OSBV 6 C 78/2026-98

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 56.688,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 56.688,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 56.688,76 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne datum, domáhal zaplacení částky 56.688,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56.688,76 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností Anonymizováno, a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 56.688,76 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 15. 12. 2025. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce ze dne datum a dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný ve svém nedatovaném vyjádření k žalobě, soudu doručeném dne datum, uvedl, že nárok žalobce v plném rozsahu neuznává, namítá, že žalobce při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudil jeho úvěruschopnost, což může mít za následek neplatnost úvěrové smlouvy a v takovém případě by byl povinen vrátit pouze jistinu úvěru. Dále namítá, že výše žalované částky neodpovídá skutečně poskytnutým a uhrazeným prostředkům. Ve věci stejného nároku bylo dne datum zahájeno řízení před finančním arbitrem.

3. Ve věci proběhlo jednání dne datum, ke kterému se dostavil žalovaný, žalobce svou neúčast omluvil. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne datum, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z informace o půjčce, z dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne datum, z historie transakcí a úhrad, z výpisu z úvěrového účtu a z potvrzení o platbách za období od datum do datum, předložených žalobcem, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému v období od datum do datum poskytnuty převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši celkem 89.500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 1.000 Kč, a že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 154.918,90 Kč.

5. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný byl v době posouzení ženatý, jeho příjem měl činit částka a jeho výdaje částka.

6. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum, z dodatku č. hodnota ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne datum ze dne datum a ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce Anonymizováno postoupena na žalobce.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému tímto dopisem řádně oznámeno, a to právním předchůdcem žalobce.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne datum bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně ho upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum.

9. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, platné od datum, návrh na zahájení řízení u finančního arbitra, oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne datum, faktury předložené žalovaným, faktura předložená žalobcem s datem splatnosti dne datum a přehled čerpání a úhrad předložený žalovaným u jednání, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky celkem ve výši 89.500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 1.000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 154.918,90 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dodatku č. hodnota k této smlouvě ze dne datum.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba, je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

22. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl, na výzvu soudu k doplnění svých skutkových tvrzení a označení důkazů ve stanovené lhůtě nereagoval. Soud má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

23. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 89.500 Kč a že žalovaný žalobci zaplatil na poskytnutý úvěr celkem částku ve výši 154.918,90 Kč. S ohledem na výši vzájemných plnění soud proto žalobu v plném rozsahu uplatněného nároku zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.