MSPH 51 Co 135/2026-69

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Aleny ⟪LB:lb_001⟫ Svátkové a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a Mgr. Anny Vrdlovcové ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce ⟪LB:lb_003⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, regionální pobočka ⟪LB:lb_006⟫ adresa, IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o vyloučení věcí z exekuce ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. února 2026, č.j. 19 C 250/2025-54

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem, aby soud z exekuce, nařízené exekučním příkazem soudního exekutora tituly před jménem jméno FO dne 29.10.2024, č.j. spisová značka, proti povinnému právnická osoba se sídlem adresa, IČO IČO, vyloučil položku pořadové číslo, sepsanou v protokolu o soupisu věcí ze dne 29.10.2024 - Vozidlo - název, RZ SPZ, VIN: VIN kód (výrok I). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 220 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby z exekuce, vedené proti povinné právnická osoba, byl vyloučen osobní automobil Vozidlo - název, specifikovaný ve výroku I. rozsudku (dále jen předmětné vozidlo). Žalobu odůvodnil tím, že dne 29.10.2024 vydal soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, pověřený vedením exekuce Obvodním soudem pro adresa dne 24.8.2016, exekuční příkaz k provedení exekuce pod č. j. spisová značka, jímž rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí k vymožení pohledávky oprávněné právnická osoba proti povinné. Tímto exekučním příkazem a protokolem o soupisu ze dne 29.10.2024 bylo do soupisu movitých věcí pojato i předmětné vozidlo. Žalobce dne 9.6.2025 obdržel od soudního exekutora výzvu k odevzdání předmětného vozidla, neboť k tomuto datu byl v registru vozidel evidován žalobce jako vlastník. Žalobce podal návrh na vyškrtnutí vozidla z exekuce a předložil exekutorovi kupní smlouvu ze dne 3.10.2024, ověřující převod vlastnického práva. Exekutor návrhu nevyhověl, neboť exekuční příkaz a protokol o soupisu byl povinné doručen dne 30.10.2024 a žalobce byl jako vlastník vozidla do registru vozidel zapsán až 6.2.2025. Žalobce tvrdil, že do soupisu věcí byla sepsána věc v jeho výlučném vlastnictví, kterou pořídil ze svých prostředků a do exekuce nespadá. Kupní cenu dohodnutou v kupní smlouvě ve výši 125 000 Kč uhradil v hotovosti ve dvou splátkách. Zpochybnil požadavek exekutora, aby na kupní smlouvě byly ověřeny podpisy, protože zákon to nevyžaduje. Navíc do soupisu movitých věcí bylo vozidlo pojato s neexistujícím VIN. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, nepopřela, že vedením exekuce byl Obvodním soudem pro adresa pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO. Kupní smlouva mezi povinnou společností právnická osoba a žalobcem dne 3.10.2024 byla uzavřena až po doručení vyrozumění o zahájení exekuce a v té době převodu vlastnického práva k vozidlu bránila překážka generálního inhibitoria dle § 44a exekučního řádu. Doručením exekučního příkazu a výzvy k odevzdání vozidla uplatnil soudní exekutor námitku relativní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy dne 9.6.2025 i vůči žalobci. Žalovaná z procesní opatrnosti vznesla námitku neplatnosti jednání, jímž došlo ze strany povinné k převodu motorového vozidla žalobci. Žalobce později uvedl, že ani soudní exekutor, ani oprávněná (v tomto sporu žalovaná), neučinili právně relevantní krok vznesení písemné námitky neplatnosti jednání společnosti právnická osoba, a její jednání tak lze považovat za platné. Kupní smlouva byla uzavřena dne 3.10.2024, te relevantní neplatnost úkonu podle speciálního inhibitoria.

3. Soud prvního stupně při svém dokazování vycházel ze zjištění, která uvedl v bodu 4. odůvodnění, a na něž soud prvního stupně odkazuje. Společnost právnická osoba jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 3.10.2024 kupní smlouvu o prodeji automobilu Vozidlo - název model název, RZ SPZ, specifikovaný číslem technického průkazu, rokem výroby, barvou, počtem najetých kilometrů a VIN. Kupní cena byla sjednána na částku 125 000 Kč a měla být uhrazena ve dvou splátkách oproti vystavenému příjmovému pokladnímu dokladu, nejpozději do tří měsíců od podpisu smlouvy. Kupujícímu pak byla stanovena povinnost zaplatit kupní cenu po předání a převzetí věci. Přípisem ze dne 1.11.2017 soudní exekutor společnosti právnická osoba zaslal výzvu ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekučního řádu), kterou tato obdržela dne 4.11.2017 ve věci oprávněné právnická osoba proti povinné právnická osoba pro vymožení částky 8 796 Kč a penále 419 Kč. Soudní exekutor povinnou vyzval k úhradě do 30 dnů. Dne 29.10.2024 vydal soudní exekutor exekuční příkaz pod č. j. spisová značka a rozhodl jím o provedení exekuce prodejem movitých věcí, konkrétně předmětného automobilu. Povinnému bylo exekučním příkazem zakázáno nakládat s věcmi pojatými do soupisu. Exekuční příkaz byl povinné společnosti doručen do datové schránky dne 30.10.2024 a žalobci dne 16.6.2025. Dne 29.10.2024 soudní exekutor rovněž sepsal protokol o soupisu věcí známých z rejstříku případně seznamu, zřízeného ze zákona nebo jiné evidence, a do soupisu pojal i položku číslo - předmětný automobil. Následně vyzval žalobce přípisem ze dne 9.6.2025, č.j. spisová značka, k jeho odevzdání s tím, že dle § 47 odst. 6 exekučního řádu považuje právní jednání, jímž došlo k převodu majetku ve vlastnictví povinné postižené exekučním příkazem za absolutně neplatné a žalobce vyzval, aby vozidlo předal ve lhůtě 30 dnů. Žalobce výzvu obdržel dne 16.6.2025. Soudní exekutor nevyhověl návrhu žalobce na vyškrtnutí automobilu ze soupisu movitých věcí se zdůvodněním, že ve smyslu § 44a exekučního řádu nebyla povinná oprávněna po doručení vyrozumění o zahájení exekuce nakládat s majetkem. Exekutor dovodil, že motorové vozidlo bylo převedeno z povinné na třetí osobu absolutně neplatně, neboť podpisy na kupní smlouvě ze dne 3.10.2024 nebyly úředně ověřeny a žalobce nevysvětlil, proč vozidlo nepřevedl v zákonné lhůtě 10 dnů dle § 8 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. K argumentu ohledně špatného VIN uvedl, že z rejstříku motorových vozidel vyplývá VIN, uvedený v exekučním příkazu a soupisu věcí. Podle výpisu z registru motorových vozidel byla jako vlastník vozidla od 23.10.2024 do 6.2.2025 zapsána společnost právnická osoba Ke dni 6.2.2025 byl jako vlastník vozidla zapsán žalobce a ke stejnému dni jako provozovatel opět společnost právnická osoba Žalobce soudu předložil dvě stvrzenky, první ze dne 10.10.2024 o úhradě částky 60 000 Kč společnosti právnická osoba, další stvrzenka na částku 65 000 Kč byla vystavena dne 21.10.2024.

4. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že mezi žalobcem a společností právnická osoba byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). V době uzavření smlouvy však vůči prodávající právnická osoba jako povinné bylo vedeno exekuční řízení soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. spisová značka a soudní exekutor výzvou, doručenou povinné dne 1.11.2017, povinnou upozornil na zákaz nakládání s majetkem ve smyslu § 44a odst. 1 exekučního řádu. Toto ustanovení upravuje generální inhibitorium, podle něhož nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb osob, k nimž má vyživovací povinnost a udržování a správy majetku. Právní jednání, jímž povinný poruší povinnost, je neplatné. Považuje se však za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora oprávněného nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný či přihlášený věřitel vznesli námitku neplatnosti. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 4022/2018 či 21 Cdo 496/2016, podle něhož porušení generálního inhibitoria způsobuje relativní neplatnost právního jednání, které lze namítat i v řízení o excindační žalobě. Oprávněný se tak může dovolávat neplatnosti právního jednání povinného v rámci obrany proti žalobě.

5. V daném řízení žalovaná jako oprávněná vznesla námitku relativní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy, doručila ji prostřednictvím soudu žalobci a i povinné právnická osoba Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že právní jednání, spočívající v uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a povinnou je neplatné, a proto žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a úspěchu žalované v řízení. Její náklady jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. hotovými náklady za 4 úkony, jimiž je převzetí věci, písemné vyjádření a 2x účast na ústním jednání, výše náhrady vychází z § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a činí 300 Kč za jeden úkon. Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů ve výši 1 200 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce s návrhem na jeho změnu a vyhovění žalobě. Zopakoval genezi věci, tedy že se domáhá vyloučení věci z exekuce, vedené proti povinné právnická osoba Dne 9.6.2025 od soudního exekutora obdržel přípis s výzvou k odevzdání předmětného vozidla, neboť byl k tomuto dni evidován v registru vozidel jako jeho vlastník. Reagoval návrhem na vyškrtnutí předmětného vozidla, předložil exekutorovi kupní smlouvu ze dne 3.10.2024 a soudní exekutor tomuto návrhu nevyhověl. Uvedl, že exekuční příkaz a protokol o soupisu byly povinné doručeny dne 30.10.2024 a žalobce jako vlastník byl do registru vozidel zapsán teprve 6.2.2025. Zopakoval, že do protokolu o soupisu věcí byla dne 29.10.2024 zapsána věc v jeho výlučném vlastnictví, pořízená z jeho prostředků, a proto nespadající do exekuce. Dále uvedl, že jestliže dne 23.10.2017 vydal Obvodní soud pro adresa pověření k vedení exekuce pro žalovanou jako oprávněnou a jejím provedením pověřil soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, ten dne 1.11.2017 zaslal povinné výzvu ke splnění vymáhané povinnosti pro vymožení pohledávky 8 796 Kč a penále 419 Kč, tak za situace, kdy exekutor po dobu 9 let nic nevymohl, měl ze zákona povinnost zastavit nařízené exekuční řízení. Není mu jasné, proč exekutor nepostihl vozidlo v době, kdy byla v registru vozidel jako vlastník uvedena povinná.

8. K podanému odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že exekuční řízení je vedeno za účelem vymožení vykonatelné pohledávky oprávněné, smyslem a účelem exekuce je zajištění uspokojení věřitele. Účel by byl zásadně narušen, pokud by povinný mohl po zahájení exekučního řízení se svým majetkem libovolně nakládat, zejména jej převádět na třetí osoby. Takovýto převod nemůže požívat právní ochrany, neboť by byl v přímém rozporu se smyslem zákonného zákazu nakládání s majetkem povinného. Akceptovaly-li by soudy takové jednání, znamenalo by to, že povinný může jednoduše vyvést majetek z exekuce a tím se vyhnout plněním svých povinností. Doplnila, že exekuční řízení pod sp. zn. spisová značka je vedeno k vymožení výkazu nedoplatků ze dne 24.8.2016, č.j. číslo, ale jde o spojená exekuční řízení, k vymožení dalších nedoplatků – výkazů nedoplatků ze dne 6.1.2019, č.j. číslo, dále ze dne 14.9.2022, č.j. číslo, a dále výkazů ze dne 8.8.2025, č.j. číslo. I v případě zastavení exekuce v části výkazů nedoplatků ze dne 24.8.2016, č.j. číslo, je exekuce nadále vedena pro zbývající část vymáhané pohledávky.

9. Odvolací soud postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek dle odvolání žalobce postupem dle § 214 odst. 3 o.s.ř., a dospěl k závěru, že žalobci se ani v odvolacím řízení nepodařilo zvrátit správné závěry soudu prvního stupně.

10. Soud prvního stupně s odkazem jednak na zákonnou úpravu generálního inhibitoria dle § 44a odst. 1 exekučního řádu, judikaturou dovozenou relativní neplatnost právního jednání a skutečnosti, že žalovaná jako oprávněná v exekučním řízení vznesla námitku relativní neplatnosti a doručila ji jak žalobci, tak i povinné právnická osoba, dovodil, že právní jednání společnosti právnická osoba, spočívající v uzavření kupní smlouvy se žalobcem bylo neplatné, a proto nelze excindační žalobě žalobce vyhovět.

11. Odvolací soud s tímto závěrem soudu prvního stupně souhlasí a zdůrazňuje, že ve smyslu komentáře k § 44a exekučního řádu je „Obligatorní sankcí za porušení inhibitoria, tedy zákazu nakládat s majetkem povinného, neplatnost právních jednání, porušujících tuto povinnost. Tuto neplatnost však musí namítnout exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, jinak se taková právní jednání považují za neplatná“. Za situace, kdy je kupní smlouva, uzavřená mezi žalobcem a společností právnická osoba neplatná, nemůže se žalobce danou excindační žalobou s úspěchem domáhat vyhovění žalobě na vyloučení předmětu neplatné kupní smlouvy ze soupisu věcí v rámci exekučního řízení. Současně odkazuje na soudem prvního stupně citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (bod 7 odůvodnění) a s účinky generálního inhibitoria a následky jeho porušení odkazuje např. i na usnesení téhož soudu ze dne 1. 11.2017, sp. zn. 20 Cdo 4726/2017.

12. Účinky generálního inhibitoria vyplývají již z výzvy ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 1.11.2017, č. j. spisová značka, která splňuje náležitosti vyrozumění o zahájení o zahájení exekuce, zejména poučení ve smyslu § 44a odst. 1, § 47 odst. 6 exekučního řádu. S porušením generálního inhibitoria se pojí relativní neplatnost právních jednání, učiněných v rozporu s inhibitoriem, a za situace, kdy oprávněná (zde žalovaná) námitku vznesla, je kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a povinnou společností právnická osoba neplatná.

13. Podle § 47 odst. 6 exekučního řádu platí, že majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

14. Okamžikem doručení exekučního příkazu povinnému vzniká tzv. speciální inhibitorium spočívající v tom, že tímto okamžikem dochází k omezení vlastnických práv povinného, který počínaje tímto okamžikem není oprávněn s exekučně postiženým majetkem nakládat. Speciální inhibitorium trvá po celou dobu exekučního postihu daného majetku povinného. Speciální inhibitorium zpřísňuje tzv. generální inhibitorium dle § 44a exekučního řádu tak, že z něj nejsou připuštěny výjimky jinak u generálního inhibitoria přípustné, a důsledkem jeho porušení je absolutní neplatnost právního jednání, kterým k jeho porušení došlo, kterého není třeba se dovolávat námitkou neplatnosti.

15. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako celek včetně správného výroku akcesorického postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

16. K prvé odvolací námitce žalobce, že se společností právnická osoba uzavřel kupní smlouvu již 3.10.2024, a vyrozumění o zahájení exekuce spolu s exekučním příkazem k prodeji movitých věcí bylo povinné doručeno dne 30.10.2024, odvolací soud uvádí, že žalobce především řádně nevysvětlil, proč, uzavře-li skutečně kupní smlouvu dne 3.10.2024, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla dle § 8 odst. 2 zák. č. 56/2001 Sb. nepodal v tam stanovené lhůtě a učinil tak teprve po vydání exekučního příkazu. Tato okolnost včetně absence zákonem sice nevyžadovaných ověřených podpisů ve spojení s generálním inhibitoriem po doručení vyrozumění o zahájení exekuce ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti a speciálním inhibitoriem po doručení exekučního příkazu povinné a skutečnosti, že dle žalobcem připojených stvrzenek byly splátky kupní ceny hrazeny hotovostně, nemůže vést k jinému závěru, než že smlouva mohla být uzavřena kdykoli před 6.2.2025, kdy v evidenci vozidel došlo ke změně vlastnictví předmětného automobilu, a že žalobce faktické datum uzavření kupní smlouvy před doručením exekučního příkazu neprokázal.

17. Především však vyrozumění o zahájení exekuce, spojené s výzvou ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 1.11.2017, č. j. spisová značka, nastolilo účinky generálního inhibitoria, tedy zákaz povinné k nakládání s majetkem, byť s výjimkami, které nedopadají na danou věc, oprávněná (zde žalovaná) vznesla námitku relativní neplatnosti právního jednání, spočívajícího v uzavření kupní smlouvy, a proto je tato kupní smlouva neplatná. Z tohoto důvodu nemůže být žalobce se svým návrhem na vyloučení věcí z exekuce úspěšný.

18. Druhá z odvolacích námitek žalobce se týkala to, že bylo-li pověření pro vedení exekuce pro žalovanou jako oprávněnou a jejím provedením pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, který povinnou dne 1.11.2017 vyzval ke splnění vymáhané povinnosti, a po dobu 9 let soudní exekutor nic nevymohl, mělo být exekuční řízení zastaveno. K této odvolací námitce odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o zastavení exekuce je v žalobcem uváděném případě věcí soudního exekutora, případně účastníků exekučního řízení, ale nikoli žalobce v řízení o excindační žalobě. Ani tato odvolací námitka tak nemůže zvrátit správné závěry a rozhodnutí soudu prvního stupně.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšné žalované za vyjádření k podanému odvolání dne 21.4.2026. Žalovaná byla ve věci úspěšná, nebyla v řízení zastoupena, její náklady jsou tvořeny ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. hotovými náklady za tento úkon dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a činí 300 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku ve výroku I je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto rozsudku ve výroku II není dovolání přípustné.