KSBR 27 Co 159/2025-117

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Jany Aulické, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ s trvalým pobytem evidovaným na adrese Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 81 010,75 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 6. 2025, č. j. 9 C 34/2025-80,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. b) výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky Anonymizováno Kč s 15% úroky z prodlení od datum do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku potvrzuje.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném datum domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky Anonymizováno Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši Anonymizováno Kč, kapitalizovanými úroky ve výši Anonymizováno Kč, s 15% (zákonnými) úroky z prodlení z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení a s 26,43% úroky z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení. K tomu uvedla, že její právní předchůdkyně – společnost právnická osoba, sídlem adresa, IČO IČO, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 495785916, a to po řádném ověření úvěruschopnosti žalované. V souladu se smlouvou poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši Anonymizováno Kč (v hotovosti v den podpisu smlouvy), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou Anonymizováno Kč (kapitalizované úroky za dobu řádného splácení ve výši Anonymizováno Kč, odměna za zpracování ve výši Anonymizováno Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši Anonymizováno Kč) ve 21měsíčních splátkách (splátky po Anonymizováno Kč, poslední splátka Anonymizováno Kč). Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila Anonymizováno Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky Anonymizováno Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši Anonymizováno Kč, kapitalizovanými úroky ve výši Anonymizováno Kč, s 15% (zákonnými) úroky z prodlení z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení a s 24,36% úroky z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení. K tomu uvedla, že její právní předchůdkyně – společnost právnická osoba, sídlem adresa, IČO IČO, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238362767, a to po řádném ověření úvěruschopnosti žalované. V souladu se smlouvou poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši Anonymizováno Kč (v hotovosti v den podpisu smlouvy), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou Anonymizováno Kč (kapitalizované úroky za dobu řádného splácení ve výši Anonymizováno Kč, odměna za zpracování ve výši Anonymizováno Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši Anonymizováno Kč) ve 21měsíčních splátkách (splátky po Anonymizováno Kč, poslední splátka Anonymizováno Kč). Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila Anonymizováno Kč. Pohledávky z obou smluv původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, o čemž byla žalovaná písemně informována doporučeným dopisem.

2. Následně žalobkyně doplnila tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv. Dále upřesnila, že v případě smlouvy č. 238362767 z datum byla ze sjednané částky Anonymizováno Kč použita částka Anonymizováno Kč na splacení (refinancování) dlužného zůstatku žalované z dříve uzavřené smlouvy č. 238204173 a částka Anonymizováno Kč žalované vyplacena. V reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů žalobkyně požádala soud prvního stupně, aby vyžádal od průvodní věřitelky refinancovanou smlouvu, veškeré informace a důkazy týkající se ověřování úvěruschopnosti žalované před jejím uzavřením a vyplacení peněžních prostředků na jejím základě žalované.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku Anonymizováno Kč s 12,75% zákonnými úroky z prodlení z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení (I. výrok). Žalobu zamítl co do částky Anonymizováno Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši Anonymizováno Kč, kapitalizovaných úroků ve výši Anonymizováno Kč, 15% zákonných úroků z prodlení z částky Anonymizováno Kč od datum do datum, 15% zákonných úroků z prodlení z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení, 2,25% úroků z prodlení z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení a 26,43% úroků z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení [II. a) výrok] a co do částky Anonymizováno Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši Anonymizováno Kč, kapitalizovaných úroků ve výši Anonymizováno Kč, 15% zákonných úroků z prodlení z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení a 24,36% úroků z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení [II. b) výrok]. Žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

5. Vzal za prokázané, že původní věřitelka – společnost právnická osoba, sídlem adresa, IČO IČO, poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495785916 ze dne datum částku Anonymizováno Kč v hotovosti a na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238362767 ze dne datum částku Anonymizováno Kč v hotovosti, že žalovaná plnila na prvně uvedenou smlouvu ze dne datum částkou Anonymizováno Kč a na smlouvu ze dne datum částkou Anonymizováno Kč (v tomto směru soud vycházel z tvrzení žalobkyně, neboť žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala nečinná), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z uvedených smluv za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávek. Soud dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), a s ohledem na postavení žalované jako spotřebitelky na tyto smluvní vztah dopadají i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). Vzhledem k tomu, že otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr (§ 86 a 87 ZSÚ-III) se mají soudy zabývat tzv. z úřední povinnosti, tedy i bez výslovné námitky úvěrovaného, zabýval se soud prvního stupně i touto otázkou a uzavřel, že v důsledku nesplnění stanovené povinnosti původním věřitelem je smlouva neplatná. Za dané situace se žalobkyně mohla domáhat po žalované plnění nikoliv z titulu uzavřených smluv, ale pouze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Původní věřitelka poskytla žalované částky Anonymizováno Kč a Anonymizováno Kč, které je žalovaná povinna vydat. K tomu soud dále uvedl, že nebere v potaz částku Anonymizováno Kč (úvěr ze dne datum), která měla být použita na úhradu dřívějšího dluhu žalované (rovněž ze spotřebitelského úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně), neboť smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané právní předchůdkyní žalobkyně jsou takřka ve 100 % případů absolutně neplatné (stejně jako v nyní projednávané věci). Proto za bezdůvodné obohacení žalované nepovažuje částku, která žalované reálně vyplacena nebyla, ale byla užita na splacení údajného dluhu z dřívější (a s pravděpodobností hraničící s jistotou též absolutně neplatné) smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud by soud tuto částku zohlednil, „zhojil“ by neplatnost předchozí smlouvy, a minimálně v části, v níž byla částka Anonymizováno Kč použita na smluvně sjednané nároky (úroky, poplatky), by popřel úpravu spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně k této předchozí smlouvě nic nedoložila. K návrhu žalobkyně, aby si soud vyžádal informace k refinancované smlouvě č. 238204173 od původní věřitelky, protože pohledávka z této smlouvy žalobkyni postoupena nebyla, soud zdůraznil, že tvrdit a prokazovat má žalobkyně, nikoli její právní předchůdkyně. Nadto podle § 1880 odst. 2 o. z. by měla původní věřitelka sdělit žalobkyni vše, co je k uplatnění postoupených pohledávek zapotřebí, tedy i informace k jiným (refinancovaným) pohledávkám. Navíc sama žalobkyně ve vztahu ke smlouvám sjednávaným její právní předchůdkyní konstantně uvádí, že žádné doklady ke zkoumání úvěruschopnosti k dispozici nejsou, jelikož je uchazeči předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Soud uzavřel, že žalovaná již zaplatila částku Anonymizováno Kč na smlouvu ze dne datum a částku Anonymizováno Kč na smlouvu ze dne datum (v tomto případě tedy vyplacenou částku Anonymizováno Kč již uhradila). Na bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy ze dne datum zbývá vydat (zaplatit) částku Anonymizováno Kč, a proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl, včetně požadavku žalobkyně na (zákonné) úroky z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější, nicméně jí žádné náklady nevznikly, a proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

6. Proti části II. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky Anonymizováno Kč s 15% (zákonnými) úroky z prodlení od datum do zaplacení, a proti III. výroku, podala žalobkyně odvolání s tím, aby byl rozsudek v tomto rozsahu změněn, žalobě vyhověno a žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že odvoláním nenapadá závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smluv z důvodu nesplnění povinností vyplývajících z § 84-89 ZSÚIII původní věřitelkou. Zásadně však nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že výše bezdůvodného obohacení žalované (smlouva č. 238362767 z datum) činí toliko Anonymizováno Kč, když ve smlouvě byla sjednána výše spotřebitelského úvěru Anonymizováno Kč. Je přesvědčena, že za situace, kdy v souladu se smluvním ujednáním byla částka Anonymizováno Kč použita na úhradu dřívějšího dluhu žalované, bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalované, nikoliv pouze částku vyplacenou žalované tzv. „na ruku“. Je nepochybné, že žalovaná na základě předmětné smlouvy obdržela celkem Anonymizováno Kč, dosud zaplatila Anonymizováno Kč a bezdůvodné obohacení tak činí Anonymizováno Kč.

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto odvolání žalobkyně projednal v její nepřítomnosti.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. V řízení bylo prokázáno, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238362767 z datum původní věřitelka vyplatila žalované částku Anonymizováno Kč a žalovaná naproti tomu uhradila Anonymizováno Kč.

13. Pokud jde o částku Anonymizováno Kč, která měla být započtena na dluh žalované z předchozího úvěrového vztahu s původní věřitelkou (smlouva č. 238204173), souhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že aby tato částka mohla být rovněž posouzena jako bezdůvodné obohacení žalované, je nutné, aby žalobkyně (vzhledem k postavení žalované jako spotřebitelky) prokázala oprávněnost tohoto svého nároku, jinými slovy řečeno, platnost uzavření předchozí (refinancované) smlouvy o úvěru, a to zejména z pohledu § 87 odst. 1 ZSÚ-III. Pokud by totiž tato skutečnost prokázána nebyla a soud žalobkyni tento nárok bez dalšího přiznal, jednalo by se fakticky o obcházení zákona. Je nepřípustné, aby si původní věřitelka tímto způsobem případně „zajišťovala“ úhradu i těch pohledávek (poplatky, úroky atd.), na jejichž úhradu jí v důsledku neplatnosti předchozí (refinancované) smlouvy nárok vůbec nevznikl. Žalobkyně v tomto směru žádná skutková tvrzení neuvedla ani neoznačila žádné důkazy a k jejímu požadavku, aby uvedené zajistil soud sám u původní věřitelky, odvolací soud odkazuje na přiléhavé zdůvodnění soudu prvního stupně, proč tak neučinil.

14. Za dané situace odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím za správný, a proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil část II. b) výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky Anonymizováno Kč s 15% úroky z prodlení od datum do zaplacení.

15. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil jako věcně správný i III. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto by byla povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v průběhu odvolacího řízení jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Proti rozsudku v části týkající se výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].