OSCB 25 C 65/2026-123

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené Jméno advokátky A, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky A, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalované, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené Jméno advokátky B, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokátky B, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 132 113 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení o části žaloby, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 15 764 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 15 764 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, dále z částky 1 766,32 Kč a dále úroku ve výši 65,21 % ročně jdoucího z částky 97 369,97 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 58 983,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 103 457 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8,16 % ročně jdoucím z částky 97 369,97 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 a úrokem ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 97 369,97 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.4. 2026 se žalobkyně proti žalované původně domáhala zaplacení částky 132 113 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13.3.2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 396 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 44 400 Kč.

2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně podáním doručeným soudu dne 11. 5. 2026 žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nároku č. hodnota specifikovaného v bodě I čl. IV. žalobního návrhu co do částky ve výši 15 764 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 764 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, nároku č. hodnota specifikovaného v bodě I čl. IV. žalobního návrhu co do částky ve výši 1 766,32 Kč a nároku č. hodnota specifikovaného v bodě I čl. IV. žalobního návrhu co do úroku ve výši 65,21 % ročně jdoucího z částky 97 369,97 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 s odůvodněním, že žalobkyně se rozhodla vzít částečně žalobu zpět a ponížit prostřednictvím žalobního podání požadovanou výši smluvního úroku o 65,21 %, tedy ze 73,37 % na 8,16 % a dále se žalobkyně rozhodla vzít částečně zpět i smluvní pokutu a ponížit ji tak, jako by úvěr byl poskytnut na 8,16 % ročně, tedy z částky 12 892,32 Kč na 11 126 Kč.

3. Předmětem řízení tak zůstal žalobkyní uplatňovaný nárok proti žalované na zaplacení pohledávky ve výši 103 457 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 103 457 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 12. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 11 126,30 Kč, úroku ve výši 8,16 % ročně jdoucího z částky 97 369,97 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 a úroku ve výši 11,5 % ročně jdoucího z částky 97 369,97 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč.

4. Jelikož žalobkyně vzala za řízení žalobu zčásti zpět, soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby shora řízení zastavil.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala neplatnost smlouvy č. hodnota ze dne 13. 3. 2025, jejíž uzavření se žalobkyní potvrdila. Důvody neplatnosti žalovaná spatřovala v nedostatku řádného posouzení úvěruschopnosti žalované při sjednávání této smlouvy. Žalovaná odkázala na své současné příjmové, sociální a majetkové poměry, dle kterých není schopna splácet nesplacenou jistinu úvěru v částkách vyšších než 1 000 Kč měsíčně.

6. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

7. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. hodnota ve znění jejího Dodatku a ve spojení s oznámením o schválení úvěru, předsmluvním formulářem a splátkovým kalendářem vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 13.3.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta celková částka 100 000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 13.3.2025. Z Karty klienta soud zjistil, že žalovaná dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradila částku 44 400 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 55 600 Kč žalovaná žalobkyni dosud nevrátila. Z Potvrzení příjmů předložených žalovanou soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za rok 2024 činil částku 29 039 Kč, za rok 2025 pak částku 18 968 Kč. Žalovaná předložila též komplexní výpis z registrů k osvědčení své měsíční splátkové zátěže v době uzavírání předmětné smlouvy v rozsahu vyšším, než je uváděno žalobkyní.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

11. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

12. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

15. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

16. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

17. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované, přičemž žalobkyně dále využila databáze umožňující posouzení ve smyslu shora. Žalobkyně ve svém vyjádření dále doplnila, že posuzovala schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, prověřen byl rovněž insolvenční rejstřík. Z listiny Hodnocení klienta vyplývají sdělené údaje o pravidelném čistém měsíčním příjmu žalované ve výši 23 347 Kč ze zaměstnání a výdajích 4 860 Kč – životní minimum s tím, že žalovaná nežije se žádnou další osobou ve společné domácnosti. Dále je uveden údaj o spoření, splátkách – 0 Kč, konsolidovaných splátkách třetích stran – 0 Kč, splátkách žalobkyni - 0 Kč, výdajích na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4 934 Kč a ostatní nákladech - 0 Kč (celkové výdaje žalované dle sdělených informací tedy představují částku 9 794 Kč). Dle citované listiny žalovaná uvedla, že má příjem od zaměstnavatele - společnosti právnická osoba., společnou domácnost s nikým nevede, je svobodná, bydlí v pronájmu, má základní vzdělání. Z potvrzení o platbě vystavené právnická osoba. vyplývá převod na účet žalované od zaměstnavatele ze dne 11. 3. 2025 ve výši 22 096 Kč a ze dne 11. 2. 2025 ve výši 29 260 Kč. Žalobkyně doložila výstupy z NRKI a SOLUS, tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku však nepředložila. Žalobkyně prokázala, že ověřila příjem žalované, a to dvěma potvrzeními o platbě, ze kterých vyplývají příchozí platby od zaměstnavatele žalované provedené v únoru a březnu 2025. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně vycházela zejména z údajů uvedených žalovanou.

18. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

19. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 55 600 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V částce 55 600 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

21. Žalovaná i její právní zástupkyně se z účasti na jednání soudu omluvila, nemohlo se jí tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména ze zjištěné výše příjmu žalované – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř. již ničeho k otázce způsobu posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nedoplnila.

22. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně i žalovaná byly ve věci procesně úspěšné v obdobném rozsahu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.