OSCV 30 C 128/2026-19

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupené: tituly před jménem jméno FO, advokátkou se sídlem v adresa ⟪LB:lb_003⟫ adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 391 884,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 391 884,64 Kč spolu s úrokem 5,9 % ročně z částky 428 246,08 Kč od 24. 6. 2025 do 21. 7. 2025, s úrokem 12 % ročně z částky 428 246,08 Kč od 4. 7. 2025 do 21. 7. 2025, s úrokem 5,9 % ročně z částky 421 599,2 Kč od 22. 7. 2025 do 30. 8. 2025, s úrokem 12 % ročně z částky 421 599,2 Kč od 22. 7. 2025 do 30. 8. 2025, s úrokem 5,9 % ročně z částky 420 616,79 Kč od 31. 8. 2025 do 21. 9. 2025, s úrokem 12 % ročně z částky 420 616,79 Kč od 31. 8. 2025 do 21. 9. 2025., s úrokem 5,9 % ročně z částky 411 884,64 Kč od 22. 9. 2025 do 18. 10. 2025, s úrokem 12 % ročně z částky 411 884,64 Kč od 22. 9. 2025 do 18. 10. 2025, s úrokem 5,9 % ročně z částky 401 884,64 Kč od 19. 10. 2025 do 7. 12. 2025, s úrokem 12 % ročně z částky 401 884,64 Kč od 19. 10. 2025 do 7. 12. 2025, s úrokem 5,9 % ročně z pohledávky 391 884,64 Kč od 8. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem 12 % ročně z pohledávky 391 884,64 Kč od 8. 12. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 107,69 Kč od 24. 5. 2025 do 23. 6. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok 18,9 % ročně z částky 8 226,51 Kč od 24. 6. 2025 do 30. 8. 2025, úrok 12 % ročně z částky 8 226,51 Kč od 4. 7. 2025 do 30. 8. 2025, úrok 18,9 % ročně z částky 1 267,85 Kč od 31. 8. 2025 do 21. 9. 2025, úrok 12 % ročně z částky 1 267,85 Kč od 31. 8. 2025 do 21. 9. 2025 a kapitalizovaný úrok ve výši 152,84 Kč od 1. 6. 2025 do 23. 6. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 334 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem v adresa.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28.4.2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 18. 2. 2014 rámcovou smlouvu, na jejímž základě mu byl veden běžný účet a následně mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 551 578 Kč (smlouva o úvěru z 25. 5. 2021) a rovněž kontokorent. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným a údajů z interních i externích databází (bankovní a nebankovní registry). Podle úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 9 320 Kč, avšak od splátky splatné dne 24. 4. 2025 přestal splácet řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně dne 24. 6. 2025 úvěr zesplatnila, čímž se stal celý dluh splatným. Ke dni zesplatnění činila jistina úvěru 428 246,08 Kč a dále byly evidovány smluvní úroky. Po částečných úhradách žalovaného po zesplatnění činí aktuální jistina 391 884,64 Kč a kapitalizovaný úrok 2 107,69 Kč. Vedle toho byl zesplatněn i kontokorent, u něhož činila jistina 8226,51Kč, přičemž po úhradách žalovaného zůstalo k zaplacení příslušenství (zejména kapitalizovaný úrok 152,84 Kč a další úroky). Žalovaný byl o zesplatnění informován předžalobní výzvou a následně svůj dluh dne 30. 6. 2025 písemně uznal co do důvodu i výše. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny ve výši 391 884,64 Kč s příslušenstvím (smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od 24. 6. 2025, resp. od 4. 7. 2025) a dále příslušenství z kontokorentu a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18.2.2014 Rámcovou smlouvou č. hodnota na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat ve prospěch žalovaného bankovní a platební služby. Zároveň poskytla žalovanému úvěr na dobu určitou ve výši 169 000 Kč převodem na běžný účet č. č. účtu. Úvěr měl být sjednán na dobu 72 měsíců s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 3 564 Kč a splatností ke každému 17. dni v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit po splacení úvěru činila 256 507,11Kč v případě základní úrokové sazby a v případě bonusové úrokové sazby částku ve výši 215 211,48 Kč.

4. Z dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota soud zjistil, že byl uzavřen dne 18.1.2021 a týkal se sjednání kontokorentního úvěru až do výše 20 000 Kč. Tento úvěr nebyl zpoplatněn, ale RPSN tohoto úvěru činila 20,62%. Pokud by žalovaný přečerpal celou částku 20 000 Kč musel by zaplatit 23 779,97Kč.

5. Z dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota soud zjistil, že byl uzavřen 25. 5. 2021 a týkal se sjednání úvěru ve výši 551 578 Kč. V uvedeném dodatku se žalobkyně se žalovaným dohodla, že částka ve výši 194 885 Kč bude určena na zaplacení půjčky 200 000 Kč a částka ve výši 356 693 Kč bude určena na zaplacení půjčky ve výši 448 469Kč. Obě půjčky poskytla žalovanému žalobkyně.

6. Z dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota soud zjistil, že poskytnutý úvěr ve výši 551 578 Kč měl být splácen po domu 71 měsíců měsíční splátkou ve výši 9 320 Kč splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci. Základní úroková sazba činila 5,9% a bonusová 4,9% ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit v základní úrokové sazbě činila 652 357,68 Kč a v bonusové 631 830,56 Kč.

7. Z dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota soud zjistil, že součástí úvěrové smlouvy se stalo rovněž pojištění schopnosti splácet v případech ve smlouvě uvedených viz. Odstavec nazvaný:,,název.“

8. Z výpisu z běžného účtu za období od 10. 10. 2024 do 27. 4. 2026 soud zjistil, že účet žalovaného vedený jako „účet k půjčce“ vykazoval za období od 10. 10. 2024 do 27. 4. 2026 celkové příchozí platby ve výši 145 019,35 Kč a odchozí platby ve výši 124 708,90 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu za období od 10. 10. 2024 do 27. 4. 2026 soud zjistil, že převažující část příchozích plateb tvořily opakované vklady od žalovaného samotného (typicky v řádu 7 000 až 12 900 Kč) a ojediněle platba od třetí osoby (např. právnická osoba. ve výši 10 000 Kč), která je však bezprostředně následována odchozí platbou shodné výše, což svědčí spíše o jednorázové finanční operaci než o systematické sázkové činnosti.

10. Z výpisu z běžného účtu za období od 10. 10. 2024 do 27. 4. 2026 soud zjistil, že na straně výdajů je patrné, že dominantní položku tvoří úhrady související s úvěrem, zejména opakované „částečné splátky půjčky“ realizované ve vícero případech (v řádu desítek transakcí), dále platby pojistného k úvěru, úroků z kontokorentu a nákladů vymáhání. Menší část tvoří běžné odchozí úhrady. Četnost plateb označených jako splátky úvěru či kontokorentu je vysoká a zjevně převažuje nad ostatními výdaji, což potvrzuje, že účet sloužil primárně k obsluze úvěrového vztahu.

11. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr splátkami zaplatil celkem 233 314,66 Kč před zesplatněním úvěru a dále po zesplatnění dalšími splátkami uvedenými v přehledu došlo k zaplacení částky ve výši 274 088,15 Kč.

12. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr s limitem 20 000 Kč od října 2024, přičemž tento byl po celou dobu fakticky využit téměř na maximální výši a zatěžován pravidelným připisováním obchodních úroků v řádu přibližně 300–320 Kč měsíčně, které byly následně hrazeny jednotlivými úhradami (zejména dne 8. 11. 2024, 9. 12. 2024, 5. 1. 2025, 11. 2. 2025, 9. 4. 2025 a 10. 6. 2025).

13. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že jistina kontokorentu činila ke dni zesplatnění dne 24. 6. 2025 částku 8 226,51 Kč, ale po následných úhradách byla zcela splacena a ke dni 27. 4. 2026 činí nesplacená jistina 0 Kč, zatímco kapitalizovaný úrok ve výši 152,84 Kč zůstal neuhrazen.

14. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že platební historie současně ukazuje na postupné zhoršování platební kázně žalovaného, kdy ke konci období dochází k opakovanému vzniku záporného zůstatku z titulu nákladů a úroků a k zesplatnění závazku, přičemž následné úhrady již směřovaly pouze k úhradě části dlužné jistiny.

15. Z uznání podepsaného dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný potvrdil podpisem tohoto uznání, že mu na běžný účet poslala žalobkyně částku 551 578 Kč a umožnila mu čerpat kontokorent ve výši 20 000 Kč.

16. Z uznání podepsaného dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný uznal z úvěru poskytnutého ve výši 551 578 Kč nesplacenou jistinu ve výši 428 246,08 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 6 519,74 Kč, smluvní úrok 5,9 % ročně z částky 428 246,08 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 428 246,08 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení.

17. Z uznání podepsaného dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný uznal z kontokorentu nesplacenou jistinu ve výši 8 226,51 Kč, nesplacený úrok do zesplatnění ve výši 152,84 Kč a smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 8 226,51 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 226,51 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení.

18. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 24. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 444 145,17 Kč ve lhůtě do 3. 7. 2025.

19. Z vyjádření žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl bydlení „ve vlastním“, uvedl, že je ženatý s povinností vyživovat jednu osobu. Dle údajů klienta splátky cca ke kontokorentu činily 11 574 Kč a k úvěru ve výši 551 578 Kč cca 15 387 Kč. Z úvěrové zprávy měl žalovaný rovněž závazky z úvěru ve výši 301 000 Kč (splátka 12 482 Kč) a z úvěru ve výši 341 000 Kč (splátka 15 295 Kč).

20. Z vyjádření žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl v době poskytnutí kontokorentu hlavní příjem z pracovního poměru ve výši 28 806 Kč a v době poskytování úvěru ve výši 551 578 Kč ve výši 26 000 Kč od zaměstnavatele právnická osoba., IČO IČO a vedlejší příjem cca 24 048 Kč (resp. 24 000 Kč) jako výsluhu.

21. Z vyjádření žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti soud zjistil, že další příjmy domácnosti v době poskytování kontokorentního úvěru činily 33 000 Kč a v době úvěru ve výši 551 578 Kč 39 000 Kč Výdaje domácnosti na bydlení činily cca 5 600–7 000 Kč a ostatní výdaje cca 7 000–10 000 Kč, dle expertní analýzy činily celkové výdaje 9 170 Kč, životní minimum 3 550 Kč a na vyživovanou osobu: 2 420 Kč.

22. Z rozhodnutí o přiznání výsluhy ze dne 17.12.2020 soud zjistil, že žalovaný měl průměrná příjem z výsluhy ve výši 24 048Kč.

23. Z potvrzení o příjmu ze dne 21.1.2021 soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného právnická osoba. potvrdil jako průměrný příjem žalovaného částku ve výši 28 806 Kč.

24. Z úvěrové zprávy vyhotovené 25.5.2021 soud zjistil, že obsahuje osobní údaje klienta (identifikační kód, datum narození, adresa, kontaktní údaje) a je v ní uveden počet blokovaných kontraktů 0. V části sumarizace je uvedeno, že klient nemá aktivní úvěry ve stavu „živý“ nebo „ukončeno“, evidovány jsou pouze exekuce (celkem 3 záznamy). Skóre klienta je 414, zaznamenány kódy (např. 514, 522), slovní popis naznačuje vyšší rizikovost (výskyt exekucí / problémů v minulosti). V části detail splátkové historie jsou uvedeny historické záznamy splácení (od roku 2019 do 2021),u novějších období (2021) jsou evidovány konkrétní částky splátek (např. cca 10 217 Kč, 10 756 Kč, 11 295 Kč, 11 834 Kč, 12 373 Kč, 12 912 Kč), starší období obsahují převážně nulové nebo nevyplněné hodnoty.

25. Z úvěrové zprávy vyhotovené 25.5.2021 soud zjistil, že z tabulek vyplývá absence prodlení se splátkami (opakovaně „0“ ve sloupcích prodlení) a pravidelné splácení závazků v čase. Žalovaný některé závazky splácel řádně a bez prodlení, měl dlouhodobě aktivní úvěrové zatížení a výše jeho závazků nebyla zanedbatelná (řádově stovky tisíc Kč).

26. Z úvěrové zprávy vyhotovené 25.5.2021 soud zjistil, že je v ní uveden produkt typu kontokorent (povolené přečerpání účtu ) s datem založení 24. 6. 2021, stavem existující a zůstatkem cca 266 971 Kč a 261 358 Kč a 264 513 Kč (vývoj v čase). Splácení probíhalo bez evidovaného prodlení (opakovaně hodnoty „0“) a průběžné změny zůstatku odpovídající čerpání a úhradám.

27. Z úvěrové zprávy vyhotovené 25.5.2021 soud zjistil, že zpráva zachycuje dlouhodobou úvěrovou historii žalovaného (min. od roku 2016), postupné čerpání, splácení, ukončování jednotlivých úvěrů. Žalovaný měl dlouhodobou zkušenost s úvěry, závazky v minulosti řádně splácel a ukončoval a jeho splátková historie nevykazovala v evidovaných produktech prodlení.

28. Z úvěrové zprávy vyhotovené 25.5.2021 soud zjistil, že některé úvěry byly vedeny jako „existující“ (tj. neukončené) i v době vyhotovení zprávy (25. 5. 2021), šlo zejména o kontokorentní úvěr (běžný účet) s proměnlivým zůstatkem v řádu stovek tisíc Kč, revolvingový úvěr (od r. 2015) se splátkami cca 3 500 Kč měsíčně, kreditní kartu / menší revolving (rámec cca 11 000 Kč), další spotřebitelské úvěry vyššího objemu (cca 100 000 Kč a více), úvěr vedený od roku 2018 se zůstatkem cca 54 - 56 tis. Kč.

29. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že tato nevedla běžný účet žalovaného vedený k zajištění jeho provozních výdajů, na který by byla doručována mzda a výsluha, a ze kterého by byly placeny jeho pravidelné výdaje. Účet, který žalobkyně vedla, sloužil výhradně k obsluze závazků, které vůči žalobkyni žalovaný převzal, a které pravidelnými finančními vklady na tento účet plnil.

30. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah, na jehož základě žalobkyně žalovanému poskytla jak úvěrové prostředky (nejprve úvěr ve výši 169 000 Kč a následně konsolidující úvěr ve výši 551 578 Kč), tak i kontokorentní úvěr do výše 20 000 Kč, přičemž žalovaný tyto prostředky čerpal a po určitou dobu je řádně splácel, což je zřejmé jak z přehledů splátek, tak z pohybu na jeho běžném účtu. Současně bylo zjištěno, že příjmová stránka účtu žalovaného byla tvořena převážně jeho vlastními vklady a neprokazovala systematickou příjmovou činnost ani soustavné rizikové chování např. sázení, zatímco výdajová struktura účtu byla dominantně zatížena splátkami úvěru, pojistným a dalšími náklady spojenými s úvěrovým vztahem, což nasvědčovalo, že účet sloužil primárně k obsluze dluhů žalovaného. Z přehledů plateb bylo dále prokázáno, že žalovaný uhradil na splátkách úvěru značnou částku jak před zesplatněním, tak i po něm, konkrétně ve výši 274 088,15 Kč, avšak splátky postupně přestaly být hrazeny řádně a včas, což vedlo k zesplatnění úvěru i kontokorentu. Kontokorentní jistina byla následně zcela splacena a zůstalo pouze příslušenství, zatímco u hlavního úvěru zůstala významná část jistiny neuhrazena. Zároveň žalovaný svůj dluh výslovně uznal co do důvodu i výše a potvrdil, že oba úvěry čerpal. Úvěruschopnost žalovaného se mohla ke dni 25. 5. 2021 úvěrujícímu jevit jako hraniční, avšak stále akceptovatelná, neboť žalovaný měl sice v rozhodné době více souběžně existujících (aktivních) úvěrových závazků, které představovaly nezanedbatelné finanční zatížení, tyto závazky však dle údajů z úvěrové zprávy dlouhodobě převážně řádně a bez prodlení splácel, přičemž současně disponoval stabilními a relativně vysokými příjmy (ze zaměstnání a výsluhy). Žalobkyně přitom vycházela nejen z údajů sdělených žalovaným, ale i z informací z úvěrových registrů, přehledů závazků a expertních modelů výdajů. Zohlednila i refinanční charakter nového úvěru, který měl nahradit dřívější závazky a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, a to i přes existenci některých negativních záznamů (zejména exekucí), které však v kontextu celkové platební historie a příjmové situace nevedly k závěru o jeho platební neschopnosti.

31. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle ust. § 2053 odst. 1 o.z. uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Z tohoto pohledu je zásadní kvalifikovaná důkazní funkce uznání dluhu, neboť zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval. Je na dlužníkovi, aby prokázal neexistenci dluhu.

36. Z evropského práva i z platné judikatury českých soudů vyplývá, že ochrana spotřebitele představuje kogentní právní úpravu, od které se soudy nemohou odchýlit a jsou povinny ji zkoumat i když to spotřebitel nenamítá. V daném případě soud nemohl rozhodnout pouze na základě uznání závazku, aniž by nepřihlédl k tomu, z jakého závazku (z jakého právního důvodu) uznání vzniklo. Uznání nemůže v režimu spotřebitelských smluv vytvořit a nahradit platný smluvní závazek tam, kde platný smluvní závazek ani nevznikl. V kontextu řešené věci je třeba zohlednit, že žalobkyně provedla řádné zkoumání úvěruschopnosti, příjmy žalovaného měla potvrzené a jeho výdaje dokázala s ohledem na úvěrovou zprávu i expertní analýzu odhadnout tak, že nebyl důvod předpokládat selhání žalovaného v platební morálce. Soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva z dodatku č. 31 k Rámcové smlouvě č. hodnota, tak úvěrová smlouva o povolení kontokorentu z dodatku č. 33 k Rámcové smlouvě č. hodnota byly sjednány platně a žalobkyně v povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nepochybila. Nebylo tudíž možné uvažovat pouze o vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. §§ 2991 a násl. o.z., nýbrž o důvodnosti podané žaloby v souvislosti se sjednanými podmínkami obou úvěrů. Uznání dluhu není samostatným titulem vzniku dluhu. Jeho funkcí je především založit domněnku, že dluh v době uznání existoval a ovlivnit promlčení. V daném případě byla existence dluhu z úvěrových smluv prokázána.

37. Výsledkem dokazování bylo, že žalovaný obdržel od žalobkyně 551 578 Kč a z této částky na úhradu úvěru poskytl celkem 274 088,15 Kč. Je tak povinen ještě zaplatit částku, k níž se zavázal v úvěrové smlouvě, čemuž odpovídá výrok I. tohoto rozsudku. Z poskytnutého kontokorentního úvěru bylo uhrazeno vše co do jistiny a zbývalo uhradit smluvní úroky. Tomu odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 19 595 Kč a cestovné zástupkyně žalobkyně k jednání ve věci za cestu z Ústí nad Labem do Chomutova a zpět tj. 2 x 67 km, při spotřebě paliva 5,9 l/100 km a vyhláškové ceně 44,50Kč/l, tj. celkem 1 139 Kč a náhradě za ztrátu času na cestě za 4 půlhodiny po 150Kč tj. 600 Kč. Celkem 1 739 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně co ukládá pravomocné a vykonatelné soudní rozhodnutí, lze se jeho splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci dle z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád).