MSPH 21 Co 109/2026-162

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Andrey Lomozové a Mgr. Lucie Markové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupena advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 145 502,50 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. února 2026, č. j. 27 C 186/2024-133,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 8 332,17 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodní soudu pro Prahu 2.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 145 502,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I), dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci jeho náklady řízení v částce 7 276 Kč (výrok II) a konečně uložil žalované povinnost nahradit náklady státu v částce 6 154,17 Kč (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce na žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky z titulu smluvní odměny za služby poskytnuté v červnu 2024, vyúčtované fakturou č. 009/2024, kterou žalovaná neuhradila v době splatnosti, v důsledku čehož se žalobce domáhal rovněž příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným vznik smluvního vztahu mezi účastníky, kdy byl žalobce coby analytik pověřen zpracováním úkolů v rámci projektu úplného elektronického podání (dále jen „Projekt“) pro Orgán veřejné moci (dále jen „Orgán veřejné moci“). Žalobcovo plnění se při odevzdání jevilo jako bezvadné, ve skutečnosti však bylo vadné do té míry, že nebylo lze jej použít, a proto žalovaná se žalobcem rozvázala spolupráci. Vzhledem k rozsahu vad měla žalovaná za to, že žalobce plnění jen předstíral, reálně však sám žádné činnosti neprováděl, když například jen kopíroval již zpracované návrhy kolegů bez ohledu na funkčnost. Ještě za trvání spolupráce (na přelomu června a července 2024) žalovaná žalobci ústně vytkla vady plnění, a to bezprostředně po jejich zjištění prostřednictvím vedoucího příslušné sekce, pana tituly před jménem jméno FO, k odstranění vad však v průběhu července 2024 nedošlo. Následně byly vady popsány v reakci na předžalobní výzvu žalobce v říjnu 2024, kdy byl po analýze, provedené za žalovanou paní tituly před jménem jméno FO, komplexně zjištěn rozsah vadného plnění žalobce. V rámci téže písemné reakce na předžalobní výzvu zároveň žalovaná uplatnila nárok na slevu z odměny v rozsahu celé fakturované částky.

4. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování listinami a při zohlednění nesporných prohlášení účastníků dospěl ke skutkovému závěru, dle kterého účastníci uzavřeli datum smlouvu o poskytování služeb, na jejímž základě měl žalobce, v závislosti na ústních objednávkách žalobkyně, poskytovat žalované služby v oborech technická analytika a informační technologie, žalovaná pak měla za tyto služby platit žalobci dohodnutou cenu ve výši 6 500 Kč za tzv. manday (člověkoden). Kontaktní osobou mezi účastníky byl pan tituly před jménem jméno FO. Bylo smluveno, že nárok na cenu vznikne řádným odevzdáním každé dílčí objednávky, kdy na základě schváleného výkazu práce žalobce žalované vyfakturuje cenu služeb, vypočtenou součinem odměny a vykázaných hodin. Žalobci bylo v červnu 2024 přiřazeno celkem hodnota objednávek, resp. požadavků ke zpracování dílčích úkolů. Dne datum zaslal tituly před jménem jméno FO žalobci podepsaný (tedy schválený – pozn. odvolacího soudu) výkaz práce za červen 2024, čítající 18,5 člověkodnů, a požádal jej o vystavení faktury. Tu žalobce vystavil dne datum pod č. hodnota na částku 145 502,50 Kč včetně DPH. V červenci 2024 tituly před jménem jméno FO upozornila tituly před jménem jméno FO na skutečnost, že nic z požadovaného (po žalobci – pozn. odvolacího soudu) za měsíce červen a červenec není kompletně dokončeno. V témže měsíci tituly před jménem jméno FO adresovala žalované své stanovisko k výkazu práce žalobce za červenec 2024. Dne datum žalovaná vypověděla žalobci smlouvu o poskytování služeb s výpovědní dobou do datum. V srpnu 2024 pan jméno FO žalobce o neschválení části výkazu práce za červenec 2024, a to z důvodu nedokončení některých úkolů, kdy byla časová dotace prací, vykázaná žalobcem v červenci 2024, s odůvodněním redukována z 19,5 člověkodnů na 10,56 člověkodnů. Přípisem ze dne datum žalobce vyzval žalovanou k zaplacení již splatné žalované částky do datum. Přípisem ze dne datum žalobce zaplacení urgoval. Dne datum tituly před jménem jméno FO informoval další zástupce žalované o výhradách k práci žalobce a dne datum tituly před jménem jméno FO informovala jméno FO o jejím závěru, že veškerá červnová práce žalobce nedává smysl a jím vykázané činnosti za červen 2024 jsou nekonkrétní, tedy nepřijatelné. Dne datum žalovaná reagovala na předžalobní výzvu žalobce v tom směru, že jeho nárok odmítá, konstatovala vady poskytnutého plnění, které dle ní nebyly zjistitelné při schválení výkazů a pro které dle jejího názoru žalobci nevzniklo právo na odměnu, resp. uplatnila právo na slevu z ceny služeb v rozsahu celé fakturované částky.

5. Soud prvního stupně v řízení vyslechl rovněž svědky, a to tituly před jménem jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO a jméno FO. Svědkyně jméno FO (zaměstnankyně žalované) uvedla, že na základě práce vyhotovené žalobcem nemohl žádný programátor nic naprogramovat. Zbylo po něm zadaných 10 funkcí, z nichž zhotovil pouze 2 funkce, 5 funkcí představovalo pouhé kopie funkcí již dříve zhotovených a 2 funkce byly jako zcela nepotřebné vyhozeny, desátá funkce nebyla dopracována. Tedy některé úkoly splnil, jiné nikoliv. Naproti tomu nástupce žalobce, jméno FO, zpracoval během asi měsíce 45-50 funkcí. Potvrdila, že oba jí zpracované e-maily o práci žalobce zasílala svědku jméno FO a že se o problémech s činností žalobce dozvěděli až s odstupem – na problémy se přicházelo postupně. Vždy se vyjadřovala jen k jeho činnosti, nikoliv k výkazu práce. Svědek jméno FO (zaměstnanec žalované od srpna 2024) uvedl, že první náplní jeho práce byl Projekt, v jehož rámci převzal nedokončenou práci pro žalobci. V okruhu prací, za něž žalobce vykázal stovky hodin, nebylo v jedné části hotového nic, v další části bylo hotových zhruba 20 %, část byla ale zbytečná. Popis práce v pracovním týmu popsal tak, že se jelo na tzv. „sprinty“, tedy na práci v úseku dvou týdnů, kdy si tým rozdělil práci dle dostupných hodin, po skončení práce každým členem se úkol vyznačil jako hotový, vedoucí projektu měl příležitost úkol zkontrolovat a mohl jej vrátit i do stavu „rozpracováno“. Potvrdil, že z analýzy provedené spolu se svědkyní jméno FO byly z 10 funkcí zpracovaných žalobcem použitelné asi 3. Svědek jméno FO (tehdejší zaměstnanec žalované) vysvětlil, že byl nadřízeným svědka jméno FO, který byl přímým nadřízeným žalobce. Výkaz práce žalobce nejdříve schvaloval právě svědek jméno FO, následně pan jméno FO (projektový manažer) a nakonec on sám, přičemž měl možnost i kontrolovat vykázanou práci. Konkrétně výkaz práce žalobce za červen 2024 tedy byl schválen před ním samým několika dalšími úrovněmi. Potvrdil, ve shodě se svědkem jméno FO, že i zadavatelé měli možnost kontrolovat stav rozpracovanosti. Nepamatoval si, zda žalobci ve vztahu k jeho činnosti v červnu 2024 něco vytkl. Potvrdil způsob práce „na sprinty“ a dodal, že u žalobce byly stížnosti na komunikaci. Svědek jméno FO (tehdejší zaměstnanec žalované) uvedl, že měl práci žalobce využít v budoucnu, neboť v červnu a červenci 2024 pracoval na jiné části Projektu, proto jeho práci nemohl ani hodnotit. V červenci 2024 absolvoval schůzku se svědkyní jméno FO, která nebyla spokojena s prací žalobce. První funkcionalita žalobce vypadala dobře, u těchto pozdějších svědek zjistil, že jde o nedostatečně odvedenou práci. Nevzpomněl si, kdy problémy začaly, sdělil však, že část funkcionalit byla splněna dobře. Shledal nedostatky ve výkazech práce žalobce za červen a červenec 2024 v tom směru, že neobsahovaly podrobnější popis činnosti. Schvalování výkazů probíhalo na začátku měsíce, kdy zároveň bylo možné zjistit stav výsledků práce.

6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce hodnotil podle § 2586 odst. 1, § 2604, § 2605 odst. 1, § 2610 odst. 1 a § 2615 odst. 1 a § 2618 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

7. Vztah mezi účastníky soud prvního stupně posoudil jako závazkový vztah z rámcové smlouvy o dílo. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou vzniku nároku žalobce na zaplacení ceny díla. V tomto směru se opřel o znění přílohy č. hodnota ke smlouvě, dle níž mělo žalobci vzniknout právo fakturovat vždy po řádném předání jednotlivé dílčí objednávky s tím, že fakturace se uskuteční po odsouhlasení výkazu činností oprávněnou osobou žalované a cena služeb měla být stanovena na základě ceny za jeden člověkoden a počtu odpracovaných a žalovanou odsouhlasených člověkodní. Tímto ujednáním se řídil i žalobce, když nesporně předložil oprávněným osobám žalované výkaz činnosti č. hodnota-06 za měsíc červen 2024, kdy tento výkaz byl schválen svědkem jméno FO, na základě čehož žalobce vystavil dle schváleného výkazu fakturu č. hodnota na částku 145 502,50 Kč. Nárok na zaplacení ceny díla tedy žalobci vznikl, proto se soud prvního stupně dále zabýval důvodností procesní obrany žalované, dle níž měl nárok žalobce následně zaniknout v důsledku jí uplatněného nároku na poskytnutí slevy z ceny díla pro vytknuté vady. V tomto ohledu soud prvního stupně předestřel, že výše nastíněný postup schvalování výkazu činnosti dle něj zajistil žalované možnost přezkoumat rozsah žalobcem vykázané činnosti za účelem předejití neoprávněné fakturaci, což vyplynulo rovněž z výpovědi svědka jméno FO, konkrétně z jeho sdělení o víceúrovňové kontrole výkazu činnosti. Navzdory takto stanoveným mechanismům byl nadřízený žalobce, svědek jméno FO, až téměř po měsíci od schválení výkazu činnosti žalobce za červen 2024, konkrétně dne datum, upozorněn e-mailem svědkyní jméno FO na nedostatky ve výsledcích práce žalobce. Tyto nedostatky byly následně zohledněny při revizi výkazu činnosti žalobce za červenec 2024 jeho přímým nadřízeným, svědkem jméno FO, avšak ve vztahu k již tou dobou splatné a zaurgované faktuře, znějící na odměnu žalobce za červen 2024, žalovaná prokazatelně reagovala teprve přípisem ze dne datum, ve kterém žalobci vytkla vady jím poskytnutého plnění a v této souvislosti uplatnila nárok na poskytnutí slevy z ceny díla, a to v celé žalobcem fakturované výši. Učinila tak v reakci na předžalobní výzvu ze dne datum, doručenou žalované dne datum. Soud prvního stupně uzavřel, že dozvěděla-li se tedy žalovaná o vadách díla již v červenci 2024, avšak tyto vady žalobci vytkla až v říjnu 2024, pak k vytknutí vad přistoupila opožděně, resp. nikoliv včas. Žalovanou tvrzené dřívější ústní výtky přitom v řízení prokázány nebyly. K námitce žalobce o pozdním vytknutí vad díla (viz č. l. 45 spisu) tak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované právo z vadného plnění nevzniklo, a tedy ani nezaniklo žalobcovo právo na zaplacení ceny díla. Soud prvního stupně dodal, že na daném závěru nemohla ničeho změnit skutečnost, že byl přímý nadřízený žalobce, svědek jméno FO, v červnu 2024 pracovně vytížen, neboť kontrola činnosti jednotlivých osob měla být prováděna po 14 dnech a nedostatečné kapacity žalobkyně pro kontrolu práce nemohou jít k tíži žalobce. Závěrem upozornil na tu skutečnost, že žalovaná neuhradila žalobci ani odměnu za činnosti spojené se seznamováním se s projektem, což je dle svědka jméno FO činnost standardní při zahájení spolupráce s novými spolupracovníky.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jejich plnou náhradu přiznal žalobci v rozsahu zaplaceného soudního poplatku.

9. V řízení zcela neúspěšné žalované pak soud prvního stupně uložil náhradu nákladů, které vynaložil stát na svědečné svědků jméno FO a jméno FO, v celkové výši 6 154,17 Kč.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, a to z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř.

11. Soudu prvního stupně vytkla nesprávný závěr, dle něhož schválením výkazu práce za červen 2024 vznikl žalobci bez dalšího nárok na zaplacení celé žalované částky. Z provedeného dokazování dle ní totiž vyplynula podstatná skutečnost, že vady díla se projevily až při jeho dalším použití, což vedlo k podrobné revizi vykázané práce a ukončení spolupráce; tedy šlo o vady skryté. Soud měl zohlednit, že žalobce zhotovoval dílo nikoliv jako zaměstnanec, ale jako najatý expert, od něhož se očekávala odbornost v oblasti analytiky. Tuto odbornost však žalobce nijak neprojevil. Soud rovněž pominul fakt, že vady byly žalobci vytýkány již v době trvání spolupráce, resp. bezodkladně po jejich projevení se při pokusech o návazné použití díla. Rekapitulovala, že již datum se ke kvalitě výstupů žalobce vyjádřila svědkyně jméno FO, že datum (správně datum – pozn. odvolacího soudu) žalovaná žalobci vypověděla smlouvu a že datum byl žalobce informován o detailní revizi výstupů jeho práce, která nemohla být považována za přijatelnou, pročež nebyla schválena převážná část obsahu výkazu za červenec 2024. Konečně žalovaná připomněla, že vady byly sumarizovány i v reakci žalované na předžalobní výzvu z datum. Soud se v rámci zodpovězení otázky vzniku nároku žalobce zaměřil na okamžik schválení výkazu práce, pominul však, že výstupy byly v podstatné části nefunkční, neúplné, nelogické, případně představovaly pouhé kopie již existujících podkladů od jiných pracovníků žalované, a to bez reálné použitelnosti pro Projekt. Pakliže soud prvního stupně shledal vytknutí vad žalovanou jako opožděné, pak žalovaná namítla, s odkazem na rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že podle ustálené judikatury je pojem bez zbytečného odkladu třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu. V projednávané věci byly předmětem díla výstupy v oblasti informačních technologií a technické analýzy, jejichž vady se mohly projevit až při jejich dalším zpracování, implementaci a reálném použití v rámci Projektu. Žalovaná byla díky výkazům práce v dobré víře, že žalobce na Projektu skutečně pracuje. Žalobce však musel vědět, že odevzdává nekvalitní práci, a proto ji odevzdal tak, aby se jevila jako dokončená. Tomu má odpovídat i vyhotovení tzv. demoverze, která měla dojem o probíhajících pracích navodit. Rovněž rozsah žalobcem vykázaných činností řádově neodpovídá obsahu dokončené práce. Tedy jde o vady vědomé a žalobce tedy postupoval v rozporu se zásadou poctivosti v obchodním styku, zakotvenou v § 6 odst. 2 o. z. S ohledem na tuto skutečnost žalovaná namítla, s odkazem na judikaturu Orgán veřejné moci (rozhodnutí vydaná ve věcech sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka), že se žalobce pro vědomě odevzdané vadné dílo nemůže úspěšně bránit námitkou opožděného oznámení vad. Žalovaná zaplatila žalobci (zjevně před podáním žaloby – pozn. odvolacího soudu) 68 000 Kč, které považovala za konečné vyrovnání a projev její velkorysosti. Konečně žalovaná upozornila, že z důvodu vadného díla ze strany žalobce nemohla dodat Projekt Orgán veřejné moci včas, proto musela zaplatit sankce ve výši 400 000 Kč, a i když tyto skutečnosti doložila, soud prvního stupně se jimi nezabýval.

12. S ohledem na výše uvedené proto žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Na své odvolací argumentaci žalovaná setrvala rovněž při jednání odvolacího soudu dne datum, kdy doplnila, že pro kontext celé věci je podstatné, že žalobce byl najat pro nedostatečné personální kapacity žalované tak, aby bylo lze Projekt odevzdat včas. Žalovaná neměla zato, že by nad seniorním analytikem měla držet jakýkoliv dozor co do kvality jeho práce.

14. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil v tom směru, že dle něj odevzdal práci v dohodnuté kvalitě, a to v souladu s parametry Digitální informační agentury (ústřední orgán státní správy – pozn. odvolacího soudu). Odlišnou otázkou je pak to, že se žalobce s žalovanou neshodli na celkové stavbě systému, proto byla jejich spolupráce ukončena. Pakliže svědkyně jméno FO činila výtky k jeho práci, šlo o výzvy k určitému doplnění, ne o výtky ve „fatální“ rovině.

15. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, které skutečnosti má za prokázané a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná a přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Zjištěný skutkový stav rovněž správně právně zhodnotil.

17. Vztaženo ke konkrétním, pro věc podstatným skutkovým okolnostem, v řízení nebylo mezi stranami sporu o okolnostech vzniku jejich závazkového vztahu, ani o ujednání stran o vykonávání, odevzdání a fakturaci žalobcem poskytnutých služeb. Sporu nebylo ani o tom, že žalobce dílo, byť ve sporné kvalitě, žalované odevzdal, když v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že na základě žalobcem odevzdaného plnění tento vyhotovil výkaz práce a žalovaná jej prostřednictvím svědka jméno FO schválila a toto schválení žalobci prokazatelně notifikovala, pročež žalobce vystavil fakturu č. hodnota za práci vykonanou pro žalovanou v červnu 2024. Tedy, odvolací soud na základě dosud provedeného dokazování nemá nejmenší pochybnost o předání díla (dílčích úkolů) žalobcem žalované, neboť neučinil-li by tak žalobce, nebylo by důvodu, aby žalovaná činila krok navazující, tj. aby schválila výkaz práce žalobce, a nakonec by ani nepřistoupila k uplatnění nároku na slevu z ceny díla, neboť vznik tohoto nároku po skutkové stránce předpokládá odevzdání díla žalobcem a tedy i vznik nároku na zaplacení ceny díla, z níž byla žalovanou sleva uplatněna.

18. Zcela zásadní skutkovou okolností projednávané věci však byl okamžik vytknutí vady díla žalobci, jenž by založil onen potenciální nárok žalované z vadného plnění, a to v jí zvolené formě – slevě z ceny díla. Jelikož žalobce v řízení namítl, že k vytčení vad díla žalovaná přistoupila pozdě, zabýval se soud prvního stupně správně v prvé řadě včasností vytčení vad žalovanou. V tomto směru žalovaná postavila svou procesní obranu na tvrzení, že žalobci vytkla vady díla, vyhotoveného v červnu 2024, ještě za trvání závazkového vztahu (tj. do datum – pozn. odvolacího soudu) ústně, prostřednictvím svědka jméno FO, poskytla mu dodatečnou lhůtu k nápravě vad díla v průběhu července 2024 (byť v prvním písemném vyjádření k žalobě uvedla, že pro jí zjištěnou nekompetenci žalobce nebylo účelné jej o opravu vad díla žádat) a že tedy říjnová písemná sumarizace vad díla nebyla prvním vytknutím vad díla, adresovaným žalobci. Jednalo se bez pochyb o skutkové tvrzení žalované, jdoucí ku prospěchu její procesní obrany, a ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. tak bylo na žalované, aby v rozsahu těchto skutkových okolností naplnila svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní.

19. V tomto směru odvolací soud shledal pochybení v procesním postupu soudu prvního stupně, jenž (dle obsahu protokolů a dle zvukového záznamu z jednání dne datum, neboť protokol z tohoto jednání soud prvního stupně nepořídil) po provedeném dokazování žalovanou nepoučil ve smyslu § 118b odst. 1 a 3 o. s. ř. o na ní ulpívajícím břemeni důkazu ve vztahu ke skutečnosti, že za trvání spolupráce žalobci vady díla skutečně vytkla. Tedy, žalovaná nebyla poučena o své procesní povinnosti výše uvedené skutečnosti dále tvrdit a prokázat s upozorněním, že jinak nebude s touto obranou úspěšná. Odvolací soud však tento procesní nedostatek napravil při jednání dne datum a příslušné poučení žalované poskytl. V reakci na dodatečné poučení žalovaná uvedla, že skutkový závěr o jí učiněném vytknutí vad díla za trvání závazku vyplývá z dosud provedeného dokazování, především výslechu svědků. Tento názor žalované však odvolací soud nesdílí. V rovině důkazů získaných z listin bylo prokázáno toliko to, že již v červenci komunikovali jednotliví zástupci žalované mezi sebou, nikoliv však s žalobcem, ohledně zjištěných výhrad k práci žalobce. Dne datum se sice žalovaná skutečně obrátila na žalobce s výhradami k jeho práci, avšak prokazatelně v rozsahu schvalování výkazu práce za červenec 2024, nikoliv za červen 2024, jenž je jediným měsícem podstatným pro rozhodnutí o žalované částce. Komunikace z daného dne nijak nereflektuje zadané a zpracované úkoly žalobce v červnu 2024, vady časově nijak neodlišuje od konverzace vztahující se k červencovému výkazu a vazbu dané zprávy na červnovou práci žalobce nelze ani jinak dovodit. Pakliže pak žalovaná v řízení namítala, že vady díla za červen 2024 měl žalobci vytknout konkrétně tituly před jménem jméno FO, pak tento svědek v řízení uvedl, že si na vytčení vad červnového díla žalobci nevzpomíná. Žalovaná tedy ničím neprokázala jí tvrzenou skutečnost, že k vytčení vad červnového díla žalobce přistoupila dříve než datum, kdy písemně reagovala na žalobcovu předžalobní výzvu, a soud prvního stupně proto správně operoval se zjištěným skutkovým stavem, dle něhož byly žalobci vady jeho díla za červen 2024 vytknuty až datum.

20. Podle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

21. Ve smyslu právě uvedeného zákonného ustanovení bylo v řízení prokázáno, že žalovaná o vadách díla žalobce za červen 2024 musela vědět nejpozději datum, kdy s žalobcem, jak sama opakovaně uvedla, z důvodu nekvalitnosti jeho práce rozvázala spolupráci výpovědí. Měla-li tedy již na konci července 2024 povědomí o vadách díla, avšak tyto vady, ve vztahu k červnu 2024, vytkla žalobci nejdříve datum, učinila tak pozdě. Pro tento závěr jsou neopodstatněnými rovněž námitky žalované, že šlo o vady skryté, že tyto vady byly odhaleny až při pokusech o následné využití díla, že žalobce odevzdával dílo jako externí analytik-profesionál, nikoliv jako zaměstnanec a že předmětem díla byly složité výstupy analytiky v oboru IT, věděla-li žalovaná o vadách díla žalobce nejpozději k okamžiku, kdy s ním z těchto důvodů rozvázala spolupráci.

22. Žalovaná brojila proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž námitkou vědomého odevzdání vadného díla žalobcem, pročež by tento neměl být s námitkou pozdního vytknutí vad díla úspěšný. Lze přisvědčit žalované v tom směru, že „již Orgán veřejné moci v nálezu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod číslem hodnota Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dovodil, že pokud zhotovitel neprovede dílo v celém sjednaném rozsahu a objednatel na tuto skutečnost poukáže, pak je evidentní, že zhotovitel o příčinách nedodělku „musel vědět“ a nesvědčí mu beneficium lhůt pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady“ (takto rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

23. Avšak skutečnosti svědčící o vědomém odevzdání vadného díla zhotovitelem (zde žalobcem) jsou rovněž předmětem obranných tvrzení žalované, jež tak tuto účastnici zatěžují břemenem tvrzení a břemenem důkazu. I v tomto rozsahu proto odvolací soud dodatečně poskytl žalované poučení ve smyslu § 118b odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy i v rozsahu těchto skutkových okolností žalovaná odkázala na výpovědi svědků a uvedla, že vědomost žalobce má být doložena nadhodnocením jím vykonané práce za daný měsíc a nesouladem takto vykázané práce s reálným obsahem odevzdaných úkolů. Ani s jedním z těchto podpůrných argumentů však žalovaná nemůže uspět, neboť to byla právě žalovaná, jež schválila žalobcův výkaz práce za červen 2024. Lze si jen stěží představit, že by tento proces měl být pouze formálním předpokladem pro následnou fakturaci žalobcem. Ať už tak žalovaná učinila či nikoliv, měla a mohla v rámci schvalování výkazu práce žalobce zhodnotit soulad vykázané práce s obsahem odevzdaných úkolů. Jak jinak mohla žalovaná dospět k závěru o přiměřenosti žalobcem vykázaných činností za daný měsíc. Tedy žalovaná neprokázala ani tu skutečnost, že by žalobce vědomě odevzdal vadné dílo, a nemůže se tedy domáhat neúčinnosti žalobcovy námitky pozdního vytčení vad díla ve smyslu § 2618 o. z.

24. Samotné výtky k vadám díla, a sice nefunkčnost, neúplnost nebo nelogičnost výstupů žalobce, jsou pak pro rozhodnutí v dané věci bezpředmětnými, neboť (jak uvedeno výše v bodě 21) žalobce úspěšně namítl, že žalovaná k vytknutí vad přikročila pozdě a nebyly naplněny předpoklady pro vyslovení neúčinnosti táto žalobcovy námitky.

25. V řízení pak nebylo prokázáno ničeho o tom, že by mezi účastníky došlo k narovnání v podobě vyplacení částky pouhých 68 000 Kč žalobci, jak v odvolacím řízení po skutkové stránce namítla žalovaná. Jí tvrzené okolnosti o vzniklé škodě na její straně jsou pro rozhodnutí o věci bezpředmětnými, nepromítla-li je žalovaná do kvalifikované procesní obrany v podobě námitky započtení či vzájemného návrhu.

26. Odvolací soud proto shledal, že soud prvního stupně rozhodl správně o vyhovění žalobě v plném rozsahu, a proto výrok I rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

27. Co do akcesorického výroku III napadeného rozsudku však odvolací soud přistoupil k jeho změně, neboť z obsahu spisu vyplývá, že krom svědečného pro svědkyni jméno FO, přiznaného v částce 3 936,79 Kč usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, a krom svědečného pro svědka jméno FO, přiznaného v částce 2 217,38 Kč usnesením z téhož dne, č. j. spisová značka, stát prostřednictvím soudu prvního stupně uhradil rovněž tlumočné tituly před jménem právnická osoba, tlumočníkovi ustanovenému usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, a to v částce 2 178 Kč dle usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka. Proto odvolací soud výrok III napadeného rozsudku změnil výrokem II tak, že žalovaná je povinna tyto náklady státu nahradit v částce 8 332,17 Kč, tedy v částce zahrnující rovněž výše uvedenou odměnu a náhrady tlumočníka.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem III podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

29. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a vzniklo mu proto právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z náhrady pro nezastoupeného účastníka v celkové výši 450 Kč za celkem jeden úkon (účast při jednání odvolacího soudu), a to podle § 13 odst. 4 vyhlášky Orgán veřejné moci č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve spojení se závěry plenárního nálezu Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum. sp. zn. spisová značka.

Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek § 237 o. s. ř.