KSOS 71 Co 78/2026-75

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Anonymizováno, IČO Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. ledna 2026, č. j. 16 C 205/2025-46

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 1 261 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, a to pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno a pozemků parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno (dále jen nemovitosti) je společnost právnická osoba. (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na určení, že vlastníkem nemovitostí není žalovaný (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Tento žalobce dovozuje ze skutečnosti, že je členem zastupitelstva žalovaného a jako takový je povinen dle zákona hájit zájmy občanů města a zájmy samotného žalovaného. Je tak zřejmé, že se nedomáhá ochrany svých subjektivních práv, a proto nemá na určení naléhavý právní zájem. Žalobce se prostřednictvím této žaloby snaží dosáhnout nápravy jím tvrzených nedostatků v postupu orgánů územně samosprávného celku při hospodaření s obecním majetkem a suplovat tak veřejnou kontrolu rozhodovací činnosti orgánů obce v samostatné působnosti, tedy činnost, která je projevem výkonu práva na samosprávu a která je regulována předpisy práva veřejného. Takovou kontrolu nelze činit prostřednictvím soukromoprávních žalob v civilním soudním řízení. Žalobce není stranou kupní smlouvy a ani netvrdí, že je vlastníkem věci. Netvrdí žádné ohrožení svého práva a z obsahu žaloby nevyplývá, že by vůbec mohl být nějakým způsobem na svých právech ohrožen. V souvislosti s negativním nárokem na určení, že žalovaný není vlastníkem nemovitostí dále uvedl, že toto by nevypovídalo nic o tom, zda a jaký právní vztah mezi žalobcem a žalovaným existuje a jaká práva a povinnosti z něj plynou. Nerezultuje se z něho ani závěr, kdo je skutečným vlastníkem nemovitostí a takové rozhodnutí by ani nemohlo být podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce a domáhal se zrušení rozsudku a vrácení zpět okresnímu soudu, popř. jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Namítal nesprávné právní posouzení věci ze strany okresního soudu. Okresní soud odkázal na nepřiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu, když jeho předmětem bylo určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu nemovitosti nikoliv určení vlastnického práva k nemovitostem a žádný z účastníků nebyl zastupitelem obce v době, kdy se o uzavření kupní smlouvy rozhodovalo. Nemohli tak uplatnit práva zastupitele obce a v tomto rámci ani svá subjektivní soukromá práva plynoucí z funkce zastupitele obce. Samostatná působnost obce není regulována toliko, jen a pouze předpisy práva veřejného, ale i práva soukromého, přičemž určení poměru regulace této samostatné působnosti není v této věci potřebné a rozhodující. Při prodeji či koupi nemovité věci postupuje obec jak podle předpisů práva veřejného, tak práva soukromého (občanského zákoníku). Žalobce nemíní uplatňovat jakékoliv jiné prostředky vedoucí k nápravě doporučované jak ze strany okresního soudu, tak soudu Nejvyššího v uvedeném rozhodnutí, když tyto jsou nepřípadné. Poukazoval na zjevné porušení zákona žalovaným, a to i kogentní povahy, ke kterému je soud povinen přihlížet i bez návrhu. K naléhavému právnímu zájmu se žalobce vyjadřoval ve své žalobě, kdy dovozoval svá soukromá subjektivní práva z předpisů práva soukromého. Jako zastupitel a občan by rád vykonával mandát tak, aby mohl být šťasten z odpovědného a po všech stránkách přínosného způsobu výkonu této funkce, bez působení újmy samotnému žalovanému, požíval při tom cti a důstojnosti jako zastánce práva a nebyl nucen snášet dehonestující projevy osob, které právo ignorují. Rád by vystupoval s nezbytnou loajalitou vůči žalovanému a svá práva zastupitele vykonával dle složeného slibu.

4. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku jako věcně správného. Ztotožňuje se se závěrem okresního soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, když svou procesní legitimaci odvozuje výlučně od výkonu mandátu člena zastupitelstva. Tímto však neprokazuje zásah do své soukromé právní sféry, ale pouze nesouhlas s tím, jak žalovaný v postavení územního samosprávného celku naložil se svým majetkem. Poukazoval na postavení člena zastupitele, jakož i na charakter kupní smlouvy jako soukromoprávního vztahu, z čehož však nelze dovodit oprávnění žalobce domáhat se v občanském soudním řízení určení vlastnického práva mezi městem a třetí osobou. Jako nepřípadný považuje odkaz žalobce na § 159 a § 3 o. z., když z těchto ustanovení nevyplývá právo napadat právní jednání právnické osoby s třetí osobou určovací žalobou v občanském soudním řízení, popř. požadovat, aby soud v civilním řízení přezkoumával nakládání města se svým majetkem.

5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

6. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

7. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

8. Předmětem řízení byla určovací žaloba a okresní soud se správně zabýval dle § 80 o. s. ř. prvotně naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení. Tento odvozoval od výkonu své funkce zastupitele města, který je povinen a oprávněn vykonávat dle příslušných právních předpisů, na které podrobně odkazoval. Jeho práva jako člena zastupitelstva vyplývají z § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Z § 87 zákona o obcích vyplývá, že k platnému usnesení zastupitelstva obce, rozhodnutí nebo volbě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Z tvrzení žalobce vyplývá, že tento vykonával práva člena zastupitelstva, když uplatňoval své připomínky a dotazy v rámci projednávání koupě předmětných nemovitostí. Přestože žalobce nesouhlasil s nabytím předmětných nemovitostí ze strany obce, v souladu s § 87 zákona o obcích bylo rozhodnuto zastupitelstvem, jako demokraticky zvoleným orgánem obce, o uzavření předmětné kupní smlouvy. Skutečnost, že orgán obce rozhodne nadpoloviční většinou svých členů o přijetí návrhu, se kterým žalobce nesouhlasí, není a nemůže být důvodem pro podání soukromoprávní žaloby.

9. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4365/2009, na který odkazoval okresní soud, územní samospráva je jednou z větví správy veřejné, je projevem výkonné moci ve státě. Ze státoprávního pohledu je samospráva chápána jako veřejné subjektivní právo, nárok na výkon veřejné moci, jehož nositeli jsou územně samosprávné celky, obce a kraje. Závěry tohoto rozhodnutí jsou použitelné i pro nyní projednávanou věc bez ohledu na rozdílné postavení žalobců v obou řízeních, když se v obou projednávaných věcech jednalo o hospodaření s obecním majetkem.

10. V nyní projednávané věci odvolací soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobce prostřednictvím podané žalobu neuplatňuje svá subjektivní práva vyplývající z práva soukromého. Z jeho tvrzení vyplývá, že se snaží dosáhnout změny rozhodnutí zastupitelstva obce, jehož je členem a s jehož obsahem nesouhlasí. Za situace, kdy tvrdí, že předmětné rozhodnutí a v této souvislosti uzavřená kupní smlouva je v rozporu s § 39 zákona o obcích a tudíž neplatná, nesleduje podanou žalobou ochranu svého soukromého práva, ale supluje veřejnou kontrolu rozhodovací činnosti orgánů obce v rámci její samostatné působnosti. Jedná se o právo, které je regulováno veřejným právem a tvrzené ochrany se nelze domáhat podáním soukromoprávní žaloby na určení vlastnického práva. Tímto subjektivním právem nemůže být tvrzené právo na ochranu osobnostních práv, když tato se nedotýkají bezprostředně předmětných nemovitosti a v této souvislosti hospodaření obce.

11. V souvislosti s nárokem žalobce na určení vlastnického práva je vhodné rovněž zdůraznit, že je žádoucí a nutné, aby žaloba směřovala vůči všem osobám, které jí mohou být dotčeny. Výrokem soudu o případném určení vlastnického práva jsou vázáni pouze účastníci daného řízení. Za situace, kdy se žalobce domáhá určení, že vlastníkem nemovitostí je třetí osoba, která není jako účastník řízení označena, nemůže být dán také z tohoto důvodu naléhavý právní zájem na takovém určení (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 319/2019, 28 Cdo 406/2007).

12. Odvolací soud se rovněž zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu ohledně nedostatku naléhavého právního zájmu na určení v případě nároku na negativní určení obsažené v bodě 13 rozsudku. Na tyto závěry odvolací soud pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

13. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl zavázán nahradit žalovanému částku 1 261 Kč představující náhradu hotových výdajů za tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava k jednání a účast u jednání odvolacího soudu) po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 900 Kč a náhradu cestovních výdajů ve výši 361 Kč. Tuto částku byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.