MSBR 41 C 106/2025-87

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., IČO: Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 140 883,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 107 913,98 Kč s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 138 935,07 Kč od 23. 10. 2024 do 26. 10. 2024, s úrokem ve výši 8,90% ročně z částky 138 435,07 Kč od 27. 10. 2024 do 17. 4. 2025, s úrokem ve výši 8,90% ročně z částky 111 435,07 Kč od 18. 4. 2025 do 17. 6. 2025, s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 105 965,98 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 %ročně z částky 140 883,07 Kč od 23. 10. 2024 do 26. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 383,07 Kč od 27. 10. 2024 do 17. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky

113 383,07 Kč od 18. 4. 2025 do 17. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 913,98 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok ve výši 16 457,29 Kč a zákonný kapitalizovaný úrok z prodlení 10 680,97 Kč, vše ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20 dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 009,20 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 140 883,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 457,29 Kč a úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 138 935,07 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, jakož i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 680,97 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 140 883,07 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 %. Podáním ze dne 10. 2. 2026 a ze dne 18. 5. 2026 žalobce žalobní nárok částečně omezil, a to co do žalovaným uhrazené částky 32 969,07 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení se tak poté, co soud řízení usnesením ze dne 27. 5. 2026 částečně zastavil, stal nárok v rozsahu, jak je uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku. O něm soud také meritorně rozhodoval.

2. Žalobce v odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným, po prověření jeho úvěruschopnosti, uzavřel úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovanému dne 11. 7. 2019 poskytnul finanční prostředky ve výši 132 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal žalobci splácet ve splátkách po 3 393 Kč měsíčně. Žalovaný své povinnosti po dlouhou dobu také řádně plnil. Až v roce 2023 se žalovaný dostal do prodlení. Proto mu byly ze strany žalobce zasílány výzvy k úhradě dluhu. Následně, na sklonku roku 2023, byl žalobcem úvěr zesplatněný. Žalobce dále uvedl, že nemá za to, že by pohledem majetkové situace žalovaného i pohledem zjištěných údajů z registrů a z výpisů z účtu žalovaného, který měl žalovaný u žalobce vedený, by postupoval v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Již sama skutečnost, že žalovaný po mnoho let bezchybně závazek splácel, vede jasně k tomu, že bylo ve schopnostech a možnostech žalovaného úvěr čerpat i řádně splácet.

3. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobu souhlasí. Je pravdou, a že v minulosti úvěr čerpal a s jeho úhradou problémy neměl. Ovšem poté, co se mu rozpadl vztah, tak se mu změnil život. Byl delší dobu v pracovní neschopnosti a úvěr přestal splácet. V současné době své závazky aktivně řeší. Nemá jenom tento jeden dluh, ale jsou tu i další dluhy z dalších úvěrů. I k těm se staví, jak se říká, čelem. Ví, že má úvěrově zatížení kolem 500 000 Kč. Do budoucnosti by chtěl řešit svůj majetkový status formou insolvenčního řízení, aby za 3 roky (po oddlužení) byla jeho majetková situace již stabilní. Dále žalovaný uvedl, že pracuje, když dosahuje výdělku kolem 30 000 – 35 000 Kč čistého měsíčně. Má jednu vyživovací povinnost, a to na svému nemocnému dítěti, na které, podle výroku rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, přispívá částkou 8 000 Kč měsíčně. Zároveň za bydlení vydá 13 500 Kč měsíčně. V jeho možnostech a schopnostech, při zohlednění dalších dluhů a obtíží, je na dluh splácet částku 3 500 Kč měsíčně. Stejně žalovaný vypověděl slyšen jako účastník řízení.

4. Soud na základě výsledků provedeného dokazování a do spisu založeného výpisu z účtu žalovaného zjistil, že žalovanému byla dne 12. 7. 2019 připsána na účet (vedený u ČSOB a.s.) částka 232 000 Kč. S přihlédnutím ke skutečnosti, že mzda žalovaného v období před čerpáním úvěru činila kolem 20 000 Kč čistého měsíčně, a že žalovaný po několik let své povinnosti ve vztahu k žalobci řádně plnil, nedovodil, že by ve vztahu k žalovanému byla porušená ustanovení týkající se ochrany spotřebitele (§ 1810 a násl občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.), anebo zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je třeba řádným způsobem a pod sankcí neplatnosti sjednaného závazku řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, jako potencionálního dlužníka. S přihlédnutím k informacím vyplývajícím stran žalovaného z tzv. právnická osoba, ale i z dalších k důkazu (metodických postupů banky) ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného, jakož i při zohlednění úvahy věřitele ohledně reálných finančních možností žalovaného, bylo možné dospět k závěru, že žalovanému mohla být postupem souladným se zákonem (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) skutečně částka 232 000 Kč poskytnutá, když i její splácení v 96měsíčních splátkách po 3 393 Kč, bylo učiněné po zralé úvaze a v souladu s autonomií vůlí obou smluvních stran. Posledně uvedené také vyplývá ze smlouvy o úvěru, která byla smluvními stranami podepsaná přímo v bance dne 10. 7. 2019.

5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2023 se podává, že žalovaný byl informován o tom, že k datu 19. 12. 2023 byl úvěr prohlášený za splatný, když písemnosti byly žalovanému zaslané na jím sdělenou adresu adresa. Na uvedenou adresu byla zaslána i výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud předně uvádí, že v řízení nebylo mezi stranami sporné, že by žalobce v minulosti částku 232 000 Kč od žalobce nečerpal. Dále nebylo sporné ani to, že žalovaný v mezidobí uhradil nějaké finanční prostředky na čerpaný úvěr, a že žalovaná jistina dluhu i její příslušenství odpovídá skutečnosti.

8. K soudem posuzované věci lze uvést, že soud nehodnotil postup žalobce ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného jako zkratkovitý či jdoucí proti obsahu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný nečerpal částku natolik vysokou, aby ji nemohl řádně splácet. Žalovaný v době podpisu smlouvy o úvěru žil v partnerském stavu a příjmy domácnosti a jeho samotné příjmy byly podle jednotlivých výpisů z bankovního účtu žalovaného dostatečné k úhradě čerpaného úvěru. I samotná banka měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Již jen to, že žalovaný na úvěr prakticky čtyři roky splácel, svědčí dostatečně o tom, že banka v uvedeném ohledu nepostupovala způsobem rozporným se zákonem o spotřebitelském úvěru. Nadto sám žalovaný uváděl, že přestal úvěr platit z důvodů zcela jiných než pro porušení povinností ze strany banky.

9. S ohledem na skutečnost, že žalobce přítomen na soudním jednání nebyl a žalovaný nárok nerozporoval a vysvětlil svoji majetkovou situaci, jakož i to, že je nadále schopný na úvěr žalobci hradit částku 3 500 Kč měsíčně, neměl soud jediný důvod jednak žalobci nárok nepřisoudit, ale rovněž nebyl dán žádný důvod žalovanému nepřiznat tzv. dobrodiní splátek. Lze dodat, že v případě porušení povinnosti splácet uvedený dluh v pravidelných měsíčních splátkách, může žalobce využít takového pochybení žalovaného a požadovat po něm úhradu celého dluhu jednorázově. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku.

10. Protože byl žalobce ve věci procesně úspěšný, náleží mu podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 045 Kč a 1 409 Kč. Dále odměna za poskytnuté právní služby. Konkrétně odměna ve výši 6 740 Kč za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní upomínku. Jakož i tři paušály po 300 Kč za tytéž úkony právní služby (§ 11 a § 13 citované vyhlášky platné v době učinění uvedených úkonů). Dále i DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 4 435,20 Kč. Celkem tedy 34 009,20 Kč. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

11. Dlužno dodat, že stran výše plnění a majetkových problémů žalovaného, jakož i s ohledem na uvedenou možnost řešení situace žalovaného prostřednictvím insolvenčního řízení, stanovil soud žalovanému povinnost uhradit žalobci vzniklé náklady řízení ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Uvedené řešení lépe odpovídá aktuální situaci žalovaného a žalobce nepřiměřeně, jako silný ekonomický subjekt, nepoškozuje.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.