OSCV 16 C 347/2025-72

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa, o zaplacení částky 243.255,33 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 294,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28.3.2025 do zaplacení a částku 214.186,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 5.6.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 1.497,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28.3.2025 do zaplacení a pro částku 27.278,32 Kč, úrok ve výši 12.749,94 Kč, úrok ve výši 9,7 % ročně z částky 237.339,32 Kč od 12.12.2024 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 981,89 Kč a ve výši 12,75 % ročně z částky 241.464,32 Kč od 12.12.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 19.068,- Kč, k rukám tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.791,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28.3.2025 do zaplacení a částky 241.464,32 Kč s úrokem ve výši 12.749,94 Kč a 9,7 % ročně z částky 237.339,32 Kč od 12.12.2024 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 981,89 Kč a ve výši 12,75 % ročně z částky 241.464,32 Kč od 12.12.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce (společnost právnická osoba., dále jen banka) a žalovaným byla uzavřena dne 31.5.2023 smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě banka poskytla žalovanému zřízení a vedení běžného účtu č. hodnota. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a ceník. Žalovaný se za poskytování bankovních služeb zavázal platit poplatky dle ceníku a udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Podle čl. IV VOP je nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu považován za pohledávku banky za žalovaným a je splatný dnem následujícím po svém vzniku. Žalovaný porušil své závazky tím, že se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Banka využila svého práva a odstoupila od smlouvy s účinností ke dni 27.3.2025. Ode dne následujícího (od 28.3.2025) má žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2025 banka postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 30.7.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným 1.791,- Kč bez kompletního příslušenství. Žalobce požaduje zaplacení nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu ve výši 1.791,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 28.3.2025.

Mezi právním předchůdcem žalobce (společnost právnická osoba., dále jen banka) a žalovaným byla dne 23.6.2023 uzavřena smlouva o půjčce na refinancování č. hodnota, na jejímž základě banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 279.000,- Kč, když minimálně část byla určena na předčasné splacení jiných konsolidovaných závazků. Strany si před uzavřením smlouvy sjednaly rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 6.405,- Kč, první splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci poskytnutí zápůjčky dne 22.7.2023. Splátky měly být hrazeny formou inkasa u účtu žalovaného, kdy žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Strany si sjednaly úrok ve výši 9,70% ročně, žalovaný se dále zavázal platit další případné platby (poplatky) dle smlouvy, respektive aktuálního ceníku. Zápůjčku nesplácel řádně a včas. Banka jej písemně upozornila, aby stav napravil a poskytla mu lhůtu 30 dnů. Následně banka využila svého práva a pohledávku žalovaného s účinností ke dni 11.12.2024 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2025 banka postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 30.7.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 237.339,32 Kč, poplatků ve výši 4.125,- Kč, smluvního úroku ve výši 12.749,94 Kč splatného ke dni 11.12.2024 a úroku z prodlení ve výši 981,89 Kč splatného ke dni 11.12.2024 a dále úroky a úroky z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 1.6.2026 žalobce uvedl, že nepovolený debet činí: k datu 30.6.2024 – poplatek za vedení účtu ve výši 49,- Kč, k datu 31.7.2024 – poplatek za vedení účtu ve výši 49,- Kč, k datu 31.8.2024 – poplatek za vedení účtu ve výši 49,- Kč, k datu 6.9.2024 – poplatek za 1. výzvu k zaplacení ve výši 499,- Kč, k datu 30.9.2024 – poplatek za vedení účtu ve výši 49,- Kč, k datu 7.10.2024 - poplatek za 2. výzvu k zaplacení ve výši 499,- Kč, k datu 31.10.2024 – poplatek za vedení účtu ve výši 49,- Kč, k datu 7.11.2024 - poplatek za 3. výzvu k zaplacení ve výši 499,- Kč, k datu 30.11.2024 – poplatek za vedení účtu ve výši 49,- Kč. Celkem 1.791,- Kč. Výzva k zaplacení dluhu je účtována v částce 499,- Kč, poplatek za vedení účtu v souladu s čl. II bod 3 ve spojení s ceníkem produktů.

Žalobce uvedl k pohledávce č. hodnota, že banka kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík) podle podrobně popsaných kroků byl vytvořen žadatelův skóring. Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Příjmy žalovaného činily 42.000,- Kč a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 32.599,- Kč (z toho výdaje na splátky půjček 15.382,- Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěru ve výši 8.000,- Kč, výdaje na živobytí 6.217,- Kč a ostatní výdaje 3.000,- Kč). Následně byla klientovi přičtena splátka refinancovaného úvěru ve výši 6.453,- Kč k volným prostředkům. Právní předchůdce žalobce tak zjistil, že žalovaný je schopen hradit poskytnutý úvěr, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Banka schválila žalovanému úvěr ve výši 279.000,- Kč.

V podání ze dne 2.7.2026 žalobce uvedl k pohledávce č. hodnota, že předmětem řízení je částka, která představuje přečerpání, resp. vznik nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného. Částka, kterou žalovaný využil a která mu byla bankou poskytnuta je částka ve výši 1.791,- Kč. K pohledávce č. hodnota žalobce uvedl, že žalovaný uhradil ve splátkách od 23.7.2023 do 23.6.2024 celkem částku 64.814,- Kč.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2025 postoupila právnická osoba. na žalobce pohledávky specifikované v Příloze č. hodnota smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem hodnota. Dopisem ze dne 4.8.2025 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.

Žalovaný potvrdil, že s právním předchůdcem žalobce uzavřel předmětné smlouvy. Úvěr si bral z důvodu, že konsolidoval jiný úvěr. Banka zkoumala jeho úvěruschopnost, kdy předkládal pracovní smlouvu. Z počátku splátky řádně platil, následně firma, kde pracoval, zkrachovala a on se dostal do finančních potíží. V současné době má problémy s novým zaměstnáním, kdy má zdravotní problémy se zády.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z listiny označené jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že dne 23.6.2023 žádal žalovaný o úvěr ve výši 279.000,- Kč se splatností 60 měsíců. Při posuzování úvěruschopnosti bylo využito interních a externích datových zdrojů. Banka vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Deklarovaný příjem 42.000,- Kč ověřili na základě doloženého výpisu z účtu. Z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje oproti uvedeným navýšili. Zohlednili výdaje ve výši 32.599,- Kč, z toho výdaje na splátky půjček 15.382,- Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěrů ve výši 8.000,- Kč, výdaje na živobytí 6.217,- Kč a ostatní výdaje 3.000,- Kč. Podle vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 15.854,- Kč a byl schopen půjčku splácet.

Z evidence banky soud zjistil, že žalovaný žádal úvěr ve výši 284.000,- Kč na refinancování spotřebitelského úvěru, uvedl, že je zaměstnanec, uvádí příjem ve výši 42.000,- Kč, výdaje na bydlení (vč. hypotéky a ST) 4.000,- Kč, výdaje na živobytí 3.000,- Kč. Z úvěrových registrů: splátky na nezajištěných kontraktech v roli hlavního žadatele 16.382,- Kč.

Z výpisu z účtu žalovaného č. hodnota soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částky 97,31 Kč a konečný zůstatek činila částka 182.51 Kč. Příjmy činila částka 44.056,- Kč (42.056,- Kč mzda leden) a výdaje částka 43.970,80 Kč.

Z výpisu z účtu žalovaného č. hodnota soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částky 182,51 Kč a konečný zůstatek činila částka 29,33 Kč. Příjmy činila částka 42.223,- Kč (42.173,- Kč mzda únor) a výdaje částka 42.376,18 Kč.

Z výpisu z účtu žalovaného č. hodnota soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částky 29,33 Kč a konečný zůstatek činila částka 17.872,16 Kč. Příjmy činila částka 91.487,- Kč (41.997,- Kč mzda březen, 3.200,- Kč, 1.000,- Kč, 1.500,- Kč) a výdaje částka 73.644,17 Kč.

Podle smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právnická osoba. smlouvu o poskytování bankovních a jiných služeb. Banka se zavázala poskytovat služby: běžný účet, spořící účet a debetní karty. Za banku je smlouva podepsaná dne 31.5.2023.

Podle návrhu na uzavření smlouvy o hodnota má soud za prokázané, že žalovaný požádal banku o nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 279.000,- Kč na dobu 60 měsíců se splátkou 6.405,- Kč s pojištěním schopnosti splácet A (poplatek 518,- Kč), se zápůjční úrokovou sazbou 9.7% ročně, RPSN 10,13%, celkem zaplatí 353.206,- Kč. Strany si dohodly že účelová část půjčky ve výši 279.000,- Kč bude použita na předčasné splacení spotřebitelského úvěru společnosti právnická osoba ve výši 279.000,- Kč. Za žalovaného je smlouva podepsaná dne 23.6.2023.

Podle listiny označené jako akceptace návrhu na uzavření smlouvy o RePůjčce má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Banka poskytla žalovanému částku 279.000,- Kč na dobu 60 měsíců se splátkou 6.405,- Kč s pojištěním schopnosti splácet A (poplatek 518,- Kč), se zápůjční úrokovou sazbou 9.7 % ročně, RPSN 10,13%, celkem zaplatí 353.206,- Kč. Strany si dohodly že částka ve výši 279.000,- Kč bude použita na předčasné splacení spotřebitelského úvěru společnosti právnická osoba.

Dopisem ze dne 11.12.2024 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalovaného za splatný. Celková dlužná částka činí 255.196,15 Kč.

Dopisem ze dne 12.3.2025 banka odstoupila od smlouvy, na jejímž základě pro žalovaného vedla běžný účet č. č. účtu pro podstatné porušení dohodnutých smluvních podmínek, a to pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu, který nebyl uhrazen. Účinnost smlouvy skončila ke dni 27.3.2025.

Dle tvrzení žalobce a výpisů z účtu činila nepovolený zůstatek částka 1.791,- Kč skládající se z poplatku za vedení účtu ve výši 49,- Kč ze dne 30.6.2024, z poplatku za vedení účtu ve výši 49,- Kč ze dne 31.7.2024, z poplatku za vedení účtu ve výši 49,- Kč ze dne 31.8.2024, z poplatku za 1. výzvu k zaplacení ve výši 499,- Kč ze dne 6.9.2024, z poplatku za vedení účtu ve výši 49,- Kč ze dne 30.9.2024, z poplatku za 2. výzvu k zaplacení ve výši 499,- Kč ze dne 7.10.2024, z poplatku za vedení účtu ve výši 49,- Kč ze dne 31.10.2024, z poplatku za 3. výzvu k zaplacení ve výši 499,- Kč ze dne 7.11.2024, z poplatku za vedení účtu ve výši 49,- Kč ze dne 30.11.2024.

Dle tvrzení žalobce a výpisů žalovaný uhradil celkem částku 64.814,- Kč a to: splátkou ze dne 23.7.2023 ve výši 3.631,75 Kč, splátkou ze dne 23.7.2023 ve výši 2.255,25 Kč, splátkou ze dne 23.8.2023 ve výši 3.661,11 Kč, splátkou ze dne 23.8.2023 ve výši 2.225,89 Kč, splátkou ze dne 23.9.2023 ve výši 3.690,70 Kč, splátkou ze dne 23.9.2023 ve výši 2.196,30 Kč, splátkou ze dne 23.10.2023 ve výši 3.720,53 Kč, splátkou ze dne 23.10.2023 ve výši 2.166,47 Kč, splátkou ze dne 23.11.2023 ve výši 3.750,61 Kč, splátkou ze dne 23.11.2023 ve výši 2.136,39 Kč, splátkou ze dne 23.12.2023 ve výši 3.780,93 Kč, splátkou ze dne 23.12.2023 ve výši 2.106,07 Kč, splátkou ze dne 23.1.2024 ve výši 3.811,49 Kč, splátkou ze dne 23.1.2024 ve výši 2.075,51 Kč, splátkou ze dne 23.2.2024 ve výši 3.842,30 Kč, splátkou ze dne 23.2.2024 ve výši 2.044,70 Kč, splátkou ze dne 23.3.2024 ve výši 3.873,36 Kč, splátkou ze dne 23.3.2024 ve výši 2.013,64 Kč, splátkou ze dne 23.4.2024 ve výši 3.904,67 Kč, splátkou ze dne 23.4.2024 ve výši 1.982,33 Kč, splátkou ze dne 23.5.2024 ve výši 3.936,23 Kč, splátkou ze dne 23.5.2024 ve výši 1.950,77 Kč, splátkou ze dne 23.6.2024 ve výši 57,- Kč.

Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 302.093,56 Kč do 23.10.2025.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Právní předchůdce žalobce žalovanému založil a vedl běžný účet č. č. účtu a spořící účet č. č. účtu a poskytoval žalovanému s tím spojené služby. Žalovaný podstatně porušil svoji povinnost, když se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, který neuhradil. Dopisem ze dne 12.3.2025 právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že účinnost smlouvy skončí ke dni 27.3.2025, kdy po tomto datu bude účet uzavřen a vyzvala jej k uhrazení dlužné částky.

Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2644 o.z. může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem.

Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb dle § 2662 a násl. o.z., jejíž součástí byly i produktové podmínky a ceník. Právní předchůdce žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil a smlouvou stanovené služby poskytl. Žalovaný své povinnosti porušil, kdy se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný dále porušil svou povinnost stanovenou produktovými podmínkami a neplatil za služby poskytované právním předchůdcem žalobce ceny podle ceníku. Žalovaný tak podstatně porušil své smluvní povinnost a právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil s účinností k 27.3.2025. Dluh žalovaného se tak stal splatný dne 28.3.2025. Dluh žalovaného je tvořen transakcemi v podobě poplatků (za vedení účtu) v celkové výši 294,- Kč a výzev k zaplacení dlužné částky ve výši 499,- Kč (celkem 1.497,- Kč). Následně právní předchůdce žalobce pohledávku v souladu s ust. § 1879 a 1880 o.z. postoupil na žalobce. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobce pro částku 294,- Kč je oprávněn, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 294,- Kč včetně úroků z prodlení od 28.3.2025 do zaplacení.

Pokud jde o zaplacení částky ve výši 1.497,- Kč (3 x poplatek za výzvu k zaplacení ve výši 499,- Kč) tak obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I.ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedeným ustanovením o poplatku za výzvu k zaplacení dlužné částky odkazem na ceník právní předchůdce žalobce porušil zásadu „rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o smluvní pokutě je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 2 odst. 3 o.z.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu pro částku 1.497,- Kč spolu s úroky z prodlení zamítl.

Pokud jde o pohledávku žalobce ve výši 241.464,32 Kč s příslušenstvím soud po provedeném řízení a dokazování má za prokázaný tento skutkový stav:

Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 279.000,- Kč, která byla použita na předčasné splacení spotřebitelského úvěru společnosti právnická osoba ve výši 279.000,- Kč. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 11.12.2024 zesplatnil celý dluh najednou a vyzval žalovaného k zaplacení částky 255.196,15 Kč. Pohledávky za žalovaným z předmětného úvěru byly postoupeny žalobci, což bylo žalovanému oznámeno.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavírala banka s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet měl právní předchůdce prověřit z interních a externích zdrojů (registry BRKI, NRKI, SOLUS), kdy měl zohlednit příjmy a výdaje žalovaného s přihlédnutím k celkovému skóringu žalovaného. Předchůdce žalobce dále vycházel z příjmů žalovaného 42.000,- Kč, který ověřil na jeho běžném účtu. Soudu byly předloženy výpisy z účtu žalovaného (posuzované období od 11.2.2023 do 12.5.2023) ze kterých bylo zjištěno, že pravidelný příjem žalovaný činila částka 42.075,- Kč. Právní předchůdce žalobce nezkoumal výdajovou stránku žalovaného. Ač měl právní předchůdce žalobce k dispozici výpisy z účtů žalovaného, kde si mohl ověřit jeho způsob hospodaření, je zřejmé, že z výpisů z účtu nevycházel (kdy zůstatek na účtu ke dni 10.3.2023 činila částka 182,51 Kč, zůstatek na účtu ke dni 12.4.2023 činila částka 29,33 Kč, zůstatek na účtu ke dni 12.5.2023 činila částka 17.572,16 Kč). Z výpisů z účtu předložených žalobcem vyplývá pouze to, že si právní předchůdce žalobce mohl ověřit příjmy žalovaného od zaměstnavatele, ale závěr o jeho úvěruschopnosti z nich vyvodit nelze. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na skóringové hodnocení žalovaného. Právní předchůdce žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímala o výdaje žalovaného. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 279.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 64.814,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 214.186,- Kč (částka poskytnutá 279.000,- Kč – částka žalovaným zaplacená 64.814,- Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 3.6.2026. Nárok se stal splatným 4.6.2026 a žalovaný se dostal do prodlení od 5.6.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 5.6.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 342.178,15 Kč (částku 1.791,- Kč + 276,70 Kč – úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 28.3.2025 do 10.7.2026 + částku 241.464,32 Kč + úrok 12.749,94 Kč + 36.330,40 Kč – úrok ve výši 9,7 % ročně z částky 237.339,32 Kč od 12.12.2024 do 10.7.2026 + úrok z prodlení ve výši 981,89 Kč + 48.583,90 Kč - úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 241.464,32 Kč od 12.12.2024 do 10.7.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 216.954,70 Kč (částka 294,- Kč + 45,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 28.3.2025 do 10.7.2026, částka 214.186,- Kč + 2.429,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 5.6.2026 do 10.7.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 63,4 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 36,60 %. Poměr úspěchu tedy činí 26,8 % ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 12.163,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za pět úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 12.6.2026, účast na jednání soudu dne 10.7.2026) po 9.300,- Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), pět náhrad hotových výdajů zástupce žalobce za pět úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 12.6.2026, účast na jednání soudu dne 10.7.2026) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada za 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 10.237,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem 71.150,50 Kč, kdy 26,8 % činí částka 19.068,- Kč. Dvě písemná podání právního zástupce žalobce ze dne 31.5.2026 a 1.7.2026 soud nepovažoval za řádné a účelné úkony ve věci samé, kdy právní zástupce žalobce řízení nedoplnil o žádné právně relevantní skutečnosti (skutečnosti, které uvedl a důkazy, které předložil, měly být již součástí žaloby). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat (§ 142 odst.1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.