KSPL 61 Co 91/2026-131

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená rodné přijmení Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, narozená rodné přijmení Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_005⟫ 3. Jméno žalované C, narozená rodné přijmení Datum narození žalované C, narozená rodné přijmení Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D 5. Jméno žalované E, narozený rodné přijmení Datum narození žalované E bytem Adresa žalované E ⟪LB:lb_006⟫ 6. Jméno žalované F, narozená rodné přijmení Datum narození žalované F bytem Adresa žalované F zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ o určení neplatnosti rozhodnutí spoluvlastníků, o zrušení rozhodnutí spoluvlastníků ⟪LB:lb_008⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 2. 2026, č. j. 20 C 158/2025-111

Napadený rozsudek se ve výroku III mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 67 244,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že v žalobě blíže specifikované rozhodnutí spoluvlastníků pozemku p. č. hodnota v k. ú. adresa je neplatné a dále se domáhala zrušení tohoto rozhodnutí spoluvlastníků, zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 93 546,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti výroku o uložení povinnosti zaplatit žalobcům náklady řízení, podala žalobkyně včasné odvolání a namítá, že náhrada nákladů řízení byla žalovaným přiznána v nesprávné výši, a to za první poradu s klientem dne 23. 7. 2025 a podání ve věci samé ze dne 14. 8. 2025, u něhož je zřejmé, že bylo učiněno jako vyjádření jen 2. a 6. žalované. Sám zástupce žalovaných uvádí, že „nebylo možné ke dni podání tohoto vyjádření zajistit plnou moc a právní zastoupení všech žalovaných“. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že nelze nárokovat odměnu za úkony ze dne 23. 7. 2025 a 14. 8. 2025 jako za úkony při zastupování 6 účastníků, nýbrž pouze 2 účastníků. Dále žalobkyně nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů řízení za úkon jednání s protistranou – komunikace ze dne 13. 12. 2025, 8. 12. 2025, 6. 2. 2026 a 11. 2. 2026. Připouští, že zástupci spolu v těchto dnech komunikovali (zejména e-mailem), avšak předmětem této komunikace bylo zejména řešení otázky vypořádání spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných, nikoliv předmět řízení. O předmětu řízení bylo hovořeno pouze okrajově, zejména v podobě opakovaného návrhu strany žalující na mimosoudní ukončení sporu, s čímž však žalovaná strana nesouhlasila. Označená komunikace nepředstavovala (minimálně v drtivé kvantitě) jednání o předmětu sporu, a tedy by za tyto činnosti neměla být straně žalované přiznána náhrada nákladů řízení v částce 17 984 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným náklady řízení jen ve výši 67 694,60 Kč a dále žalovaným uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné, na straně žalovaných se jedná o větší počet účastníků řízení, spoluvlastníků dotčené nemovitosti, což sebou nese zvýšené nároky na organizaci a komunikaci se všemi klienty. Z důvodu efektivity byla mezi všemi žalovanými a jejich zástupcem dne 23. 7. 2025 uskutečněna první porada ve věci samé s žalovanou č. hodnota a č. hodnota při osobní právní poradě v kanceláří zástupce ve stejnou dobu za účasti i ostatních žalovaných prostřednictvím audio videokonference, a to v souladu se zákonem č. 73/2025 Sb., kterým se měnil zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii. K důkazu o tom svědčí plné moci založené soudu a datované dnem uskutečnění první porady a převzetím věci samé, které byly následně fyzicky nepřítomným žalovaným rozeslány k administrativnímu zpracování a následnému zaslání soudu. Pokud žalobkyně argumentuje výňatkem fráze z vyjádření ze dne 14. 8. 2025, že nebylo možné ke dni podání tohoto vyjádření zajistit plné moci a zastoupení všech žalovaných, pak toto jen podtrhuje fakt, že zástupce neměl fyzicky k dispozici plné moci, které by mohl zaslat spolu s vyjádřením soudu, ačkoliv již došlo k faktické realizaci právních služeb dle zákona o advokacii. Také námitku žalobkyně k vyúčtování úkonu spočívajícího v jednání s protistranou (e-mailová komunikace) žalovaní považují za nedůvodnou. Nejedná se o veškerou komunikaci s protistranou, není zahrnuta ani prohlídka na místě předmětné nemovitosti nebo řada telefonní komunikace se zástupcem. Žalobkyně sama podtrhuje, že mezi zástupci stran probíhala komunikace o možnosti mimosoudního ukončení sporu, takže žalovaní by byli oprávněni s ohledem na rozsah a obsah komunikace, jakož časový odstup při jednotlivých komunikací k řešení předmětného sporu účtovat více jednotlivých úkonů právní služby, a to za každou poměrně rozsáhlou komunikaci s protistranou. Licitování o tom, „za co“ žalobu žalobkyně vezme vůči žalovaným zpět, je z komunikace zcela jasné. Z obsahu komunikace je evidentní, že žalobkyně kladla nedůvodné požadavky vůči žalovaným, kterými podmiňovala smírné řešení věci. Žalovaní proto navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř., a aniž musel nařídit jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. V projednávané věci došlo v plném rozsahu k zamítnutí žaloby, proto soud prvního stupně postupoval správně, přiznal-li úspěšným žalovaným plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., které spočívají v nákladech na zastoupení. Odměnu zástupce (advokáta) však lze v rámci náhrady nákladů řízení přiznat jen za úkony právní služby, za něž odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) náleží a které také byly provedeny účelně.

6. Plná mimosmluvní odměna mj. náleží podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a jelikož v projednávané věci tento úkon byl zástupcem učiněn ve vztahu ke všem žalovaným, neboť byly doloženy plné moci udělené témuž zástupci všemi žalovanými, odvolací námitka žalobkyně tak není důvodná.

7. Ve vztahu k úkonu – vyjádření k žalobě žalovaných ad 2) a ad 6) ze dne 14. 8. 2025 – lze však souhlasit s žalobkyní, že úkon byl učiněn pouze za žalované Jméno žalované B a Jméno žalované F, což výslovně z podání vyplývá, takže za tento úkon skutečně zástupci mimosmluvní odměna nenáleží jako při zastoupení šesti osob, ale pouze dvou osob, tudíž odměna za tento úkon dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu celkem činí 10 116 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 113 000 Kč, tudíž plná odměna za první zastoupenou osobu činí 5 620 Kč a za druhou osobu odměna snížená o 20 % činí 4496 Kč).

8. Odvolací soud dále souhlasí s žalobkyní, že žalovaným nepřísluší náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce za úkon - jednání s protistranou, komunikace ze dne 3. 12. 2025, 8. 12. 2025, 6. 2. 2026 a 11. 2. 2026, když jednak lze souhlasit s žalobkyní, že předmětem těchto jednání byly i jiné otázky nežli předmět tohoto sporu, ale především tato jednání probíhala prostřednictvím e-mailové komunikace a nejednalo se o osobní jednání s protistranou.

9. Žalovaným tedy náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně spočívající v plné mimosmluvní odměně zástupce za 3 úkony právní služby při zastoupení šesti účastníků (za převzetí a přípravu zastoupení a za zastoupení při jednání dne 25. 2. 2026 v rozsahu delším nežli 2 hodiny) po 17 984 Kč, dále v odměně za výše uvedené podání učiněné za dva účastníky ve výši 10 116 Kč, 4 náhradách hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradě cestovních výdajů zástupce k jednání soudu a zpět do sídla zástupce ve výši 776,60 Kč a náhradě za promeškaný čas v souvislosti s cestou ve výši 600 Kč (4 x 150 Kč) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu.

10. Náklady žalovaných za řízení před soudem prvního stupně tak činí celkem 67 224,60 Kč, proto v tomto smyslu odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam změnil.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů tohoto řízení, které rovněž spočívají v nákladech na zastoupení a tvoří je mimosmluvní odměna zástupce v poloviční výši za jeden úkon právní služby ve výši 1 070 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, kdy odměna je počítána z tarifní hodnoty 25 902 Kč, jež je předmětem odvolacího řízení (rozdílu částek uložených žalobkyni zaplatit žalovaným soudem prvního stupně a soudem odvolacím) a náleží jen v poloviční výši, neboť nejde o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé a dále zástupci náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, takže náklady odvolacího řízení činí celkem 1 520 Kč.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.