OSBV 4 C 232/2025-57

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 108.081,14 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 12.391,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.546,68 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 823,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19.513,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a úrokem 8 % ročně z částky 18.632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a částky 64.993,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.213,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.707,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 27.018,50 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úrokem 8 % ročně z částky 26.139,47 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.696 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 43.087,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.546,68 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 823,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19.513,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a úrokem 8 % ročně z částky 18632,31 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 64.993,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.213,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.707,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 27.018,50 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a úrokem 8 % ročně z částky 26.139,47 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „předchůdce žalobce“), uzavřel se žalovanou dvě úvěrové smlouvy, konkrétně dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč (dále také jen „Smlouva listopad“) a dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč (dále také jen „Smlouva červen“). Žalovaná nehradila ve smlouvách ujednané splátky úvěrů řádně a včas. Žalobce nabyl pohledávky za žalovanou postoupením.

3. Žaloba neobsahovala žádné informace o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet oba úvěry, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly v obou případech zaznamenány v Žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Příjmy žalované byly dle tvrzení žalobce zkoumány z Dohody o změně pracovní smlouvy a Výplatních pásek a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu a čestného prohlášení žalované.

4. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřila. K jednání konanému dne datum se nedostavila, ačkoli předvolání jí bylo řádně doručeno, neomluvila se a nepožádala o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaná tuto smlouvu v písemné podobě dne datum uzavřeli. Obsahem smlouvy je mj. závazek předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 40.000 Kč, tuto částku žalovaná podle prohlášení na druhé straně smlouvy převzala v hotovosti při podpisu smlouvy.

6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaná tuto smlouvu v písemné podobě dne datum uzavřeli. Obsahem smlouvy je mj. závazek předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, tuto částku žalovaná podle prohlášení na druhé straně smlouvy převzala v hotovosti při podpisu smlouvy.

7. Z transakční historie úvěrů soud zjistil, že žalovaná dosud na splátkách úvěru uhradila celkem částku 29.304 Kč (26.648 Kč na Smlouvu červen a 2.656 Kč na Smlouvu listopad).

8. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v ní mj. deklarovala měsíční příjem ze zaměstnání ve výši částka a měsíční výdaje ve výši částka. Z pracovních smluv, výplatních pásek a dokladů o příchozí platbě soud zjistil, že předchůdce žalobce prověřil příjem žalované, tento odpovídá výši příjmu uvedené v žádosti o úvěr. Z čestného prohlášení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v něm prohlásila, že bydlí u přítele, na domácnost mu přispívá částkou částka měsíčně.

9. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v ní mj. deklarovala měsíční příjem ze zaměstnání ve výši částka a měsíční výdaje ve výši částka, žalovaná „přiznala“ závazek u právnická osoba ve zbývající výši částka. Z pracovních smluv, výplatních pásek a dokladů o příchozí platbě soud zjistil, že předchůdce žalobce prověřil příjem žalované, tento odpovídá výši příjmu uvedené v žádosti o úvěr. Z čestného prohlášení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v něm prohlásila, že bydlí u dcery, na domácnost jí přispívá částkou částka měsíčně.

10. Ani z jednoho z právě uvedených důkazů však nevyplývá, že by předchůdce žalobce (s výjimkou nákladů na bydlení) jakkoli prověřil výdaje žalované, její dosavadní dluhy a způsob, jakým je plnila. Tvrzení žalobce, že jeho předchůdce informace ověřoval z výpisů z bankovního účtu žalované, nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku, soud za prokázaná nemá.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou vyplývající z obou úvěrových smluv žalobci. Oznámeními o postoupení pohledávky ze dne datum žalobce prokázal, že jeho předchůdce informoval žalovanou o tom, že pohledávky byly postoupeny žalobci.

12. Jelikož žalovaná uzavírala obě úvěrové smlouvy v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované úvěry splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Úvěrové smlouvy.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Z. s. ú. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení z. s. ú. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i bod 26. preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 z. s. ú.

17. Věřitel přitom nedostojí svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C 449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

18. Na podkladě předložených důkazů právě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce ani u jedné z úvěrových smluv nedostál svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú. když při posuzování úvěruschopnosti sice prověřil příjmy žalované, již však neprokázal, že by náležitě prověřil skutečné výdaje žalované a způsob, jakým žalovaná plnila dosavadní dluhy. Soudu je přitom z jeho činnosti známo, že žalované se právě v době uzavírání obou úvěrových smluv vymykala její finanční situace z rukou, neboť v roce 2024 proti ní byla zahájena řada řízení o zaplacení peněžitých částek z titulu smluv o spotřebitelských úvěrech.

19. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce ani v jednom případě nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. absolutně neplatná.

20. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá mj. o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba. Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.

21. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaná povinna žalobci podle § 87 z. s. ú. vydat bezdůvodné obohacení a v jakém rozsahu.

22. Z důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě dvou neplatných úvěrových smluv finanční prostředky ve výši celkem 60.000 Kč, žalovaná dosud na splátkách úvěru uhradila částku 29.304 Kč. Pohledávka byla platně postoupena žalobci. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30.696 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.).

23. Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit v „základní“ době do tří dnů od právní moci rozsudku, vyplývající z § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalovaná námitky tohoto charakteru nevznesla, určil soud lhůtu k plnění právě na tři dny od právní moci rozsudku.

24. Ve zbytku žalovaných částek a příslušenství soud žalobu zamítl, neboť z absolutně neplatných smluv nemohou žalobci plynout žádné nároky na smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty. Soud žalobu zamítl i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, jelikož žalovaná se dosud do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobci nedostala, jak plyne z § 87 z. s. ú. a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl úspěšný ani v rozsahu 50 % žalované částky, nárok na náhradu nákladů řízení tak nemá. Jelikož žalovaná zůstala v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly, nárok na náhradu nákladů řízení nemá ani ona.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu.