MSBR 19 C 280/2025-38

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Gabrielovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 21 275,63 Kč s příslušenstvím – faktura

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.865 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 4.586,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 237 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.564,23 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,25 Kč od 16. 12. 2023 do 20. 5. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 41,89 Kč od 16. 1. 2024 do 20. 5. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 31,59 Kč od 16. 2. 2024 do 20. 5. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,64 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 5. 2024, částky 190 Kč, částky 3.634,4 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 9. 2025 domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21.275,63 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným dne 7. 7. 2023 smlouvu o úvěru ke koupi zboží č. IBAN, podle které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 16.990 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit načerpaný úvěr žalobci zpět spolu s úroky a poplatky, svou povinnost však porušil, když řádně a včas nehradil sjednané splátky.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný ani žalobce se na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 7. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. IBAN na koupi spotřebitelského zboží na částku ve výši 16.990 Kč, kterou žalovanému poskytl k rukám prodejce v den uzavření smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru a potvrzením o poskytnutí úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit celou částku úvěru zpět prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 825 Kč, zahrnující i splátky úroku a poplatků. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem 24.750 Kč. RPSN činila 35,52 % a úroková sazba činila 30,76 % ročně. Žalovaný uhradil žalobci od uzavření smlouvy celkem částku 4.125 Kč, následně však neuhradil pátou splátku splatnou dne 15. 12. 2023 (prokázáno přehledem plateb). V čl. A smlouvy si přitom účastníci sjednali, že v případě prodlení s úhradou splátek je žalovaný povinen uhradit žalobci nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce, ale i nesplacenou část jistiny úvěru. V čl. A odst. 2 smlouvy si účastníci sjednali, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek náleží žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení, za každý den prodlení s její úhradou.

6. Před uzavřením smlouvy se měl žalobce zabývat úvěruschopností žalovaného tak, že měl nahlédnout do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a dále do interních databází skupiny právnická osoba., ve kterých si měl ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet. Tato tvrzení však žádným způsobem nedoložil.

7. Žalobce vyzval žalovaného písemnou upomínkou ze dne 30. 4. 2024 k úhradě dlužných částek (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru včetně dodejky). Žalobce následně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 23. 10. 2024. Žalovaný však ani přes uvedené výzvy dlužnou částku žalobci neuhradil (prokázáno výzvou včetně podacího archu). Žalobce se žalobou domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 17.451,23 Kč (snížená neuhrazená splátka se splatností k 15. 12. 2023 ve výši 237 Kč, 4x neuhrazené předepsané splátky ve výši 825 Kč se splatností k 15. 1. 2024, 15. 2. 2024, 15. 3. 2024 a 15. 4. 2024, zesplatněná jistina ve výši 13.264,23 Kč, poplatek za odeslání upomínky 450 Kč, náklady na oznámení o splatnosti 200 Kč), s příslušenstvím a dále kapitalizovanou smluvní pokutou za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 190 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutou za prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 3.634,40 Kč.

8. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 Anonymizováno-Anonymizováno) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. spisová značka). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

14. Žalobce v žalobě uvedl, že si ověřil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do externích a interních databází. Své tvrzení však nedoložil žádným z výpisů, a to ani na výzvu soudu. Žalobce zároveň neuvedl žádná tvrzení ohledně toho, jaké informace a doklady požadoval a získal přímo od žalovaného, jaké listiny žalovaný k doložení své úvěruschopnosti doložil, jakým způsobem žalobce tyto údaje získané od žalovaného ověřoval a jak si konkrétně žalobce vyhodnotil příjmovou a výdajovou stránku žalovaného oproti jeho případné schopnosti úvěr splácet.

15. Posuzování úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru. Odborná péče poskytovatele úvěru spočívá mj. v tom, že poskytovatel úvěru jednak získá informace o poměrech spotřebitele přímo od něj a tyto dále ověřuje skrze doložené listiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka). V nyní souzené věci však žalobce jednak neprokázal, že by přezkoumával údaje získané z interních i externích databází, a jednak ani netvrdil, že se zabýval příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného. Žalobce ve svých tvrzeních neuvedl, z jakých vstupních hodnot týkajících se majetkové situace žalovaného vycházel v době sjednání spotřebitelského úvěru. Posouzení konkrétních příjmů a výdajů spotřebitele a jejich následné vyhodnocení pro účely poskytování úvěru je přitom základem odborné péče věřitele, který chce úvěr spotřebiteli poskytnout. Pokud žalobce neuvádí žádné konkrétní údaje ohledně majetkové situace spotřebitele, které při poskytování úvěru posuzoval, a ani žádným způsobem neprokazuje, že by tyto údaje hodnotil, soud uvedený postup žalobce považuje za zjevně nedostatečný pro účely splnění povinnosti dle § 86 z. s. ú.

16. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného dostatečně, když z jeho tvrzení nevyplývá, že by posuzoval a hodnotil příjmy a výdaje žalovaného v době poskytování úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když dostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

17. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, je tato smlouva neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 39 o. z.). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

18. Ze shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněným nárokům přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu (§ 2991 o. z.). V řízení bylo skrze přehled provedených a obdržených transakcí prokázáno, že žalovaný načerpal na základě absolutně neplatné smlouvy celkem částku 16.990 Kč, načež žalobci vrátil zpět částku ve výši 4.125 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci zbývající část dlužné jistiny ve výši 12.865 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.).

19. Jelikož soud uzavřel, že uzavřená smlouva byla od počátku neplatná a žalobci tak vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, pak ostatní nároky představující úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu. Uvedené se vztahuje i nárok žalobce na zaplacení zákonného úrok z prodlení s vrácením částky, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, a to ve významu že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr se ve smyslu judikatury (viz. sp. zn. spisová značka) opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 z. s. ú., z jehož výslovného znění slovní vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. S ohledem na uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, a to s ohledem na míru úspěchu žalobce v řízení. Neúspěch žalobce v řízení převyšuje úspěch žalobce v řízení. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný, a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalované. Jelikož však u žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že náhrada nákladů řízení nenáleží žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to u Městského soudu v Brně. O odvolání bude následně rozhodovat Krajský soud v Brně jako soud odvolací.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce