rovněž pro řízení jízdní soupravy motorového vozidla, které je zcela nebo částečně poháněno alternativními palivy, jak jsou vymezena v článku 2 směrnice Rady 96/53/ES, a které bylo schváleno podle nařízení (EU) 2018/858, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, ale nepřesahující 4250 kg, jakožto tažného vozidla a přípojného vozidla nebo návěsu hmotnostních kategorií O1 nebo O2 stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2018/858.

Pro řízení na svém území mohou členské státy stanovit tuto rovnocennost:

a) motorových tříkolek v rámci řidičského průkazu skupiny B, pro motorové tříkolky s maximálním čistým výkonem vyšším než 15 kW, pokud je držiteli průkazu skupiny B alespoň 21 let;

b) motocyklů skupiny A1 v rámci řidičského průkazu skupiny B.

Rovnocennost stanovená v prvním pododstavci je vzájemně uznávána členskými státy, které ji udělily.

Členské státy uvedou na řidičském průkazu, že držitel je oprávněn řídit vozidla uvedená v prvním pododstavci, pouze prostřednictvím příslušných kódů Unie stanovených v části E přílohy I.

Členské státy neprodleně informují Komisi o rovnocennosti uvedené v prvním pododstavci, která byla udělena na jejich území, včetně veškerých souvisejících vnitrostátních kódů, které byly použity před 25. listopadem 2025 .

Členské státy mohou na svém území povolit řízení těchto skupin vozidel:

a) vozidel skupiny D1 s maximální přípustnou hmotností 3500 kg, bez jakéhokoli specializovaného zařízení určeného pro přepravu osob se zdravotním postižením, řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, nejméně dva roky poté, co byl tento řidičský průkaz vydán řidiči poprvé, pokud jsou vozidla používána neziskovými subjekty k sociálním účelům a pokud řidič poskytuje své služby jako dobrovolník;

b) vozidel s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg řidičům starším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, nejméně dva roky poté, co byl tento řidičský průkaz vydán řidiči poprvé, pokud daná vozidla splňují všechny následující podmínky:i) jsou určena k tomu, aby byla používána, pokud stojí, pouze jako výukové nebo rekreační zařízení;ii) jsou využívána nekomerčními subjekty pro sociální účely;iii) byla upravena tak, aby nemohla být používána ani pro přepravu více než devíti osob, ani pro přepravu jiného zboží než toho, které je nezbytně nutné pro účely uvedené v bodech i) a ii);

i) jsou určena k tomu, aby byla používána, pokud stojí, pouze jako výukové nebo rekreační zařízení;

ii) jsou využívána nekomerčními subjekty pro sociální účely;

iii) byla upravena tak, aby nemohla být používána ani pro přepravu více než devíti osob, ani pro přepravu jiného zboží než toho, které je nezbytně nutné pro účely uvedené v bodech i) a ii);

c) vozidel skupiny B s maximální přípustnou hmotností 2500 kg a s nejvyšší rychlostí omezenou technickými prostředky na 45 km/h řidičům mladším 21 let, kteří jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B1, jenž byl vydán za podmínek stanovených v čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě i) druhém pododstavci a v relevantních případech v čl. 7 odst. 2 písm. b);

d) vozidel s vlastním pohonem používaných za účelem udržování veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, a to i poskytování okamžité pomoci při přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostech, jako jsou policejní vozidla, sanitní vozidla, vozidla civilní ochrany, záchranná vozidla nebo hasičská vozidla, s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahující 5000 kg, která mohou být doplněna o přípojné vozidlo, pokud maximální přípustná hmotnost této jízdní soupravy nepřesahuje 5000 kg, řidičům, kteří dosáhli věku 20 let, jsou držiteli řidičského průkazu skupiny B, absolvovali výcvik nebo zkoušky vyžadované podle čl. 6 odst. 1 písm. c) bodě ii) nebo obojí a řídí výhradně za účelem, pro který je vozidlo záchranných složek určeno, včetně nezbytné údržby a zkušebních jízd.

Pokud členské státy v řidičském průkazu uvedou, že je držitel oprávněn řídit vozidla uvedená v prvním pododstavci písm. a) a b), učiní tak pouze prostřednictvím příslušných vnitrostátních kódů.

Členské státy mohou na svém území dočasně nebo po dobu neurčitou vzájemně uznávat platnost řidičských průkazů vydaných podle prvního pododstavce písm. d).

Členské státy oznámí Komisi veškerá povolení udělená podle tohoto odstavce.

Členské státy jsou oprávněny udělit držitelům řidičského průkazu vydaného pro skupinu C oprávnění k řízení vozidel skupiny D nebo D1 na svém území, pokud ve vozidle není přepravována žádná jiná osoba a pokud je řidičem osoba, která:

a) provádí technickou prohlídku v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 51 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/45/oj). v okruhu 5 km od stanice technické kontroly nebo

b) je mechanikem opravárenské dílny, který po opravě vozidla nebo pro účely údržby nebo kontroly provádí v okruhu 5 km od dílny zkušební jízdu.

Při opuštění stanice technické kontroly nebo dílny musí být držitel řidičského průkazu skupiny C schopen při jakékoli kontrole prokázat, že vozidlo je řízeno za účelem technické prohlídky podle prvního pododstavce písm. a) nebo za účelem zkušební jízdy podle prvního pododstavce písm. b). Členské státy oznámí Komisi veškerá povolení udělená podle tohoto odstavce.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 ze dne 14. prosince 2022 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu (Úř. věst. L 330, 23.12.2022, s. 46 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2022/2561/oj).

Řidičské průkazy se vydávají pouze žadatelům, kteří splňují následující podmínky:

a) složili zkoušku dovedností a chování a teoretickou zkoušku v souladu s přílohou II a splňují minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost k řízení v souladu s přílohou III;

b) pokud jde o skupinu AM, složili pouze teoretickou zkoušku; členské státy však mohou požadovat, aby žadatelé složili zkoušku dovedností a chování, a mohou u této skupiny uplatnit článek 11.Pro tříkolová vozidla a čtyřkolky v rámci této skupiny mohou členské státy uložit zvláštní zkoušku dovedností a chování. Pro odlišení vozidel skupiny AM je možné na řidičském průkazu uvádět vnitrostátní kód;

c) pokud jde o skupinu A2 nebo skupinu A a pod podmínkou, že získali minimálně dvouletou praxi řízení motocyklu skupiny A1 nebo skupiny A2, buď:i) složili pouze zkoušku dovedností a chování, neboii) dokončili výcvik podle přílohy VI;

i) složili pouze zkoušku dovedností a chování, nebo

ii) dokončili výcvik podle přílohy VI;

d) dokončili výcvik nebo složili zkoušku dovedností a chování anebo dokončili výcvik a složili zkoušku dovedností a chování podle přílohy V, pokud jde o skupinu B pro řízení jízdní soupravy vozidel, obytného automobilu, vozidla záchranných složek nebo vozidla s alternativním pohonem podle čl. 6 odst. 1 písm. c) bodu ii);

e) mají obvyklé bydliště na území členského státu, který řidičský průkaz vydává, nebo se na ně vztahuje výjimka stanovená v čl. 20 odst. 3 nebo 4, nebo mohou doložit, že tam v době podání žádosti už alespoň šest předcházejících měsíců studují.

Doba správní platnosti řidičských průkazů vydaných členskými státy je následující:

a) patnáct let pro skupiny AM, A1, A2, A, B, B1 a BE. Členské státy mohou tuto dobu zkrátit na deset let v případě, že jejich vnitrostátní právo umožňuje, aby se řidičský průkaz používal i jako osobní identifikační doklad;

b) pět let pro skupiny C, CE, C1, C1E, D, DE, D1 a D1E.

Obnovou řidičského průkazu může započít nová doba správní platnosti pro jednu nebo více skupin, které je držitel oprávněn řídit, pokud je to v souladu s touto směrnicí.

Přítomnost mikročipu podle čl. 4 odst. 5 nebo QR kódu podle čl. 4 odst. 6 není nezbytným předpokladem pro to, aby byl řidičský průkaz platný. Ztráta nebo nečitelnost mikročipu nebo QR kódu nebo jeho jakékoliv jiné poškození nemá na platnost řidičského průkazu vliv.

Členské státy mohou za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu omezit dobu správní platnosti u kterékoli skupiny řidičských průkazů vydaných začínajícím řidičům s cílem uplatnit na tyto řidiče zvláštní opatření.

Členské státy mohou omezit dobu správní platnosti u jednotlivých řidičských průkazů jakékoli skupiny, pokud se zjistí, že je nezbytné uplatnit častější lékařské prohlídky, sebehodnocení nebo jiná zvláštní opatření, včetně omezení pro řidiče dopouštějící se dopravních deliktů.

Členské státy omezí dobu správní platnosti u jednotlivých řidičských průkazů v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) bodem i) druhým pododstavcem. Takto omezený řidičský průkaz nelze obnovit.

Členské státy mohou dobu správní platnosti stanovenou v prvním pododstavci zkrátit v případě řidičských průkazů držitelů pobývajících na jejich území, kteří dosáhli věku 65 let, s cílem požadovat, aby byly lékařské prohlídky, sebehodnocení nebo jiná zvláštní opatření, včetně opakovacích kurzů, prováděny častěji. Tato zkrácená doba správní platnosti se použije pouze při obnově řidičského průkazu.

Členské státy mohou dobu správní platnosti stanovenou v tomto odstavci zkrátit v případě řidičských průkazů osob, kterým bylo uděleno povolení k dočasnému pobytu nebo které na jejich území požívají dočasné ochrany nebo přiměřené ochrany podle vnitrostátního práva.

Obnova řidičských průkazů po skončení jejich správní platnosti je podmíněna splněním obou následujících podmínek:

a) žadatel o obnovu nadále splňuje minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost k řízení stanovené v příloze III;

b) žadatel o obnovu má obvyklé bydliště na území členského státu, který řidičský průkaz vydává, nebo se na něj vztahuje výjimka stanovená v čl. 20 odst. 3, nebo doloží, že tam v době podání žádosti už alespoň šest předcházejících měsíců studuje.

Aniž je dotčeno vnitrostátní trestní a policejní právo, mohou členské státy uplatňovat na vydávání řidičských průkazů vnitrostátní předpisy týkající se jiných podmínek než těch, které jsou stanoveny v této směrnici. Uvědomí o nich Komisi.

Nikdo nesmí být držitelem více než jednoho řidičského průkazu. Mobilní řidičský průkaz však může být současně zobrazen na více než jednom elektronickém zařízení.

Členský stát odmítne vydat řidičský průkaz, jestliže žadatel již je držitelem řidičského průkazu vydaného jiným členským státem.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k uplatnění druhého pododstavce. Pokud existuje důvodné podezření, že žadatel je již držitelem jiného řidičského průkazu, patří mezi nezbytná opatření, pokud jde o vydání, náhradu, obnovu nebo výměnu řidičského průkazu, rovněž ověření u ostatních členských států, zda je daný žadatel již držitelem jiného řidičského průkazu. Za tímto účelem členské státy využívají sítě řidičských průkazů EU.

Aniž je dotčen čl. 3 odst. 6, členský stát vydávající řidičský průkaz s náležitou péčí zajistí, aby osoba splňovala požadavky stanovené v odstavci 1 tohoto článku, a pokud je zjištěno, že daný řidičský průkaz byl vydán, aniž by byly tyto požadavky splněny, použije své vnitrostátní předpisy týkající se zrušení řidičského průkazu nebo práva řídit.

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění přílohy II, III, V a VI, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (Úř. věst. L 68, 13.3.2015, s. 9 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2015/413/oj).

Členské státy zajistí, aby se žadatelé před tím, než jim je řidičský průkaz vydán poprvé, podrobili lékařskému vyšetření, při němž se uplatní minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost týkající se všech aspektů zdravotního stavu stanovených v příloze III. Na vydávání řidičských průkazů skupiny AM se toto ustanovení vztahuje pouze tehdy, vyžaduje-li to daný členský stát v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. b). Lékařské vyšetření se však vyžaduje v souvislosti se žádostmi o vydání řidičských průkazů skupiny C, CE, C1, C1E, D, D1, DE nebo D1E bez ohledu na to, zda bylo provedeno lékařské vyšetření pro účely jiné skupiny.

Před obnovou řidičského průkazu podstoupí žadatelé o obnovu lékařské vyšetření, které se týká aspektů zdravotního stavu stanovených v příloze III. Na obnovu řidičských průkazů skupiny AM se toto ustanovení vztahuje pouze tehdy, vyžaduje-li to daný členský stát v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. b).

Bez ohledu na odstavce 1 a 2, a pokud příloha III nestanoví jinak, například v případě vhodného posouzení zraku u žadatelů o řidičské průkazy v souladu s bodem 3 přílohy III, mohou členské státy v případě skupin AM, A, A1, A2, B, B1 a BE namísto toho, aby vyžadovaly lékařské vyšetření, použít jedno nebo obě z těchto alternativních opatření:

a) požadovat, aby žadatel nebo držitel řidičského průkazu při podávání žádosti o vydání nebo obnovu řidičského průkazu vyplnil formulář sebehodnocení týkající se aspektů zdravotního stavu stanovených v příloze III, nebo

b) zavést vnitrostátní systém posuzování způsobilosti k řízení, který zajistí, aby se poté, co bude žadateli v návaznosti na lékařské vyšetření nebo sebehodnocení vydán řidičský průkaz, reagovalo na významné změny v tělesné nebo duševní způsobilosti, aby tak byly splněny minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost stanovené v příloze III.

Členské státy mohou stanovit vhodná opatření pro to, jak řešit nedodržení požadavku na vyplnění formuláře sebehodnocení nebo vědomé poskytnutí nesprávných nebo neúplných informací ve formuláři sebehodnocení nebo nesplnění jakéhokoli požadavku stanoveného v souladu s odst. 3 písm. b).

Členské státy mohou alternativní opatření podle odst. 3 písm. b) použít tak, aby to umožňovalo sledovat během doby správní platnosti způsobilost k řízení.

Pokud se na základě informací získaných v rámci uplatňování různých alternativních opatření uvedených v odstavci 3 ukáže, že je pravděpodobné, že žadatel nebo držitel řidičského průkazu vykazuje jeden nebo více aspektů zdravotního stavu uvedených v příloze III, zajistí členské státy, aby se žadatel nebo držitel řidičského průkazu podrobil lékařskému vyšetření předtím, než členské státy řidičský průkaz vydají nebo obnoví.

Tento článek nebrání členským státům v přijímání opatření s cílem zvýšit povědomí a zlepšit znalosti pracovníků ve zdravotnictví a držitelů řidičských průkazů o minimálních požadavcích na tělesnou a duševní způsobilost k řízení stanovených v příloze III.

Pokud členské státy přijmou pokyny pro lékaře s cílem pomoci identifikovat držitele řidičských průkazů, kteří minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost k řízení již nesplňují, informují o nich Komisi. Komise zpřístupní tyto pokyny ostatním členským státům.

Pokud členské státy vypracují osvětové kampaně s cílem informovat občany o aspektech duševního nebo fyzického zdravotního stavu, které mohou způsobilost k řízení narušit, informují o nich Komisi. Komise zpřístupní tyto informace ostatním členským státům.

Požadavky stanovené členskými státy pro vydání nebo každou další obnovu řidičského průkazu mohou být přísnější než požadavky stanovené v příloze III.

Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/agree_interinstit/2016/512/oj.

V případě krize mohou členské státy prodloužit správní platnost řidičských průkazů, jejichž platnost by jinak skončila, nejvýše o šest měsíců. Prodloužení může být opakováno, pokud krize trvá.

Každé takové prodloužení musí být řádně odůvodněno a neprodleně oznámeno Komisi. Komise tyto informace neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie . Členské státy uznávají platnost řidičských průkazů, jejichž správní platnost byla prodloužena podle tohoto článku.

V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se krize uvedené v odstavci 1, jež zasáhne dva nebo více členských států, může Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty, jimiž prodlouží správní platnost všech nebo některých skupin řidičských průkazů, jež by jinak skončila. Toto prodloužení nesmí přesáhnout šest měsíců a může být opakováno, pokud krize trvá. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 26 odst. 3.

Pokud členský stát není a pravděpodobně nebude postižen obtížemi, které by obnovu řidičských průkazů v důsledku krize zasahující dva nebo více členských států podle odstavce 3 znemožnily, nebo pokud přijal vhodná vnitrostátní opatření ke zmírnění dopadu uvedené krize, může se tento členský stát poté, co o tom informuje Komisi, rozhodnout neuplatnit prodloužení zavedené prováděcím aktem uvedeným v odstavci 3. Komise o tom informuje ostatní členské státy a zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie .

Nařízení Komise (EU) č. 383/2012 ze dne 4. května 2012 , kterým se stanoví technické požadavky týkající se řidičských průkazů, které zahrnují paměťové médium (mikročip) (Úř. věst. L 120, 5.5.2012, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2012/383/oj).

Pokud držitel platného řidičského průkazu vydaného jedním členským státem převede své obvyklé bydliště do jiného členského státu, může požádat členský stát obvyklého bydliště o výměnu svého řidičského průkazu za rovnocenný řidičský průkaz. Členský stát, který je o provedení výměny požádán, zkontroluje, pro kterou skupinu nebo skupiny je řidičský průkaz, o jehož výměnu se žádá, stále platný.

S výhradou zásady teritoriality trestního a policejního práva může členský stát obvyklého bydliště uplatňovat své vnitrostátní předpisy týkající se zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení práva řídit držitele řidičského průkazu vydaného jiným členským státem a v případě potřeby může řidičský průkaz za tímto účelem vyměnit.

Členský stát vyměňující fyzický řidičský průkaz vrátí starý řidičský průkaz orgánům členského státu vydání a uvede důvody výměny.

Členský stát vyměňující mobilní řidičský průkaz informuje orgány členského státu vydání a uvede důvody výměny. Členský stát vydání zajistí, aby předchozí mobilní řidičský průkaz již nemohl být zobrazen prostřednictvím elektronického zařízení používaného držitelem řidičského průkazu k tomuto účelu. Členské státy ke komunikaci využívají sítě řidičských průkazů EU.

Náhradu za fyzické řidičské průkazy, které byly poškozeny, ztraceny nebo odcizeny, a náhradu za fyzické nebo mobilní řidičské průkazy, které byly použity podvodně, je možné získat pouze od příslušných orgánů členského státu, v němž má držitel řidičského průkazu obvyklé bydliště, nebo vydávajícího členského státu v případě použití čl. 20 odst. 3. Tyto orgány vydají náhradní průkaz na základě údajů, které mají k dispozici, nebo případně na základě dokladů poskytnutých příslušnými orgány členského státu vydání původního řidičského průkazu. Pokud byl řidičský průkaz nahrazen jiným členským státem než členským státem vydání a nahrazený řidičský průkaz je stále v držení svého držitele nebo jím může být zobrazen, použijí se postupy stanovené v odstavci 3.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1725/oj).

Během výměny nebo nahrazování řidičského průkazu členský stát provádějící výměnu nebo náhradu zajistí, aby příslušné orgány členských států měly možnost ověřit platnost řidičských práv držitele řidičského průkazu, zejména při silničních kontrolách. Za tímto účelem členský stát neprodleně poskytne nezbytné informace o náhradě nebo výměně řidičského průkazu v síti řidičských průkazů EU, pokud je to vzhledem k délce postupu výměny nebo náhrady nezbytné. V takových případech poskytne členský stát držiteli dotčeného řidičského průkazu doklad o tom, že byla podána žádost o náhradu nebo výměnu jeho řidičského průkazu.

Úř. věst. C 199, 7.6.2023, s. 13 .

Pokud členský stát stanoví pro držitele řidičského průkazu, který získal obvyklé bydliště na jeho území, výměnu řidičského průkazu vydaného třetí zemí, vymění řidičský průkaz v souladu s tímto článkem.

Pokud členský stát vymění řidičský průkaz vydaný třetí zemí, která nebyla předmětem prováděcího aktu přijatého podle odstavce 7 tohoto článku, zaznamená se tato výměna v řidičském průkazu vydaném tímto členským státem použitím příslušného kódu stanoveného v části E přílohy I, stejně jako každá následná obnova nebo náhrada. Pokud držitel tohoto řidičského průkazu následně přemístí své obvyklé bydliště do jiného členského státu, může tento stát rozhodnout nepoužít zásadu vzájemného uznávání stanovenou v čl. 3 odst. 6.

Členské státy použijí pro tyto výměny své vnitrostátní právo v souladu s podmínkami stanovenými v tomto odstavci.

Pokud je řidičský průkaz vydán pro určitou skupinu a určitou třetí zemí, která byla předmětem prováděcího aktu přijatého podle odstavce 7, zaznamená se jeho výměna do řidičského průkazu vydaného dotčeným členským státem použitím příslušného kódu stanoveného v části E přílohy I. V těchto případech členské státy vymění řidičský průkaz v souladu s podmínkami stanovenými v příslušném prováděcím aktu.

Pokud byl řidičský průkaz vydaný členským státem vyměněn za řidičský průkaz třetí země, nevyžadují členské státy splnění žádných dalších podmínek kromě těch, které jsou stanoveny v čl. 10 odst. 3 písm. a), ani nezaznamenávají žádné další informace pro výměnu tohoto řidičského průkazu třetí země, pokud jde o skupiny původního řidičského průkazu.

V situaci uvedené v prvním pododstavci, kdy žadatel žádá o výměnu řidičského průkazu, který je platný i pro skupiny, pro které získal právo řídit ve třetí zemi, se použijí následující pravidla:

a) pokud byl řidičský průkaz vydán pro určitou skupinu a určitou třetí zemí, která byla předmětem prováděcího aktu přijatého podle odstavce 7, použije se odstavec 3;

b) pokud takový prováděcí akt přijatý podle odstavce 7 neexistuje, použije se odstavec 2.

Výměna uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 se provede pouze tehdy, jestliže byl řidičský průkaz vydaný třetí zemí odevzdán příslušným orgánům členského státu, který byl o provedení výměny požádán.

Komise může rozhodnout, že některá třetí země má zaveden rámec silniční dopravy, který zcela nebo částečně zaručuje úroveň bezpečnosti silničního provozu srovnatelnou s úrovní bezpečnosti silničního provozu v Unii, což umožňuje výměnu řidičských průkazů vydaných touto třetí zemí, v případě nezbytnosti po splnění určitých předem stanovených podmínek, v souladu s odstavcem 3.

Pokud Komise učiní rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci, může ve spolupráci s členskými státy posoudit rámec třetí země pro silniční dopravu. Členské státy poskytnou svá stanoviska k rámci silniční dopravy zavedenému v určené třetí zemi ve lhůtě, kterou stanoví Komise. Tato doba musí být nejméně šest měsíců a nesmí být delší než 18 měsíců. Komise provede posouzení, jakmile obdrží stanoviska všech členských států nebo jakmile uplyne lhůta pro zaslání stanovisek, podle toho, co nastane dříve.

Při posuzování rámce silniční dopravy ve třetí zemi Komise zohlední přinejmenším tyto prvky:

a) platné požadavky na řidičské průkazy, například klasifikaci skupin řidičských průkazů, požadavky na minimální věk, požadavky na výcvik a řidičské zkoušky a jejich podmínky a zdravotní požadavky pro vydání řidičského průkazu;

b) zda třetí země vydává mobilní řidičské průkazy, a pokud ano, příslušné technické a strukturální podmínky pro provoz systému;

c) do jaké míry jsou v oběhu padělané řidičské průkazy a jaká opatření jsou přijímána k zabránění padělání řidičských průkazů a související korupci;

d) dobu správní platnosti řidičských průkazů vydaných třetí zemí;

e) dopravní podmínky ve třetí zemi a to, zda jsou srovnatelné s dopravními podmínkami v silniční síti Unie;

f) bezpečnost silničního provozu ve třetí zemi;

g) praxi a právní rámec třetí země při výměně řidičských průkazů vydaných členskými státy.

Komise může po provedení posouzení uvedeného v odstavci 6 a prostřednictvím prováděcího aktu rozhodnout, že určitá třetí země má zaveden rámec silniční dopravy, který zcela nebo částečně zaručuje úroveň bezpečnosti silničního provozu srovnatelnou s úrovní bezpečnosti silničního provozu v Unii tak, že je možné řidičské průkazy vydané touto třetí zemí vyměňovat v souladu s odstavcem 3.

Prováděcí akt uvedený v prvním pododstavci tohoto odstavce zahrnuje alespoň:

a) skupiny řidičských průkazů uvedené v článku 6, u nichž může být výměna provedena v souladu s odstavcem 3 tohoto článku;

b) data vydání řidičských průkazů třetí země, po kterých může být výměna provedena v souladu s odstavcem 3;

c) veškeré obecné podmínky, které je třeba dodržet pro účely ověření pravosti vyměňovaného úředního dokladu;

d) veškeré obecné podmínky, které musí žadatel před výměnou splnit, aby prokázal, že splňuje minimální požadavky na tělesnou a duševní způsobilost stanovené v příloze III.

Pokud řidičský průkaz žadatele neumožňuje, aby žadatel splnil podmínky druhého pododstavce písm. a) nebo b) tohoto odstavce, mohou členské státy rozhodnout o výměně řidičského průkazu v souladu s odstavcem 2. Pokud žadatel není schopen splnit podmínky druhého pododstavce písm. c) nebo d) tohoto odstavce, členské státy výměnu řidičského průkazu odmítnou.

Jakákoli další podmínka stanovená v prováděcím aktu podle prvního pododstavce tohoto odstavce stanoví buď použitelnost vnitrostátních předpisů členského státu v souladu s odstavcem 2, nebo zamítnutí výměny řidičského průkazu, pokud žadatel tyto podmínky nesplňuje.

Prováděcí akt uvedený v tomto odstavci se přijímá přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

Prováděcí akt přijatý podle odstavce 7 stanoví pravidelný přezkum situace v oblasti bezpečnosti silničního provozu v dotčené třetí zemi prováděný Komisí nejméně jednou za čtyři roky. Členské státy mají možnost poskytnout svá stanoviska. V závislosti na závěrech přezkumu Komise tento prováděcí akt zachová, změní či pozastaví v nezbytném rozsahu, nebo jej zruší.

Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a na svých internetových stránkách seznam třetích zemí, na které se vztahuje prováděcí akt přijatý podle odstavce 7, a zveřejní rovněž všechny relevantní změny provedené v souladu s odstavcem 8.

Na podporu integrace řidičů z povolání ze třetích zemí na vnitřním trhu Unie podporuje Komise výměnu osvědčených postupů ve skupině odborníků pro kvalifikaci a odbornou přípravu řidičů některých silničních vozidel, která byla zřízena na základě požadavku stanoveného v čl. 13 odst. 4 směrnice (EU) 2022/2561.

Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14 .

Členský stát odmítne vydat řidičské průkazy žadatelům, jejichž řidičský průkaz byl v jiném členském státě zrušen, odňat, pozastaven nebo omezen.

Členský stát odmítne uznávat platnost každého řidičského průkazu, který jiný členský stát vydal osobě, jejíž právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu byly na území odmítajícího členského státu zrušeny, odňaty, pozastaveny nebo omezeny.

Právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu se pro účely tohoto článku považují za zrušené, odňaté, pozastavené nebo omezené, dokud dotčená osoba nesplní veškeré podmínky uložené členským státem k tomu, aby mohla opětovně získat své právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu nebo aby mohla požádat o nový řidičský průkaz.

Členské státy zajistí, aby veškeré podmínky, které stanoví pro to, aby osoba mohla opětovně získat právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu nebo aby mohla požádat o nový řidičský průkaz, byly přiměřené, nediskriminační vůči držitelům řidičských průkazů vydaných jakýmkoli jiným členským státem a aby samy o sobě nevedly k odmítnutí na dobu neurčitou vydat řidičský průkaz nebo uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státem.

Je-li to odůvodněno chováním nebo tělesnou či duševní způsobilostí určité osoby, mohou jí členské státy zakázat řízení na jejich území na dobu neurčitou, aniž by jí umožnily opětovně získat její právo řídit, řidičský průkaz nebo uznávání platnosti řidičského průkazu nebo požádat o nový řidičský průkaz.

Odchylně od odstavce 1 může členský stát, který této osobě řízení nezakázal, po konzultaci s členským státem uvedeným v prvním pododstavci tohoto odstavce této osobě řidičský průkaz vydat. Členský stát, který této osobě řízení zakázal, však může na svém území a po dobu neurčitou odmítnout uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státem.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/14 ze dne 19. prosince 2024 o schvalování nesilničních mobilních strojů provozovaných na veřejných komunikacích a o dozoru nad trhem s nimi a o změně nařízení (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2025/14, 8.1.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2025/14/oj).

Bez ohledu na čl. 7 odst. 1 písm. b) členské státy v souladu s čl. 10 odst. 1 vydávají řidičské průkazy skupiny B označené kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I žadatelům, kteří dosáhli věku 17 let.

Odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. b) a d) mohou členské státy pro řízení na svém území vydávat řidičské průkazy pro skupiny C1, C1E nebo C v souladu s čl. 10 odst. 1 žadatelům starším 17 let, pokud je žadatel držitelem osvědčení odborné způsobilosti vydaného v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice (EU) 2022/2561 pro skupinu C nebo v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice (EU) 2022/2561 pro skupiny C1 a C1E, přičemž tyto řidičské průkazy jsou označeny kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I.

Řidičské průkazy vydané v souladu s prvním pododstavcem jsou vzájemně uznávány členskými státy, které takové řidičské průkazy vydávají.

Držitelé řidičského průkazu označeného kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I mladší 18 let mohou řídit pouze v doprovodu osoby na předním sedadle spolujezdce, která je jim schopna při řízení poskytovat pokyny. Doprovázející osoba musí dodržovat pravidla pro řízení pod vlivem alkoholu nebo drog. Doprovázející osoba:

a) musí být starší než 24 let;

b) musí být držitelem řidičského průkazu příslušné skupiny vydaného v Unii před více než pěti lety;

c) nesmí být během posledních pěti let v členském státě vydání řidičského průkazu uvedeného v písmenu b) ve výkonu zákazu řízení.

Jiný členský stát, než je členský stát vydání uvedený v písmenu c), může v návaznosti na přestupek spáchaný na jeho území, který by mohl naznačovat nezpůsobilost dané osoby jednat jako doprovázející osoba podle tohoto článku, zajistit vymáhání zákazu řízení na svém území.

Členské státy mohou požadovat identifikaci doprovázejících osob uvedených v odstavci 3 s cílem zajistit dodržování tohoto článku. Členské státy mohou omezit počet možných doprovázejících osob ve vztahu k určitému doprovázenému řidiči. Členské státy mohou na svém území uplatňovat dodatečné podmínky, které musí osoba doprovázející držitele řidičského průkazu, který vydaly, splnit. Tyto podmínky musí být přiměřené a vhodné, pokud jde o dosažení cílů systému řízení s doprovodem. Členské státy o těchto dodatečných podmínkách uvědomí Komisi. Komise informace o těchto dodatečných podmínkách zveřejní.

V případě osoby doprovázející držitele řidičského průkazu skupiny C, C1E nebo C1 mohou požadavky uvedené v prvním pododstavci zahrnovat zejména požadavek, aby doprovázející osoba:

a) měla příslušnou kvalifikaci a absolvovala výcvik poskytovaný v souladu se směrnicí (EU) 2022/2561 nebo

b) v rámci svého pravidelného výcvikového kurzu souvisejícího s osvědčením odborné způsobilosti absolvovala specializovaný výcvikový kurz v délce nejméně sedmi hodin, která může být prodloužena na 14 hodin, s cílem získat nezbytné odborné a pedagogické dovednosti.

Systém řízení s doprovodem neomezuje jakoukoli stávající možnost, kterou členské státy mají, aby snížily minimální věk pro žadatele o řidičské průkazy skupiny B, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 2, nebo aby na vnitrostátní úrovni uplatňovaly související podmínky.

Členské státy mohou uplatňovat dodatečné podmínky pro vydání řidičského průkazu označeného kódem Unie 98.02 stanoveným v části E přílohy I žadatelům, kteří nedosáhli věku 18 let. Uvědomí o nich Komisi. Komise tyto informace zveřejní.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (Úř. věst. L 60, 2.3.2013, s. 52 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2013/168/oj).

Držitel řidičského průkazu vydaného po složení řidičské zkoušky požadované podle čl. 10 odst. 1 písm. a) se považuje za začínajícího řidiče a podléhá zkušební době. Délku zkušební doby stanoví členský stát vydávající řidičský průkaz a tato doba nesmí být kratší než dva roky.

Pokud začínající řidič již má platný řidičský průkaz pro jinou skupinu vozidel, zahrnuje zkušební doba v zásadě pouze časový úsek, který zůstává ze zkušební doby pro stávající řidičský průkaz. V případě začínajících řidičů, kteří mají pouze řidičský průkaz skupiny AM, však získáním průkazu pro novou skupinu v každém případě započíná nová zkušební doba. Členské státy mohou u řidičských průkazů skupin jiných než AM, které vydávají, požadovat dodatečnou nebo doplňkovou zkušební dobu, zejména za účelem zohlednění různých rizik a požadovaných dovedností spojených s novou skupinou řidičských průkazů.

Členské státy stanoví pro řízení pod vlivem alkoholu pro začínající řidiče pravidla nebo sankce nebo obojí, které jsou přísnější než pravidla nebo sankce pro řidiče, kteří nejsou začínajícími řidiči, a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Pokud se členské státy rozhodnou stanovit sankce, musí být tyto sankce účinné, přiměřené, odrazující a nediskriminační.

Kromě toho členské státy přijmou opatření s cílem snížit míru:

a) řízení pod vlivem drog mezi začínajícími řidiči;

b) nedodržování právních a správních předpisů provádějících ve vnitrostátním právu směrnici Rady 91/671/EHSSměrnice Rady 91/671/EHS ze dne 16. prosince 1991 o povinném používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech (Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 26 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1991/671/oj). , které se týkají povinného používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech.

Žádné ustanovení tohoto článku nebrání členským státům, aby do svých vnitrostátních právních předpisů zavedly ustanovení o nulové toleranci zakazující všem řidičům konzumaci alkoholu nebo drog před jízdou. Pokud členské státy tato ustanovení o nulové toleranci do svých vnitrostátních právních předpisů zavedou, přijmou veškerá opatření nezbytná k uvedení těchto právních předpisů do souladu s opatřeními přijatými podle odstavce 2.

Členské státy mohou za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu stanovit další pravidla, která se na jejich území vztahují na začínající řidiče. Uvědomí o nich Komisi.

Pokud se příslušný orgán členského státu obvyklého bydliště rozhodne prodloužit zkušební dobu řidiče z důvodu jakéhokoliv jeho protiprávního jednání, zajistí, aby byla nová zkušební doba zaznamenána v řidičském průkazu.

Členské státy označí řidičské průkazy vydané ve zkušební době příslušným kódem Unie stanoveným v části E přílohy I.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2014/910/oj).

Zkušební komisaři musí splňovat minimální standardy stanovené v příloze IV.

Na zkušební komisaře, kteří v této funkci pracovali již před 19. lednem 2013 , se vztahují pouze požadavky týkající se opatření v oblasti zabezpečování kvality a pravidelných školení, které jsou stanoveny v uvedené příloze.

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 25, kterými se mění příloha IV, je-li to nezbytné s ohledem na technický, provozní nebo vědecký vývoj.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 51 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/45/oj).

Obvyklým bydlištěm se rozumí místo, kde určitá osoba obvykle pobývá, tj. kde pobývá nejméně 185 dní za posledních 365 dní, z důvodů osobních a profesních vazeb nebo, v případě osob bez profesních vazeb, z důvodu osobních vazeb prokazujících úzké vztahy mezi touto osobou a místem, kde tato osoba bydlí.

Za obvyklé bydliště osoby, jejíž profesní vazby jsou jinde než její osobní vazby, a která tedy střídavě pobývá na různých místech ve dvou nebo více členských státech, se však považuje místo jejích osobních vazeb, pokud se tam tato osoba pravidelně vrací. Daná osoba není povinna tuto podmínku splnit, pokud pobývá v některém členském státě, aby zde vykonávala časově omezený úkol. Docházka na vysokou školu nebo do školy nepředstavuje změnu obvyklého bydliště.

Pro účely čl. 10 odst. 3 písm. b) a čl. 13 odst. 4 se za obvyklé bydliště zaměstnanců diplomatických služeb Unie, tj. úředníků příslušných útvarů generálního sekretariátu Rady a Komise, jakož i zaměstnanců vyslaných z diplomatických služeb členských států a všech ostatních zaměstnanců nebo smluvních partnerů pracujících pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie v oblasti vnějšího zastoupení, kteří za účelem plnění svých smluvních povinností pobývali nejméně 181 dní za posledních 365 dní mimo Unii, nebo zaměstnanců diplomatických služeb členských států nebo jejich rodinných příslušníků, kteří jsou součástí jejich domácnosti, pověřených ve třetích zemích, považuje území členského státu nebo členských států vydání řidičských průkazů, které se obnovují nebo nahrazují.

Pokud ve výjimečných případech držitel řidičského průkazu nemůže prokázat, že má v daném členském státě obvyklé bydliště podle odstavce 1, může si nechat svůj řidičský průkaz obnovit nebo nahradit v členském státě vydání.

Odchylně od čl. 10 odst. 1 písm. e) a pro zvláštní účely prvního vydání řidičského průkazu skupiny B může žadateli, jehož členský stát obvyklého bydliště je jiný než členský stát jeho občanství, vydat řidičský průkaz tento členský stát, pokud v členském státě obvyklého bydliště není možné složit buď teoretickou, nebo praktickou zkoušku, nebo obě tyto zkoušky, v úředním jazyce členského státu občanství žadatele, který je rovněž úředním jazykem Unie, nebo s tlumočníkem.

V souladu s nařízením (EU) 2018/1724 poskytnou členské státy a Komise uživatelům přístup k informacím o jazycích, pro které je v každém členském státě poskytován překlad nebo tlumočení teoretických a praktických zkoušek.

Směrnice Rady 91/671/EHS ze dne 16. prosince 1991 o povinném používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech (Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 26 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1991/671/oj).

Členské státy použijí rovnocennost stanovenou rozhodnutím Komise (EU) 2016/1945Rozhodnutí Komise (EU) 2016/1945 ze dne 14. října 2016 o rovnocennosti skupin řidičských průkazů (Úř. věst. L 302, 9.11.2016, s. 62 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2016/1945/oj). mezi oprávněními udělenými před 19. lednem 2013 a skupinami stanovenými v článku 6 této směrnice.

Žádné řidičské oprávnění udělené před 19. lednem 2013 nebude na základě této směrnice odebráno ani jakýmkoliv způsobem podmíněno.

Rozhodnutí Komise (EU) 2016/1945 ze dne 14. října 2016 o rovnocennosti skupin řidičských průkazů (Úř. věst. L 302, 9.11.2016, s. 62 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2016/1945/oj).

Členské státy si jsou při provádění této směrnice vzájemně nápomocny. Vyměňují si informace o řidičských průkazech, které vydaly, vyměnily, nahradily, obnovily, omezily, pozastavily, odňaly nebo zrušily, a o zákazech řízení, které uložily nebo případně plánují uložit, a vzájemně spolu konzultují, pokud existuje důvodné podezření, že žadateli o řidičský průkaz byl v jiném členském státě uložen zákaz řízení. K této výměně informací využívají sítě řidičských průkazů EU.

Členské státy mohou rovněž využívat sítě řidičských průkazů EU k výměně informací za těmito účely:

a) umožnit svým orgánům ověřit platnost a pravost řidičského průkazu, zejména při silničních kontrolách, během vyšetřování nebo v rámci opatření proti padělání;

b) usnadnit vyšetřování v souladu se směrnicí (EU) 2015/413;

c) prosazovat směrnici (EU) 2022/2561 a ověřovat platnost a pravost řidičského průkazu při prosazování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2006/561/oj). nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2014/165/oj). .

Přístup do sítě řidičských průkazů EU musí být zabezpečený. Síť řidičských průkazů EU umožňuje synchronní, tj. v reálném čase, i asynchronní výměnu informací a odesílání a přijímání zabezpečených zpráv, oznámení a příloh.

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily aktuálnost informací vyměňovaných prostřednictvím sítě řidičských průkazů EU.

Členské státy povolí přístup do sítě řidičských průkazů EU pouze orgánům příslušným pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2.

Členské státy si rovněž vzájemně pomáhají při zavádění mobilního řidičského průkazu, zejména s cílem zajistit bezproblémovou interoperabilitu mezi aplikacemi a ověřovacími funkcemi uvedenými v části C přílohy I.

Komise přijme do 6. června 2026 prováděcí akty, kterými stanoví společný soubor pravidel upravujících provoz sítě řidičských průkazů EU, včetně podrobných provozních a technických požadavků a požadavků na rozhraní. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

Členské státy mohou při prosazování jakéhokoli částečného zrušení, odnětí, pozastavení nebo omezení práva řídit, řidičského průkazu nebo uznávání platnosti řidičského průkazu spolupracovat, obzvláště pokud jsou příslušná opatření omezena na určité skupiny řidičských průkazů nebo na území některých členských států, a to zejména prostřednictvím údajů v řidičských průkazech, které vydaly.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2006/561/oj).

Členské státy každoročně informují Komisi o počtu řidičských průkazů, které vydaly, obnovily, nahradily, odňaly a vyměnily, pro každou skupinu řidičských průkazů. Údaje se poskytují zvlášť pro mobilní řidičské průkazy a fyzické řidičské průkazy.

Do 26. listopadu 2029 a poté každých pět let poskytnou členské státy Komisi za účelem usnadnění přípravy zprávy Komise uvedené v článku 24 statistické údaje o dopravních nehodách, při nichž došlo ke zranění či usmrcení osob a do nichž byli zapojeni řidiči z povolání, zejména řidiči ve věku 17 let účastnící se v systému řízení s doprovodem uvedeného v čl. 17 odst. 2.

Členské státy mohou s Komisí pravidelně sdílet údaje o vnitrostátních právních předpisech týkajících se zacházení s nesilničními mobilními stroji a souvisejících aspektů bezpečnosti silničního provozu a mohou poskytovat informace, pokud jsou zjištěny problémy týkající se volného pohybu pracovníků.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 1 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2014/165/oj).

Do 26. listopadu 2030 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice. V rámci této zprávy Komise posoudí:

a) dopad této směrnice na bezpečnost silničního provozu, a zejména:i) zda existuje nějaký dopad vyplývající z udělení rovnocennosti podle čl. 9 odst. 2 písm. j) a k);ii) zda existuje nějaký dopad vyplývající z udělení rovnocennosti podle čl. 9 odst. 4;

i) zda existuje nějaký dopad vyplývající z udělení rovnocennosti podle čl. 9 odst. 2 písm. j) a k);

ii) zda existuje nějaký dopad vyplývající z udělení rovnocennosti podle čl. 9 odst. 4;

b) dopady provádění systému řízení s doprovodem pro profesní skupiny řidičských průkazů na bezpečnost silničního provozu a na nedostatek řidičů, a to na základě zpráv obdržených od členských států v souladu s čl. 23 odst. 2.

K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh.

V rámci zprávy uvedené v odstavci 1 Komise posoudí nový technologický vývoj u vozidel na alternativní paliva, který má vliv na hmotnost těchto vozidel. Za tímto účelem využije informace shromážděné v souladu s článkem 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019 , kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 13 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/631/oj). , kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla. Na podporu svého posouzení si může Komise od výrobců vozidel vyžádat dodatečné informace o možném dopadu tohoto nového technologického vývoje na hmotnost vozidel.

Výrobci vozidel jsou povinni poskytnout údaje uvedené v prvním pododstavci v přiměřené lhůtě a v souladu s platnými právem Unie.

Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2 tohoto článku, Komise do 26. listopadu 2026 nebo bezprostředně po přijetí prvního z prováděcích aktů uvedených v čl. 5 odst. 7, podle toho, co nastane dříve, posoudí, zda je proveditelné posunout datum uvedené v čl. 3 odst. 4 na dřívější termín, a předloží zprávu o svých zjištěních. Členské státy mohou Komisi poskytnout informace, které považují pro účely tohoto posouzení za relevantní, a Komise tyto informace zohlední.

K této zprávě se v případě potřeby připojí legislativní návrh.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019 , kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 13 , ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/631/oj).

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 4 odst. 8, čl. 5 odst. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 6 a čl. 19 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 25. listopadu 2025 . Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitku proti takovému prodloužení nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 8, čl. 5 odst. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 6 a čl. 19 odst. 2 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku dnem následujícím po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm uveden. Nedotýká se platnosti žádných již platných aktů v přenesené pravomoci.

Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 8, čl. 5 odst. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 6 nebo čl. 19 odst. 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Směrnice Rady 97/26/ES ze dne 2. června 1997 , kterou se mění směrnice 91/439/EHS o řidičských průkazech (Úř. věst. L 150, 7.6.1997, s. 41 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1997/26/oj).

Komisi je nápomocen Výbor pro řidičské průkazy, zřízený směrnicí Rady 97/26/ESSměrnice Rady 97/26/ES ze dne 2. června 1997 , kterou se mění směrnice 91/439/EHS o řidičských průkazech (Úř. věst. L 150, 7.6.1997, s. 41 , ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1997/26/oj). (dále jen výbor). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205 ze dne 22. října 2025 o řidičských průkazech, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES a nařízení Komise (EU) č. 383/2012 (Úř. věst. L, 2025/2205, 5.11.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2025/2205/oj).;

Článek 5 se mění takto:

a) v odstavci 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:c) od věku 17 let vozidlo vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupiny C1, C1E nebo C, pokud jsou držiteli osvědčení podle čl. 6 odst. 1 pro skupinu C nebo podle čl. 6 odst. 2 pro skupiny C1 a C1E a pouze za podmínek stanovených v čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205 ze dne 22. října 2025 o řidičských průkazech, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES a nařízení Komise (EU) č. 383/2012 (Úř. věst. L, 2025/2205, 5.11.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2025/2205/oj).; .

c) od věku 17 let vozidlo vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupiny C1, C1E nebo C, pokud jsou držiteli osvědčení podle čl. 6 odst. 1 pro skupinu C nebo podle čl. 6 odst. 2 pro skupiny C1 a C1E a pouze za podmínek stanovených v čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205 ze dne 22. října 2025 o řidičských průkazech, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES a nařízení Komise (EU) č. 383/2012 (Úř. věst. L, 2025/2205, 5.11.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2025/2205/oj).; .

b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:3.Řidiči vozidel určených pro osobní dopravu mohou po dosažení věku 21 let řídit vozidlo vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D a D + E nebo vozidlo vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D1 a D1 + E, pokud jsou držiteli osvědčení podle čl. 6 odst. 1 nebo 2. Za účelem zajištění bezpečného řízení mohou členské státy zavést monitorovací systém pro řidiče mladší 23 let, kteří jsou držiteli osvědčení podle čl. 6 odst. 2. Pokud členské státy vyžadují, aby se tito řidiči před dosažením věku 23 let účastnili kurzů pravidelného školení ohledně témat týkajících se bezpečnosti silničního provozu za účelem upevnění a potvrzení jejich způsobilosti v souvislosti s těmito tématy, započítává se tato účast do plnění požadavku, aby bylo každých pět let absolvováno 35 hodin kurzů pravidelného školení. Každý členský stát může oprávnit řidiče vozidel, kteří dosáhli věku 18 let, aby na jeho území řídili vozidla vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D1 a D1 + E, pokud je řidič držitelem osvědčení podle čl. 6 odst. 1. Každý členský stát může oprávnit řidiče vozidel, kteří dosáhli věku 20 let, aby na jeho území řídili vozidla vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D a D+E, pokud je řidič držitelem osvědčení podle čl. 6 odst. 1. Pro účely řízení těchto vozidel bez cestujících nebo pro přepravu cestujících v linkové dopravě, pokud délka dané trasy nepřesahuje 50 kilometrů, může být tento věk snížen na 18 let.

Řidiči vozidel určených pro osobní dopravu mohou po dosažení věku 21 let řídit vozidlo vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D a D + E nebo vozidlo vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D1 a D1 + E, pokud jsou držiteli osvědčení podle čl. 6 odst. 1 nebo 2. Za účelem zajištění bezpečného řízení mohou členské státy zavést monitorovací systém pro řidiče mladší 23 let, kteří jsou držiteli osvědčení podle čl. 6 odst. 2. Pokud členské státy vyžadují, aby se tito řidiči před dosažením věku 23 let účastnili kurzů pravidelného školení ohledně témat týkajících se bezpečnosti silničního provozu za účelem upevnění a potvrzení jejich způsobilosti v souvislosti s těmito tématy, započítává se tato účast do plnění požadavku, aby bylo každých pět let absolvováno 35 hodin kurzů pravidelného školení.

Každý členský stát může oprávnit řidiče vozidel, kteří dosáhli věku 18 let, aby na jeho území řídili vozidla vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D1 a D1 + E, pokud je řidič držitelem osvědčení podle čl. 6 odst. 1.

Každý členský stát může oprávnit řidiče vozidel, kteří dosáhli věku 20 let, aby na jeho území řídili vozidla vyžadující řidičský průkaz s oprávněním skupin D a D+E, pokud je řidič držitelem osvědčení podle čl. 6 odst. 1. Pro účely řízení těchto vozidel bez cestujících nebo pro přepravu cestujících v linkové dopravě, pokud délka dané trasy nepřesahuje 50 kilometrů, může být tento věk snížen na 18 let.

Příloha II se mění takto:

a) ve druhém sloupci v řádku Přestěhování se doplňuje následující kolonka: Získání a obnova řidičského průkazu;

b) ve třetím sloupci v řádku Přestěhování se doplňuje následující kolonka: Vydání, výměna a náhrada řidičských průkazů Unie.

Aniž je dotčen odstavec 2, členské státy do 26. listopadu 2028 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Aniž je dotčen odstavec 2, použijí tyto předpisy ode dne 26. listopadu 2029 .

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo takový odkaz musí být učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Členské státy do 26. listopadu 2027 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 9 odst. 2 písm. j) a k). Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Použijí tyto předpisy ode dne 26. listopadu 2027 .

Členské státy do 26. listopadu 2028 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 17. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Použijí tyto předpisy ode dne 26. listopadu 2028 .

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Směrnice 2006/126/ES se zrušuje s účinkem ode dne 26. listopadu 2029 , s výjimkou svého čl. 6 odst. 4 písm. c), který se zrušuje s účinkem ode dne 26. listopadu 2027 .

Odkazy na směrnici 2006/126/ES se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VII této směrnice.

Nařízení (EU) č. 383/2012 se zrušuje s účinkem ode dne 26. listopadu 2029 .

Odkazy na nařízení (EU) č. 383/2012 se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VII této směrnice.

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Tato směrnice je určena členským státům.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: