KSBR 15 Co 268/2025-981

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_005⟫ c) Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce C ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa žalobce C ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni Jméno žalobce D, advokátem ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalované: Anonymizováno – Jméno žalované, IČO IČO žalované ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_012⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_014⟫ o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 7. 2025, č. j. 43 C 134/2022-869,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a II. o věci samé potvrzuje.

II. Ve výrocích III., IV a V. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení a) žalobci částku Anonymizováno Kč, b) žalobkyni částku Anonymizováno Kč a c) žalobkyni částku Anonymizováno Kč, všem do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta právnická osoba.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení a) žalobci částku Anonymizováno Kč, b) žalobkyni částku Anonymizováno Kč a c) žalobkyni částku Anonymizováno Kč, všem do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta právnická osoba.

1. Soud I. stupně rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. Anonymizováno odděleného na základě geometrického plánu č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno odděleného na základě geometrického plánu č. Anonymizováno, pozemků parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, všech v katastrálním území adresa, pozemku parc. č. Anonymizováno katastrálním území adresa odděleného na základě geometrického plánu č. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa k uspokojení restitučního nároku žalobců na vydání náhradních pozemků založeného rozhodnutími Anonymizováno z datum, č. j. Anonymizováno z datum, č. j. Anonymizováno z datum, č. j. datum z datum, rozhodnutími Anonymizováno adresa, č. j. právnická osoba (výrok I.), za nedílnou součást svého rozsudku prohlásil geometrické plány č. právnická osoba (výrok II.) a zavázal žalovanou povinností zaplatit na náhradě nákladů řízení a) žalobci částku Anonymizováno Kč, b) žalobkyni částku Anonymizováno Kč a c) žalobkyni částku Anonymizováno Kč, všem do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky III., IV. a V.).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná a navrhla (odkazem na své předchozí návrhy) jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

4. Žalobci se v řízení o věci samé domáhají nahrazení projevu vůle žalovaného se smlouvou o převodu pozemků v kat. územích adresa k uspokojení restitučního nároku na převod náhradních pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. (dále „zákon o půdě“), který jim byl přiznán výše uvedenými rozhodnutími. Žalobci v důsledku liknavého postupu žalované, resp. jejího předchůdce právnická osoba, dosud nemají svůj restituční nárok uspokojen v částce Anonymizováno Kč (všichni žalobci v součtu) a domáhají se jeho uspokojení bezúplatným převodem vybraných pozemků od žalované, k němuž jsou podle jejich názoru splněny podmínky. V průběhu řízení vzali žalobci žalobu na vydání některých původně požadovaných pozemků a částí pozemků zpět a v konečné fázi řízení se domáhali převodu pozemků parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa vymezených výše uvedenými geometrickými plány, pozemků parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa, pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa a pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa vymezeného také výše uvedeným geometrickým plánem. Soud I. stupně v rozsudku zhodnotil nárok žalobců jako důvodný, neboť jeho základ vyplývající z výše uvedených rozhodnutí je mezi účastníky nesporný a vypořádal se s námitkami žalované proti postupu žalobců výběrem konkrétních pozemků, tj. mimo veřejné nabídky, s námitkou promlčení, že žalobci přijali nejpozději v roce Anonymizováno finanční náhradu za odňaté pozemky, a s námitkou překážek převoditelnosti některých pozemků v katastrálním území adresa, o jejichž vydání požádala také obec adresa.

5. Závěr, proti němuž žalovaná brojí, že přístup státu k uspokojení restitučních nároků žalobců byl nedostatečný a liknavý, odůvodnil soud I. stupně tím, že v době projednávání a rozhodnutí věci uplynulo již více než Anonymizováno let od bezprávního odnětí majetku předkům žalobců a více než Anonymizováno let od obnovení demokratického zřízení, to vše při vědomí smyslu a úkolu restitučního zákonodárství, totiž účinně a aktivně napravit křivdy spáchané dřívějším totalitním zřízením. Dále učinil závěr, že protiprávně odňaté pozemky předchůdcům žalobců v projednávané věci je důvodné posoudit jako pozemky stavební, což žalovaná zpochybňovala jen několika málo zmínkami v obecné rovině, aniž prezentovala skutkově či právně relevantní argumentaci konkrétních pozemků se týkajících. Proto vyšel soud I. stupně z ocenění těchto pozemků zakládajících restituční nárok žalobců na základě znaleckého posudku právnická osoba. z datum na částku Anonymizováno Kč, která byla ponížena o částečná plnění žalobcům na částku Anonymizováno Kč. Tento svůj závěr posoudil soud I. stupně jako dostatečný i bez ústního výslechu znalce navrhovaného žalovanou, která neuvedla konkrétní důvody zpochybňující konkrétní znalecká zjištění v návaznosti na svou další skutkovou a právní argumentaci. Ohledně ocenění pozemků, jejíž vydání se žalobci domáhají, vyšel soud I. stupně ze znaleckých posudků tituly před jménem jméno FO z datum, tituly před jménem jméno FO z datum, tituly před jménem jméno FO z datum a z datum a tituly před jménem jméno FO z datum, z nichž vyplývá výsledná cena pozemků, resp. jejich částí k vydání oddělených geometrickými plány, na částku Anonymizováno Kč. Z toho jednoznačně vyplývá, že výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců převyšuje více než Anonymizováno hodnotu náhradních pozemků nárokovaných v tomto řízení.

6. Ohledně překážek převoditelnosti některých žalobci nárokovaných pozemků učinil soud I. stupně závěr, že žalobci po zjištění návaznosti původně požadovaných pozemků na sousední pozemky, jejich využití a poměry v daném místě nechali sami zpracovat geometrické plány k oddělení částí pozemků parc. č. adresa v kat. území adresa, čímž na zjištění vyšlá najevo v průběhu řízení reagovali a v odpovídající části vzali žalobu zpět, resp. ji změnili, proto nebylo nutné převoditelnost pozemků přezkoumávat a provádět k tomu navržené důkazy. Ohledně pozemků v kat. úz. adresa vyšel soud I. stupně především z důkazu provedeného svědeckým výslechem starostky obce adresa tituly před jménem jméno FO, že u pozemků parc. č. Anonymizováno se jedná toliko o potenciální občanskou vybavenost, u pozemku parc. č. Anonymizováno připadá v úvahu budoucí využití jen obecně, aniž bylo zřejmé, zda jde o využití pro veřejně prospěšné účely či o prodej soukromým vlastníkům, a u pozemku par. č. Anonymizováno překážka převoditelnosti v minulosti daná již odpadla. U těchto pozemků učinil soud I. stupně závěr, že se jedná o pozemky reálně využitelné, tudíž jejich nabytím nevznikne žalobcům jen „holé vlastnictví“, že by pozemky byly již fakticky využity k jiným účelům bez možnosti změny. Ohledně pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. úz. adresa, ohledně něhož starostka obce adresa ve své svědecké výpovědi prezentovala intenzivní zájem obce, že jde o prvek veřejné zeleně, přiléhá k autobusové zastávce na sousedním pozemku parc. č. Anonymizováno, přichází v úvahu jeho využití jako „určitý veřejný park“ pro lavičky či posezení a je na něm zbudována terénní úprava formu poldru k zachycení dešťové vody, učinil soud I. stupně nakonec závěr, že ani u něj není dána překážka převoditelnosti. Z předložené dokumentace a zobrazení polohy tohoto pozemku je podle soudu I. stupně zřejmé, že se jedná o pozemek vzdálený od autobusové zastávky, jeho vydání žalobcům nebrání vybudování veřejného parku v blízkosti zastávky ani zbudovaná terénní úprava poldrem, neboť žalobci jako nabyvatelé pozemku vstoupí do práv a povinností respektovat toto veřejně prospěšné opatření v územním plánu obce. K tomu učinil soud I. stupně závěr, že o vydání tohoto pozemku společně s dalšími pozemky žádala obec adresa ve třech vlnách v roce Anonymizováno a opakovaně v roce Anonymizováno (tedy po podání zdejší žaloby), aniž by za uvedenou dobu posledních Anonymizováno let byl prokázán jakýkoli pokrok či úkony směřující k převodu pozemku za účelem (tvrzené) realizace veřejně prospěšného účelu.

7. K námitce promlčení uplatněného nároku žalobců vznesené žalovanou učinil soud I. stupně závěr, že není důvodná, neboť žalobci sice přijali dílčí plnění formou finanční náhrady za odňaté pozemky dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, avšak z jednání stran bylo zjevné, že se nejedná o úplnou komplexní náhradu restitučního nároku, nýbrž toliko o náhradu dílčí. Soud I. stupně s posouzením této otázky odkázal na nález Ústavního soudu z 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, dle něhož žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. Právní postavení oprávněných osob žádající o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě a oprávněných osob žádajících o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě musí být podle nálezu Ústavního soudu rovné, neboť ani osoby žádající o náhradní pozemky, ani osoby žádající o finanční kompenzaci neměly v době uplatnění restitučního nároku jistotu, jakým způsobem se bude na jimi zvolené náhrady v budoucnu pohlížet, proto nelze jednu skupinu osob preferovat tím, že nezvolí ten „správný“ způsob náhrady, neboť znakem právního státu je zajistit osobám ve stejném postavení shodnou právní ochranu. Proto dospěl soud I. stupně k závěru, že pokud postupem dle § 16 odst. 1 zákona o půdě bylo a) žalobci vyplaceno Anonymizováno, b) žalobkyni b) Anonymizováno Kč a c) žalobkyni Anonymizováno Kč, v celkovém součtu částka Anonymizováno Kč, jde proti hodnotě restitučního nároku Anonymizováno Kč o jeho pouhé ponížení na aktuální výši Anonymizováno Kč, což stále představuje více než 24násobek vyplacených náhrad a nemůže to tedy být považováno za úplnou, komplexní náhradu restitučního nároku. Pokud dle § 611 občanského zákoníku promlčení podléhají toliko majetková práva, a naopak vlastnické právo se podle § 614 občanského zákoníku nepromlčuje, nelze z akceptace dílčí finanční náhrady dovozovat vzdání se restitučního nároku jako celku, neboť tím by soud zbavil oprávněné osoby práva na jakékoliv další uspokojení restitučních nároků v plném rozsahu v důsledku bezprávného přístupu dřívějšího totalitnímu režimu, čímž by bezpráví v minulosti na těchto osobách spáchané završil.

8. Žalovaná proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání namítla, že soud I. stupně neučinil spolehlivý závěr o tom, zda a jaké finanční částky byly žalobcům jako finanční kompenzace za odňaté pozemky vyplaceny, neboť výplatu těchto částek žalobcům v rozsudku jen konstatuje, dále namítla, že v době, kdy mělo dojít k liknavosti státu (žalované a jejího předchůdce právnická osoba) byl mezi stranami založen pokojný stav a byla důvodná domněnka, že obě strany měly nárok za vypořádaný. S tím dle žalované souvisí zásada právní jistoty, k jejímuž ukotvení v právním řádu slouží institut promlčení, který se ani oblasti restitucí nevyhýbá. Poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2716/11, podle něhož se v občanskoprávním řízení plně uplatňuje zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv a i v restitučních věcech je nutné respektovat lhůty pro uplatnění restitučních nároků a vymáhání finančních náhrad za nevydané nemovitosti fixně stanovené speciálními restitučními zákony i obecnými předpisy. Střežení si svých práv je výrazem osobní svobody jednotlivců a jejich odpovědnosti za svoje jednání, přičemž žalovaná nikdy svobodnou vůli žalobců neovlivňovala, což žalobci ani netvrdí. Proto soud I. stupně podle žalované posoudil otázku liknavosti zcela formálně a nevypořádal se s touto argumentací, k čemuž poukazuje i na to, že v průběhu řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, které by žalobcům bránily v době jednání o vyplacení náhrady ohradit se proti její výši a případně podat žalobu v obecné tříleté promlčecí lhůtě. Poté, co žalovaná žalobcům na jejich výslovnou žádost peněžitou náhradu vyplatila, panoval mezi stranami sporu dlouhodobý a pokojný stav, jinými slovy dlouhodobá shoda na způsobu a výši vypořádání. K námitce promlčení pak žalovaná uvedla, že nenamítla promlčení restitučního nároku, jak mylně uvádí soud, ale její námitka se vztahovala k „právu na přecenění restitučního nároku“ v případě, kdy nárok byl k výslovné žádosti žalobců vypořádán způsobem, který si sami vybrali, tedy zaplacením peněžité náhrady ve výši, kterou obě strany dlouhodobě akceptovaly. Pokud předchůdce žalované právnická osoba vyplatil finančně celý v té době evidovaný zůstatek restitučního nároku a nebylo lze z jeho chování usuzovat na ochotu poskytnout na jeho vykrytí další peněžitou náhradu, žalobcům nic nebránilo uplatnit u soudu v obecné tříleté promlčecí lhůtě její doplacení. Soud I. stupně se nevypořádal s tím, že postup státu v době, v níž jej shledal za liknavým (tedy nedostatečně horlivým) byl v letech Anonymizováno aprobován Ústavním soudem a opačný postoj zaujal Ústavní soud až na základě rozhodnutí z datum, což nemohla žalovaná (její předchůdce) ani předjímat. Proto nemohl být postup žalované (a jejího předchůdce) založený na marném uplynutí lhůt liknavý.

9. Žalovaná dále v odvolání namítá, že trvá na výhradách proti písemnému znaleckému posudku na ocenění odňatých pozemků, čímž se měl soud I. stupně zabýval, a na důkazním návrhům výslechem znalce k vysvětlení výhrad žalované, co do určitosti a správnosti znaleckého posudku. K otázce převoditelnosti pozemků setrvala na výhradě ohledně pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa, který je prokazatelně součástí veřejného prostranství a veřejné zeleně obce adresa a je předmětem obecného užívání. Obec se o pozemek stará, včetně toho, že je na pozemku již zbudován poldr, což potvrdila starostka obce adresa ve své svědecké výpovědi. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 585/14, II. ÚS 536/14 a III. ÚS 1961/15, v nichž Ústavní soud za použití argumentace per analogiam dovodil nemožnost vydání pozemku sloužící jako veřejná zeleň. Dále žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3124/2018, podle něhož pozemek, jenž je veřejným prostranstvím, není pozemkem vhodným k vydání oprávněné osobě podle zákona o půdě.

10. Žalobci v obsáhlém vyjádření k odvolání žalované zopakovali svou argumentaci ve prospěch jimi uplatněného nároku, jíž popírají důvodnost odvolacích námitek žalované, které byly uplatněny již v před soudem I. stupně a s níž se soud I. stupně v napadeném rozsudku vypořádal způsobem dle žalobců správným a úplným. S argumentací soudu I. stupně, jíž se vypořádal s námitkami žalované, se žalobci zcela ztotožňují a rozvádějí tuto argumentaci skutkově i právně ještě podrobněji než soud I. stupně v napadeném rozsudku. Ve vztahu k námitce promlčení žalobci výslovně uvedli, že samotný „požadavek na přecenění hodnoty pozemku“ za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Poukázali na to, že Nejvyšší soud konstatoval opakovaně, že promlčecí lhůta může započnout běžet nejdříve poté, co žalovaný sdělí oprávněným osobám, že nehodlá jejich nárok uspokojit v plné výši, k čemuž došlo až na výzvu žalobců ke správnému ocenění nevydaných pozemků. Žalobci navíc mají za to, že samotné uplatnění námitky promlčení je v případě žalované v rozporu s dobrými mravy, což je soud povinen zkoumat i bez toho, že by oprávněná osoba tento rozpor namítala.

11. Odvolací námitky žalované ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně o věci samé důvodné nejsou a výše uvedené závěry soudu I. stupně jsou zcela správné. Odvolací soud odkazuje s odůvodněním jejich správnosti pro stručnost na zcela dostatečné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Nad rámec tohoto odkazu odvolací soud uvádí, že závěr o liknavosti postupu státu (předchůdce žalobkyně právnická osoba Anonymizováno) při uspokojování nároku žalobců založeného rozhodnutími příslušných orgánů před mnoha lety, je správný právě z těch důvodů, které soud I. stupně zohlednil zcela správně způsobem vyplývajícím i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2763/23, na který soud I. stupně v odůvodnění rozsudku odkazuje. Ve zde daném skutkovém stavu obdobném tomu, v němž vydal Ústavní soud citovaný nález, souvisí toto právní posouzení s posouzením promlčení restitučního nároku v případech, kdy oprávněné osoby přijaly finanční náhradu za odňaté pozemky v tehdy státem uznávané výši a až po uplynutí několika let pak uplatnily nárok na uspokojení celého nároku ve správné výši formou, k jejíž přípustnosti judikatura vyšších soudů dospěla, tedy na vydání pozemků vybraných mimo veřejné nabídky. Právní argumentace nálezu Ústavního soudu, kterou aplikoval soud I. stupně pro důvodnost zde uplatněného nároku žalobců, je ústavně konformní jak ohledně „liknavého“ postupu státu při vykrývání majetkového nároku žalobců založeného státem před mnoha lety, tak ohledně nemožnosti promlčení takového nároku v situaci, kdy jeho dosavadní plnění bylo objektivně jen plněním dílčím. Jedinou výjimkou z posledně uvedeného závěru, na níž soud I. stupně v odůvodnění rozsudku správně odkazuje, by mohlo být, kdyby oprávněné osoby výslovně projevily vůli považovat svůj restituční nárok tímto plněním za splněný a ve zbývajícím oprávněném rozsahu se ho vzdaly. Nic takového ve zdejším případě nenastalo, proto jsou závěry o liknavosti státu při uspokojování restitučních nároků žalobců odůvodňující vydání vybraných pozemků mimo veřejné nabídky o nepromlčení práva na uspokojení restitučního nároku v dosud neuspokojené výši správné. Pokud pak žalovaná v odvolání označila právo, jehož promlčení údajně namítla, jako „právo přecenění restitučního nároku“, není ani takto námitka důvodná. Z protokolu o jednání z datum, na němž žalovaná námitku promlčení uplatnila, sice vyplývá, že právo, proti němuž námitka směřuje, výslovně neoznačila, ale z kontextu tvrzení právních zástupců účastníků vyplývá identifikace tohoto údajně promlčeného práva tak, jak se s ním soud I. stupně v napadeném rozsudku vypořádal. Proti nově identifikované námitce promlčení „práva na přecenění restitučního nároku“, je pak důvodná argumentace žalobců, že takové „právo“ není majetkovým právem, které by mohlo podléhat promlčení. Podle názoru odvolacího soudu ani nejde pojmově o „právo“, ale pouze o úkon směřující ke zjištění výše právního nároku, který může být proveden dlužníkem nebo věřitelem, buď z jejich vlastní iniciativy nebo na žádost druhé strany závazkového vztahu, ale ani taková případná žádost nezakládá „právo“, k němuž by mohlo být dovozováno promlčení.

13. Nad rámec shora uvedeného odkazu na odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud uvádí k odvolací námitce žalované o údajné překážce převoditelnosti pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. území Anonymizováno, že ani ta skutečnost, že na pozemku je již zbudován poldr k zachycení dešťové vody, ani ta skutečnost, že je součástí ploch veřejného prostranství a veřejné zeleně obce adresa, překážku převoditelnosti samy o sobě nepředstavují. Z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1961/15, I. ÚS 581/14 a II. ÚS 5316/14 vyplývá, že překážku převoditelnosti pozemku náhradního tvoří výhradní užívání pozemku pro veřejné účely, v důsledku čehož by jeho nabyvatelům vzniklo tzv. „holé vlastnictví“, tedy bez možnosti faktického užívání oprávněnými osobami, což je v rozporu s účelem restitučního zákonodárství. Tato rozhodnutí dovozují takový závěr u veřejně přístupné travnaté plochy s porostem a u veřejné zeleně v areálu sídliště, což nejsou skutečnosti, které podle odvolacího soud mají samy o sobě bez dalšího za následek závěr, že jde o „veřejný statek“ vylučující faktické užívání pozemků oprávněnými osobami, a tedy jeho nabytí pouze jako „holé vlastnictví“. Soud I. stupně v rozsudku odůvodnil, že ani pozemek parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa takovým pozemkem není a že je reálně uživatelný jeho nabyvateli i s terénní úpravou poldru. Skutečnost, že podle územního plánu obce adresa, jehož příslušná část je obsažena ve zde podaných znaleckých posudcích, je pozemek parc. č. Anonymizováno evidován jako „pozemek veřejné zeleně“. K tomuto závěru ale tato skutečnost sama o sobě nevede, neboť u každého konkrétního pozemku je nutné zhodnotit jeho polohové vymezení, faktické užívání a faktický veřejný zájem o jeho veřejné využití, což soud I. stupně výše uvedeným způsobem učinil a dospěl ke správnému závěru, že tvrzený veřejný zájem obce adresa na využití tohoto pozemku není natolik intenzivní, aby tvořil překážku vydání tohoto pozemku žalobcům k uspokojení jejich dlouhodobě neuspokojeného restitučního nároku. K tomu, že samotná zatravněnost pozemku není pro takový závěr významná, lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 176/03, v němž nebyl zatravněný pozemek v okolí autobusového obratiště shledán jako součást této stavby, neboť režim omezující restituční nárok nelze vztáhnout na pozemky, které nejsou stavbou bezprostředně dotčeny, byť se nacházejí v jejím okolí. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na skutečnost také soudem I. stupně správně zohledněnou, že mezi autobusovou zastávkou, jejíž polohou žalovaná odůvodňuje nepřevoditelnost pozemku parc. č. Anonymizováno, je od tohoto pozemku vzdálena několik metrů a možnost realizace tvrzeného záměru obce vybudováním parkové úpravy v blízkosti autobusové zastávky je dostatečně dána pozemkem parc. č. Anonymizováno v kat. úz. adresa, jehož vydání se žalobci nedomáhají. Ostatně podoba pozemku parc. č. Anonymizováno jako zatravněného s trvalými porosty, je prakticky totožná s pozemkem parc. č. Anonymizováno na něj navazujícím, aniž je zřejmé, proč by měl být dán režim faktického veřejného (obecného) užívání jen jednoho z těchto pozemků tvořících souvislý lán, když pozemek parc. č. Anonymizováno v územním plánu jako „pozemek veřejné zeleně“ evidován není. Proto ani podle odvolacího soudu nejde o pozemky fakticky užívané pro veřejné účely, tedy o „veřejný statek“ ve smyslu výše citovaných rozhodnutí Ústavního soudu, u nichž by bylo vyloučeno faktické užívání oprávněnými osobami, čímž by jejich nabytím mělo vzniknout jen „holé vlastnictví“, což by tvořilo překážku jejich vydání k uspokojení restitučního nároku, což se týká podle správného závěru soudu I. stupně jak pozemku parc. č. Anonymizováno, tak pozemku parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa.

14. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé, jímž bylo vyhověno nároku žalobců na nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu všech výše uvedených pozemků, i ve výroku II., jímž byly za nedílnou součást rozsudku prohlášeny tři výše uvedené geometrické plány oddělující z pozemků v katastru nemovitostí dosud zapsaných jejich části jako nové pozemky parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa a parc. č. Anonymizováno v kat. území adresa.

15. Výroky III., IV. a V. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení jsou předmětem odvolacího přezkumu v důsledku závislosti na přezkoumávaných výrocích I. a II. o věci samé (§ 212 písm. a/ o. s. ř.). Soud I. stupně odůvodnil toto rozhodnutí především úspěchem žalobců ve věci samé a ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Na tomto závěru nic nemění dle soudu I. stupně ani skutečnost, že v průběhu řízení došlo ve vztahu k některým pozemkům k dispozicím s žalobou, u nichž nelze konstatovat procesní zavinění žalobců podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť šlo o postup reagující na objektivní okolnosti týkající se převoditelnosti některých pozemků, které vyšly najevo až v průběhu řízení. Podle soudu I. stupně tím žalobci naopak projevili konstruktivní přístup v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení a respekt vůči právům třetích osob.

16. Proti tomuto závěru soudu I. stupně žalovaná v odvolání namítá, že shledává průběh tohoto řízení ve srovnání s jinými obdobnými řízeními nehospodárným v rozporu s § 6 odst. 2 o. s. ř. Přestože bylo řízení koncentrováno při prvním jednání a soud I. stupně avizoval, že bude postupovat rychle, tak proběhlo Anonymizováno jednání, k nímž účastnici dojížděli z Anonymizováno, což má zásadní vliv na výši náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně, která je vysoká i na poměry tohoto typu řízení. K výši nákladů žalobců za zastoupení advokátem žalovaná namítla, že soud I. stupně sice uvedl, že postupoval podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), což je podle odvolatelky správný postup, ale z výpočtu soudu I. stupně nevyplývá, zda a jak toto ustanovení na náklady řízení aplikoval.

17. Správný je však i výše uvedený závěr soudu I. stupně o základu nároků žalobců na náhradu nákladů řízení a odvolací námitky žalované ani proti němu důvodné nejsou, byť rozhodnutí soudu I. stupně o výši nákladů žalobců není zcela správné z jiných důvodů než v odvolání uplatněných.

18. Nejprve je třeba uvést, že i kdyby postup soudu I. stupně byl procesně nehospodárný z hlediska počtu soudních jednání a postupu při provádění dokazování, nebylo by takovou okolnost možné zohlednit pro závěr, že náklady účastníků při uplatnění nebo obraně jejich práv v takovém řízení projednávaných jsou snad neúčelné. Odvolací soud však ani neshledává procesní postup soudu I. stupně nehospodárným a ztotožňuje se s jeho závěrem, že žalobci dispozicemi s žalobou adekvátně reagovali na v řízení postupně zjišťované právně významné skutečnosti, na což adekvátně reagoval i soud I. stupně svým procesním postupem, byť ten řízení objektivně prodloužil.

19. Pokud jde o námitku proti výši nákladů žalobců stanovené soudem I. stupně, není důvodná v tom, že by z odůvodnění rozsudku nevyplývalo, jak bylo zohledněno ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu o snížení mimosmluvní odměny za druhou a třetí osobu zastupovanou týmž advokátem, neboť z něj vyplývá, že pro Anonymizováno úkonů advokáta učiněných před datum byla sazba odměny pro každého z žalobců (vzhledem k části předmětu řízení, která se jej týkala) v základních sazbách za jeden úkon právní služby Anonymizováno Kč snížena v celkovém součtu na Anonymizováno Kč, tedy u každého z žalobců o 20 %, a že za dalších 6 úkonů právní služby učiněných od datum (tedy dle nynější znění ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu), byla odměna u a) žalobce zohledněna v plné sazbě Anonymizováno Kč, u b) žalobkyně v sazbě Anonymizováno Kč, tedy snížené z částky Anonymizováno %, a u c) v sazbě Anonymizováno Kč, tedy snížené z částky Anonymizováno %. Tato snížení tedy soud I. stupně provedl a pro výpočet konečné částky nákladů řízení každého z žalobců takto zohlednil, což z odůvodnění rozhodnutí vyplývá. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem, že snížení sazby odměny dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu u prvního a každého dalšího zastoupeného účastníka má být takto rozloženo, tedy v plný prospěch prvního účastníka a jen částečný prospěch každého dalšího účastníka. Toto snížení, k jehož rozpočtu právní norma nestanoví nic bližšího, je podle odvolacího soudu důvodné zohlednit pouze souhrnně pro výpočet celkové odměny advokáta za všechny společně zastupované účastníky, ale ve vztahu ke každému z nich je pak nutné stanovit její poměrnou část odpovídající jeho podílu na předmětu řízení. V této věci jde o podíly žalobců na společném nároku na převod náhradních pozemků, tedy u a) žalobce Anonymizováno, u b) žalobkyně Anonymizováno a u c) žalobkyně Anonymizováno. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud I. stupně zohlednil za 6 úkonů právní služby poskytnutých žalobcům od datum pro a) žalobce nesníženou částku Anonymizováno Kč, pro b) žalobkyni sníženou částku Anonymizováno Kč a pro c) žalobkyni sníženou částka Anonymizováno Kč, tedy částku Anonymizováno Kč celkem, což při jejím rozdělení podle uvedených podílů činí u a) žalobce Anonymizováno Kč, u b) žalobkyně Anonymizováno Kč a u c) žalobkyně Anonymizováno Kč. Proto je důvodné přiznat žalobcům na náhradě odměny jejich advokáta za zastupování v části řízení od datum tyto částky.

20. Pokud jde o výpočet odměny advokáta žalobců za zastupování v první fázi řízení do datum za Anonymizováno úkonů Anonymizováno Kč, k nim příslušejících paušálních náhrad paušálních výdajů (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) Anonymizováno Kč celkem, náhrady za ztrátu času (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) stráveného cestami k Anonymizováno jednáním soudu I. stupně, a to osmi v letech Anonymizováno a čtyř v roce Anonymizováno, v celkové výši Anonymizováno Kč a náhradu jízdného za tyto cesty v celkové výši Anonymizováno Kč, v tom se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu I. stupně (až na níže uvedenou výjimku) a odkazuje pro stručnost s odůvodněním jejich správnosti na odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části.

21. Odvolací soud se s těmito závěry neztotožňuje jen ohledně náhrady daně z přidané hodnoty (dále „DPH“), která advokátu žalobců přísluší podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (advokátní kancelář advokáta žalobců je její plátkyní), a to jen v té části, že přísluší také k náhradě jízdních výdajů v celkové výši Anonymizováno Kč. Ta je z výše uvedeného důvodu stanovena soudem I. stupně správně, avšak dle názoru odvolacího soudu je náhrada DPH již obsažena v jednotlivých složkách těchto náhrad – v paušální náhradě za užívání vlastního motorového vozidla i v paušálně stanovené ceně pohonných hmot. Pokud tedy soud I. stupně zohlednil v rámci nákladů žalobců i částku Anonymizováno Kč jako náhradu DPH z těchto cestovních náhrad, není v této části rozhodnutí soudu I. stupně správné.

22. Z výše uvedených důvodů odměna advokáta žalobců za učiněné právní úkony, včetně paušálních částek náhrad hotových výdajů, činí u a) žalobce Anonymizováno). K tomu přísluší náhrada jízdného Anonymizováno Kč, a to u každého z žalobců v rozsahu Anonymizováno, a náhrada za ztrátu času stráveného cestami k soudním jednáním ve výši Anonymizováno Kč + náhrada DPH, a to pro každého z žalobců v rozsahu Anonymizováno, což činí celkem u a) žalobce Anonymizováno Kč, u b) žalobkyně Anonymizováno Kč a u c) žalobkyně Anonymizováno Kč.

23. Proto odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) napadený rozsudek ve výrocích II., III. a IV. o nákladech řízení mezi každým z žalobců a žalovanou tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tyto částky, a to všem k rukám jejich společného zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Výrok III. tohoto rozsudku o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn také ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., pro odvolací řízení ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., a plným úspěchem žalobců v odvolacím řízení. V něm jim vznikly náklady zastoupení advokátem, za dva úkony právní služby pro každého z žalobců, a to vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání odvolacího soudu. Za ně přísluší (stejně jako v prvostupňovém řízení) odměna u a) žalobce v základní sazbě Anonymizováno Kč, tedy celkem Anonymizováno Kč, u b) žalobkyně v sazbě Anonymizováno Kč snížené (stejně jako v prvostupňovém řízení) o 20 % na Anonymizováno Kč, tedy celkem Anonymizováno Kč, u c) žalobkyně v sazbě Anonymizováno Kč snížené (stejně jako v prvostupňovém řízení) o 40 % na Anonymizováno Kč, tedy celkem Anonymizováno Kč. Tuto celkovou odměnu Anonymizováno) je důvodné rozdělit (stejně jako v prvostupňovém řízení) ve vztahu ke každému z žalobcům podle jejich podílu na předmětu řízení, což tedy činí u a) žalobce Anonymizováno Kč, u b) žalobkyně Anonymizováno Kč a u c) žalobkyně Anonymizováno Kč. K tomu přísluší paušální částky náhrad hotových výdajů po Anonymizováno Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), tedy Anonymizováno Kč, a to ve vztahu ke každému z žalobců Anonymizováno Kč, s čímž činí náklady a) žalobce Anonymizováno Kč. K tomu pak přísluší (stejně jako v prvostupňovém řízení) náhrada DPH v sazbě 21 %, s níž činí tyto náklady a) žalobce Anonymizováno Kč. Dále má zástupce žalobců právo na náhradu jízdného za cestu k jednání odvolacího soudu z adresa a zpět (při zohlednění prokázané spotřeby použitého vozidla Anonymizováno l/100 km, prokázané ceny použitých pohonných hmot Anonymizováno Kč/l a sazby za použití vlastního vozidla Anonymizováno Kč/1 km) za 2 × Anonymizováno km ve výši Anonymizováno Kč, pro každého z žalobců v rozsahu 1/3, tedy Anonymizováno Kč. Dále má advokát žalobců právo na náhradu za ztrátu času stráveného touto cestou za Anonymizováno půlhodin po Anonymizováno Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) ve výši Anonymizováno Kč, k níž přísluší náhrada DPH v sazbě 21 %, celkem Anonymizováno Kč, pro každého z žalobců v rozsahu Anonymizováno, tedy Anonymizováno Kč.

25. Celkové náklady žalobců v odvolacím řízení tak činí u a) žalobce částku Anonymizováno, u b) žalobkyně částku Anonymizováno) a u c) žalobkyně částku Anonymizováno), proto odvolací soud zavázal žalovanou zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení tyto částky, a to všem k rukám jejich společného zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.