MSBR 48 C 40/2026-25

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ o 116 047,43 Kč s příslušenstvím – bezdůvodné obohacení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73.149 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 42.898,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 116.047,43 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 116.047,43 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. a žalovanou byla dne 24. 5. 2024 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut dne 24. 5. 2024 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 96.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit prostřednictvím 36měsíčních splátek spolu se sjednaným úrokem ve výši 87,69 % ročně. Úvěruschopnost žalované byla prověřena na základě jí dodaných dokladů a její lustrací ve veřejně dostupných databázích, současně byl proveden její tzv. skóring. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas a dostala se s úhradou splátek do prodlení, žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 22.851 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 116.047,43 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 17. 3. 2026 v doplnění žaloby ze dne 28. 4. 2026 uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z hodnocení klienta a z její lustrace ve veřejně dostupných databázích.

3. Žalovaná se k žalobě v proběhu řízení nikterak nevyjádřila.

4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. a žalovanou měla být dne 24. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 96.000 Kč, který se žalovaná měla zavázat uhradit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím splátek spolu s úrokem ve výši 87,69 % (87,70 % - viz. oznámení) ročně, celkem žalovaná měla uhradit částku 274.212 Kč. Smlouva nebyla žalovanou nikterak autorizována a podepsána (viz předsmluvní formulář, návrh na uzavření smlouvy, dodatek č. hodnota, oznámení o schválení úvěru ze dne 27. 5. 2024). Totožnost žalované vyplývá z občanského průkazu. Z hodnocení klienta ze dne 24. 5. 2024 vyplývá, že žalovaná měla v té době příjem ve výši 30.800 Kč měsíčně pocházející z jejího podnikání a výdaje ve výši 4.860 Kč měsíčně představující životní minimum a ve výši 6.008 Kč spojené s vlastním bydlením. Současně byl k tomuto dni proveden ve vztahu k její osobě výpis z nebankovního registru NRKI. Úvěr ve výši 96.000 Kč byl pod VS var. symbol poukázán dne 24. 5. 2024 na bankovní účet č. účtu č. účtu. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena ze dne 12. 2. 2025 postoupena na žalobkyni, o čem byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 5. 4. 2025 zaslaným jí téhož dne doporučeně na adresu adresa. Dopisem ze dne 26. 11 2024 byla žalovaná zpravena o zesplatnění úvěru. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu adresa. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 18. 3. 2026 vyplývá, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. účtu č. účtu je žalovaná a dne 27. 5. 2024 na něj byla pod VS var. symbol poukázána od právní předchůdkyně žalobkyně částka 96.000 Kč.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. V řízení dle soudu nebylo prokázáno, že by mezi stranami, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, byla uzavřena v žalobě specifikovaná smlouva. Z listiny jako smlouva označená nevyplývá vůle žalované být jejím obsahem vázán, smlouva jí není nikterak autorizována a podepsána. Soudu není ani zřejmé, zdali, popř. jakým konkrétním způsobem byla ověřena totožnost žalované a způsob, jakým byla smlouva s předloženým obsahem žalovanou uzavřena. V řízení ale bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, žalované poukázala na její bankovní účet částku 96.000 Kč.

15. I kdyby měl soud uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami za prokázané, smlouva o úvěru by byla soudem shledána za neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet jej s odbornou péčí, a smlouva je tak s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Právní předchůdkyně žalobkyně se nikterak nezabývala příjmy a výdaji žalované, nedostála tak v tomto směru svým zákonným povinnostem. Lustrace žalované ve veřejně dostupných registrech je zcela nedostatečná, nikterak nezohledňuje její faktickou majetkovou a sociální situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně se reálnými příjmy a výdaji žalované de facto nijak nezabývala, tyto údaje zřejmě ani neprověřovala, natož aby se jimi pečlivě zabývala. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

17. Soud nadto tuto smlouvu o úvěru v části, ve které se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni obchodní úroky ve výši 89,69 %, potažmo ve výši 87,70 % ročně, hodnotí jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 178.212 Kč, kterou se žalovaná ve smlouvě o úvěru nad rámec jistiny zavázala uhradit, při úvěru ve výši 96.000 Kč představuje de facto obchodní úrok, kdy tento úrok dokonce převyšuje jistinu úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Soudu nadto není zřejmé, v jaké konkrétní výši byl mezi stranami obchodní úrok sjednán, když jiná jeho výše vyplývá z formuláře a návrhu a jiná z oznámení o jeho schválení.

18. Žalovaná ale na základě neuzavřené, nadto i neplatné smlouvy o úvěru čerpala od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně částku 96.000 Kč a měla tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalovaná na ni dle tvrzení žalobkyně uhradila pouze částku 22.851 Kč. Částka žalovanou žalobkyni poukázaná dne 24. 1. 2024 ve výši 24.660 Kč se dle v potvrzení o odchozí úhradě uvedeného variabilního symbolu týká jiné smlouvy. V době realizace této platby nadto nebyla předmětná smlouva, která je předmětem tohoto řízení, ani uzavřena. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě rozdílu mezi těmito dvěma částkami, tj. k úhradě částky 73.149 Kč (96.000 Kč – 22.851 Kč).

19. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovanou pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 73.149 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 116.047,43 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku co do částky 73.149 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto je dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval žalobkyní požadované příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně současně procesně neúspěšná, částkou 23.308,84 Kč. Žalobkyně se tak po žalované v tomto řízení domáhala zaplacení celkem částky 139.356,57 Kč (116.047,43 Kč + 23.308,24 Kč). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 73.149 Kč. Již z pouhého porovnání obou těchto částek (tj. částky, které se žalobkyně žalobou původně domáhala 139.356,27 Kč a částkou 73.149 Kč) je zřejmé, že procesní úspěch stran je přibližně stejný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.