KSOS 16 Co 75/2026-299

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_005⟫ 3. Jméno advokátky B, narozená dne Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C ⟪LB:lb_006⟫ o určení závětního dědice ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 1. 2026, č. j. 11 C 94/2025-262

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění takto:

Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2 a 3 na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 61 787 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky C, sídlem adresa. Žalovaní 2 a 3 jsou vůči žalobkyni z této pohledávky oprávněni společně a nerozdílně.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2 a 3 na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 21 780 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky C, sídlem adresa. Žalovaní 2 a 3 jsou vůči žalobkyni z této pohledávky oprávnění společně a nerozdílně.

1. Žalobou podanou dne 27. 3. 2025 se žalobkyně proti žalovaným domáhala určení, že je závětní dědičkou pozůstalosti po jméno FO, narozené dne Anonymizováno a zesnulé dne Anonymizováno (dále jen zůstavitelce). Žalobu zdůvodnila tím, že je vnučkou zůstavitelky, která zemřela jako vdova a zanechala jediného syna, tituly před jménem jméno FO (dále jen zůstavitelčina syna), který však byl dědicky nezpůsobilý, protože spáchal úmyslný trestný čin zanedbání povinné výživy proti vnučkám zůstavitelky, svým dcerám - žalovaným 2. a 3. Notářka ukončila jeho účast v pozůstalostním řízení, takže do jeho postavení vstoupily jeho děti, tj. žalobkyně a žalovaní 1. - 3. Zůstavitelka zanechala allografní závěť ze dne 3. 1. 2017, pořízenou za účasti dvou svědků, jméno FO a jméno FO. Za dědičku veškerého svého majetku v ní povolala jméno FO, tehdejší družku svého syna, která jí pomáhala s opravou domu, a pro případ, že by tato nedědila, za náhradní dědičku žalobkyni. Kvůli sporu o dědické právo notářka uložila paní jméno FO po kasačním usnesení Krajského soudu v Ostravě podat žalobu na určení, že je závětní dědičkou. To však paní jméno FO neučinila, a tak byla i její účast ukončena. Závětní dědičkou se tak jako náhradnice stala žalobkyně. Notářka v pozůstalostním řízení vyslechla oba závětní svědky, kteří uvedli, že závěť jednou nahlas přečetla zůstavitelka, jednou její syn, načež zůstavitelka výslovně prohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli a vlastnoručně ji podepsala. Byla v tu chvíli plně orientovaná, neměla předepsány brýle a věděla, co činí. To potvrdil jméno FO z anonymizováno, kde zůstavitelka pobývala v době pořízení závěti. Podle něj byla schopna právních úkonů, jinak by nemohla být do jejich zařízení přijata. Zůstavitelka nikdy nebyla omezena ve svéprávnosti. Zůstavitelka slovenštinu, v níž byla závěť sepsána, ovládala, což souvisí i s jejím dlouhodobým pobytem na Anonymizováno před smrtí. Žalovaná 2. tvrdila, že podpis není pravým podpisem zůstavitelky, neboť ta nebyla k pořízení závěti zdravotně způsobilá a nikdy by svůj majetek neodkázala cizímu člověku. K těmto námitkám se připojili žalovaní 1. a 3. Žádný ze závětních svědků nicméně neměl žádný zájem na platnosti či neplatnosti závěti. Věrohodnost jejich svědeckých výpovědí ani nebyla relevantně zpochybněna, což tím pádem platí i pro pravost podpisu, resp. pravost a platnost závěti jako takové. Notářka svědkům nekladla návodné otázky a vyslechla je odděleně.

2. Žalovaný 1. se k věci nevyjádřil.

3. Žalované 2. a 3. navrhly zamítnutí žaloby s poukazem na to, že se ukázalo, že podpis na závěti není pravým zůstavitelčiným podpisem. Zůstavitelka byla navíc zdravotně nezpůsobilá pořídit závěť pro duševní poruchu. Nejpozději od roku 2014 totiž trpěla těžkou demencí, třesem rukou, srdečním onemocněním a špatně viděla. Byla léčena pro Alzheimerovou chorobu a pobírala příspěvek na péči ve IV. stupni závislosti. V roce 2015 došlo po úraze k dalšímu zhoršení jejího zdravotního stavu. Byla dezorientovaná (nepoznávala své okolí ani blízké), měla úzkosti, byla odkázána na dohled a pomoc jiné osoby ve všech životních úkonech po dobu 24 hodin denně, přičemž nebylo lze očekávat zlepšení. Počátkem roku 2017 následovaly zřetelné poruchy paměti a orientace včetně trvající inkontinence III. stupně. Zůstavitelka byla Češka, slovensky neuměla hovořit ani číst. Navíc od nepaměti nosila brýle. Závětní svědkové byli u notářky vyslýcháni souběžně a byli podrobeni návodným otázkám. Žalované 2. a 3. namítaly i okolnosti stran uložení a nalezení závěti, zůstavitelčina bydliště na sklonku života, jejího styku se svými blízkými atd.

4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I), rozhodl, že nemá ve vztahu mezi žalovaným 1. a žalobkyní žádný právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 79 774 Kč (výrok III). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Závěť byla sepsána na počítači (kromě generálií svědků a podpisů) a ve slovenštině. Zůstavitelka v ní odkázala veškerý svůj majetek jméno FO a pro případ, že by nedědila, povolala za náhradní dědičku žalobkyni. Kromě zůstavitelčina podpisu se na závěti nacházejí ještě podpisy dvou svědků, jméno FO a jméno FO. Závěť měla být podepsána v Anonymizováno dne 3. 1. 2017. Zůstavitelka měla jediného syna, který dne 6. 12. 2017 na jednání u notářky uvedl, že ji předloží dne 14. 12. 2017. Závěť skutečně doložil a notářka zjistila, že nebyla zapečetěna. Syn prohlásil, že ji nalezl v osobních věcech zůstavitelky v pronajatém bytě v Anonymizováno, že tato byla podepsána vlastní rukou zůstavitelky a že byl přítomen jejímu sepsání i podepsání. Notářka pak ukončila jeho účast v pozůstalostním řízení, protože spáchal úmyslný trestný čin zanedbání povinné výživy vůči žalovaným 2. a 3., což jej činí dědicky nezpůsobilým. Mezi aktiva pozůstalosti byly sepsány nemovité věci v k. ú. adresa v hodnotě 2 350 000 Kč a dále motorová vozidla bez hodnoty. Notářka uložila jméno FO, aby proti dědicům ze zákona podala žalobu na určení, že je závětní dědičkou. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. 10 Co 408/2019-372, napadené usnesení jako předčasné zrušil. Usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. 10 Co 26/2022-718, potom Krajský soud v Ostravě zrušil další usnesení notářky a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že v této fázi řízení již zákonní dědicové relevantně zpochybnili závěť nejen co do pravosti podpisu a zdravotní nezpůsobilosti zůstavitelky, ale i stran svědectví závětních svědků, a to s ohledem na poznatek vyplynuvší z trestního řízení, že podpis na originálu závěti není vlastnoručním podpisem zůstavitelky. Notářka tedy uložila jméno FO, aby proti zákonným dědicům podala žalobu na určení, že je závětní dědičkou. jméno FO tak nicméně neučinila a notářka její účast v pozůstalostním řízení ukončila. Následně uložila touž povinnost žalobkyni. Podle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, ze dne 11. 6. 2020, zadaného PČR, není podpis na originálu závěti ze dne 3. 1. 2017 vlastnoručním podpisem zůstavitelky. Jedná se o padělek podpisu napodobeného charakteru. Usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. Anonymizováno, PČR odložila tuto věc podezření ze spáchání přečinu podvodu a zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, kterého se měl dopustit dosud neznámý pachatel tím, že padělal závěť zůstavitelky (a směnku), neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání konkrétní osoby. Nebylo totiž v danou chvíli možné zůstavitelčině synovi ani nikomu jinému prokázat, že by závěť padělali. Dne 8. 11. 2018 notářka odděleně vyslechla oba závětní svědky. jméno FO vypověděl, že pracoval jako pečovatel v domově, v němž zůstavitelka pobývala, a že se o ni staral asi půl roku. Sama jej na začátku ledna 2017 oslovila, že chce pořídit závěť. V místnosti byl přítomen její syn a druhý svědek. Závěť již byla připravena, donesl ji její syn, který závěť přečetl, ona také a poté podepsala. Podle svědka byla zůstavitelka plně orientována a věděla, co činí. Brýle neměla, viděla i bez nich. jméno FO vypověděl, že v té době pracoval jako brigádník (číšník) ve firmě závětní dědičky jméno FO. Oslovil jej zůstavitelčin syn, aby se dostavil do pečovatelského domu v Anonymizováno. Tam už byla připravena závěť. Zůstavitelka nahlas přečetla poslední vůli, poté syn znovu, načež ji zůstavitelka i v přítomnosti druhého svědka podepsala. Zůstavitelka se jevila plně orientovaná a věděla, co činí. Brýle nenosila. I PČR v rámci výše zmíněného trestního řízení opakovaně vyslechla oba závětní svědky. Žádný neuměl vysvětlit skutečnost, že by podpis na závěti nebyl vlastnoručním zůstavitelčiným podpisem. jméno FO dodal, že zůstavitelčina syna, jeho družku i zůstavitelku zná či znal asi 4 roky z restaurace Anonymizováno v Anonymizováno, kde měl brigádu. K závěti jej přizval právě zůstavitelčin syn. Nevěděl, kdo závěť připravil. Oba svědkové vypovídali i před okresním soudem a nic nového neuvedli, na událost si již prakticky vůbec nevzpomínali. Podle jméno FO (ředitele Anonymizováno) byla zůstavitelka přijata do stacionáře na základě žádosti jejího syna. Na svůj věk se chovala racionálně a byla komunikativní. Kdyby nebyla schopna právního jednání nebo se nacházela ve špatném zdravotním stavu, nemohla by nastoupit. Nikdy nenosila brýle a svého syna se nebála. Občas si nedokázala vzpomenout na různé události, ale s přihlédnutím k jejímu věku to bylo normální. V depositu stacionáře měla zalepenou obálku s nápisem „poslední vůle.“ Podle čestného prohlášení sepsaného zůstavitelčiným synem a podepsaného jméno FO je tato přítelkyní zůstavitelky, dlouhodobě ji zná. Žalovaní 1. a 2. se zůstavitelce odcizili, zatímco její syn a žalobkyně ji překvapili, že se na ně může spolehnout. Věděla o zůstavitelčině záměru odstěhovat se na Anonymizováno za synem. Chtěla poradit, jak dát dům synovi, aby o něj nepřišel. Proto nechala napsat závěť ve prospěch jméno FO (synovy družky). Podle čestného prohlášení sepsaného zůstavitelčiným synem a podepsaného manželi jméno FO (zůstavitelčiným bratrem) a jméno FO tito byli se zůstavitelkou v celoživotním kontaktu. Zůstavitelka se o žalované 1. a 2. nadstandardně starala, oni ji však přestali navštěvovat. právnická osoba o ni začal pečovat její syn a jeho družka jméno FO. Naposledy zůstavitelku navštívili několik dní přes smrtí v Anonymizováno. Není pravdou, že by syn zůstavitelky zakazoval žalovaným, aby navštěvovali zůstavitelku. Dále okresní soud vyjmenoval skutková zjištění ze zpráv ošetřujících lékařů a spisu úřadu práce vedeného o příspěvku na péči stran zůstavitelčina zdravotního stavu zahrnujícího též úraz, demenci, dezorientaci a problémy se sebepéčí. Tato skutková zjištění zde odvolací soud přesně nereprodukuje, neboť to z níže rozvedených příčin není podstatné pro výsledek řízení.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval podle § § 1532, 1534 a 1539 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že je nutno žalobu zamítnout, protože byly v řízení prokázány skutečnosti zpochybňující řádné svědectví závětních svědků a mající vliv na platnost závěti. Žalovaní namítali nepravost podpisu zůstavitelky, její zdravotní nezpůsobilost a další okolnosti, čímž zpochybnili též svědectví závětních svědků. Z trestního řízení vyplynulo, že podpis na originálu závěti ze dne 3. 1. 2017 není vlastnoručním zůstavitelčiným podpisem. Dále okresní soud rekapituloval, co vyplynulo z důkazů stran zůstavitelčina zdravotního stavu. Tím pádem zde jsou důvodné pochybnosti, zda zůstavitelka závěť podepsala a zda mohla chápat její smysl a účel. Navíc zůstavitelčin syn nevěnoval dostatečnou pozornost výběru závětních svědků, pro které jejich svědectví nebylo důležité, což se projevilo v bezobsažnosti jejich výpovědí před okresním soudem, a kteří byli dříve vyslechnuti i za pomoci sugestivních otázek. Okresní soud okomentoval svou iniciativu k výslechu obou svědků i tak, že podle judikatury nelze nahradit důkaz svědeckou výpovědí pouhým přečtením protokolu o dřívějším výslechu daného svědka.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž částečně zopakovala své dosavadní argumenty s tím, že podle judikatury lze allografní závěť určit za neplatnou jen tehdy, je-li kromě pravosti zůstavitelova podpisu vyvrácena i věrohodnost, resp. pravdivost svědectví závětních svědků. Přesto prvostupňový soud uzavřel, že žalovaní pouhým zpochybněním podpisu a argumenty stran zdravotní nezpůsobilosti řádně zpochybnili i pravdivost svědectví. Oba závětní svědkové nicméně třikrát vypověděli, že byla závěť dvakrát přečtena, načež zůstavitelka prohlásila, že tato odpovídá její vůli, a že ji vzápětí podepsala. Tyto výpovědi prvostupňový soud pominul a místo toho přecenil význam závětního svědectví pro běžného občana v postavení obou mužů. Soud prvního stupně na jednání žalované podrobně poučil o jejich důkazním břemeni v daném směru a avizoval, že nezadá znalecký posudek na pravost podpisu, neboť by ani prokázaná nepravost podpisu nic nezměnila na jeho právním názoru. Nemohl založit napadený rozsudek na zůstavitelčině zdravotní nezpůsobilosti nastalé na podkladě jejího zdravotního stavu, protože nebyl zpracován žádný znalecký posudek, třebaže jej žalobkyně navrhla. Neprovedení (dalšího) písmoznaleckého posudku ani výslechů pana jméno FO, paní jméno FO a jméno FO pak nezdůvodnil vůbec. V hodnocení důkazů opomenul čestné prohlášení jméno FO, jméno FO a manželů jméno FO. Neprovedl-li žádný z nabízejících se posudků, nemohl žalobu tímto způsobem zamítnout, poněvadž nebyla prokázána ani nepravost podpisu, ani zdravotní nezpůsobilost. Dobrozdání zpracované v rámci trestního řízení je pouhým odborným vyjádřením. Žalobkyni přitom nepoučil ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). jméno FO nebyla pro zůstavitelku cizím člověkem, nýbrž životní partnerkou jejího jediného syna a člověkem, který financoval rekonstrukci její nemovitosti. Co se týče náhrady nákladů řízení, neměl soud prvního stupně žalovaným 2. a 3. přiznat náhradu za studium spisu, za další poradu s klientkami ani za tři zpáteční cesty k soudu, jelikož se konala pouze dvě jednání. Náhradu jim dokonce neměl přiznat vůbec (§ 128 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen z. ř. s.), protože činily v pozůstalostním řízení obstrukce a výslech závětních svědků navrhly teprve v tomto řízení.

7. Žalovaný 1. se k odvolání nevyjádřil.

8. Žalované 2. a 3. navrhly potvrzení napadeného rozsudku, přičemž v podstatě zrekapitulovaly své dosavadní argumenty, zejména stran zůstavitelčina zdravotního stavu. Studium spisu bylo účelným úkonem právní služby, poněvadž se advokátka musela obeznámit s žalobkyní předloženými důkazy, které soud nerozesílá. Porada s klientkami byla nutná kvůli doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů v kontextu koncentrace řízení. Jedna z cestovních náhrad se vztahuje ke studiu spisu, nikoli k ústnímu jednání.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že je odvolání žalobkyně neopodstatněné.

10. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním, citovaným v bodě 4. odůvodnění, která tudíž odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Jeho skutková zjištění jsou nicméně v níže rozvedeném ohledu neúplná. Navíc neučinil jednoznačný skutkový závěr, jestli zůstavitelka závěť skutečně nepodepsala a jestli skutečně jednala v relevantní duševní poruše. Místo toho uzavřel, že v tomto směru panují důvodné pochybnosti. Na takto nejasném závěru nicméně nelze založit rozsudek. Skutkový stav musí být buďto zjištěn v zákonné míře důkazu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), anebo (v opačném případě) musí soud rozhodnout na základě pravidel o objektivním procesním břemeni. Tedy v neprospěch toho z účastníků, který neunesl břemeno tvrzení či subjektivní důkazní břemeno. Dále je sice pravdou, že je žádoucí upřednostnit v duchu zásady ústnosti a přímosti dokazování během jednání bezprostřední výslech svědka před pouhým přečtením protokolu o jeho dřívější výpovědi; to nicméně neznamená, že tento protokol nemůže sloužit jako důkaz a že k němu nelze přihlédnout. Právě naopak (viz § 125 první větu ve spojení s § 132 o. s. ř.). Obzvlášť pokud si přímo vyslýchaný svědek na nic nepamatuje. A v tomto směru prvostupňový soud nedostatečně vyhodnotil protokoly o výpovědích závětních svědků.

11. Odvolací soud zopakoval ty důkazy, jež vedle zjištění soudu prvního stupně obsahovaly další následující relevantní skutková zjištění (§ 213 odst. 1, odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). Notářka ukončila účast zůstavitelčina syna v pozůstalostním řízení usnesením ze dne 16. 4. 2018, pravomocným od 15. 5. 2018, s odkazem na úmyslný trestný čin zanedbání povinné výživy spáchaný vůči dcerám – žalovaným 2. a 3., kdy měl mít v době vyhlášení rozsudku trestního soudu dluh ve výši 48 000 Kč (usnesení notářky č. j. Anonymizováno). Notářka dne 8. 11. 2018 vyslechla oba závětní svědky, kterým otázky po jejich svědecké způsobilosti, zůstavitelčině prohlášení, potvrzení její totožnosti a pořizovací způsobilosti položila přímo jazykem o. z. tak, aby na ně bylo možno odpovědět jednoslovně - ano/ne. jméno FO komentovala výpověď svědka jméno FO tak, že zůstavitelka nepobývala v ústavu permanentně, nýbrž že si ji většinou na víkendy sama nebo s jejím synem brávala k sobě do Anonymizováno nebo do Anonymizováno, kde zůstavitelka dříve bydlela. jméno FO vypověděl, že mu v inkriminovaný den zavolal zůstavitelčin syn, jestli by mohl přijít dříve do firmy v Anonymizováno s tím, že od něj něco potřebuje. Přišel tedy dříve, načež se rozjeli za zůstavitelkou do ústavu. Po podepsání závěti jej zavezl zpátky do práce. Pro paní jméno FO pracoval jako brigádník – číšník – při studiu od roku 2015, od února 2018 pak na hlavní pracovní poměr, který ukončil v září 2018. jméno FO na jednání tvrdila, že zůstavitelku znala posledních 5 – 6 let a potvrdila, že u ní byl jméno FO zaměstnán nejprve brigádně a poté v pracovním poměru. Pouze nevěděla, zda to bylo právě v období, které svědek zmínil. Na tomto jednání též předložila níže vyhodnocené uznání dluhu a směnku a uplatnila v pozůstalostním řízení jim odpovídající pohledávky (jednací protokol ze dne 8. 11. 2018). Policie tedy vedla trestní řízení i pro podezření z padělání zůstavitelčina podpisu na této směnce. Závěť se týkala též výše zmíněných nemovitostí v Anonymizováno včetně domu č. p. Anonymizováno, jež byly v pozůstalostním řízení sepsány jako pozůstalost. Trestní oznámení podala žalovaná 2. a uvedla, že zůstavitelka bydlela v domě č. p. Anonymizováno, načež se její syn, otec oznamovatelky, do domu před několika lety vrátil. Zůstavitelku převezl na Anonymizováno, kde žila jeho družka jméno FO, na podzim 2016. Zůstavitelčin soused z Anonymizováno, jméno FO, na policii vypověděl, že zůstavitelčin syn pomáhal družce s hospodou a že se společně o zůstavitelku v posledních letech starali a nakonec ji odvezli na Anonymizováno, kde jí zajistili ústav. právnická osoba v Anonymizováno financovala právě „jméno FO.“ Ona ani zůstavitelčin syn navzdory výzvě policie nepředložili originál zmíněné směnky. jméno FO nicméně doložila znalecký posudek oceňující provedenou rekonstrukci domu na 1 256 471 Kč. Na policii vypověděla, že ke dni 1. 7. 2019 žila se zůstavitelčiným synem jako jeho družka 7 – 8 let, kdy po smrti zůstavitelčina manžela začali kozlovický dům s jejím souhlasem rekonstruovat a plánovat i společné bydlení s „babičkou.“ Během rekonstrukce bydlela u nich v Anonymizováno, kde se ale nudila, a tak jí zařídili pobyt v ústavu. Původní plán byl nemovitosti prodat, avšak zůstavitelka byla s rekonstrukcí spokojena a poradila jim, aby nemovitosti neprodávali a aby se do nich se zůstavitelčiným synem nastěhovali. Jenže paní jméno FO vložila do rekonstrukci své peníze a měli původně dohodu, že jí tato investice bude po prodeji vrácena. Nakonec tedy zůstavitelka navrhla, že na ni dům přepíše, čímž se dluh smaže a že se o ni paní jméno FO bude do smrti starat. Dům zůstavitelka nepřepsala a závěť jí její syn ukázal až po její smrti. Byt na Anonymizováno měla paní jméno FO pronajatý a zůstavitelka v něm občas pobývala. jméno FO policie vyslechla dvakrát (usnesení PČR ze dne 17. 3. 2021). V jedné z těchto výpovědí, dne 1. 7. 2019, svědek uvedl, že zůstavitelčina syna a jeho družku jméno FO zná asi 4 roky, přičemž s p. jméno FO se přátelil. Pracoval pro paní jméno FO v restauraci Anonymizováno v Anonymizováno, kterou měla pronajatou, a to nejprve jako brigádník, maturant, což se dělo cca půl roku. Poté tam nebyl asi 3 měsíce, protože propadl a když nesložil maturitu, vrátil se do této práce. Svědkem závěti se stal právě v době, kdy u paní jméno FO nepracoval. Zůstavitelku znal cca 4 roky z Anonymizováno, kam chodívala na pivo. Jinak svědek vypovídal stejně, jako před notářkou (zápisnica o výsluchu svedka). Vrchní komisařka Odboru kriminalistické techniky a expertíz KŘP MS kraje v rámci trestního řízení zpracovala velmi podrobné odborné vyjádření, v němž zkoumala originál závěti a směnky stran pravosti zůstavitelčiných podpisů. Co se týká závěti, zde nejde o technický padělek, o smyšlený podpis (padělek beze snahy o nápodobu), ale ani o pravý spontánní podpis. Sporný podpis vznikl jednoznačně se znalostí zůstavitelčina podpisu, avšak svou kvalitou se naprosto vymyká podpisům, které byla zůstavitelka ve věku 85 let schopna napsat. Tyto srovnávací podpisy totiž vykazovaly jasný vliv zhoršených písařských dispozic v důsledku tremoru, stařeckého třesu. Rozvolnění dosáhlo té míry, že s výjimkou iniciály „A“ nebylo lze jednotlivým komponentám podpisu ani přisoudit tvar písmen. To také vylučuje variantu pravého, bezděčně zkomoleného podpisu (vlivem vnějších a vnitřních podmínek neúmyslně změněného) i podpisu pravého, úmyslně zkomoleného (s cílem jeho pozdějšího popření). Zbývá tudíž varianta padělku napodobeného charakteru, zhotoveného na základě předlohy metodou tzv. z volné ruky. Nasvědčuje tomu nápadná rámcová grafická podoba sporného podpisu s pravými srovnávacími podpisy a přitom zároveň rozdílnost ve vizuálně nenápadných znacích (směr vedení tahu diakritických čárek) a výskyt nesystémových přerušení psacího tahu (ve vrcholu písmene „i“ a ve třetím oblouku písmene „m“). Tyto rysy jsou příznačné právě pro padělky se snahou o nápodobu. Stejně jako nápadné střídání jistějších a nejistých pasáží vedení psacího tahu podpisu, jež svědčí o snaze napodobit stařecký třes. Proto lze vyslovit kategorický závěr, že nejde o pravý zůstavitelčin podpis. Stejně kriminalistka vyhodnotila zůstavitelčin podpis na směnce (odborné vyjádření).

12. Dále odvolací soud nově provedl důkazy obsažené v pozůstalostním spise stran širších vztahů mezi zúčastněnými osobami, z nichž vyplynulo následující (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem, část věty za středníkem a contrario o. s. ř.). Výše zmíněnou směnku měla jako vlastní vystavit a podepsat zůstavitelka dne 19. 12. 2016 v Žilině bez protestu, na řad paní jméno FO a na částku 970 000 Kč, splatnou dne 31. 12. 2017 v Kozlovicích (směnka). Tytéž charakteristiky má uznání dluhu s důvodem v podobě poskytnutí finančních prostředků na opravy domu a zahrady v letech 2014 – 2016 v dále konkretizovaném rozsahu (uznání dluhu). Dne 20. 3. 2013 se stal pravomocným rozsudek, jímž byl zůstavitelčin syn odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a byla mu uložena povinnost zaplatit během zkušební doby podle svých sil dlužné výživné žalovaným 2. a 3., a to v souvislosti s přečinem zanedbání povinné výživy spáchaným proti těmto žalovaným (rozsudek Okresního soudu v Berouně). Advokát paní jméno FO předložil během pozůstalostního řízení v návaznosti na výše uvedené jednání ze dne 8. 11. 2018 seznam jejích zaměstnanců a smlouvy uzavřené s jméno FO, z nichž by vyplývalo, že pro paní jméno FO ať už na pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o brigádnické práci studentů pracoval od 30. 12. 2015 do 15. 8. 2016, od 10. 6. 2017 do 20. 9. 2018. Seznam zaměstnanců vystavila paní jméno FO a jména ostatních zaměstnanců jsou v něm skryta (seznam zaměstnanců, smlouvy mezi J. jméno FO a P. jméno FO).

13. Provedené důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné a relevantní pro rozhodnutí ve věci samé, odborné vyjádření též jako přesvědčivé. Co se týče věrohodnosti, závěť i směnku odvolací soud s ohledem na odborné vyjádření a níže analyzované okolnosti hodnotí jako nevěrohodné. Pokud jde o otázku, zda byl jméno FO v době podepsání závěti a podání závětního svědectví v pracovněprávním vztahu k paní jméno FO, tato zůstala neobjasněna. První svědkova výpověď před notářkou totiž svědčí pro kladnou odpověď, kdežto jeho pozdější výpověď na policii a předložená pracovněprávní dokumentace pro odpověď zápornou. Jak bude ovšem dále vysvětleno, není to pro výsledek řízení podstatné a proto odvolací soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení tuto skutečnost dále nezkoumal (§ 6 první věta ve spojení s § 100 odst. 1 první větou o. s. ř.). Prvostupňovému soudu lze v tomto ohledu vytknout, že nevysvětlil, jaký vliv na řešení případu měly výše specifikované problémy s výpověďmi obou závětních svědků. Pokud měly být sugestivními výše citované otázky notářky, tento názor odvolací soud nesdílí. Otázka není sugestivní jen proto, že se na ni dá odpovědět pouze ano či ne. Zvolené otázky tedy nebyly nepřípustné, nýbrž spíše nevhodně formulované z psychologického hlediska – v tom je třeba dát soudu prvního stupně za pravdu. Mohly vyslýchaného až příliš jasně navést k poznání, jakou odpověď si vyslýchající přeje slyšet. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že nic nenasvědčuje tomu, že by otázky kladené policisty vykazovaly stejný problém – a přesto byly odpovědi na ně vzásadě stejné. Další důkazy odvolací soud neprovedl, protože nebyly navrženy a ani v zákonném smyslu nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

14. Při právní kvalifikaci věci samé v rámci odvolacího přezkumu, s ohledem na odvolací námitky a vyjádření k odvolání, se odvolací soud řídil těmito úvahami. Navzdory výše uvedeným nejasnostem je napadený rozsudek přezkoumatelný a ve výroku o věci samé i věcně správný. Žalobkyně nicméně vznesla pádnou odvolací námitku, že byl jeho závěr naznačující zůstavitelčinu zdravotní nezpůsobilost pro duševní poruchu přinejmenším předčasný. Závisel totiž na posouzení skutečností, k nimž bylo třeba odborných znalostí a proto by k této otázce bylo nutno zpracovat přinejmenším odborné vyjádření, popřípadě znalecký posudek (§ 127 odst. 1 první a druhá věta o. s. ř.). To se nestalo; předložené lékařské zprávy nemají ani charakter odborného vyjádření a neřeší přímo téma zůstavitelčiny pořizovací způsobilosti v kontextu té které duševní poruchy, nemluvě o tom, že by takové odborné dobrozdání vyžadovalo přinejmenším odbornost z odvětví psychiatrie. Odvolací soud proto neučinil v daném směru žádný závěr.

15. Žalobkyně se mýlí v odvolací námitce, že žalovaní relevantně nezpochybnili věrohodnost svědectví P. jméno FO a E. jméno FO. V prvé řadě je nutno podotknout, že odvolací soud ve výše citovaném usnesení č. j. 10 Co 26/2022-718 jednoznačně dospěl k závěru přesně opačnému. Ostatně, tento problém byl aktuální primárně v dané fázi pozůstalostního řízení a v navazujícím sporném řízení, které již nicméně pravomocně skončilo. Právě tehdy se totiž rozhodovalo o tom, zda již nastal právně relevantní spor o dědické právo, vedoucí k potřebě odkázat účastníka pozůstalostního řízení na podání občanskoprávní žaloby – a který ze zúčastněných má být takto odkázán. Tyto otázky již byly zodpovězeny a nyní již vesměs nejsou relevantní. Přesto lze odkaz žalobkyně na judikaturu okomentovat tak, že věc 21 Cdo 1934/2012 byla skutkově odlišná v tom, že nebyl předložen důkaz nepravosti podpisu na závěti (pouze tvrzení), nebylo tvrzeno, že zůstavitelka před závětními svědky svou závěť také podepsala (klíčový rozdíl) a navíc byly v případě řešeném Nejvyšším soudem namítány též nesrovnalosti stran obsahu závěti, s nímž ovšem závětní svědek nemá příliš společného. Nebylo též zpochybněno tvrzení svědků, že byla zůstavitelka duševně vitální. Věc 24 Cdo 2922/2018 se lišila opět v tom, že nebyl předložen důkaz nepravosti podpisu a že nebylo zpochybněno tvrzení svědků o zůstavitelově zdravotním stavu. Odvolací soud tudíž uzavírá, že žalovaní věrohodnost svědectví relevantně zpochybnili.

16. Mezi účastníky byla dále spornou otázka rozložení procesních břemen stran pravosti podpisu a zdravotní nezpůsobilosti. Pro názornost a srovnání zde odvolací soud analyzoval oba problémy. Procesní břemena ohledně pravosti podpisu nese podle všeobecně uznávané teorie analýzy norem (Rosenbergovy normové teorie) žalobkyně, poněvadž hypotézy rozhodných hmotněprávních norem zakotvují podpis jako skutkový znak - předpoklad platnosti právního jednání (§ 561 odst. 1 první věta, § 1534, § 1539 odst. 1 první věta o. z.). Bez prokázání tohoto znaku nemůže být v daném kontextu procesně úspěšná žalobkyně, nikoli žalovaní. Pravost závěti jako takové zpochybněna nebyla, protože žalovaní nikdy jednoznačně netvrdili, že by text závěti pocházel od někoho jiného, než od zůstavitelky. Jinak je tomu v případě duševní poruchy, jež by vyvolala zdravotní nezpůsobilost. § 581 druhá věta o. z. totiž zakotvuje duševní poruchu jako důvod neplatnosti, nikoli platnosti právního jednání. A bez jejího prokázání nemohou v daném ohledu uspět žalovaní. Nic na tom nemění ani § 24 první věta o. z., podle níž „každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout.“ Skutková podstata (hypotéza) této zcela obecné normy totiž obsahuje obě možnosti; že člověk je i není danou schopností nadán. Je také vhodné si uvědomit, že je otázka pravosti podpisu na rozdíl od otázky duševní poruchy problémem samotného obsahu závěti. Podpis je přímo na závěti a tedy je zkoumatelný již na jejím základě. Proto dává smysl, aby jeho pravost tvrdil a prokazoval ten, kdo závěť uplatňuje k vlastnímu prospěchu, tedy závětní dědic. Duševní porucha naproti tomu nejenže nevyplývá z obsahu závěti, ale navíc nemusí být přítomným vůbec zřejmá. Nehledě k tomu, že právní řád nemůže jako obecné pravidlo předpokládat neplatnost pro duševní poruchu (naopak; § 580 odst. 1 ve spojení s § 581 odst. 1 druhou větou o. z.).[footnoteRef:1] [1: Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, jeho usnesení ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 24 Cdo 560/2023, usnesení ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 24 Cdo 3333/2024, či nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, č. SbNU 156/74. ]

17. V řízení vyvstala otázka svědecké způsobilosti jméno FO. Podle § 1540 odst. 1 druhé věty o. z. totiž „stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.“ Rozhodující je, kdo je povolán za dědice v okamžiku podepsání závěti.[footnoteRef:2] V danou chvíli to byla paní jméno FO. Její ustanovení za dědičku přitom nebylo napsáno vlastnoručně ani potvrzeno dalšími dvěma svědky (§ 1540 odst. 2 o. z. a contrario). Kdyby v tuto chvíli P. jméno FO zaměstnávala, nebyl by způsobilým závětním svědkem. Přitom by nehrálo sebemenší roli, jestli by u ní působil v pracovním poměru, nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Podstatné by bylo pouze to, že by pro ni vykonával závislou práci ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Tato otázka není nová, poněvadž k ní svědka vyslýchala notářka a policie a vyjádřila se k ní paní jméno FO jak na jednání před notářkou, tak v navazujícím písemném podání, k němuž přiložila seznam svých zaměstnanců a páně jméno FO pracovněprávní dokumentaci. Notářka se tímto problémem pouze přestala zabývat. Zákon však pro prostou allografní závěť vyžaduje přítomnost dvou způsobilých svědků. Jak již bylo řečeno - nebylo prokázáno, že by P. jméno FO byl zaměstnancem pí jméno FO právě v danou chvíli. I kdyby tomu tak ale nebylo, byl by jako závětní svědek nezpůsobilý. [2: Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2002, sp. zn. 21 Cdo 530/2001, jeho usnesení ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011. Dále viz MUZIKÁŘ, Martin. § 1540 [Relativní svědecká nezpůsobilost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1608, marg. č. 1. ]

18. Účelem právní úpravy svědecké nezpůsobilosti je v prvé řadě vyloučit střet zájmů mezi svědkem a zůstavitelem a tedy i nevěrohodnost závětního svědectví. Zákonodárce přitom jako podmínku svědecké nezpůsobilosti v § 1540 odst. 1 druhé větě o. z. explicitně nevyžaduje existující či prokázaný střet zájmů. Ostatně, i legální definice osoby blízké v § 22 odst. 1 části první věty za středníkem o. z. zakotvuje objektivizační kritérium důvodnosti pociťování újmy, které znamená, že stačí prokázat objektivní okolnosti svědčící o tomto vztahu, nikoli vztah samotný. Navíc pravidla řešení střetu zájmů obvykle za dostatečnou prohlašují pouhou objektivní hrozbu střetu zájmů (viz § 437 odst. 2 druhá věta, § 460, § 943 či § 2858 o. z.). V oblasti natolik závažné, jako je dědění, se musí tento přísnější přístup uplatnit tím spíše. P. jméno FO byl zaměstnancem závětní dědičky jméno FO každopádně alespoň nedlouho před podepsáním závěti, ale i krátce poté. Kdyby se stal závětním svědkem v době, kdy propadl ve škole a posléze nesložil maturitu (jak uvedl na policii), lze předpokládat, že potřeboval práci a mohl mít tendenci paní jméno FO i zůstavitelčinu synovi vyhovět. Osobně znal nejen paní jméno FO, ale i zůstavitelku a jejího syna, s nímž se dokonce přátelil. Coby závětního svědka jej přitom neoslovila zůstavitelka, nýbrž její syn, který jej onoho dne nepřivolal do ústavu – nýbrž do restaurace Anonymizováno, tedy na svědkovo (bývalé?) pracoviště, odkud jej odvezl do ústavu a poté z něj zpět „do práce,“ jak svědek vypověděl již před notářkou. Z toho je přinejmenším patrno, že byli oba muži stále v kontaktu a že zůstavitelčin syn svědka zcela zjevně oslovil jako (bývalého?) zaměstnance své družky. Takto popsaná a nikým nezpochybněná situace mohla z obecného hlediska vytvořit tlak, aby svědek bezvýhradně podepsal to, co mu bylo předloženo. Jistá vazba zde očividně přetrvala a je otázkou, proč by nebyl svědek povolán rovnou do ústavu nebo na jiné místo, kdyby již se zůstavitelčiným synem ani jeho družkou neměl alespoň pro tu chvíli po pracovní ani jiné stránce nic společného. V tomto kontextu je problematický právě svědkův návrat do pracovněprávního vztahu k paní jméno FO. Obzvlášť zdůraznit je dále nutno okolnost, že celá účast zůstavitelčina syna byla krajně problematická v mnoha ohledech. Zaprvé byl nezpůsobilým předčitatelem závěti, protože jednak nebyl závětním svědkem, který závěť nepsal (§ 1535 o. z.), druhak byl sám osobou blízkou vůči paní jméno FO (§ 1541 o. z.). A protože jeho role na místě samém spočívala právě v přečtení závěti, s trochou nadsázky se dá říci, že tam neměl co dělat. Úloha předčitatele přitom není jen ceremoniální, jak by se mohlo zdát. Závětní svědek totiž nemá potvrdit obsah závěti, nýbrž jen totožnost zůstavitele a pořizovatele s tím, že tento souhlasil, že závěť odpovídá jeho poslední vůli. Kdyby tedy zůstavitelka hypoteticky podepsala závěť po jejím přečtení svým synem, který by nicméně přečetl něco jiného, než je v ní skutečně napsáno - např. že se pozůstalost zůstavuje žalovaným právnická osoba., svědek jméno FO by tento rozpor vůbec nemusel odhalit. Tím ovšem výčet problémů nekončí. Nelze totiž vyloučit (ač to nebylo prokázáno), že byl zůstavitelčin syn také pisatelem závěti (což platí i pro jeho družku), obzvlášť pokud sám nikdy netvrdil, že závěť sepsala samotná zůstavitelka. Navíc byla závěť sepsána na počítači, zůstavitelčin podpis na ni doplnil někdo jiný a současně zůstavitelčin syn a jeho družka tvrdili, že o zůstavitelku před smrtí pečovali a že k nim jezdívala trávit víkendy. Oba svědkové se přitom shodli na tom, že závěť přinesl či měl připravenou právě zůstavitelčin syn. Jeho zapojení bylo o to problematičtější, že nebyl jen tak ledasjakou osobou blízkou vůči paní jméno FO. Byl jejím životním partnerem a také potenciálním dědicem, který však zároveň již v okamžiku podepsání závěti věděl, že dědit nemůže a nebude. A to kvůli trestnému činu spáchanému vůči žalovaným 2. a 3. - zákonným dědičkám (!). Mohl tedy mít výrazný zájem, aby dědila jeho družka, čemuž také okolnosti naprosto jednoznačně nasvědčují - i výše reprodukovaná výpověď paní jméno FO na policii. Kromě společné péče a společného bydlení se zůstavitelkou měla paní jméno FO také vložit vysokou částku do rekonstrukce jejího domu. K tomu doložila směnku s padělaným zůstavitelčiným podpisem a uznání dluhu a také přihlásila odpovídající pohledávky do pozůstalostního řízení. K tomu všemu přistupuje okolnost, že své dědické právo od počátku pozůstalostního řízení aktivně prosazovala, ale poté zčistajasna nepodala odpovídající žalobu. A to v situaci, kdy notářka dne 10. 7. 2020 obdržela výše analyzované odborné vyjádření se závěrem o padělaném podpisu na závěti, s čímž byla paní jméno FO seznámena nejpozději na jednání u notářky dne 25. 5. 2021. V tomto ohledu odvolacímu soudu neušlo, že bylo již v závěti pamatováno na případ, že by paní jméno FO nedědila, a jako její náhradnice byla povolána žalobkyně. To je sice zcela legální, leč ne stoprocentně obvyklý postup. Účast P. jméno FO jako závětního svědka tedy zorganizoval jeho přítel, druh jeho zaměstnavatelky a člověk, který protiprávně vystupoval jako předčitatel závěti a který měl stejně jako svědkova (bývalá i budoucí?) zaměstnavatelka eminentní zájem na tom, aby se dědičkou stala právě ona. Kdyby byl P. jméno FO právě v danou chvíli zaměstnancem paní jméno FO, který by k ní však měl zcela neutrální vztah, byla by to situace méně závažná a méně důvodných pochybností vzbuzující, než tento případ. Smysl a účel právní úpravy svědecké nezpůsobilosti jasně vylučuje řešení zvolené zůstavitelčiným synem. Proto odvolací soud analogicky aplikoval § 1540 odst. 1 druhou větu o. z. (§ 10 odst. 1 o. z.) a dospěl k závěru, že P. jméno FO byl nezpůsobilým závětním svědkem. Závěť tudíž měla pouze jediného způsobilého svědka a proto je neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem, který zcela zapovídá střet zájmů mezi svědkem a zůstavitelem (§ 1540 odst. 1 druhá věta per analogiam ve spojení s § § 1534, 580 odst. 1, 588 o. z.).

19. I kdyby nebyla z této příčiny neplatná, „zůstavitelčin“ podpis je nepravý. Odborné vyjádření je mimořádně přesvědčivé a obsahově vyčerpávající. Žalobkyně se mýlí v názoru, že měl prvostupňový soud zadat znalecký posudek. Zaprvé platí, že může být důkazem vše, co může přispět k objasnění věci (§ 125 první věta o. s. ř.), zadruhé šlo o odborné vyjádření, které je dostačující pro posouzení odborných skutečností (§ 127 odst. 1 první věta o. s. ř.). Jeho obsahová kvalita se navíc, jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti, přinejmenším rovná, ne-li převyšuje, kvalitu většiny znaleckých posudků zpracovávaných v tomto odvětví znalecké činnosti. Je pravdou, že podle judikatury Ústavního soudu lze důkazní návrh v řešeném kontextu bez dalšího zamítnout tehdy, směřuje-li ke skutečnosti, která již byla prokázána či vyvrácena. Tedy má-li „prokázat prokázané“ či „vyvrátit vyvrácené.“[footnoteRef:3] A tak tomu zde nebylo. To ovšem neznamená, že soud musí posudek či revizní posudek zadat. Pouhý nesouhlas účastníka s odborným vyjádřením či znaleckým posudkem totiž neznamená, že je nutno zpracovat další dobrozdání v řadě. Obzvlášť pokud soud, který má v konečném důsledku jako jediný pravomoc závazně vyhodnotit každý důkaz, sám nemá pochybnosti o správnosti, jasnosti ani úplnosti zpracovaného dobrozdání (§ 127 odst. 2 o. s. ř.). Prvostupňový soud je očividně neměl a nemá je ani soud odvolací. Žalobkyně přitom nenapadala žádnou konkrétní úvahu či východisko ve vyjádření obsažené; prostě jen nesouhlasila s jeho závěrem. A to aniž by svůj nesouhlas podložila oponentním odborným vyjádřením či posudkem (v jehož zadání jí nic nebránilo) či jakýmkoli jiným důkazem, který by mohl odborné vyjádření zpochybnit. V tom případě nebyl a není nejmenší důvod přikročit k jakékoli revizi.[footnoteRef:4] Nepravost zůstavitelčina podpisu tak nakonec vede k témuž závěru, jako nezpůsobilost závětního svědka. [3: Viz např. nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, č. SbNU 26/32, nález ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03, č. SbNU 87/33, nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, č. SbNU 91/33, nález ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 418/03, č. SbNU 125/37, či usnesení ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, č. SbNU 22/38.] [4: Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1356/2014, jeho usnesení ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2370/2024, či nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 2221/22.]

20. Proto odvolací soud výrokem I potvrdil napadený rozsudek jako ve výroku I věcně správný. To platí i pro výrok II, proti němuž konečně nebyly vzneseny žádné odvolací námitky [§ 219 o. s. ř.].

21. Jistou korekci vyžadoval pouze výrok III. Co se týče studia spisu, to zde nebylo srovnatelné se studiem na konci vyšetřování [§ 11 odst. 1 písm. f), odst. 3 vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.)]. Zástupkyně žalovaných 2. a 3. studovala spis až poté, kdy se k žalobě písemně vyjádřila. Jako nový důkaz si předtím soud prvního stupně pouze připojil spis PČR. Výsledek trestního řízení a odborné vyjádření už nicméně zástupkyně znala z pozůstalostního řízení, v němž žalovanou 2. zastupovala již od 4. 6. 2021. Po nahlížení do spisu nenásledovalo žádné vyjádření žalovaných 2. a 3., jež by obsahovalo skutečně nové argumenty. Proto takový úkon nebyl účelným ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Totéž platí pro poradu s klientkami ze dne 7. 11. 2025, protože v té době nenastala žádná změna důkazní situace ani nebylo potřeba reagovat na nové argumenty žalobkyně. Žalované 2. ani 3. také nedoplnily žádná tvrzení ani důkazy, které by nemohly uplatnit již dříve. Protože advokátka zastupovala dvě žalované, je nutno její mimosmluvní odměnu zkrátit o 10 % (0 % + 20 % = 20 %: 2 = 10 %; viz § 12 odst. 4 a. t.).[footnoteRef:5] Sazba odměny za úkon právní služby tudíž činí 6 660 Kč (3 700 * 0,9 = 3 330 * 2). Jinak odvolací soud odkazuje na body 13. – 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Náhrada tedy činí 61 787 Kč. Proto odvolací soud výrokem II rozhodl způsobem výše specifikovaným. [5: Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025, č. 28/2026 Sb. rozh. civ. ]

22. Žalovaní byli i v odvolacím řízení plně úspěšní a tudíž mají proti žalobkyni právo náhrady jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému 1. však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly a proto odvolací soud výrokem III rozhodl, že ve vztahu mezi ním a žalobkyní nemá žádný z účastníků na tuto náhradu právo.

23. Náhrada v případě žalovaných 2. a 3. sestává z mimosmluvní odměny ve výši 6 660 Kč za vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.], účast na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], za účast na vyhlášení rozsudku pak ve výši 3 330 Kč [§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.], dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za 1 úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Protože je zástupkyně žalovaných plátkyní DPH, připočítal odvolací soud k náhradě též 3 780 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 21 780 Kč.

24. Žalobkyně je povinna nahradit náklady řízení sice žalovaným, avšak dané částky musí zaplatit advokátce jako jejich zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II a IV stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalobkyně mohla připravit na zaplacení náhrad pro případ svého procesního neúspěchu. Vzhledem k tomu, že se žalovaní nacházejí v nerozlučném procesním společenství, určil odvolací soud jejich pohledávky na náhradě nákladů řízení jako solidární (§ 140 odst. 1 třetí věta o. s. ř. per analogiam ve spojení s § 91 odst. 2 o. s. ř.).[footnoteRef:6] To znamená, že může kterýkoli z nich žádat celé plnění a že žalobkyně splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první (§ 1877 o. z.). [6: Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017. ]

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené tímto rozsudkem, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.