KSHK 17 Co 72/2026-134

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců Mgr. Tomáše Šintáka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 53 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. února 2026 č. j. 21 C 70/2025-89

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 10 116,81 Kč.

1. Rozsudkem výše označeným okresní soud uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni částku 53 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za období od datum do zaplacení (výrok I) a aby ji k rukám jejího zástupce ve stejné lhůtě zaplatila na náhradě nákladů řízení částku 45 261,19 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že se žalobkyně domáhala po žalované vrácení kupní ceny 53 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu odstoupení od kupní smlouvy uzavřené dne datum. Důvodem odstoupení byla tvrzená skrytá vada vozidla – rozsáhlá koroze nosných částí, která činila vozidlo nebezpečným a neprovozuschopným. V žalobě žalobkyně tvrdila, že vozidlo bylo nabízeno jako „bez koroze“, při koupi nebylo možné provést kontrolu spodku vozidla, závažná koroze byla zjištěna až následně (po zvednutí vozidla), šlo o skrytou vadu, o níž žalovaná věděla a zatajila ji. Žalovaná se bránila tvrzením, že žalobkyně byla s technickým stavem vozu seznámena, vady (včetně koroze) byly uvedeny ve smlouvě a předávacím protokolu, stav vozidla odpovídal jeho stáří, nešlo o skrytou vadu, nýbrž o běžné opotřebení, žalobkyně měla možnost vozidlo při převzetí důkladně prohlédnout.

3. Okresní soud vyšel na základě provedeného dokazování ze zjištění, že dne datum uzavřel jméno FO jako prodávající s žalovanou jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vozidla Mazda Tribute, VIN VIN kód, RZ SPZ, ve velkém technickém průkazu byl jako vlastník vozidla uveden právě jméno FO. V písemné kupní smlouvě byly výslovně zmíněny pouze vady v oblasti motoru, převodovky a elektroinstalace. Dne datum žalovaná prodala totéž vozidlo žalobkyni za kupní cenu 53 000 Kč, ze smlouvy vyplývá, že byla žalobkyni poskytnuta sleva ve výši 2 000 Kč z původní ceny 55 000 Kč. V písemné kupní smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou byly výslovně uvedeny vady vzhledem k opotřebení, a to motor, převodovka a elektroinstalace vozu, zároveň bylo v této kupní smlouvě uvedeno, že součástí smlouvy je dále předávací protokol strana č. 3, kde jsou tyto vady detailně popsány. Údaje o korozi rámu a nosných částí se objevují pouze v ručně doplněném textu na listině předložené žalovanou jako protokol o předání vozidla. V tomto protokolu byl současně uveden stav ujetých kilometrů 217 023 km. Bezprostředně po koupi dne datum absolvovalo vozidlo evidenční kontrolu č. číslo při stavu počítače ujeté vzdálenosti 217 255 km. V průběhu této evidenční kontroly byly pořízeny fotografie, které okresnímu soudu poskytlo Ministerstvo dopravy, z těchto fotografií je zřetelné, že vozidlo nemělo nášlapné nerezové prahy (tzv. „nášlapy“), mělo však ochranné plasty předního i zadního nárazníku. Vzhledem k těmto ochranným plastům nemohl být rozsah koroze blatníků, koroze pod kufrem vozidla ani koroze pod ochrannými plasty při běžné prohlídce viditelný. Rozsah koroze je pak zřetelný právě po sejmutí ochranných plastů, jak vyplývá z fotografií pořízených svědkem jméno FO (č. l. 44 až 50 spisu), přičemž rozsáhlá koroze vozidla je potvrzena též vyjádřením opraváře silničních vozidel jméno FO na faktuře č. IBAN/IBAN ze dne datum a zejména pak protokolem o technické prohlídce č. číslo ze dne datum. Při této technické prohlídce bylo shledáno, že koroze narušila karosérii a pevnost rámu vozidla natolik, že je bezprostředně ohrožena bezpečnost jízdy vozidla, přičemž při této prohlídce byla shledána zejména koroze obou prahů, obou zadních podběhů, horního uchycení zadních tlumičů pérování, úchytů zadní nápravy a horního uložení zadních pružin, tedy šlo o korozi nosných částí vozidla. Kromě těchto nebezpečných závad byly shledány další závady, a to 6 lehkých a 7 vážných závad. Zjištěné závady jsou také zachycené na fotografiích, ze kterých je patrné výrazné korozní poškození v oblasti lemů, podběhů, prahů a spodních částí karoserie a podvozku, místy i s perforací materiálu, přičemž na fotografiích je zachycena i registrační značka vozidla SPZ. Rozhodující korozní poškození se tak nacházelo ve spodních a vnitřních částech vozidla a nebylo zjistitelné při běžné vnější prohlídce vozidla, zejména bylo kryto ochrannými plasty, které jsou na vozidle patrné na fotografiích z evidenční prohlídky, skutečný celkový rozsah koroze tak nebyl na vozidle viditelný. Žalobkyně nemohla při běžné prohlídce ani seznat, že prahy vozidla jsou místy vyztuženy pouze kartonem a pěnou. Ani chybějící nerezové nášlapy na vozidle nemohly odkrýt tyto vady, neboť ty byly patrné až po odstranění ochranných plastů, zvláště předního a zadního nárazníku (pod kufrem vozidla), a zejména až při nadzvednutí vozidla a jeho prohlídce zespodu. Vzhledem k rozsahu a charakteru tohoto poškození přitom nemohlo dojít k tomuto poškození až po prodeji vozidla žalobkyni, když k prodeji došlo dne datum a k podrobné technické prohlídce dne datum, přičemž z výpovědi svědka jméno FO bylo zjištěno, že vážné poškození zjistil svědek už při evidenční prohlídce dne datum, kdy mu bylo poprvé umožněno podívat se pod vozidlo. Mezi účastníky bylo přitom nesporné, že při koupi vozidla nebylo možno vozidlo zvednout za účelem prohlídky vozidla z jeho spodní části. Rozsah poškození byl přitom takový, že dle technické prohlídky byla bezprostředně ohrožena bezpečnost jízdy vozidla. Žalobkyně přitom vozidlo dle obsahu kupní smlouvy nekoupila na náhradní díly, ale za běžným účelem, tj. k jeho provozování. Žalovaná jako profesionálka musela o rozsahu poškození vědět, žalobkyni na rozsah koroze neupozornila, přičemž závažnost rozsahu koroze nevyplývá ani z protokolu o předání vozidla, neboť tam je uvedeno pouze: „koroze rámu a nosných částí“..., „dále zjištěna koroze po sundání bočních rámů“. Z předávacího protokolu tedy nevyplývá, že koroze nosných částí vozidla je taková, že je bezprostředně ohrožena bezpečnost jízdy vozidla, na takový rozsah koroze žalovaná žalobkyni jako spotřebitele neupozornila. Žalobkyně podáním ze dne datum, doručeným žalovanému téhož dne, od kupní smlouvy odstoupila pro skryté vady a vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny a k převzetí vozidla do datum.

4. Po právní stránce posoudil okresní soud věc jako vztah ze spotřebitelské kupní smlouvy, uzavřené mezi kupující žalobkyní jako spotřebitelkou a prodávající žalovanou jako podnikatelkou. Na tento vztah proto aplikoval nejen obecnou úpravu kupní smlouvy, ale i zvláštní ustanovení o koupi zboží spotřebitelem (§ 2158 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“), včetně pravidel o vadách věci a odpovědnosti prodávajícího. Uzavřel, že vozidlo bylo již při převzetí zatíženo vadou ve smyslu § 2161 o. z., která spočívala v rozsáhlé korozi nosných a bezpečnostně významných částí vozidla, tedy v takovém poškození, jež zásadním způsobem ovlivňuje bezpečnost a použitelnost věci. Vada se přitom projevila krátce po převzetí vozidla, a proto se uplatnila zákonná domněnka, že existovala již v době předání. Žalované se nepodařilo tuto domněnku vyvrátit, a tudíž nese odpovědnost za vadný stav věci. Okresní soud současně posuzoval, zda zjištěné vady představují pouze běžné opotřebení odpovídající stáří vozidla, nebo zda již přesahují tuto mez. V této souvislosti zohlednil stáří vozidla i skutečnost, že šlo o ojetý automobil, nicméně dospěl k závěru, že rozsah koroze výrazně převyšoval obvyklou míru opotřebení. Rozhodující bylo zejména to, že koroze zasahovala nosné části konstrukce a její odstranění by vyžadovalo náklady blížící se samotné kupní ceně vozidla, přičemž bez odstranění těchto vad nebylo vozidlo bezpečně provozuschopné. Takový stav proto nelze považovat za běžný důsledek stáří věci. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda žalovaná splnila svou povinnost žalobkyni na vady řádně upozornit. Dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. V kupní smlouvě byly výslovně uvedeny vady týkající se motoru, převodovky a elektroinstalace, zatímco zmínka o korozi byla obsažena pouze obecně, a navíc jen v předávacím protokolu. Ani tato zmínka však nepostihovala skutečný rozsah a závažnost vady. Žalobkyně tedy nemohla být na základě těchto informací seznámena s tím, že koroze dosahuje intenzity ohrožující bezpečnost provozu. V této souvislosti okresní soud zdůraznil, že ve smyslu ustanovení § 2161 odst. 4 o. z. měla být žalobkyně na rozdílnou vlastnost vozu žalovanou zvlášť upozorněna a že s tímto stavem měla žalobkyně vyslovit souhlas, což se nestalo. Neobstojí ani argumentace žalované, že poskytnutá sleva 2 000 Kč zohledňovala technický stav vozidla, neboť takto obecně formulovaná sleva nemohla nahradit konkrétní a srozumitelné upozornění na zásadní vadu. Za těchto okolností okresní soud posoudil zjištěnou vadu jako podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2171 odst. 1 písm. c) o. z. Vada byla natolik závažná, že znemožňovala běžné užívání vozidla a činila jej nebezpečným. Nešlo tedy o vadu nevýznamnou, která by právo na odstoupení vylučovala. Žalobkyně byla proto oprávněna od smlouvy odstoupit, učinila tak řádně a včas a odstoupení od smlouvy vyvolalo zákonem předpokládané účinky. V důsledku toho vznikla žalobkyni pohledávka na vrácení kupní ceny, přičemž současně nabídla vrácení vozidla a vyzvala žalovaného k součinnosti. Jelikož žalovaný na tuto výzvu nereagoval a kupní cenu nevrátil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého dluhu. Proto okresní soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení v zákonné výši.

5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované v plném rozsahu náhradu nákladů, které žalobkyně v řízení účelně vynaložila k uplatnění svého práva.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž namítala, že rozhodnutí okresního soudu vychází z nesprávných skutkových i právních závěrů a je zatíženo procesními vadami. Zdůraznila, že okresní soud provedl neúplné dokazování, provedené důkazy navíc nesprávně hodnotil. Namítala, že nebyl umožněn výslech jednatele žalované, že dokazování bylo předčasně a překvapivě ukončeno, aniž by účastníci dostali prostor reagovat, a že tedy soud prvního stupně porušil zásadu předvídatelnosti rozhodnutí. Dokazování nebylo provedeno natolik dostatečně, aby poskytlo spolehlivý podklad pro závěr o existenci skryté vady. V této souvislosti žalovaná okresnímu soudu zvláště vytkla, jak přistoupil k fotodokumentaci, kterou předložila žalobkyně. Dle odvolatelky se na ni nekriticky spoléhal, přitom fotografie byly předloženy pozdě a pouze v PDF formě bez metadat. Nebyla tedy prokázána jejich autenticita a ani čas a způsob pořízení. Fotografie proto dle žalované mohou zachycovat stav vzniklý až po zásahu žalobkyně (po demontáží plastů), tvrzené poškození může být důsledkem tohoto zásahu, nikoli skryté vady. Dle žalované je koroze u více než dvacet let starého vozidla běžným jevem. Žalobkyně byla na korozi výslovně upozorněna v předávacím protokolu. Měla také reálnou možnost stav vozidla zjistit, a to včetně prohlídky jeho spodku. Rozsahu vady si proto žalobkyně musela být vědoma. Chování žalobkyně pokládá žalovaná za účelové. I po zjištění stavu vozidla totiž žalobkyně usilovala o jeho přepis na svou osobu a při komunikaci žádné vady nevytýkala. Žalobkynina tvrzení o skryté vadě jsou tedy až dodatečnou konstrukcí. Okresní soud dle mínění žalované nesprávně vyhodnotil provedené svědecké výpovědi. Nelze souhlasit s tím, že na jedné straně považoval výpověď svědkyně jméno FO za účelovou a na druhé straně vycházel z výpovědi partnera žalobkyně svědka jméno FO, který je však zjevně zaujatý. Žalovaná je přesvědčena, že se jí nedostalo dostatečného poučení podle § 118a o. s. ř., že jí nebyl dán prostor doplnit tvrzení a důkazy, a že tak bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Existence skryté vady prokázána nebyla, odstoupení od smlouvy je tudíž neplatné a žalobkyně právo na vrácení kupní ceny nemá. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že pokládá rozsudek okresního soudu za věcně správný, a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a že na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Fotografie, o které okresní soud opřel svá zjištění o existenci vady, nepředložila žalovaná. Jde o fotografie, které vyžádal soud. Nemůže tedy jít o žádné účelově vyrobené důkazy. Tyto fotografie přitom jasně dokládají rozsah koroze. Žalobkyně zdůraznila, že plastové prvky na vozidle bránily odhalení vady při předání vozidla, skutečný stav bylo možné zjistit až dodatečně, šlo o skrytou vadu. Kdyby žalobkyně znala rozsah koroze, vozidlo by nekoupila. Vozidlo jí ale bylo prezentováno způsobem, který měl vadu zakrýt. Předávací protokol žalobkyně nepodepsala vědomě, je možné, že listina byla dodatečně upravena. Tato okolnost však není pro výsledek sporu rozhodující. Žalobkyně se ztotožňuje s tím, jak okresní soud hodnotil výpovědi vyslechnutých svědků. Dle jejího mínění nebyl postup soudu prvního stupně překvapivý, dokazování bylo provedeno v souladu se zákonem, rozsudek odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, okresní soud nepochybil ani při právním posouzení věci.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal při nařízeném jednání rozsudek okresního soudu, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se odvolatelka domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), aniž byl vázán důvody, které byly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání důvodným neshledal.

9. Odvolací soud v prvé řadě dospěl k závěru, že řízení před okresním soudem nebylo postiženo žádnou zmatečnostní ani jinou podstatnou procesní vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozsudku. Okresní soud provedl v potřebném rozsahu dokazování a na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se krajský soud ztotožňuje. Okresní soud nepochybil ani při právním posouzení věci. Okresní soud své skutkové i právní závěry náležitě vyložil v odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat.

10. Pro posouzení věci je – jak již ostatně správně dovodil okresní soud – podstatné užití ustanovení § 2161 o. z. (jde o ustanovení, které bylo s účinností od 6. 1. 2023 novelizováno zákonem č. 374/2022 Sb.; novelizované znění se tedy použije i na projednávaný případ) upravující odpovědnost prodávajícího podnikatele za vady při prodeji věci kupujícímu spotřebiteli. Z ustanovení § 2161 odst. 2 písm. a) o. z. přitom plyne, že prodávající odpovídá kupujícímu, že vedle ujednaných vlastností je věc vhodná k účelu, k němuž se věc tohoto druhu obvykle používá. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu v projednávané věci to znamená, že prodávané vozidlo mělo být vhodné k obvyklému účelu, tedy k jízdě (v kupní smlouvě nebylo uvedeno, že se automobil prodává k jinému účelu). Jak se však ukázalo po převzetí věci žalobkyní, rozsah koroze vozu byl takový, že bezprostředně ohrožoval bezpečnost jízdy. Žalovaná jako prodávající mohla svou odpovědnost za takovou vadu vyloučit jen postupem předvídaným v ustanovení § 2161 odst. 4 o. z. To by ovšem vyžadovalo, aby na takovou vadu vozidla ještě před uzavřením kupní smlouvy žalobkyni jakožto kupující zvlášť upozornila a aby s touto vadou vozidla žalobkyně projevila výslovný souhlas. Okresní soud správně dovodil, že pouhé zmínky o korozi v předávacím protokolu (koroze rámu a nosných částí, koroze po sundání bočních rámů) neodpovídají požadavkům vyplývajícím z uvedeného zákonného ustanovení. Takové upozornění totiž nevystihuje povahu a závažnost daných vad, které ve svých důsledcích znamenají, že vozidlo nemůže být používáno k bezpečné jízdě, a že tudíž není vhodné k účelu, ke kterému se obvykle užívá. Současně platí, že pouhý podpis žalobkyně na předávacím protokolu nemůže znamenat, že žalobkyně s takovou vadou projevila výslovný souhlas.

11. Úspěch nemohl žalované přinést ani poukaz na to, že žalobkyně mohla stav vozidla zjistit prohlídkou při převzetí. Žalovaná zde míří na ustanovení § 2103 o. z., podle kterého kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. V daném případě však okresní soud správně dovodil, že stav vozu neodpovídal tomu, co zákon pokládá za tzv. zjevnou vadu. O zjevnou vadu by mohlo jít jen za předpokladu, že by byla zjistitelná na první pohled či na základě běžně prováděných zkoušek. V této souvislosti je třeba vyzdvihnout, že zákon na žalobkyni jakožto spotřebitelku neklade v této souvislosti zvýšené nároky (dle ustanovení § 4 odst. 1 o. z. postačí běžná péče a opatrnost, kterou lze v právním styku důvodně očekávat). U koupě ojetého vozidla lze za obvyklou zkoušku pokládat zkušební jízdu. Na spotřebitele však již nelze klást požadavek, aby zkontroloval stav spodku vozidla, k čemuž je zapotřebí dalších technických zařízení, případně aby prohlédl stav částí vozidla, které jsou při běžné prohlídce nepřístupné (tj. např. aby odstraňoval určité díly vozidla). Navíc je otázkou, zda speciální ustanovení § 2161 odst. 4 o. z. nevylučuje užití § 2103 o. z. v poměrech vyplývajících ze spotřebitelských smluv. I když odvolací soud tento závěr nezastává, je přesvědčen, že v těchto poměrech není při výkladu ustanovení § 2103 o. z. na místě klást na spotřebitele vysoké nároky v souvislosti s prohlídkou předmětu prodeje a se zjišťováním jeho vad.

12. Vzhledem k tomu, že daná vada se projevila ve smyslu ustanovení § 2161 odst. 5 o. z. v průběhu jednoho roku od převzetí, uplatní se zákonná domněnka, že prodávané vozidlo bylo vadné již při převzetí. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že povaha a rozsah vady byly v řízení prokázány nejen výpovědí svědka jméno FO a fotografiemi, které tento svědek pořídil, ale zejména též protokolem o technické prohlídce ze dne datum, fakturou vystavenou jméno FO dne datum a zprávou Ministerstva dopravy ze dne datum obsahující protokol o provedené evidenční kontrole vozu dne datum a při té příležitosti pořízené fotografie. Právě tato posledně zmíněná zpráva ministerstva vedla okresní soud k přiléhavému závěru, že již není třeba provádět důkaz výslechem jednatele žalované jméno FO, prostřednictvím kterého žalovaná hodlala zpochybňovat průkaznost fotografií pořízených svědkem jméno FO. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že výslech statutárního orgánu právnické osoby, která je účastníkem řízení (§ 126a o. s. ř.), lze podobně jako výslech účastníka (§ 131 o. s. ř.) provést v případě, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Žalovaná však v odvolání uvádí, že právě prostřednictvím výpovědi svého jednatele se hodlala vyjadřovat ke korozi (k jednotlivým místům) zachycené na fotografiích pořízených svědkem jméno FO. Výslech statutárního orgánu je však důkazním prostředkem. Neslouží tedy k realizaci procesního práva účastníka vyjádřit se k provedeným důkazům (§ 123 o. s. ř.). Ani odvolací soud tedy neshledal důvod, aby výslech jednatele žalované jméno FO provedl v odvolacím řízení. Žalovaná měla dostatečnou možnost vyjádřit se k provedeným důkazům nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale i v řízení odvolacím, tohoto svého práva také využila. Není zde zákonný důvod, aby toto právo uplatňovala dále také pomocí provedení výslechu svého jednatele.

13. V této souvislosti krajský soud dodává, že neshledal, že by okresní soud v řízení porušil ustanovení § 118a o. s. ř. Ostatně ani žalovaná v odvolání – krom výslechu jednatele – provedení dalších důkazů nenavrhla. Okolnost, že žalovaná nesouhlasí s tím, jak okresní soud provedené důkazy hodnotil, nezakládá porušení uvedeného zákonného ustanovení a neznamená ani, že se žalované nedostalo náležitého poučení. Odvolací soud se přitom plně ztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil. Postupoval totiž plně v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., vyjadřujícím zásadu volného hodnocení důkazů. Hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Jeho skutkové závěry jsou tedy provedeným dokazováním zcela podložené a krajský soud je pokládá za své.

14. Okresní soud nepochybil ani v tom, že zjištěnou vadu prodávaného automobilu nepokládal za výsledek tzv. obvyklého či běžného opotřebení použité věci ve smyslu ustanovení § 2167 odst. 2 o. z. V této souvislosti lze poukázat na to, že ustálená judikatura za vadu, která neodpovídá míře používání a opotřebení věci, považuje vždy nedostatek takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž neexistencí je možnost využití věci k danému účelu nikoliv nepodstatně snížena (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1719/98). V daném případě šlo sice o vozidlo staré 20 let, které mělo najeto více než 200 000 km. I přesto však v situaci, kdy je takové vozidlo prodáváno ke svému obvyklému účelu, nelze zjištěnou korozi vedoucí k nemožnosti vozidlo k jízdě bezpečně užívat pokládat za běžné opotřebení, za které prodávající neodpovídá.

15. Správný je i úsudek soudu prvního stupně, že vada vozidla představuje porušení smlouvy podstatným způsobem. Ze zjištěných okolnosti je totiž zřejmé, že žalovaná musela vědět, že by žalobkyně kupní smlouvu neuzavřela, pokud by jí bylo známo, že vozidlo v důsledku rozsáhlé koroze není způsobilé k bezpečné jízdě (srov. § 2002 odst. 1 o. z.). Jde tu o případ nenaplnění hlavního účelu závazku, a to vzhledem k funkci a hospodářskému účelu převáděné věci, s naprostou nemožností jejího řádného užívání. Žalobkyně tedy měla právo od kupní smlouvy odstoupit na základě ustanovení § 2171 odst. 1 písm. c) o. z. a důvodně se tedy domáhá vrácení zaplacené kupní ceny.

16. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek okresního soudu je ve vyhovujícím výroku o věci samé správný. Po přezkoumání výroku o nákladech řízení krajský soud uzavřel, že i o této otázce rozhodl soud prvního stupně správně. Přiléhavě posoudil otázku úspěchu účastníků řízení ve věci a rovněž správně určil výši nákladů. Krajský soud proto postupem dle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně dosáhla v řízení před krajským soudem plného procesního úspěchu, a proto má právo, aby jí žalovaná nahradila náklady, které v odvolacím řízení vynaložila ke své procesní obraně. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou za zastupování v celkové výši 6 440 Kč za dva úkony právní služby po 3 220 Kč, a to 1. vyjádření k odvolání a 2. účast u jednání odvolacího soudu dne datum (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále jen „advokátní tarif“), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), náhradou cestovních výdajů ve výši 721 Kč, náhradou za čas promeškaný cestou k jednání odvolacího soudu a zpět v částce 300 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu) a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 755,81 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak dosahují výše 10 116,81 Kč. Žalovaná byla zavázána, aby náklady odvolacího řízení v této výši žalobkyni nahradila v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.