OSCH 9 C 28/2026-32

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Theissovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 25 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 000 Kč, s úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 20.7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. To vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení 12 270 Kč a rozdílu úroku z prodlení mezi žalovaným úrokem z prodlení a přiznaným úrokem z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení 25 270 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 27 270 Kč (pozn. soudu správně má být tvrzeno 15 000 Kč), půjčená částka je 15 000 Kč, souhrnný poplatek byl 12 270 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 15 000 Kč, úroku 2 970 Kč, odměna za hotovostní inkaso 4 500 Kč a části administrativního poplatku 2 800 Kč. Platba žalovaného 2 000 Kč byla započtena, když žalobce netvrdí dostatečně za co, ale z požadované částky administrativního poplatku (2 800 Kč) a původní části administrativního poplatku (4 800 Kč) vyplývá, že částka 2 000 Kč byla započtena na administrativní poplatek. Dále žalobce požadoval procentní úrok z prodlení. Žalobce prověřil úvěruschopnost výpisem z rejstříků, zaměstnání prověřil telefonicky.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23.5.2024 je prokázáno, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla podepsána smlouva o úvěru, na částku 15 000 Kč, náklady úvěru jsou úrok 12 270 Kč, poplatek za zpracování 4 500 Kč a poplatek za splátky 4 800 Kč. Celkové výše spotřebitelského úvěru 27 270 Kč, je celková částka, kterou má klient zaplatit. Doba úvěru je 60 týdnů a splaceno má být 27 270 Kč. Úrok je 70,89 %. Obsahem smlouvy je potvrzení žalovaného, že částku 15 000 Kč čerpal v hotovosti. Splátka je 454,5 Kč týdně, tj. 1 818 Kč měsíčně.

4. Soud hodnotil tuto smlouvu a dospěl k závěru, že jde o chybu v psaní, když úrok 12 270 Kč, poplatek za zpracování 4 500 Kč a poplatek za splátky 4 800 Kč a jistina 15 000 Kč činní dohromady 36 570 Kč, nikoli 27 270 Kč. Částka 27 270 Kč je zmíněna jako celkový náklad na několika místech, soud má tedy za to, že v kolonce úrok měla být vyplněna částka odlišná od celkového nákladu úvěru, tedy nikoli 12 270 Kč, ale 2 970 Kč.

5. Z předžalobní výzvy č.l. 12 a podacího archu č.l. 13 plus print screenu České pošty č.l. 20 je prokázáno, že žalovaný byl vyzván k platbě dluhu, výzva byla odeslána dne 16.7.2025.

6. Žalovaný zaplatil celkem 2 000 Kč, což je prokázáno z print screanu žalobce č.l. 11.

7. K úvěruschopnosti: Z evidenční karty č.l. 10 je prokázáno, že žalovaný uvedl příjem 23 916 Kč, výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum 4 860 Kč. Žalobce neprokázal svoje skutkové tvrzení, že žalobce ověřil zaměstnání telefonicky, např. nahrávkou telefonního hovoru. Soud má navíc za to, že vzhledem k ochraně údajů zaměstnavatel nesmí sdělit výši příjmu zaměstnance cizí osobě.

8. Závěr o skutkovém stavu je tento: Mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla podepsána dne 23.5.2024 smlouva o úvěru, na částku 15 000 Kč, náklady úvěru jsou 12 270 Kč, poplatek za zpracování 4 500 Kč a poplatek za splátky 4 800 Kč, úrok je rozdíl mezi těmito částkami, tj. 2 970 nikoli 12 270 Kč. Celkové výše spotřebitelského úvěru 27 270 Kč, je celková částka, kterou má klient zaplatit. Doba úvěru je 60 týdnů a splaceno má být 27 270 Kč. Úrok je 70,89 %. Obsahem smlouvy je potvrzení žalovaného, že částku 15 000 Kč čerpal v hotovosti. Splátka je 454,5 Kč týdně, tj 1 818 Kč měsíčně.

9. Výzva k úhradě byla podána k poštovní přepravě dne 16.7.2025. Žalovaný zaplatil 2 000 Kč.

10. K úvěruschopnosti: Žalovaný uvedl příjem 23 916 Kč, výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum 4 860 Kč. Tyto skutečnosti žalobce neověřil.

11. Smlouvu soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že žalovaný nebyl úvěruschopný. Žalovaný podepsal příjem 23 916 Kč, výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum 4 860 Kč. Tyto skutečnosti žalobce neověřil. Žalobce neprokázal ani, že by ověřil žalobce v jakémkoli tvrzeném registru – insolvenční rejstřík, exekuce, ztracené doklady.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu zjevně narušuje veřejný pořádek. Sjednaný úrok jako cena peněz (70,89%), bez ohledu na to, jak byl nazván ( poplatek za zpracování, úrok, poplatek za hotovostní splátky).

16. Nárok na úrok 70,89 % ročně je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a pro rozpor s výše uvedenými § 580 odst. 1 občanského zákoníku a 588 občanského zákoníku.

17. Soud vycházel z judikatury NS, zejména z 21 Cdo 1484/2004 a porovnal sjednanou úrokovou sazbu s obvyklými úrokovými sazbami uplatňovanými bankami. Obvyklé úrokové sazby byly v únoru 2024, tedy v době uzavření smlouvy cca 8,86%,(soudu známo z úřední činnosti ČNB ARAD). Při srovnání s tímto je sjednaný úrok cca osminásobný a soud má zato, že je zjevně v rozporu s dobrými mravy.

18. Pro nemravný úrok je v rozporu s dobrými mravy celá smlouva o úvěru a úrok nelze oddělit od jistiny a posoudit smlouvu pouze jako částečně neplatnou dle § 576 občanského zákoníku. Pro neplatnost smlouvy soud již úvěruschopnost neposuzoval.

19. Možná námitka žalobce, že žalobce je nebankovní společnost, kde jsou poskytované úroky mnohem vyšší než u bank není důvodná. Judikatura Nejvyššího soudu je jednoznačná a počítá i s limitem pro nebankovní úvěry cca ve výši dvounásobku či dvouapůlnásobku bankovních úvěrů. Zde je úrok více než desetinásobný, smlouva je neplatná.

20. Ze všech těchto důvodů soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Žalobce zaslal žalovanému bez právního důvodu 15 000 Kč, žalovaný zaplatil 2000 Kč, žalovaný má žalobci zaplatit 13 000 Kč. Proto soud tuto částku přiznal. Ostatní nároky, úrok, smluvní pokuty, poplatky za účelné vymáhání nepřísluší, proto je soud nepřiznal.

23. Soud přiznal úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., když ke splatnosti došlo den následující po doručení výzvy k úhradě. (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku) K doručení došlo třetí den po odeslání výzvy, a to dle § 573 občanského zákoníku. Soud přiznal úrok z prodlení pouze z přiznané částky a od doručení výzvy.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., strany byly úspěšné každá cca jednou polovinou, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nebude-li plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.