MSPH 29 Co 130/2026-464

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lucie Bičákové a soudců JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 226 044 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. ledna 2026, č. j. 24 C 288/2021-428

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. o věci samé mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 104 994 Kč s 9% úrokem z prodlení od 11. 9. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku; co do zbývající částky 1 260 Kč s příslušenstvím se zamítavý výrok potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV a V mění tak, že žalovaný je povinen nahradit náklady řízení státu na účet Obvodního soudu pro adresa ve výši 52 781,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 274 826,20 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 119 790 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně od 11. 9. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 106 254 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně od 11. 9. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobci i žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení České republice na účet Obvodního soudu pro adresa každému ve výši ½, která určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci usnesení (výroky III a IV).

2. Žalobce svůj nárok původně kvalifikoval jako cenu za zhotovené dílo, které spočívalo v rekonstrukci bytové jednotky č. číslo, adresa ve vlastnictví žalovaného (dále jen „Byt“). Dne 25. 10. 2017 učinil žalovanému orientační cenovou nabídku za vyjmenované konkrétní práce a materiál ve výši 244 460 Kč (dále jen „Nabídka“). K předání díla došlo 17. 8. 2018, žalobce vyúčtoval cenu díla fakturou č. číslo na částku 226 044 Kč splatnou 10. 9. 2018, žalovaný ji přes výzvy nezaplatil. Žalobce na jednání soudu dne 18. 8. 2022 a v podání z 18. 10. 2022 uvedl, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o dílo, neboť mezi nimi nedošlo ke shodě ohledně ceny díla. Žalovaný žalobcem navrženou kalkulaci ceny díla dle písemné smlouvy ze dne 1. 6. 2018 nepřijal. Rozsah díla byl při provádění díla měněn faktickým konkludentním jednáním účastníků, veškeré práce dle požadavků žalovaného byly učiněny a předány bez vad. Žalobce potvrdil, že na zálohách žalovaný již zaplatil celkem částku 606 000 Kč, žalobce proto žádá doplatek z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Podle něj účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce Bytu, předmět smlouvy a cena vycházely z e-mailové cenové nabídky z 25. 10. 2017, cena činila 244 460 Kč. Následně byl předmět díla rozšiřován o další položky. Žalobce se zavázal dílo včetně daňových dokladů za nákup materiálu a zařizovacích předmětů předat do 31. 12. 2017. Z důvodu prodlení s předáním díla a dokladů o 5 měsíců účastníci přistoupili v době, kdy již bylo dílo fakticky dokončené, dne 1. 6. 2018, k přípravě písemné smlouvy o dílo, která potvrzovala dohodnuté podmínky dřívější smlouvy o dílo a stanovila nový termín předání do 30. 6. 2018. Žalovaný však následně rozporoval cenovou kalkulaci zaslanou mu žalobcem dne 1. 6. 2018. Vytkl žalobci, že mu nepředal žádné faktury za nákup materiálu a zařizovacích předmětů, ani řádný daňový doklad na zaplacené zálohové platby. Zaplacení závěrečné faktury č. číslo žalovaný odmítl, neboť dříve zaplacené částky podle něj vysoce převyšují cenu provedeného díla nad rámec původní Nabídky, byť uznal, že rozsah díla byl rozšířen.

4. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování, vyslechl účastníky a svědky a nařídil zpracování znaleckého posudku o obvyklé ceně zhotoveného díla. Otázku, zda byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o dílo, soud vyřešil následovně: obsah návrhu žalobce ze dne 25. 10. 2017 splňuje kritéria smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 2586 o. z., protože z ní plyne, jaké konkrétní práce se žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovaného jako objednatele provést, i jaká je jejich konkrétní cena. Cena je stanovena dle konkrétního rozpočtu - sádrokartonové podhledy včetně materiálu za 41 196 Kč, rekonstrukce elektro rozvodu včetně materiálu za 44 000 Kč, omítky včetně okenních špalet a včetně materiálu za 37 206 Kč, podlahy - přípravné práce, penetrační nátěr, stěrka včetně materiálu za 17 600 Kč, výmalba bílá za 10 187 Kč, montáž dveří včetně seřízení a montáže kování za 8 250 Kč, montáž podlahy za 13 923 Kč, topenářské práce včetně materiálu za 20 938 Kč, instalatérské práce za 17 000 Kč, zednické práce v koupelně za 12 000 Kč, obkladačské práce za 17 000 Kč, sádrokartonové podhledy koupelna a WC včetně materiálu za 5 160 Kč. V tomto rozsahu měl smlouvu mezi účastníky za platně uzavřenou. Ohledně ceny aplikoval ust. § 2620 odst. 1 o. z. a uzavřel, že veškeré práce uvedené v Nabídce byl žalovaný povinen provést za sjednanou celkovou částku 244 460 Kč. Tento závěr podle soudu I. stupně podporuje písemný výstup, k němuž dne 1. 6. 2018 došlo mezi účastníky těsně před dokončením veškerých prací. Provedení prací nad rámec Nabídky účastníci zjevně mínili provést rovněž v režimu smlouvy o dílo dle ust. § 2586 a násl. o. z. Ohledně těchto dalších prací podle soudu I. stupně mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o dílo, neboť čl. IV. smlouvy ze dne 1. 6. 2018 výslovně uvádí, že cena díla bude určena v doplněné kalkulaci, s níž později žalovaný nesouhlasil. Hodnotu těchto provedených prací posoudil soud I. stupně v režimu bezdůvodného obohacení. Vyšel ze skutečnosti, že nebylo sporu o tom, že žalobce veškeré požadované práce provedl a žalovaný je bez výhrad převzal. Obvyklou cenu dalších prací provedených nad rámec Nabídky vzal soud za prokázanou znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO a jeho doplňkem. Nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení za další práce a dodané materiály a zařizovací předměty provedené na základě objednávek žalovaného činí 417 757 Kč, dále připočetl náklady na dopravu ve výši 26 489 Kč a režii za 37 084 Kč. Spolu se sjednanou cenu za dílo 244 460 Kč činila podle soudu I. stupně celková hodnota rekonstrukce 725 790 Kč, po odečtení zaplacených záloh ve výši 606 000 Kč zbývá doplatit žalobci částku 119 790 Kč s příslušenstvím. Co do této částky proto soud I. stupně žalobě vyhověl a ve zbývající části ji zamítl. Úspěch ve věci posoudil jako srovnatelný s neúspěchem a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení, vynaložené státem, vyčíslení jejichž výše odložil na samostatné usnesení, uložil uhradit oběma účastníkům rovným dílem.

5. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II, III a IV včasným odvoláním. Odvolání směřuje proti nesprávnému právnímu posouzení věci, vytýká mu vnitřní rozpornost a nedostatek opory v právní úpravě. Podle žalobce plyne ze skutkových zjištění, že mezi účastníky nebyla sjednána cena díla ani způsob jejího určení, nebyl jednoznačně určen rozsah plnění a nedošlo k řádnému kontraktačnímu procesu, ofertě a akceptaci. Cenová nabídka ze dne 25. 10. 2017 byla pouze orientační, tudíž neurčitá. Následná písemná „smlouva“ byla uzavřena ex post a rovněž postrádá dohodu o ceně díla. Konstrukci „částečného smluvního režimu“, kterou soud I. stupně užil, označil žalobce za chybnou. Za správnou právní kvalifikaci považuje žalobce bezdůvodné obohacení. Vychází z toho, že plnění poskytl, žalovaný jej převzal a užívá, ale smluvní titul absentuje. Posouzení nároku žalobce podle § 2991 a násl. o. z. odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Znalecký posudek stanovil obvyklou cenu prací na 830 784 Kč, přičemž žalovaný uhradil 606 000 Kč. Rozdíl 226 044 Kč představuje bezdůvodné obohacení, z něhož nebyla žalobci přiznána částka 106 254 Kč, ačkoliv pro její nepřiznání nebyl dán právní důvod. Pozdější úprava znaleckého závěru byla založena na nesprávném předpokladu existence smlouvy.

6. Závěrem žalobce v odvolání navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek ve výrocích II až IV tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci také zbývající částku s příslušenstvím a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i soudem odvolacím.

7. Žalovaný podal k odvolání žalobce písemné stanovisko. V něm uvedl, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu a odpovídá aplikovatelné právní úpravě i judikatuře. Námitka žalobce, že mezi účastníky nevznikla smlouva o dílo a věc měla být posouzena jako bezdůvodné obohacení, není důvodná. Z provedeného dokazování plyne, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejíž cena byla určena dostatečně určitě prostřednictvím rozpočtu (nabídky), a to ve smyslu § 2586 a § 2620 o. z. Žalobce účelově mění právní kvalifikaci svého nároku z ceny díla na bezdůvodné obohacení proto, aby dosáhl vyššího plnění. Takový postup je v rozporu se zásadou poctivosti a zákazem jednání contra factum proprium. Znalecký posudek určující obvyklou cenu díla je relevantní pouze pro plnění, jež nebylo kryto sjednanou smluvní cenou. V rozsahu, v němž byla cena sjednána, je rozhodující tato cena, nikoliv cena obvyklá. Soud I. stupně správně rozlišil práce provedené na základě smlouvy a práce provedené mimo její rámec. Hodnoty těchto dalších prací posoudil v režimu bezdůvodného obohacení. Rozhodnutí o nákladech řízení je rovněž správné, neboť úspěch účastníků byl přibližně stejný; nepřiznání náhrady nákladů odpovídá § 142 odst. 2 o. s. ř.

8. Vyhovující výrok I o věci samé nebyl odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Soud I. stupně provedl důkladné dokazování a vyvodil z něj řadu správných skutkových zjištění a závěrů. Vytvořil tak dostatečný podklad pro právní posouzení a rozhodnutí o uplatněném nároku.

11. Odvolací soud se stejně jako soud I. stupně nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo či nikoliv, jak to v odvolání namítl žalobce. Pokud žalobce v odvolání namítl, že jeho nabídka ze dne 25. 10. 2017 nebyla co do ceny díla určitá, byla neúplná a závislá na dalším vývoji prací a byla jako celek označena za orientační, dává mu odvolací soud za pravdu. Soud I. stupně se s těmito „nedokonalostmi“ ve smlouvě vypořádává v odst. 23 a násl. rozsudku a uzavírá, že přestože byla cena orientační, nelze za uvedené práce účtovat více než kolik nabídka činila. Pro tento závěr odvolací soud nenalezl oporu v zákoně.

12. Odvolací soud aplikoval ustanovení § 555 odst. 1 o. z., podle nějž se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Právě výkladu podle ustanovení § 556 odst. 2 o. z. právní konstrukce zvolená soudem I. stupně nevyhovuje. Žalovaný nabídku písemně neakceptoval. V průběhu provádění rekonstrukce Bytu hradil zálohy, které podstatně převýšily orientační cenu uvedenou v Nabídce. Z jeho jednání nelze tudíž usoudit ani na faktickou akceptaci orientační cenové nabídky. Neobstojí proto úvaha soudu I. stupně, že Nabídka splňovala kritéria platného ujednání ceny za dílo, neboť šlo o jednostrannou ofertu, nadto označenou jako orientační, která akceptací žalovaného není doplněna. Mohlo jít tudíž nanejvýše o ústně uzavřenou smlouvu, její obsah však nebyl dostatečně určitě prokázán. Účastníci byli soudem I. stupně řádně poučeni podle ustanovení § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy k obsahu jejich závazkového vztahu. Odvolací soud na věc nahlíží tak, že následné jednání obou účastníků nenasvědčuje tomu, že by se řídili smlouvou uzavřenou v podobě cenové nabídky ze dne 25. 10. 2017. Byly prováděny práce v nabídce uvedené, ale při rekonstrukci došlo k řadě změn požadavků žalovaného. Původní záměr, že si objednatel bude nakupovat zařizovací předměty, byl změněn (jak to plyne z výpovědi otce žalovaného), nakupoval a přefakturovával je zhotovitel. Průběžně vystavoval zálohové faktury, jejichž předmět byl většinou označen obecně jako „rekonstrukce bytu“ a to v celkové výši více než dvakrát převyšující orientační cenu z nabídky. Žalovaný tyto faktury platil, uhradil celkem 606 000 Kč. Žádný důkaz ani faktické jednání účastníků nesvědčí pro to, že byla uzavřena ústní smlouva o dílo s určitým předmětem a určitou cenou ve výši 244 460 Kč, kterou nebylo možno překročit.

13. Teprve smlouva ze dne 1. 6. 2018 rozsah díla upřesnila. Odvolací soud věc posuzuje tak, že se jednalo o jedno dílo, které žalovaný převzal dne 17. 8. 2018. Právní posouzení založené na kombinovaném režimu tak, že některé práce byly provedeny podle smlouvy, proto za ně žalobci náleží pouze původně navržená orientační cena a jiné nikoliv, proto za ně žalovaný uhradí cenu obvyklou, je teoretickou konstrukcí, kterou žalobce právem napadá. Nebylo prokázáno, že by se na takovém postupu účastníci závazkového vztahu dohodli.

14. Jistě bylo spíše na žalobci, aby svá práva ošetřil řádně uzavřenou smlouvou o ceně díla. Nicméně jistou míru obezřetnosti je spravedlivé požadovat i na žalovaném. Ten si dílo objednal, své požadavky měnil a navyšoval, průběžně hradil částky, požadované žalobcem. V červnu 2018 sice učinil pokus o vyjasnění smluvního vztahu, nicméně k dohodě o ceně nedošlo. Ze všech skutkových okolností a zejména z odhadu obvyklé ceny provedeného díla znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO č. číslo ze dne 20. 2. 2025 proto vyplývá, že za situace, kdy účastníci neměli dohodnutou celkovou cenu díla, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť jeho nemovitost byla zhodnocena a on žalobci nedoplatil částku, odpovídající obvyklé ceně provedeného a převzatého díla. Specifický závazkový vztah účastníků lze posoudit rovněž podle § 2586 odst. 2, věty druhé o. z., podle níž platí, že mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. I při tomto posouzení je nutné ocenit provedené dílo cenou obvyklou, jakou soud I. stupně zjistil ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO.

15. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že v případech, kdy je cena sjednána prostřednictvím rozpočtu, musí být rozpočet dostatečně konkrétní a určitý, odkazy na „nabídky“ nestačí. Rozpočet má představovat konečné sestavení nákladů, jichž bude zhotovení díla vyžadovat, nikoliv přibližný nástin možných nákladů. V rozpočtu musí být v jednotlivých položkách stanoveny náklady na potřebné práce, hmoty podle druhu, počtu a množství (materiál), a to nejen podle obsahu a rozsahu činností při provádění díla, ale i ocenění jednotlivých rozpočtových prací. (srov. např. NS 33 Cdo 989/2019).

16. Žalobci jako zhotoviteli nevznikl nárok na vyčíslený doplatek ceny jím provedeného díla podle smlouvy, proto je řešením sporu posouzení požadované peněžité částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl o. z. Co se týče výše nároku, odvolací soud vyšel z ceny díla, kterou jako obvyklou stanovil znalec tituly před jménem jméno FO ve svém posudku z 20. 2. 2025 ve výši 830 784 Kč. Započetl proti ní plnění žalovaného ve výši 606 000 Kč, k úhradě zůstala částka 224 784 Kč, z níž bylo žalobci již pravomocně přiznáno 119 790 Kč. Zbývá mu uhradit 104 994 Kč. Soud I. stupně zamítl žalobu co do částky 106 254 Kč, proto odvolací soud tento výrok změnil a uložil žalovanému uhradit žalobci 104 994 Kč a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 260 Kč s příslušenstvím zamítavý výrok potvrdil. Spolu s oprávněnou výší nároku z bezdůvodného obohacení přiznal soud I. stupně i soud odvolací žalobci příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení. Počátek prodlení žalovaného připadá na den, následující po marně uplynulé době splatnosti žalobcem vystavené faktury č. číslo.

Výrok I

17. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci další částku 104 994 Kč s příslušenstvím, co do částky 1 260 Kč s příslušenstvím potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně.

Výrok II

18. S ohledem na změnu rozsudku a převážný úspěch žalobce v řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. také o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení, které vynaložil stát. Na znalečném přiznal soud I. stupně znalci tituly před jménem jméno FO celkem částku 82 781,80 Kč, z této částky bylo 30 000 Kč uhrazeno ze zálohy, složené žalobcem, a 52 781,80 Kč bylo uhrazeno z prostředků soudu I. stupně.

Výrok III

19. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle zcela převažujícího úspěchu žalobce (98,89 %) ve věci, jak to stanoví ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 2 a § 211 o. s. ř.

20. Náhrada nákladů řízení žalobce zahrnuje zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 11 303 Kč a z odvolání ve výši 5 404 Kč, dále zaplacenou zálohu na znalečné 30 000 Kč. Náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, zahrnují odměnu za advokáta za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 17. 6. 2022, 8. 7. 2022, 8. 8. 2022, 18. 10. 2022, 31. 3. 2025, 5. 1. 2026, účast na jednání soudu I. stupně dne 18. 8. 2022, 13. 10. 2022, 4. 11. 2022, 3. 7. 2025, 19. 12. 2025, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 13. 6. 2022, účast na místním šetření znalce v Bytě dne 12. 4. 2024) po 9 220 Kč dle ust. § 7, § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k) advokátního tarifu a poloviční odměnu 4 610 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu za účast na jednání soudu I. stupně dne 2. 6. 2022, při němž nebylo jednání zahájeno. V odvolacím řízení byla předmětem řízení částka 106 254 Kč, odměna činí 5 380 Kč, a to za sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a účast na jednání odvolacího soudu dne 25. 6. 2026). K odměně za úkony právní pomoci, poskytnuté do 31. 12. 2024 náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. 12 x 300 Kč. Od 1. 1. 2025 bylo poskytnuto 7 úkonů právní pomoci, k nim náleží paušální náhrada 450 Kč.

21. Odvolací soud přiznal žalobci náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta žalobce osobním vozidlem název, RZ SPZ, s průměrnou spotřebou 8,2 l benzínu na 100 km, ze sídla právního zástupce v adresa do sídla soudů v adresa a zpět (celkem 206 km) ve dnech 2. 6. 2022, 18. 8. 2022, 13. 10. 2022, 4. 11. 2022, 12. 4. 2024, 3. 7. 2025, 19. 12. 2025 a 25. 6. 2026, vypočtenou dle ust. § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve výši 1 720 Kč pro cesty v roce 2022 (cena benzínu 44,50 Kč/1 l a sazba základní náhrady 4,70 Kč/1 km) a ve výši 1800 pro cesty v roce 2024, 2025 a 2026 (cena benzínu 38,20 Kč/1 l a sazba základní náhrady 5,60 Kč/1 km, resp. 35,80 a 5,70, resp. 34,40 a 5,80, resp. 34,1 a 5,90 dle příslušných vyhlášek vyhlášky MPSV č. 116/2022 Sb., 398/2023 Sb., 475/2024 Sb. a 573/2025 Sb.). Náhradu za ztrátu času advokáta při cestách k jednání soudu a zpět dle ust. § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 advokátního tarifu odvolací soud přiznal 8 x za 6 půlhodin po 100 Kč.

22. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši ve výši 39 589,20 Kč. Celkem náklady řízení žalobce představující náhradu za účelně vynaloženou částku za právní pomoc a soudní poplatky a soudem uloženou zálohu na znalečné činí 274 826,20 Kč.

23. Výpočet 11313 + 5404+ 30000=46 717

16 x 9220 + 4610 + 2 x 5 380 + 12 x 300 + 7 x 450=169 640

4 x 1 720 + 4 x 1800 + 8 x 600=18800

21 % z (169640+ 18880)=39589,20

46717+169640+18880+39589,20=274 826,20 (Kč)

24. Za další žalobcem účtované úkony právní pomoci odvolací soud náhradu nepřiznal, neboť přesáhly obvyklou míru účelně vynaložených nákladů. Rozsah a složitost projednávané věci nebyly nikterak mimořádné, proto má soud za to, že zejména účtované porady advokáta s klientem přesahující 1 hodinu se sice zřejmě uskutečnily, ale pravděpodobně vyplývají z individuálních podmínek na straně obou jednajících. Přesahují nezbytný rozsah právní pomoci, za který soudy podle ustálené rozhodovací praxe přiznávají náhradu.

25. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně.