OSCV 30 C 111/2026-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa zastoupený opatrovnicí jméno FO bytem Adresa opatrovnice ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 31 585,88 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 31 585,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 985,88 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 367,56 Kč a kapitalizovaný úrokem ve výši 807,24 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 30. 3. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 24. 1. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut neúčelový úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal, avšak následně neplnil své smluvní povinnosti a dlužnou částku řádně nesplácel, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně, v důsledku čehož došlo ke zesplatnění celého dluhu ke dni 31. 3. 2025. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací, včetně ověření jeho příjmů a výdajů a nahlédnutí do příslušných databází. Ke dni 27. 2. 2026 evidovala žalobkyně pohledávku v celkové výši 31 585,88 Kč, tvořenou zejména nesplacenou jistinou ve výši 29 985,88 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem do 27. 2. 2026 ve výši 807,24 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení do 27. 2. 2026 ve výši 2 367,56 Kč a dlužnými poplatky ve výši 1 600 Kč a požadovala jejich úhradu včetně zákonného úroku z prodlení od 28. 2. 2026 do zaplacení. Žalovaný přes předžalobní výzvu svůj závazek neuhradil.

2. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20.3.2024, č.j. 27 Nc 1405/2022-95, který nabyl právní moci dne 18.4.2024 bylo mimo jiné vysloveno, že není schopen nakládat s finanční hotovostí v žádné výši, nakládat se svým majetkem a spravovat svůj nebo cizí majetek. Uzavírat žádné písemné smlouvy a smlouvy zavazující k opakujícím se plněním, uzavírat smlouvy distančním způsobem, uzavírat smlouvy kupní darovací či jiné. Opatrovnicí žalovaného byla ustanovená jeho babička Jméno opatrovnice.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že z rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 3. 2024, č. j. 27 1405/2022-95, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2024 v odst. 8 měl soud za prokázané, že znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného dne 26. 11. 2023 lze považovat za nepochybné, že žalovaný trpí kombinací duševních poruch, a to středně těžkou až těžkou mentální retardací s naroubovanou schizofrenií. Mentální retardace se rozvíjí od časného dětství je neléčitelná a má trvalý charakter. Schizofrenie je onemocněním, nikoliv přechodného charakteru, kde léčebné možnosti jsou v případě posuzovaného velmi omezené. Rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou vymizelé. Žalovaný se rozhoduje budově, impulsivně, bez ohledu na následky svého jednání. Je schopen projevit pouze jednoduchá přání, často iracionální a nepřiléhavá, vyžadující korekci ze strany pečující osoby. Žalovaný není schopen právně jednat v žádném ohledu, a to ani v běžných záležitostech každodenního života není schopen porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy není schopen všech jednání explicitně uvedených ve výroku rozsudku.

4. Ze žádosti ze dne 17. ledna 2024 soud zjistil, že žalobkyně obdržela data o žadateli týkající se žalovaného, získala jeho jméno a příjmení datum narození, včetně rodného čísla a skutečnosti, že je důchodcem. Z vyhodnocení žádosti bylo zjištěno, že byl doložen příjem, včetně historie běžného účtu u žalobkyně a byla mu schválena částka úvěru 30 000 Kč jako kontokorentní úvěr při standardním schvalování. Jako e-mailová adresa u žalovaného byla uvedena adresa e-mail a mobilní číslo tel. číslo.

5. Z informací z Credit Bureau tzv. registr CBCB soud zjistil, že se týká osoby žalovaného a z výpisu dále vyplynulo, že žalovaný má evidován jeden existující splátkový úvěrový kontrakt (osobní úvěr) s datem poskytnutí dne 7. 12. 2023, s původně sjednaným počtem 48 splátek, měsíční splátkou ve výši 2 604 Kč a nesplacenou jistinou ve výši 122 388 Kč, přičemž ke dni poslední aktualizace nevykazuje tento úvěr žádné dlužné splátky ani částky po splatnosti. Současně je evidována jedna další žádost o úvěr ve výši 15 000 Kč ze dne 5. 12. 2023, která se nacházela ve fázi žádosti, přičemž jiné úvěrové produkty ani závazky nebyly evidovány.

6. Z posouzení úvěruschopnosti, listiny vystavené samotnou žalobkyní soud zjistil, že shrnovala její interní postupy a údaje o žalovaném jako doložený příjem ve výši 17 352 Kč a výdaje ve výši 14 681,10 Kč. Na jejich základě byla vypočtena platební kapacita ve výši 2 670,90 Kč, která měla být dostatečná pro splácení minimální splátky. Dále bylo uvedeno, že zadluženost žalovaného byla zjišťována z interních i externích zdrojů (včetně CBCB) bez negativních záznamů, rizikovost žalovaného byla stanovena jako „Very High“ s ukazatelem DSTI 23 % a současně bylo deklarováno splnění kontrolních kritérií (např. blacklisty, insolvence či nestandardní transakce na účtu).

7. Ze smlouvy o poštovním účtu ze dne 28.8.2023 soud zjistil, že mezi právnická osoba. a žalovaným byla dne 28. 8. 2023 uzavřena smlouva o poštovním účtu, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. č. účtu vedený v korunách, včetně sjednání souvisejících platebních služeb, zasílání výpisů v elektronické podobě, vydání debetní karty s nastavenými limity a případně doplňkových služeb (včetně pojištění), přičemž žalovaný se zavázal hradit poplatky dle sazebníku a byl oprávněn disponovat peněžními prostředky do výše disponibilního zůstatku s tím, že v případě vzniku debetního zůstatku byl povinen jej neprodleně uhradit a banka byla oprávněna účtovat úroky z prodlení. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě a opatřena podpisy smluvních stran.

8. Ze smlouvy o kontokorentu ze dne 19.1.2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní právnická osoba., a žalovaným byla uzavřena dne 19. 1. 2024 smlouva o kontokorentním úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí neúčelového revolvingového úvěru k běžnému účtu žalovaného s úvěrovým limitem 30 000 Kč a pohyblivou úrokovou sazbou ve výši 21,90 % ročně; úvěr mohl být čerpán přečerpáním účtu od 24. 1. 2024 a žalovaný se zavázal hradit úroky, poplatky a splácet úvěr prostřednictvím příchozích plateb na účet, a to nejméně jednou za 6 měsíců, přičemž smlouva dále upravuje poplatky za upomínky, sankce v případě prodlení (úrok z prodlení a smluvní pokuta 0,10 % denně), možnost zesplatnění úvěru při porušení povinností a další práva a povinnosti stran. Soud dále zjistil, že smlouva byla opatřena podpisem žalovaného a obsahuje záznam o jeho identifikaci kurýrem podle dokladu, kterým byl OP č. hodnota a druhým dokladem, kterým byl průkaz zdravotní pojišťovny.

9. Z detailního výpisu z kontokorentního účtu žalovaného soud zjistil, že evidovány byly jednotlivé transakce od ledna 2024 do srpna 2025, přičemž z listiny vyplývalo, že dne 24. 1. 2024 byl na účtu nastaven úvěrový limit ve výši 30 000 Kč a následně docházelo k opakovaným finančním pohybům mezi běžným účtem žalovaného a kontokorentním účtem (zejména převody označené jako „Sweep transfer“ a „Vyrovnání zůstatku“), k úhradám některých částek v řádu stovek až tisíců korun, dále k opakovanému účtování poplatků (např. 300 Kč a 500 Kč) a především ke kontinuálnímu dennímu připisování úroků z prodlení, přičemž v rozhodném období roku 2025 byl na účtu stabilně evidován dlužný zůstatek přibližně ve výši 29 985,88 Kč, který nebyl snižován splátkami, ale naopak zatěžován pravidelným úročením z prodlení.

10. Z přehledu splátek soud zjistil, že se jednalo o přehled vybraných transakcí na kontokorentním úvěrovém účtu žalovaného, zejména splátek úvěru a převodů mezi běžným účtem a kontokorentem, přičemž listina zachycuje jednotlivé operace označené jako „Splátka úvěru“ (např. ve výši 700 Kč dne 19. 2. 2025 a 21. 3. 2025) a dále četné položky typu „Sweep transfer from“, které představují převody finančních prostředků z běžného účtu žalovaného na kontokorentní účet (např. částky 2 500 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 17 352 Kč aj.). Tyto operace vedly ke snížení dlužné jistiny. Současně listina obsahovala i drobné částky evidované jako vyrovnání zůstatku či jiné interní operace.

11. Z přehledu přijatých plateb na běžný účet žalovaného soud zjistil, že zachycoval především příchozí platby v období od října 2023 do ledna 2024, a to invalidní důchod ve výši cca 16 992 Kč měsíčně, resp. v lednu 2024 částku 17 352 Kč a doplatek 178 Kč, a dále že dne 7. 12. 2023 byla na jeho účet připsána jednorázová částka 40 000 Kč od subjektu právnická osoba s označením „výplata úvěru a identifikace klienta“, stejně jako částka 1 Kč jako ověřovací platba.

12. Z dopisu ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že byl nazván jako neplnění podmínky kontokorentu žalobkyně v něm žalovanému oznamovala, že s kontokorentem je spojena podmínka, která vyžaduje, aby každý měsíc na svém účtu zajistil kreditní obrat (například pravidelný příjem) minimálně ve výši 50 % limitu jeho kontokorentu. V průběhu posledních třech měsíců se tuto podmínku na jeho účtu nepodařilo splnit.

13. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 7. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému že k 31.3.2025 nebyl na jeho účtu číslo č. účtu dostatek peněžních prostředků, aby mohla proběhnout řádná splátka v souladu se smlouvou o úvěru číslo hodnota, která byla uzavřena dne 24. 1. 2024.

14. Z e-mailové upomínky zaslané z adresy e-mail soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému, že na jeho účtu číslo č. účtu nebylo dost peněz, aby proběhla úhrada kontokorentu v plné výši a 3. 3. 2025 tak byl v prodlení s částkou 2 049,39 Kč. Dalších 954,43 Kč činil nepovolený záporný zůstatek, včetně úroku z prodlení.

15. Z e-mailové upomínky zaslané z adresy e-mail soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému, že k 10. 3. 2025 je stále v prodlení se splácením svého úvěru k uvedenému datu se jednalo o částku 2 551,14 Kč jako splátky, včetně úroků, úroku z prodlení a poplatku 50 Kč za tuto výzvu a částky 954,43 Kč nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu, včetně úroku z prodlení.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 3. 2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 34 819,83 Kč ve lhůtě nejpozději do 13. 3. 2026. Podacím archem ze dne 6. 3. 2026 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

17. Výpisem z ISZR soud zjistil, že žalovaného matka je jméno FO narozená datum.

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovaným byla v lednu 2024 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru s limitem 30 000 Kč, na jejímž základě byl žalovanému zřízen kontokorentní účet a evidenčně mu byl zpřístupněn úvěrový rámec. Z výpisů z účtů měl soud za prokázáno, že na účtu žalovaného docházelo k četným převodům mezi běžným účtem a kontokorentem, k částečným úhradám v řádu stovek až tisíc korun a k opakovanému účtování poplatků a zejména úroků z prodlení, přičemž ke dni rozhodného období zůstal evidován dlužný zůstatek přibližně ve výši 29 985,88 Kč. Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl pravidelný příjem v podobě invalidního důchodu a evidován další úvěrový závazek bez prodlení, avšak v řízení nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem a v jakém rozsahu žalovaný skutečně čerpal finanční prostředky z kontokorentu ani zda jednotlivé účetní operace představují jeho reálné dispozice. Listiny předložené žalobkyní představují převážně interní evidenci banky a neumožňují učinit spolehlivý závěr o vzniku a výši žalované pohledávky. Žalobkyně neprokázala, jakým konkrétním způsobem a v jakém rozsahu žalovaný úvěr skutečně čerpal ani jaká část jeho plateb směřovala na úhradu jistiny, úroků či poplatků, a nebylo postaveno najisto, kolikrát žalovaný kontokorent přečerpal a následně vyrovnal, přičemž tato tvrzení absentují již v žalobě a nelze je dovodit ani z provedených listin. Nadto soud přihlédl k tomu, že žalovaný byl v rozhodné době zasažen onemocněním, které nebylo jen přechodného rázu, kvůli němuž byl v březnu 2024 omezen ve svéprávnosti v rozsahu, jenž zahrnoval i uzavírání obdobných závazkových vztahů, a proto nelze bez dalšího dovodit, že právní jednání, na jejichž základě měl vzniknout žalovaný závazek, byla učiněna osobou plně způsobilou k právnímu jednání a že jsou způsobilá založit platný závazek v tvrzeném rozsahu. Žádostí o úvěr a lustrací v ISZR měl soud za prokázáno, že ji iniciovala matka žalovaného, která rovněž uvedla kontaktní email e-mail.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle ust. § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

21. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Podle ust. § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

23. Podle ust. § 6 odst. 2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

24. Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Z uvedených ustanovení občanského zákoníku vyplývá především to, že všechny uzavírané smlouvy žalovaným, a to jak v roce 2023, tak v roce 2024 je nutno považovat za neplatné. Tato neplatnost se vztahuje jak na smlouvu o běžném účtu, tak na úvěrovou smlouvu o sjednaném kontokorentu. Protože žalovaný vykazuje takový duševní deficit, vzhledem ke svému onemocnění, nelze ani dospět k jednoznačnému závěru, že prostředky, které byly z jeho účtu odčerpány se dostaly do jeho dispozice. O skutečnosti, že někdo pouze využil jeho nesvéprávnosti k obohacení se o finanční prostředky žalobkyně potvrzuje i uvedený email, který nevykazoval žádné indicie spojené se jménem žalovaného, ale byl navržen jako e-mail. Je tedy zřejmé, že osobní údaje žalovaného i jeho příjmové a výdajové poměry byly využity k tomu, aby se o čerpané prostředky obohatila matka žalovaného jméno FO. Protože opatrovnice žalovaného se k jednání soudu nedostavila nesdělila soudu, zda prostředky byly využity ve prospěch žalovaného či nikoliv, musel soud konstatovat, že účet žalovaného byl pouze platebním místem.

28. Je zřejmé, že bezdůvodné obohacení na straně nesvéprávné osoby nelze zcela vyloučit. (srovnej např. 28 Cdo 527/2020), a to i za předpokladu, že institut nesvéprávnosti byl do právního řádu zaveden právě a jen proto, aby nemocné osoby byly chráněny před nedomyšlenými důsledky svého jednání. Zdálo by se, že institut bezdůvodného obohacení, který má sloužit k majetkovému vyrovnání v případech, kdy došlo k neoprávněnému přesunu majetkových hodnot se v důsledku zjištění, že závazek uzavřela osoba nesvéprávná, neuplatní, protože by se ochrana poskytovaná osobám jednajícím v duševní poruše nebo osobám nesvéprávným před důsledky jejich jednání, stala zbytečnou a neúčelnou a zcela by pozbyla svého smyslu. Nicméně neznemožňuje-li právní řád nabývat majetek člověku s omezenou svéprávností například v rámci dědického řízení (s čímž výslovně počítá např. § 1685 o. z.), nenarozenému dítěti (v důsledku § 25 o. z.) nebo nezletilci (což předvídá § 896 o. z.), přičemž v důsledku správy tohoto majetku opatrovníkem či jinou kompetentní osobou (zákonným zástupcem) může bezesporu dojít i ke vzniku bezdůvodného obohacení, bylo by nelogickým vyloučit potenciální obohacení na svéprávnosti omezeného člověka ve všech případech bez dalšího. Nabude-li taková osoba, byť ne plně svéprávná, majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, jeví se jen těžko udržitelným názor o tom, že si jej může ponechat, odůvodněný nedostatkem její svéprávnosti. Za určitých okolností lze však dospět k závěru, že výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení by mohl být shledán v rozporu s dobrými mravy. (§ 2 odst. 3 o.z.).

29. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, jehož opatrovníkem je jeho babička. Výkon práva opatrovnictví nad nesvéprávnou osobou nebo nad osobou s omezenou svéprávností spočívá zejména v dohledu nad tím, aby nedocházelo k újmě na právech nesvéprávné osoby a aby její postavení nebylo zneužíváno, neboť je stranou slabší v jakémkoliv mezilidském vztahu, tím spíše pak ve vztahu právním, jakým je např. úvěrový vztah. Jestliže bylo postavení nesvéprávné osoby zneužito k obohacení se o kontokorentní úvěr s možností opakovaného čerpání pak prospěch z takového jednání mohly mít vedle osoby omezené ve svéprávnosti též osoby sdílející s ní společnou domácnost, a to opatrovnice žalovaného, popř. další rodinní příslušníci. Všechny tyto osoby mohou těžit ze svého nepoctivého jednání, pokud by byl pouze nesvéprávný žalovaný zavázán dluh žalobkyni uhradit. V řízení provedené listiny pak dovolily soudu učinit skutkový závěr směřující k tomu, že údaje žalovaného byly zneužity jeho matkou jméno FO, která poskytla žalobkyni svůj kontaktní email.

30. Soudu se v kontextu daných zjištění jevilo jako nespravedlivé, aby odpovědnost za vydání bezdůvodného obohacení nesl sám žalovaný jako osoba omezená ve svéprávnosti a ten kdo nad žalovaným zanedbal dohled a výkon opatrovnictví by profitoval z povinnosti, která by jeho samotného stíhala. Proto soud využil ust. § 3 odst. 2 o.z. a nárok žalobkyni proti žalovanému vyplývající z bezdůvodného obohacení nepřiznal, neboť by tak zcela jistě bylo dosaženo stavu, který by nebyl v souladu s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Za této situace, kdy skutkový stav nebyl ohledně vzniku a výše pohledávky spolehlivě prokázán s tím, že nelze ani učinit závěr o tom, že to byl žalovaný, který opakovaně úvěr čerpal nelze žalobkyni požadovanou částku přiznat.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.