OSCK 5 C 93/2026-30

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 16 501 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 501 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 015,94 Kč,

a) s kapitalizovaným úrokem ve výši 669,71 Kč,

b) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 772,94 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení,

c) s úrokem ve výši 4,90 % ročně z částky 7 772,94 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, tituly za jménem, 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 501 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27. 3. 2023, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba s žalovanou. Na základě níž byly žalobkyni poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná vyčerpala. Na základě této smlouvy dluží žalovaná žalobkyni 16 501 Kč s příslušenstvím.

2. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

3. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 27. 3. 2023, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná v hotovosti převzala, což stvrdila podpisem smlouvy. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 4,90 % ročně, když sjednaná výše úroku není v rozporu s obvyklou úrokovou sazbou, která podle systému ARAD činila ke dni uzavření smlouvy 9,45 %. Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčené prostředky v deseti měsíčních splátkách po 1 471 Kč. Poslední splátka ze strany žalované však byla uhrazena 21. 10. 2023. Ke dni 27. 1. 2024 činila dlužná částka 7 772,94 Kč a dlužná poplatek 3 728,06 Kč. Žalobkyně dále žádá smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Úroky kapitalizovala na částku 669,71 Kč, zákonné úroky z prodlení kapitalizovala na částku 2 015,94 Kč. Sjednaný úrok z úvěru činil 4,90 % ročně, žalobkyně má tedy právo i na smluvní úrok ve výši 4,90 % ročně z dlužné jistiny 7 772,94 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo i na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 7 772,94 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení.

4. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu úvěruschopnost žalované a její zkoumání řádným způsobem prokázala, když zkoumala příjmy žalované, které podle zaměstnavatele právnická osoba činí 11 704 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč i skutečnost, že žalovaná neměla jiné úvěry ani zápůjčky, shledal soud, že při sjednaných pravidelných měsíčních splátkách 1 471 Kč, byla žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná tak byla schopná splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud při posuzování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 ICdo 27/2021, dle něhož „Při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala žalobkyně (úvěrující) s odbornou péčí, nespokojila se jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje posuzované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela – mimo jiné – i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla. Náklady dlužnice zvýšila podle svého ekonomického modelu a dospěla k tomu, že by měla být schopna poskytnutý úvěr splácet.“.

5. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou č. smlouvy Anonymizováno ze dne 27. 3. 2023 částku 16 501 Kč s příslušenstvím. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

8. Ve smyslu § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „u dluhu ze spotřebitelského úvěru, z jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“

9. Úrok z prodlení: Žalobkyně požaduje po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z nezaplacené jistiny 7 772,94 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 10. 2025 do zaplacení. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řásně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.“.

10. Úrok z úvěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byl ujednán úrok z úvěru ve výši 4,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Soud ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku dospěl k závěru, že toto právní jednání se nepříčí dobrým mravům, zákonu neodporuje. Soud přitom vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Odo 234/2005, který konstatoval, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných běžnými ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ (Rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na https://www.nsoud.cz/). V posuzované věci je úrok sjednaný 4,90 % ročně v souladu s dobrými mravy, když obvyklá úroková sazba v březnu 2023 podle systému ARAD činila 9,45 % ročně. Trojnásobek by činil 28,35 %. Požadovaný úrok 4,90 % ročně tedy odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Soud proto podle § 577 o. z. vychází z úroku žádaného žalobkyní ve výši 4,90 % ročně.

11. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ Žalobkyně má právo ve smyslu § 14b/1c.2 za jeden úkon právní služby na odměnu ve výši 400 Kč, za tři úkony (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a předžalobní výzva) náleží advokátu tři úkony po 400 Kč, celkem 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu ve smyslu § 14b/6a režijní paušál po 100 Kč, za tři úkony celkem 300 Kč. Z celkové částky 1 500 Kč má advokát právo na 21 % DPH ve výši 315 Kč. K celkové částce 1 815 Kč je třeba připočítat zaplacený soudní poplatek 800 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 2 615 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal. Na věc dopadá § 14b advokátního tarifu, protože žalobkyně uplatňuje obdobné žaloby v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, konkretizace předmětu řízení a výše nároku.

12. Splatnost: Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud neshledal žádné důvody odchýlit se od zákonné úpravy. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově.

Pokud by povinnosti v rozsudku stanovené nebyly včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.