OSCB 26 C 209/2026-33

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 102 003,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to v měsíčních splátkách ve výši částka počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, částka, částka, částka, částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a částka spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka od 16. 12. 225 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit ji částku ve výši částka s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum č. hodnota, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému postupně peněžní prostředky v celkové výši částka (dále „nárok 1“), a dále uložení povinnosti žalovanému zaplatit ji částku ve výši částka s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum č. hodnota, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému postupně peněžní prostředky v celkové výši částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl sjednán úvěrový rámec ve výši částka. Na základě toho byla žalovanému poskytnuta postupně částka ve výši částka, přičemž žalovaný uhradil částku ve výši částka. Zároveň byla sjednána možnost předčasného zesplatnění ze strany žalobkyně v případě prodlení u dvou a více splátek či prodlení jedné splátky déle než tři měsíce (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, výpis z „Opisu výpisu proplacení smlouvy 7307045870).

5. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami za měsíce duben a květen 2025, v důsledku čehož přistoupila žalobkyně dne datum ke zesplatnění celé zbývající části úvěru ve výši částka (zjištěno z Výpisu čerpání, splátek a úhrad, Výzvy ke splacení celého úvěru včetně podacího lístku).

6. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které byl sjednán úvěrový rámec ve výši částka. Následně byly uzavřeny dva dodatky navyšující úvěrový limit, nejprve dne datum na limit částka, dne datum na limit částka, posléze dne datum na limit částka. Na základě toho byla žalovanému poskytnuta postupně částka ve výši částka, přičemž žalovaný uhradil částku ve výši částka. Zároveň byla sjednána možnost předčasného zesplatnění ze strany žalobkyně v případě prodlení u dvou a více splátek či prodlení jedné splátky déle než tři měsíce (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, výpis z „Opisu výpisu proplacení smlouvy 7404301629).

7. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami za měsíce duben a květen 2025, v důsledku čehož přistoupila žalobkyně dne datum ke zesplatnění celé zbývající části úvěru ve výši částka (zjištěno z Výpisu čerpání, splátek a úhrad, Výzvy ke splacení celého úvěru včetně podacího lístku).

8. Do podání žaloby ani na jeden z úvěrů žalovaný žádnou další částku nezaplatil, přičemž opak netvrdil ani neprokazoval. Žalovaný byl rovněž vyzván k úhradě obou nároků předžalobní výzvou ze dne datum (zjištěno z předžalobní výzvy).

9. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala v případě obou smluv žalobkyně na základě údajů v jeho žádostech o úvěr, přičemž v obou případech uvedl jako zaměstnavatele společnost právnická osoba. a příjem ve výši částka. Dále vycházela z výpisu z účtů za období od datum do datum (počáteční zůstatek činil -částka, konečný zůstatek činil -částka) a období datum až datum (počáteční zůstatek činil -částka, konečný zůstatek částka). Konečně žalobkyně předložila zprávy z NRKI, přičemž v prvním případě podle této zprávy neměl závazky po splatnosti, naproti tomu v druhém případě měl v březnu 2024 závazky po splatnosti ve výši částka.

10. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěry za shora uvedených podmínek. Žalovaný úvěr řádně nesplatil.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (§ 86 uvedeného zákona).

15. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

16. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora Evropské unie, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. hodnota, s. 343-355).

17. V případě, že se pohybuje celková výše spotřebitelského (nehypotečního) úvěru v řádech tisíců či nízkých desetitisíců Kč, dostojí poskytovatel povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pokud pomocí dokumentu vystaveného třetí osobou ověří alespoň jednu informaci sdělenou spotřebitelem, která má pro posouzení úvěruschopnosti klíčový význam, přičemž takovou informací bude zpravidla údaj o výši příjmů spotřebitele (srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. hodnota, s. 343-355). Žalobkyně však žádný takový podklad nepředložila.

18. V případě prvně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota zcela nepochybně těmto požadavkům žalobkyně nevyhověla, když nedoložila žádné takové podklady, na základě kterých by úvěruschopnost žalovaného byla schopna posoudit a vycházela toliko z jím uváděných údajů a výpisu z NRKI.

19. Uvedený standard péče při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedodržela ani v případě druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, když z jí předkládaných podkladů, tedy z výpisu z účtu žalovaného za dva měsíce a výpisu z NRKI (které nadto sami neodpovídají požadovanému standardu péče) naopak vyplývá, že žalobkyně měla mít zásadní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z výpisu z účtů bylo totiž zřejmé, že žalovaný měl konečný zůstatek na účtu záporný nebo nula. Z výpisu z NRKI pak vyplynulo, že žalovaný měl závazky po splatnosti. Tyto pochybnosti musely navíc být umocněny ještě tím, že, jak sama žalobkyně uvádí, údaje uváděné žalovaným (konkrétně výše příjmu) neodpovídaly údajům z těchto podkladů vyplývajícím. To samotné ji pak mělo vést k vynaložení vyšší péče k ověření úvěruschopnosti žalovaného.

20. Závěrem svého vyjádření pak žalobkyně opakovaně poukazuje na skutečnost, že žalovaný své závazky po určitou dobu plnil, čímž pravděpodobně odkazuje na tzv. materiální pojetí porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele reprezentované zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Nijak přitom netvrdila ani nedokazovala, že žalovaný byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru materiálně úvěruschopný. Co je však stěžejní, uvedený přístup je v současné době nutné považovat za překonaný.

21. Při řešení otázky, zda má být porušení povinnosti vynaložit řádnou péči při posouzení úvěruschopnosti chápáno materiálně nebo formálně, se ve své podstatě nejedná o nic jiného než tzv. argument jednání v souladu s právem (viz dále), který je nutné řešit za pomoci objektivně-teleologického výkladu porušené normy. Jinými slovy tuto otázku je nutné zodpovědět za pomoci smyslu a účelu ustanovení, jenž zkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatele úvěru nařizuje.

22. Tento argument se vyskytuje tradičně v deliktním právu, ve kterém jeho podstata spočívá v řešení otázky, zda má škůdce odpovídat i v případě, že by stejný následek nastal tehdy, pokud by jednal v souladu s právem. Řešen bývá pomocí ochranného účelu normy, tedy právě pomocí objektivně-teleologického výkladu (k tomu, že ochranný účel normy vyplývá již z pouhého objektivně-teleologického výkladu srov. Koziol, H. Österreichisches Haftpflichtrecht. Band 1: Allgemeiner Teil. 4. Aufl. Wien: jméno FO Verlag, 2020, s. 579). V rámci něj je nutné zkoumat, před jakou újmou, jakého poškozeného a jakým způsobením škody má porušená norma chránit. Pouze v případě, že je ochranný účel porušeného ustanovení naplněn, je shledána odpovědnost škůdce.

23. V případě posuzování úvěruschopnosti pak podstata argumentu jednání v souladu s právem spočívá v otázce, zda má poskytovatel úvěru nést negativní následky porušení své povinnosti v případě, že by úvěr byl poskytnut i tehdy, pokud by úvěruschopnost řádně zkoumal (jednal v souladu s právem).

24. V obou případech se tedy jedná o problém právní přičitatelnosti (omezení kauzality). Toho si ostatně všímá i německá doktrína, která ve vztahu k § 505d BGB a materiálnímu pojetí porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost uvádí: „Podstatným předpokladem pro redukci úroků jako sankce protiprávního jednání však je podle odst. 1 věty 5 atribut kauzality. Redukce míry úroku nastoupí pouze tehdy, když by při řádném zkoumání úvěruschopnosti úvěr nemohl být poskytnut, přičemž poskytovatel úvěru je povinen prokazovat, že by smlouva mohla být stejně uzavřena.“ (Bülow/Artz/ Verbraucherkreditrecht, 11. Aufl. 2025, BGB § 505d Rn. 2). Jak bylo však uvedeno, jedná se přesněji o problém právní přičitatelnosti, nikoliv kauzality.

25. V případě posuzování úvěruschopnosti je nutné v rámci objektivně-teleologického výkladu zkoumat, koho a jakým způsobem má § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chránit. Pokud by bylo dospěno k závěru, že ochrany má podle daného ustanovení požívat pouze konkrétní spotřebitel v konkrétním právním vztahu, pak v případě prokázání toho, že v okamžiku uzavření smlouvy byl ve skutečnosti úvěruschopný a úvěr mu tedy mohl být poskytnut, není důvod, aby na něj § 87 zákona o spotřebitelském úvěru dopadal, resp. poskytoval ochranu i jemu, neboť jeho smyslem není poskytnout ochranu takovému spotřebiteli, ale spotřebiteli, který ve skutečnosti úvěruschopný nebyl. Nicméně takto úzký smysl a účel daného pravidla není.

26. Jak totiž uvedl Soudní dvůr Evropské unie, teleologické pozadí je v případě směrnice implementované zákonem o spotřebitelském úvěru podstatně širší (byť takové pojetí může být v občanském právu diskutabilní). Jeho smyslem totiž není jen ochrana jednotlivého spotřebitele v konkrétním vztahu, nýbrž zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům, které zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů, přičemž tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele (rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba., zejména body 34 až 37). Lze tedy uzavřít, že smyslu a účelu zákona o spotřebitelském úvěru vyhovuje dostatečně toliko formální přístup k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Ostatně Soudní dvůr Evropské unie dodává, že opačný výklad (umožňující dostatečné zhojení porušení povinnosti) by mohl věřitele motivovat k neplnění jejich povinnosti vyplývající z čl. 8 uvedené směrnice, a mohl by tak zbavit toto ustanovení užitečného účinku (rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba., bod 36).

28. Jelikož soud posoudil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši částka a částka, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala nákladů na vymáhání ve výši částka a částka, smluvních pokut ve výši částka a částka, poplatků ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a částka žalobu zamítnul. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

29. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po částka (avšak pod ztrátou výhody splátek), a to s ohledem na to, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní, jediná skutečnost, ze které soud mohl vycházet je to, že žalovaný zjevně nebyl schopen splácet původně ujednané splátky. Nově stanovená splátka tudíž musí být logicky nižší.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný z 79,40 % (k tomu, že při stanovení úspěchu ve věci má být přihlédnuto i k příslušenství srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 58,80 % (79,40 % - 20,60 %). Celkové náklady žalobkyně činí částka a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši částka. Soudem přiznaných 58,80 % pak činí částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.