OSCK 5 C 84/2026-77

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 358 032,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 263 311 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužnou částku po 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 94 721,53 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 349 688,95 od 8. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokátky Jméno advokátky 15 263,28 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužnou částku po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 10. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 358 032,53 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru Anonymizováno Anonymizováno č. Anonymizováno_Anonymizováno_Anonymizováno ze dne 19. 5. 2023, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč. A to prostřednictvím webové stránky www. Anonymizováno Anonymizováno.cz. Na základě této smlouvy dluží dle sdělení žalobkyně žalovaný žalobkyni částku 358 032,53 Kč s příslušenstvím.

2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz EPR č. účtu-5 ze dne 19. 2. 2026, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen.

3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 19. 9. 2025.

4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru Anonymizováno Anonymizováno č. Anonymizováno_Anonymizováno_Anonymizováno ze dne 19. 5. 2023, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč dne 19. 5. 2023, který byl úročen fixní úrokovou sazbou 9,29 % ročně od čerpání do konečné splatnosti. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná částka 358 032,53 Kč se skládá z dosud nesplacené jistiny 349 688,95 Kč a smluvního úroku ve výši 8 343,58 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila soudu žádné důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Soud si proto sám vyžádal od společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a. s. výpis z účtu od založení účtu do září 2023. Z uvedeného účtu bylo zjištěno, že žalovanému byly bankou převedeny na jeho účet finanční prostředky 400 000 Kč dne 19. 5. 2023. Z uvedeného účtu také bylo zjištěno, že žalobce pobíral invalidní důchod v té době ve výši 9 665 Kč a dále mu přicházely platby od společnosti Anonymizováno Anonymizováno ve výši 29 000 Kč – 37 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy žalovaný neměl. K výzvě soudu žalobce soudu nesdělil, kolik celkově žalovaný zaplatil. Nicméně z údajů uvedených ve spise soud z dopisu společnosti Anonymizováno Anonymizováno, a. s. žalovanému ze dne 19. 5. 2023, že splátka úvěru činila 5 943 Kč počínaje dnem 20. 6. 2023. Z žaloby potom vyplývá, že do prodlení s platbou se dostal žalovaný dne 8. 5. 2025, tedy naposledy zaplatil v dubnu 2025. Soud matematickým způsobem dospěl k závěru (žalobce k výzvě soudu ničeho nesdělil), že počínaje splátkou 20. 6. 2023 do dubna 2025 žalovaný zaplatil 23 splátek po 5 493 Kč, celkem tedy zaplatil 136 689 Kč. Při započtení všech těchto plateb na jistinu 400 000 Kč zbývá neuhrazená jistina 263 311 Kč.

6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu neodpověděla, doklady ani tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti nedoplnila. Za této situace soud s ohledem na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), dospěl soud k závěru, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 řádně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele.

7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a. s. smlouvu o úvěru Anonymizováno Anonymizováno č. Anonymizováno_Anonymizováno_Anonymizováno ze dne 19. 5. 2023, na základě ní žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky 400 000 Kč, což bylo ověřeno z účtu žalovaného, že tato částka na účet žalovanému došla. Úroková sazba byla sjednána 9,29 % ročně. Jestliže žalovaný za období od červen 2023 do duben 2025 zaplatil 23 splátek po 5 943 Kč, uhradil celkem 136 689 Kč, když soud vychází z žaloby, kde žalobce uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení počínaje splátkou 8. 5. 2025. Uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil jako neplatné s ohledem na řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z titulu bezdůvodného obohacení tak bylo vyhověno žalobě co do částky 263 311 Kč, neboť z poskytnuté jistiny 400 000 Kč po odečtení plateb 136 689 Kč zbývá neuhrazeno 263 311 Kč. Protože bylo žalováno o částku 358 032,53 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 94 721,53 Kč s příslušenstvím.

8. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

12. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.

15. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení; jeho smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazů mu neumožňují přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzené skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdo 257/97, uveřejněný na str. 372 v sešitě č. 7/1998 časopisu Právní rozhledy)“. Bod 16.:“Z citované judikatury pro danou věc vyplývá, že domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.

16. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K obdobným závěrům lze dospět i na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.

17. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu).

18. Žalobkyně nepředložila k výzvě soudu doklady ani nedoplnila tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

19. Splátky: Soud dospěl k závěru, že zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného dostupným z obsahu spisu z doby uzavírání úvěru je přiměřená měsíční splátka na žalovanou částku ve výši 2 500 Kč a na náklady řízení 1 500 Kč měsíčně. Soud má za to, že takto stanovená splatnost dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru odpovídá kritériím ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a je tedy nejen odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, ale také v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru. Ztráta výhody splátek pak znamená, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel (žalobkyně) může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli (věřitel zašle dlužníku, který je v prodlení, oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, pak dojde k zesplatnění celé částky), když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v režimu obdobném, jak jej stanoví § 1931 o. z.

20. Úrok z prodlení: Soud rovněž neshledal důvodným nárok žalobkyně, jímž se domáhala zákonného úroku z prodlení ve zákonné výši ročně z dlužné jistiny 349 688,95 Kč od 8. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, a nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto nevzniklo v projednávané věci právo na zákonný úrok z prodlení.

21. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnější žalobkyně má v poměrné výši při zohlednění úspěchu a neúspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Pro stanovení úspěchu je však nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství, neboť za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i z příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala (jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně byla úspěšná co do částky jistiny 263 311 Kč. Neúspěšná byla co do 94 721,53 Kč, neúspěšná byla dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 349 688,95 Kč od 8. 5. 2025 do zaplacení. Tyto úroky soud ke dni rozhodování soudu 14. 7. 2025 kapitalizoval na částku 37 459,83 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná co do částky 263 311 Kč, což odpovídá 67 %. Neúspěšná byla co do částky 94 721,53 Kč a co do částky 37 459,83 Kč (vyčíslené úroky z prodlení), celkem co do částky 132 181,36 Kč, což odpovídá 33 %. Po odečtení neúspěchu ve věci od úspěchu činí právo žalobce na 34 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně vyúčtovala za tři úkony právní služby (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a předžalobní výzvu po 9 740 Kč z částky 358 032,53 Kč, a to ve smyslu § 7 bod 5 Vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Za tři úkony má tak advokát právo na 29 220 Kč. Ke každému úkonu má advokát právo ve smyslu § 14 advokátního tarifu na režijní paušál po 450 Kč, za tři úkony celkem 1 350 Kč. Z celkové částky 30 570 Kč advokát nežádal zaplacení DPH, neboť není plátcem této daně. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 14 322 Kč činí náklady řízení celkem 44 892 Kč. Žalobce má však právo pouze na 34 % těchto nákladů řízení, tedy na částku 15 263,28 Kč.

22. Splatnost: Povinnost zaplatit žalovanou částku (a náklady řízení) v pravidelných měsíčních splátkách uvedené ve výroku tohoto rozsudku ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované delší lhůtu k plnění tak, aby byla schopna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalovaného řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Nebude-li splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze k jejímu vymožení navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.