KSULLI 30 Co 112/2026-70

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Jana Věženského a Mgr. Romana Flanderky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 23 680 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 11 C 3/2026-57 ze dne 23. března 2026

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I v části o lhůtě k plnění potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 936 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Jméno advokátky

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 500 Kč od 19. 12. 2025 do 8. 1. 2026, z částky 14 000 Kč od 9. 1. 2026 do 25. 2. 2026, z částky 13 500 Kč od 26. 2. 2026 do 5. 3. 2026 a z částky 13 000 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu co do částky 9 180 Kč a „zákonného“ úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 9. 12. 2025 do 18. 12. 2025 a z částky 500 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení, výrokem III zastavil řízení ohledně částky 1 500 Kč a výrokem IV uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 669 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Z odůvodnění se podává, že žalovaný sice požadoval, aby mu bylo umožněno žalobou uplatněný nárok hradit ve splátkách, avšak tento návrh opřel toliko o obecné tvrzení, že není schopen hradit měsíční splátky převyšující 500 Kč. Jelikož se žalovaný nedostavil k jednání, nemohlo mu být poskytnuto poučení týkající se jeho socioekonomických poměrů. Okresní soud tak stanovil lhůtu k plnění v zákonné délce dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti tomuto rozsudku do výroku I v části týkající lhůty k plnění se včas odvolal žalovaný. Namítá, že je schopen hradit přisouzenou pohledávku jenom v pravidelných měsíčních splátkách, kdy jednorázová úhrada by byla s ohledem na jeho poměry nepřiměřeně zatěžující a fakticky nerealizovatelná. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvádí, že jeho příjem činí přibližně 25 000 Kč měsíčně, hradí nezbytné náklady spojené s pobytem na Slovensku ve výši 3 000 Kč měsíčně, na dopravu do České republiky vynakládá částku 5 000 Kč měsíčně, manželce zasílá na domácnost částku 40 000 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dcerám a manželce. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozhodl tak, že mu bude povoleno hradit povinnosti uložené pod výrokem I napadeného rozsudku formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, eventuálně navrhuje, aby byl napadený rozsudek v dotčené části zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně považuje odvolání za nedůvodné. Poukazuje na nekonzistentnost tvrzení žalovaného, když deklaruje příjem ve výši 25 000 Kč měsíčně, současně však tvrdí, že manželce pravidelně zasílá částku 40 000 Kč měsíčně, přičemž tento nesoulad nikterak nevysvětluje. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v dotčené části potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku I v části o lhůtě k plnění, a to včetně předcházejícího řízení před okresním soudem, učinil tak bez nařízení jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., přitom dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

7. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že ustanovení o lhůtě k plnění je právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu a že má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. Vedle konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. usnesení sp. zn. 33 Cdo 2661/2015 ze dne 19. 8. 2015, usnesení sp. zn. 32 Cdo 4014/2018 ze dne 12. 11. 2018 nebo usnesení sp. zn. 33 Cdo 3808/2023 ze dne 26. 3. 2024).

8. V nyní posuzované věci žalovaný v řízení před okresním soudem neuvedl konkrétní tvrzení ani nepředložil důkazy, které by umožňovaly posoudit, zda mu jeho osobní a majetkové poměry neumožňují splnit dluh najednou, avšak připouštějí jeho úhradu ve splátkách. Odvolací soud proto žalovanému poskytl možnost zjednat nápravu v rámci odvolacího řízení. Vyzval ho tedy, aby ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení výzvy předložil řádně, úplně a pravdivě vyplněný, současně mu zaslaný, tiskopis prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech spolu s listinami dokládajícími skutečnosti v tomto prohlášení uvedené, a to právě za účelem posouzení, zda je schopen splnit povinnost uloženou mu výrokem I napadeného rozsudku ve stanovené lhůtě. Výzva byla žalovanému doručena do datové schránky dne 19. 6. 2026. Lhůta ke splnění uložené povinnosti počala běžet následujícího dne (§ 57 odst. 1 o. s. ř.). Její poslední den připadl na den 4. 7. 2026 (sobota). Jelikož ani den 6. 7. 2026 (pondělí) nebyl pracovním dnem, neboť šlo o státní svátek, skončila lhůta nejblíže následujícího pracovního dne, tedy 7. 7. 202 (úterý) [§ 57 odst. 2 věta druhá o. s. ř.]. Žalovaný však uloženou povinnost ve stanovené lhůtě ani později nesplnil, o prodloužení lhůty nepožádal.

9. Odvolací soud neměl za této situace k dispozici dostatečný a spolehlivý skutkový podklad pro závěr, že jsou splněny podmínky pro rozložení peněžité povinnosti uložené žalovanému výrokem I napadeného rozsudku do pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč. Nebylo proto možné uzavřít, že by splnění této povinnosti ve lhůtě tří dnů od právní moci napadeného rozsudku představovalo pro žalovaného nepřiměřenou tvrdost. Nadto je třeba přisvědčit žalobkyni, že odvolací tvrzení žalovaného jsou vnitřně rozporná, neboť jím uváděné pravidelné výdaje převyšují deklarované příjmy.

10. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I v části týkající se lhůty k plnění jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nedotčen.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšná žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 936 Kč. Jde o náhradu za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 88/2025-75 ze dne 30. 4. 2025 nebo usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 63/2025-58 ze dne 13. 8. 2025) sestávající z částky 1 150 Kč za 1 úkon právní služby: vyjádření k odvolání ze dne 2. 3. 2026 (§ 11 odst. 2 písm. c) a. t.) včetně paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 600 Kč ve výši 336 Kč.

12. Místo plnění a lhůta k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byly žalovanému určeny v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) a h) o. s. ř.).