OSCB 36 C 102/2026-69

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena Jméno Zástupce, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa Zástupce ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 49 581,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 999 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 14 582,3 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 070 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to opět v pravidelných měsíčních splátkách po částce 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 49 581,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovanou dne 9.8.2025. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla revolvingový úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v minimálních měsíčních splátkách po částce 2 500 Kč. Žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 15.2.2026 a neuhradila ji ani přes zaslané upomínky; žalobkyně proto dopisem ze dne 21.3.2026 úvěr zesplatnila. Žalovaná nadále dluží na jistinu částku 49 433 Kč, úrok do 21.3.2026 ve výši 2 670,28 Kč, náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč. Dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 148,3 Kč a úhradu úroků z prodlení z částky 52 103,28 Kč od 5.4.2026 do zaplacení.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že měla k dispozici transakční historii z bankovního účtu žalované č. č. účtu, kdy ověřovala transakce od 10.2.2025 do 9.8.2025, kdy využila služeb externích společností Anonymizováno. a právnická osoba., které se specializují na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Žalovaná deklarovala své příjmy 45 000 Kč měsíčně, z účtu bylo ověřeno 55 352 Kč jako příchozí příjem. Náklady na bydlení deklarovala ve výši 2 500 Kč, na bankovním účtu nebyly nalezeny, proto zohlednila částku 8 000 Kč, náklady domácnosti uvedla žalovaná na 6 000 Kč, které byly z účtu ověřeny, a finanční závazky 15 000 Kč, z bankovního účtu ověřeny výdaje 15 400 Kč. Finanční zůstatek žalované tak činil 13 374 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost. Z registru SOLUS byla zjištěna výborná platební morálka. Žalobkyně dále ověřila lustrací, že předložený občanský průkaz není evidován jako ztracený či odcizený, že na ni není vedena exekuce ani insolvenční řízení. Náklady na hazardní hry u žalované byly nalezeny do 226 Kč měsíčně.

3. Žalovaná potvrdila, že jí žalobkyně poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, bránila se však tím, že na úvěr uhradila již 15 001 Kč a že žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru nezkoumala, zda bude schopná úvěr splácet, což se nakonec projevilo tím, že jej nebyla schopna dál hradit.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 10.7.2026, ze kterého se žalobkyně omluvila. K jednání se dostavila žalovaná. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 9.8.2025 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka 50 000 Kč (smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v minimálních měsíčních splátkách po 2 500 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaná neuhradila splátku splatnou 15.2.2026 řádně a včas, ač ji žalobkyně vyzvala upomínkou ze dne 20.2.2026 a 5.3.2026 (upomínky). Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby (výzva 21.3.2026). Žalovaná v souvislosti s úvěrem uhradila žalobkyni dne 9.8.2025 1 Kč (doklad o bezhotovostní platbě), a dále v období od 12.8.2025 do 16.1.2026 žalobkyni uhradila 15 000 Kč (nesporná tvrzení).

7. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně před poskytnutím úvěru z informací, které jí sdělila žalovaná; žalovaná uvedla, že její příjem měsíčně činí 45 000 Kč, náklady na bydlení činí 2 500 Kč, náklady na domácnost 6 000 Kč a splácí na úvěry či půjčky již 15 000 Kč měsíčně. Je svobodná, předložila fotokopii svého občanského průkazu a nemá žádnou vyživovací povinnost (předsmluvní informace). Žalobkyně ověřila, že nemá žádný záznam v registru SOLUS, není vedena v insolvenčním rejstříku ani rejstříku aktivních exekucí (datový výstup z Credit Info CEE). Žalobkyně dále z účtu žalované ověřila, že její příjmy dosahují průměrně měsíčně částky 55 352 Kč, hradí závazky 15 400 Kč a náklady na domácnost má 6 000 Kč. V jaké výši hradí náklady na bydlení nenalezla, tudíž použila částku 8 000 Kč (analýza úvěruschopnosti žalované).

8. Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu za měsíc červenec 2025 bylo zjištěno, uvedený měsíc přijala žalovaná na účet částku 73 344 kč a odešla z něho částka 75 356 Kč, žalovaná tak přečerpala své finanční prostředky na účtu do kontokorentního úvěru. Její mzda tento měsíc činila 44 234 Kč, k tomu jí byla vyplacena půjčka ve výši 8 500 Kč a 2 500 Kč (právnická osoba) a inkasa úvěru byla tento měsíc minimálně ve výši 23 034 Kč (výpis z účtu). Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu za měsíc červen 2025 bylo zjištěno, uvedený měsíc přijala žalovaná na účet částku 91 622,70 Kč a odešla z něho částka 91 128,54 Kč. Její mzda tento měsíc činila 47 490 Kč, k tomu jí byla vyplacena půjčka ve výši 1 500 Kč (právnická osoba) a inkasa úvěru byla tento měsíc minimálně ve výši 26 498 Kč (výpis z účtu). Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu za měsíc květen 2025 bylo zjištěno, uvedený měsíc přijala žalovaná na účet částku 91 478 Kč a odešla z něho částka 90 951,44 Kč. Její mzda tento měsíc činila 51 605 Kč, k tomu jí byla vyplacena půjčka 4 500 Kč (právnická osoba).

9. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že bydlí v rodinném domě u rodičů, jim přispívá na bydlení částkou 10 -12 000 Kč měsíčně, její příjmy činí čistého asi 44 000 Kč. splácí dále na jiné úvěry 8 500 Kč, dále hradí telefon, pojistku, stravu. Snaží se svou situaci řešit a dluhy uhradit. Je schopna splácet na dluh žalobkyni měsíčně částku 2 500 Kč.

10. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací o jeho příjmech, výdajích a dalších okolnostech rozhodných pro schopnost úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti nesmí být pouze formální, ale musí vést k reálnému závěru, zda spotřebitel bude schopen úvěr splácet, aniž by se dostal do finančních obtíží. Soud nezpochybňuje, že žalobkyně před uzavřením smlouvy získala informace o příjmech a výdajích žalované, ověřila její totožnost, provedla kontrolu registru SOLUS, insolvenčního rejstříku i evidence exekucí a vyžádala si údaje z bankovního účtu žalované. Samotné obstarání těchto podkladů však nepostačuje, není-li jejich obsah řádně vyhodnocen. Z výpisů z bankovního účtu žalované za měsíce květen až červenec 2025 totiž vyplývá, že žalovaná dlouhodobě hospodařila prakticky bez finanční rezervy. V červnu 2025 přijala na účet celkem 91 622,70 Kč, avšak z účtu odešlo 91 128,54 Kč. V květnu 2025 přijala 91 478 Kč a vydala 90 951,44 Kč. V červenci 2025 dokonce odešlo z účtu 75 356 Kč při příjmech 73 344 Kč, přičemž žalovaná čerpala kontokorentní úvěr. Současně bylo zjištěno, že vedle mzdy žalovaná opakovaně čerpala další krátkodobé půjčky od společnosti právnická osoba, a to v květnu, červnu i červenci 2025. Z účtu byly dále patrné platby na splátky úvěrů ve skutečné výši přesahující 23 000 Kč měsíčně, resp. v některých měsících až 26 498 Kč, tedy podstatně vyšší než částka 15 000 Kč uvedená žalovanou v žádosti o úvěr. Již tyto skutečnosti musely u žalobkyně vyvolat pochybnosti o skutečné schopnosti žalované přijmout další úvěrový závazek. Z bankovních výpisů bylo zřejmé, že žalovaná opakovaně využívala další úvěrové prostředky k financování své finanční situace, její běžné výdaje prakticky spotřebovávaly veškeré příjmy a v jednom ze sledovaných měsíců již čerpala kontokorent. Přesto žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z teoretického finančního zůstatku 13 374 Kč měsíčně, aniž by tento závěr konfrontovala se skutečným pohybem prostředků na účtu a s evidentní skutečností, že žalovaná byla zatížena podstatně vyššími splátkami dřívějších úvěrů, než sama deklarovala. Za této situace nelze uzavřít, že žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Přestože si opatřila potřebné podklady, jejich obsah nevyhodnotila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by tak učinila, musela by dospět k závěru, že žalovaná je již významně zadlužena, její finanční situace je závislá na opakovaném čerpání dalších úvěrů a její schopnost převzít další závazek je přinejmenším vysoce nejistá. Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy posouzena řádně. Následkem porušení povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

17. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 50 000 Kč a uhradila v souvislosti s touto smlouvou žalobkyni částku 15 001 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 34 999 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

18. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář,, C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve ve splátkách po částce 2 500 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené s ohledem na zjištěné současné poměry žalované, jejíž příjem se pohybuje okolo částky 44 000 Kč měsíčně, na bydlení hradí částku 10 000 Kč měsíčně a splácí další půjčky, které činí 8 500 Kč měsíčně. Dále hradí pojistné, telefon a stravu. Splátky byly žalované stanoveny pod ztrátou jejich výhody.

19. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí poměrná část nákladů řízení, které ve věci účelně vynaložila. Žalobkyně měla úspěch ve věci z 71%, náleží jí proto náhrada nákladů v rozsahu 42% (úspěch-neúspěch). Žalobkyni vznikly náklady ve výši 4 928 Kč a tvoří je zaplacený soudní poplatek 2 024 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 2 100 (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 700 Kč/úkon, paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč a náhrada DPH, jehož je zástupce žalobkyně plátcem. Žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 2 070 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.