KSBR 28 Co 223/2025-109

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 94 303 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. září 2025, č. j. 10 C 94/2025-70,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 78 583 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 78 583 Kč Kč od 11. 10. 2024 do 2. 12. 2024 a 2% úrok z prodlení ročně z částky 78 583 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 419 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 399 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 583 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 720 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 582,66 Kč a s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 91 703 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil povinnost žalované nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši 10 681 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 94 303 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi dne 3. 4. 2023. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 95 999 Kč a žalovaná se je zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 1 927 Kč, žalovaná však neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky tvořící předmět sporu.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalovanou uzavřely tvrzenou smlouvu o úvěru, tuto soud prvního stupně vyhodnotil jako absolutně neplatnou, neboť z dokazování zjistil, že žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy nesplnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny ve výši 78 583 Kč, neboť žalovaná na základě smlouvy od žalobkyně obdržela částku 95 999 Kč, žalobkyni žalovaná zaplatila celkem částku 17 416 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že předmětná pohledávka na nevrácené jistině není splatná, neboť v daném případě splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka dlužnou částku vrátit ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, do prodlení se žalovaná dostane až rozhodnutím soudu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., o poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu rozhodoval i s přihlédnutím k žalobou požadovanému příslušenství (kapitalizovaného ke dni rozhodování), kdy žalobkyně po žalované požadovala celkem 112 263,05 Kč, s ohledem na úspěch co do částky 78 583 Kč stanovil poměr úspěchu v rozsahu 70 %, po odečtení neúspěchu přiznal žalobkyni náklady řízení v rozsahu 40 %. Náklady řízení žalobkyně specifikoval tak, že se skládají ze soudního poplatku ve výši 3 773 Kč a nákladů na právní zastoupení vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměny za tři úkony právní služby po 4 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby a účast u jednání ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 odst. 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 citované vyhlášky, z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 2 450 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky, z režijních paušálů ke čtyřem úkonům právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky a z DPH ve výši 3 979,50 Kč z přiznaných odměn a paušálů v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně vypočetl částkou 26 702,50 Kč, z čehož přiznal žalobkyni 40 % ve výši 10 681 Kč.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to do zamítavého II. výroku v té části, kde soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení 14,75% úroku z prodlení ročně z přisouzené částky 78 583 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení. Odvolatelka nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, pokud jde o nepřiznání zákonného úroku z prodlení z nevrácené jistiny, kdy soud prvního stupně odkazoval na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nepolemizuje se závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Soud prvního stupně podle ní pochybil, pokud z moci úřední zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalované, když je to právě žalovaná, která jako účastník řízení má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr a je to ona, kdo měla tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím poměrům. K tomu nedošlo a soud prvního stupně tak porušil rovnost účastníků. Bylo na místě přiznat úrok z prodlení ode dne splatnosti pohledávky žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny. Žalobkyně tak odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 78 583 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení.

5. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno dnem 24. 11. 2025, nevyjádřila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v nichž žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu z úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, tedy okamžiku splatnosti ve vazbě na citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Žalobkyně v odvolání žádným způsobem neodůvodnila počátek tvrzeného prodlení žalované, tedy datum 11. 10. 2024, od kterého žádá zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny. Z jednání odvolacího soudu se omluvila, nepožádala o odročení, v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. tak bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, ochudila se tak o možnost být poučena o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k tvrzenému počátku prodlení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: odstoupením od smlouvy z 3. 6. 2024, předžalobní výzvou z 18. 11. 2024 a dokladem o odeslání předžalobní výzvy prostřednictvím poštovní přepravy ze dne 21. 11. 2024. Pokud jde o uvedené odstoupení od smlouvy ze dne 3. 6. 2024, žalobkyně v něm žalovanou s odkazem na porušení smluvních povinností informuje o odstoupení od předmětné smlouvy o úvěru a vyzývá žalovanou k okamžitému zaplacení celé dlužné částky včetně příslušenství, celkem ve výši 99 885,60 Kč. K této listině žalobkyně v řízení nepředložila doklad o odeslání či doručení žalované, nebylo tak prokázáno, že by se taková výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Naopak, pokud jde o předžalobní výzvu z 18. 11. 2024, ve které žalobkyně žalovanou žádá o vrácení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy, a to ve lhůtě do sedmi dnů, pak z poštovního podacího archu vyplývá, že předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím poštovní přepravy dne 21. 11. 2024, žalované tak došla v souladu s domněnkou dojití třetím dnem od odeslání ve smyslu § 573 o. z. a sedmidenní lhůta k plnění uplynula dnem 2. 12. 2024.

17. Obecně, pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byla žalobkyní vyzvána. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by na základě uvedené výzvy k plnění nebylo v jejích možnostech dluh uhradit, ani netvrdila ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno nahlížet jako na aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění. Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalované je lhůta třiceti dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z. Uvedený závěr je plně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého „…povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), má spotřebitel…“.

18. Protože žalovaná zbylou jistinu neuhradila ve lhůtě stanovené v předžalobní výzvě, ode dne 3. 12. 2024 se dostala ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení s vrácením dluhu. Odvolací soud proto napadený rozsudek v části II. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny od 3. 12. 2024 do zaplacení (výrok I. tohoto rozsudku). Sazba zákonného úroku z prodlení ke dni 3. 12. 2024 ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila 12,75 %, žalobkyně však požadovala úrok v sazbě 14,75 %. Co do 2 % požadovaného úroku z prodlení, stejně tak co do nároku na příslušenství za období od 11. 10. 2024 do 2. 12. 2024 nebylo odvolání důvodné, proto odvolací soud v této části ve smyslu § 219 o. s. ř. napadený II. výrok potvrdil (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně při stanovení míry úspěchu a neúspěchu ve věci správně, v souladu s aktuální judikaturou, přihlédl spolu s požadovanou jistinou i k žalobě požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni rozhodnutí, správně tak stanovil, že žalobkyně se v řízení celkem domáhala částky 112 263,05 Kč. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně se změnila částka, ve které byla žalobkyně v řízení úspěšná, úspěch žalobkyně představuje po změně rozsudku 86 296,51 Kč, tedy 77 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně v rozsahu 23 % má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 54 %. Soud prvního stupně náklady řízení žalobkyně správně specifikoval a vyčíslil částkou 26 702,50 Kč (viz odst. 3), 54 %, na které má žalobkyně nárok, pak odpovídá částka 14 419 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byl zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, tedy částka 19 911,01 Kč (kapitalizovaný úrok ke dni rozhodování). Žalobkyně byly úspěšná co do částky 15 756,42 Kč, její procesní úspěch v odvolacím řízení tak představuje 79 %, neúspěch 21 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 58 %. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 901 Kč a náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměna za jeden úkon právní služby (sepis odvolání), sazba odměny činí 3 420 Kč (tarifní hodnota byla stanovena ve smyslu § 8 odst. 1, § 8 odst. 2 ve spojení s § 7 a představuje částku 57 955 Kč). Dále náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč k uvedené odměně dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši 812,70 Kč dle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně představují částku 7 583,70 Kč, z toho žalobkyni přísluší 58 %, tedy částka 4 399 Kč (výrok IV. napadeného rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.