OSCH 10 C 77/2026-19

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 31 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč, částky 1 450 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení, a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 132 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 4. 2024 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným v postavení a žalobkyní, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila v souladu se Smlouvou 4 000 Kč a na základě dodatku ke Smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne 22. 4. 2024 byla navýšena na částku 20 000 Kč. K opakovanému čerpání úvěru žalovaným docházelo postupně v období od 22. 4. 2024 do 27. 4. 2024. K uzavření Smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření Smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků, byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovaným do systému žalobkyně byly žalovanému finanční prostředky převedeny na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne 24. 7. 2024 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Soud z důkazů provedených při jednání nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě žalobkyní předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně jejího dodatku o navýšení úvěrového limitu dospěl k závěru, že žalobkyní není prokazováno uzavření předmětné smlouvy a dodatku k ní žalovaným, neboť ani jedna z těchto listin není žalovaným podepsána a žalobkyně jiný důkaz o odsouhlasení smlouvy žalovaným nepředložila. V žalobě žalobkyně dostatečně podrobně uvedla tvrzení, jak měla být smlouva uzavřena, nicméně tato tvrzení nejsou prokazována. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) k označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy a dodatku k ní žalovaným s tím, že jinak soud bude vycházet z toho, že smlouva a dodatek nebyly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny, žalobkyně ani její zástupkyně se však k jednání soudu nedostavily. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru a dodatku k ní mezi účastníky řízení, vycházel soud z toho, že smlouva ani dodatek nebyly mezi účastníky uzavřeny. Tudíž nebyla žádným způsobem v tomto právním jednání projevena vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu, kdy k takovému jednání se, podle ust. § 551 z. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen „OZ“), nepřihlíží a žalobkyně existenci takového právního jednání nikterak neprokázala.

4. Naproti tomu výpisem z aplikace ThePay bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovanému poskytla částku v celkové výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2025, odeslanou dne 12. 2. 2025 žalobkyně prokázala, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení specifikovaných nároků z předmětné smlouvy. Z ostatních provedených listinných důkazů předložených žalobkyní soud s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky řízení neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení projednávané věci. Taková skutková zjištění by byla nadbytečná, neboť vypovídací potence těchto zbývajících listinných důkazů se týkala skutečností majících pro projednávanou věc význam pouze za předpokladu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky řízení, které však prokázáno nebylo.

5. Vzhledem k výše uvedenému se mohla žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku dne 27. 4. 2024 ve výši 1 500 Kč, dne 23. 4. 2024 ve výši 11 500 Kč, dne 22. 4. 2024 ve výši 3 000 Kč a dne 22. 4. 2024 ve výši 4 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 20 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené tyto však soud přiznal až ode dne 20. 2. 2025, neboť předžalobní výzva byla žalovanému zaslána až dne 12. 2. 2025 s tím, že v této byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od odeslání výzvy.

6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o úvěru, byly další nároky spočívající v zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky a zaplacení smluvní pokuty, nedůvodné.

7. Žalobkyně měla ve věci větší míru úspěchu, než žalovaný, proto jé dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 63,6 % a má tak právo na 27,2 % náhrady nákladů. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 258 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Žalobkyně má nárok na 1 132 Kč, což je 27,2 % náhrady nákladů. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.