OSBR 13 C 5/2026-23

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_004⟫ o vyklizení

I. Žalovaný je povinen – nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro katastrální území a obec adresa, a to: pozemek parc. č. St. hodnota, jehož součástí je stavba č.p. číslo popisné – rodinný dům, zejména pak sklepní a přízemní prostory rodinného domu a přilehlou garáž, vyklidit a předat žalobkyni, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení nemovitostí uvedených ve výroku I. s tím, že žalovaný je neoprávněně užívá, zejména pak sklepní a přízemní prostory rodinného domu a dále i přilehlou garáž. Dále uvedla, že je jedním ze spoluvlastníků předmětné nemovitosti, přičemž druhý spoluvlastník s vyklizením žalovaného souhlasí. V neposlední řadě uvedla, že žalovanému nikdy nesvědčilo nájemní či jiné užívací právo, na provozu domu se nijak nepodílí, a i přes písemnou výzvu nemovitost neopustil. Co se týče nezletilého syna žalovaného, pak o tohoto se jako otec nijak nestará, fakticky o něj nepečuje, chová se nepřístojně a je uživatelem alkoholu a drog. O dítě pak pečuje spolu s „prababičkou“ (druhá spoluvlastnice), a matka má stanovený styk. Závěrem uvedla, že žalovaný je výlučným vlastníkem rodinného domu ve stejné obci, a tedy jeho vyklizení nic nebrání, neboť svou bytovou potřebu může uspokojovat ve své vlastní nemovitosti.

2. Žalovaný se přes písemné výzvy soudu k doručené žalobě nijak nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že ani jeden z účastníků na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. hodnota v obci a katastrálním území adresa soud zjistil, že spoluvlastníky každý jedné id. ½ pozemku parc. č. St. hodnota, jehož součástí je stavba č.p. číslo popisné (rodinný dům) a pozemku parc. č. hodnota jsou žalobkyně a jméno FO, narozená datum, bytem adresa.

5. Z písemného prohlášení jméno FO, narozené datum, bytem adresa, opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem ze dne 19. 1. 2026 soud zjistil, že s vyklizením nemovitostí a odstěhováním žalovaného souhlasí.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. hodnota v obci a katastrálním území adresa soud zjistil, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. hodnota, jehož součástí je stavba č.p. číslo popisné (rodinný dům) a pozemku parc. č. hodnota a hodnota je žalovaný. Dále zjistil, že na rodinném domě vázne věcné břemeno doživotního užívání paní jméno FO, r.č.: RČ. Vzhledem k tomu, že břemeno bylo zřízeno v roce 1997, a rodné číslo za lomítkem obsahuje pouze tři číslice, dá se předpokládat, že dané dámě by dnes bylo více než 104 let.

7. Z přípisu ze dne 3. 11. 2025 spolu s podacím lístkem ze dne 5. 11. 2025 podací číslo hodnota soud zjistil, že 5. 11. 2025 odeslala žalobkyně na adresu žalovaného výzvu k vyklizení nemovitosti na adrese adresa a stanovila mu k tomu lhůtu jeden měsíc. Dále zjistil, že žalobkyně žalovanému vyčítá, že se nestará řádně o svého syna jméno FO, nechává jej i sebe živit babičkou z jejího důchodu a nijak se nepodílí na chodu domácnosti.

8. Z potvrzení o provedené lustraci v Informačním systému základních registrů soud zjistil, že žalovaný má jediného syna, a to jméno FO, narozeného datum.

9. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že tento byl rozsudkem Okresního soudu v adresa č.j.: číslo jednací, ze dne 31. 7. 2025 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa č. j.: číslo jednací, ze dne 13. 3. 2026 svěřen do péče otce (zde žalovaný) a matce upraven styk. Dále pak soudu známo, že k návrhu žalobkyně vede zdejší soud pod sp. zn.: spisová značka řízení o svěření nezletilého jméno FO do její pěstounské péče, neboť žalovaný je jejím synovcem, druhá spoluvlastnice je její matkou a donedávna žili všichni společně (žalobkyně, druhá spoluvlastnice-její matka, žalovaný a jeho nezl. syn) v předmětné nemovitosti. Z důvodu agresivního chování žalovaného, zanedbávání péče o nezletilého, užívání alkoholu a návykových látek bylo na případové konferenci dne 3. 6. 2026 za účasti OSPOD adresa doporučeno, aby si žalobkyně podala návrh na svěření nezl. jméno FO do péče, s čímž jeho otec (zde žalovaný) vyslovil souhlas.

10. Z pouhého nahlížení na portálu www.mapy.cz se pak podává, že obě nemovitosti, tj. adresa a adresa spolu přes silnici sousedí, a to s přímým a ničím nerušeným výhledem.

11. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, že rodinný dům na adrese adresa náleží žalobkyni a její matce, kdežto žalovaný je vlastníkem jiného rodinného domu nacházejícího se v bezprostřední blízkosti předmětné nemovitosti. Dále soud nemá pochyb o tom, že žalovanému nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětných nemovitostí. V neposlední řadě není pochyb o tom, že žalovaný má nezletilého syna s nímž žil v předmětné nemovitosti, o nějž však fakticky nepečuje, když tuto péči zajišťuje právě žalobkyně spolu se svou matkou a mají v úmyslu tak činit nadále, když si žalobkyně na doporučení příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí podala návrh na svěření nezletilého do své péče.

12. Při právním posouzení soud vycházel z § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

13. Podle § 1041 odst. 1 o. z., kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

14. Podle § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

15. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se domáhala vyklizení nemovitostí uvedených ve výroku I. s tvrzením, že žalovaný tyto užívá bez právního důvodu. Ze založených listin soud zjistil, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, druhá spoluvlastnice s vyklizením žalovaného souhlasí a žalovanému nesvědčí k jejich užívání žádné nájemní ani jiné užívací právo. Současně bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem jiné nemovitosti v téže obci, a nic mu tedy nebrání uspokojit svou bytovou potřebu tam, aniž by byl ohrožen zájem nezletilého dítěte (jehož se vyklizení netýká), které má více méně formálně v péči a jemuž péči v plném rozsahu zajišťuje právě žalobkyně. Za této situace soud uzavřel, že žalovaný neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně, a žalobě proto podle vyhověl. Lhůtu k vyklizení soud stanovil delší než zákonnou, kdy nejenže ji považuje za dostatečnou pro zajištění adekvátního bydlení žalovaného, ale též dostatečnou pro vyklizení a přemístění jeho věcí do nemovitosti vlastní, nacházející se naproti přes ulici (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že neshledal důvod, pro který by druhá spoluvlastnice musela být účastnicí tohoto řízení. Žalobkyně byla jako podílová spoluvlastnice aktivně věcně legitimována k podání samostatné vlastnické žaloby na ochranu společné věci proti třetí osobě, která ji neoprávněně užívá. Nejde totiž o takové společné právo, aby se rozsudek musel vztahovat na všechny spoluvlastníky na straně žalující ve smyslu § 91 odst. 2 o.s.ř. Tomu odpovídá i judikatura, podle níž spoluvlastník věci má aktivní věcnou legitimaci k podání samostatné vlastnické žaloby proti osobě, o které tvrdí, že věc neoprávněně užívá, a neúčast dalšího spoluvlastníka v řízení žalobu nečiní vadnou (usnesení KSCB sp. zn.: 8 Co 1258/2023). Obdobně Nejvyšší soud zdůraznil, že vůči třetím osobám vystupují spoluvlastníci ve vztahu ke společné věci navenek jednotně a každý z nich může nárok samostatně uplatnit (usnesení NSCR sp. zn.: 22 Cdo 1248/2025).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Přiznal jí proto náhradu nákladů řízení představovanou zaplaceným soudním poplatkem, který je nákladem řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. (viz též IV. ÚS 1059/22). Další náklady žalobkyně soud nepřiznal, neboť ze spisu se podává pouze úhrada soudního poplatku a jiné prokazatelné náklady řízení zjištěny nebyly (výrok II. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).