OSBI 43 C 124/2026-91

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, Anonymizováno Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 18 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 800 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 500 Kč od 6. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 12. 2025, převedeným do rejstříku C dne 20. 4. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 500 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 12. 2. 2025, č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 500 Kč. Žalobkyně si dále nárokuje částku 1 000 Kč představující náklady na odeslání upomínky č. hodnota a č. hodnota. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 18. 5.2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 4. 6. 2026.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 6. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.

6. Soud dále vycházel z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, výzvami, předžalobní výzvou a sdělením banky.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované.

17. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

18. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Žalobkyně tvrdila a dokládala, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, kdy měla dospět k tomu, že žalovaná má „nejnižší“ příjem ve výši 45 000 Kč, přičemž však žalobkyně k tomuto nedoložila žádné konkrétní údaje, ze kterých dospěla k uvedené výši příjmu. Žalobkyně soudu nepředložila žádné výplatní pásky, pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu apod.

19. Žalobkyně svá tvrzení doložila toliko výpisem ve formátu JSON (bankovní historie), ze kterého však soud žádné konkrétní údaje o majetkových poměrech žalované nezjistil, zejména pak je to žalobkyně, kdo je povinen konsekventně tvrdit a prokazovat rozhodné skutkové okolnosti, této povinnosti se nelze zprostit odkazem na – navíc nepřehledné a nevypovídající – podklady k žalobě připojené, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud.

20. Obdobně žalobkyně prokazovala a tvrdila výdaje žalované, kdy uvedla, že žalovaná měla výdaje, které v částce 28 140 Kč spočívající v nákladech na bydlení, v částce 3 000 Kč v nákladech na potraviny a běžné zboží domácnosti a v částce 8 000 Kč spočívající ve finančních závazcích, tj. celkové výdaje v částce 39 140 Kč. Žalobkyně však ani v tomto případě nedoložila žádné listiny, které by dokládaly, jakým konkrétním způsobem k výše uvedeným částkám žalobkyně dospěla. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti. Žalobkyně však nedoložila žádný konkrétní důkaz, ze kterého by vyplývala objektivizace výše uvedených příjmů a výdajů žalované.

21. Pokud bylo poskytovatelem úvěru vycházeno z údajů sdělených žadatelem, bylo tak na místě tyto objektivizovat, respektive doložit tvrzené ověření údajů.

22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

23. Bylo prokázáno, že žalované byla fakticky vyplacena částka ve výši 18 500 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaná následně na smlouvu uhradila částku 4x 3 700 Kč, tj. celkem 14 800 Kč, zbývá tedy, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 3 700 Kč.

24. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 3 700 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovanou dosud vráceno.

25. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na výklad normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

26. Z citované právní věty esenciálního judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby.

27. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobkyně, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného – aktuálně (s časovým odstupem od vydání rozhodnutí) k publikaci ve sbírce zařazeného – judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.

28. Co se týká stanovení konkrétní doby k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž tuto nelze zaměňovat s (procesní) lhůtou k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., má soud i vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, své současné poměry (možnosti) soudu blíže neupřesnil, s ohledem na výši částky nároku, za přiměřenou úhradu jistiny spotřebitelského úvěru v době 30 dnů od právní moci rozsudku.

29. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku a příslušenství zamítl.

30. Vzhledem k tomu, že ve věci byla – při zohlednění jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve vyhovující oproti zamítavé části rozsudku – převážně úspěšná žalovaná, měla by žalovaná podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, a to ve výši podle poměru úspěšnosti. Jelikož ale žalované žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.