KSHKPA 27 Co 106/2026-99

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení příslušenství, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 11. 2025, č. j. 11 C 169/2025-69,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích I a III potvrzuje, ve výroku III však v tom správném znění, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení k rukám zástupce žalobce v částce Anonymizováno Anonymizováno, částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení v částce částka a kapitalizovaný úrok v částce částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení dalších kapitalizovaných úroků v částce částka (výrok II), a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení částka k rukám zástupce žalobce (výrok III).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení příslušenství z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne datum mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. Uvedenou smlouvou byla žalované poskytnuta kreditní karta a úvěrový rámec ve výši částka. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což nečinila, a proto právní předchůdce žalobce dne datum dlužnou částku zesplatnil. Následně vyzval žalovanou k její úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce.

3. Okresní soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti němuž žalovaná podala včas odpor. Uvedla, že uplatněný nárok neuznává, neboť žalobce nezná, nikdy s ním nekomunikovala. Pohledávka právního předchůdce žalobce byla žalovanou uhrazena v roce Anonymizováno.

4. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že předmětem řízení je pouze nárok, který právnímu předchůdci žalobce dosud nebyl pravomocně přiznán. V dané věci se tedy nejedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté či litispendence.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy se seznámil s obsahem listin, které žalobce předložil k prokázání svých skutkových tvrzení, uzavřel, že žaloba je v převážné míře opodstatněná.

6. Podle okresního soudu bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty k čerpání prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky, které se žalovaná zavázala řádně a včas splácet. To však nečinila, a proto dne datum právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru zesplatnil a následně k podané žalobě bylo žalované rozsudkem okresního soudu uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobce jistinu z této smlouvy spolu se zákonnými úroky z prodlení z žalované jistiny a kapitalizované úroky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce, o čemž byla žalovaná informována.

7. Po stránce právní okresní soud věc posoudil jako spor ze smlouvy o úvěru, přičemž s ohledem na dobu uzavření smlouvy na věc aplikoval příslušná ustanovení zák. č. 513/1991 Sb., ve znění platném a účinném do datum (obchodní zákoník, dále jen obch. zák.) a příslušná ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do datum (občanský zákoník, dále jen obč. zák.).

8. Okresní soud vycházel zejména z ust. § 261 odst. 3 písm. d), § 497 a § 502 obch. zák. a ohledně postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce na žalobce vycházel z ust. § 1879, 1880 a 1886 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.).

9. Podle okresního soudu žalovaná v řízení argumentovala tím, že žalobce nezná, nikdy s ním nekomunikovala a dluh právního předchůdce žalobce již uhradila. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť pohledávku za žalovanou nabyl smlouvou o postoupení pohledávek. Z uvedené smlouvy je přitom zřejmé, že postoupena byla pouze část nezaplaceného příslušenství (úrok) z předmětné revolvingové smlouvy, když o samotné jistině již bylo dříve pravomocně rozhodnuto Okresním soudem ve adresa. Právnímu předchůdci žalobce však bylo přiznáno pouze právo na zaplacení jistiny předmětné úvěrové smlouvy a dále zákonný úrok z prodlení. Nikoliv úrok smluvní, jehož zaplacení se nyní žalobce podanou žalobou domáhal. Za této situace nelze uzavřít, že by snad projednání a rozhodnutí o v žalobě uplatněném nároku bránila překážka věci pravomocně rozsouzené či překážka litispendence.

10. Dále podle okresního soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce své povinnosti plynoucí ze smlouvy splnil. Žalované umožnil čerpat finanční prostředky, ta však naproti tomu řádně a včas sjednané splátky nehradila. Právní předchůdce žalobce proto celý dluh žalované jednorázově zesplatnil a v souladu s ust. § 502 odst. 1 obch. zák. žalované vznikla povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž i úroky sjednané ve smlouvě o úvěru. Za období od datum do datum, které bylo předmětem řízení, činí dlužná částka částka. V tomto rozsahu okresní soud žalobě vyhověl. Stejně tak okresní soud vyhověl i nároku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení v částce částka, a to za období od datum do datum.

11. Ve zbývající části, tedy co do zaplacení částka, okresní soud žalobu zamítl, když dovodil, že v uvedeném rozsahu byla žaloba nedůvodná.

12. Ve věci úspěšnému žalobci pak okresní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované.

13. Proti rozsudku, a to dle formulace odvolání výrokům I a III, podala včas odvolání žalovaná.

14. V odvolání a jeho doplnění uvedla, že setrvává na svých dosavadních výhradách. Dluh vůči společnosti právnická osoba., žalovaná včetně příslušenství zcela uhradila, s žalobcem nikdy nejednala a nic nepodepsala. Žalobci proto nic nedluží. Tuto skutečnost potvrdil i zástupce žalobce při jednání Okresního soudu ve adresa. Žalovaná nerozumí tomu, z jakého důvodu se po ní žalobce dlužné částky domáhá. Jednání Okresního soudu adresa hodnotí jako podjaté a rozsudek nespravedlivý.

15. Z odvolání žalované plyne, že žalovaná s rozsudkem nesouhlasí, domáhá se jeho změny a zamítnutí žaloby.

16. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že s tvrzeními uvedenými v odvolání zásadně nesouhlasí, žalovaná neuvádí nic relevantního. Žalobce se zcela ztotožňuje s postupem a rozhodnutím okresního soudu, nespatřuje v něm žádná pochybení. Tvrzení žalované žalobce hodnotí jako zcela lichá, neprokázaná a účelová.

17. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů řízení.

18. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Okresní soud v posuzované věci konstatoval, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky, které žalovaná po vyčerpání řádně nesplácela. Právní předchůdce žalobce dne datum celý dluh žalované z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnil a v řízení před Okresním soudem ve adresa se po žalované domáhal zaplacení dlužné jistiny a úroku z prodlení. Okresní soud rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, žalobě vyhověl. Následně žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovanou (sestávající se z kapitalizovaných úroků z úvěru a kapitalizovaných úroků z prodlení) na žalobce.

20. Okresní soud vycházeje z příslušných ustanovení obchodního zákoníku (§ 502 odst. 1 obch. zák.) konstatoval, že žalovaná měla povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, která byla v předchozím výše označeném řízení přiznána přímo právnímu předchůdci žalobce, společnosti právnická osoba., ale i úroky sjednané ve smlouvě, jejichž výše plyne z úrokového lístku právního předchůdce žalobce. Tyto úroky za období specifikované žalobcem činí částka. V uvedeném rozsahu okresní soud žalobě vyhověl, co do částky částka žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Odvolací soud uvedené skutkové i právní závěry rozsudku okresního soudu sdílí.

22. Z odůvodnění rozsudku je zjevné, že soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil z jednotlivých provedených důkazů správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která promítl do výstižného a srozumitelného závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Odvolací soud sdílí přesvědčení okresního soudu, že žalovaná ve smyslu ust. § 502 odst. 1 obch. zák. měla povinnost zaplatit nejen dlužnou částku, ale současně i úroky sjednané ve smlouvě o úvěru. Úrok je v obecné rovině vnímán jako cena za poskytnutí peněz, a pakliže finanční prostředky byly úvěrovanému poskytnuty, má věřitel právo na úhradu úroků. Samotná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 497 obch. zák. nemůže být sjednána jako bezúročná. Závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, je její podstatnou částí (§ 269 odst. 1 obch. zák.), a za poskytnuté peněžní prostředky je dlužník povinen hradit úroky sjednané ve smlouvě, případně stanovené obchodním zákoníkem. To samozřejmě až do doby skutečného vrácení poskytnuté částky věřiteli.

23. Odvolací soud proto odvolací výhrady žalované, která se v zásadě omezila toliko na odmítnutí v žalobě uplatněného nároku, hodnotí jako nezpůsobilé vyvolat jakékoliv pochybnosti o správnosti rozhodnutí okresního soudu.

24. Vycházeje ze shora rozvedených úvah proto krajský soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I a III – v něm ve správném znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku – jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

25. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby advokáta žalobce po částka (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), počítáno z částky částka, která byla předmětem odvolacího řízení, a to za vyjádření se k odvolání žalované a účast při jednání odvolacího soudu, k níž přináleží i dvě paušální náhrady hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K součtu uvedených částek je nutno připočíst i 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částka (zaokrouhleno). Uvedenou částku je žalovaná povinna nahradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).