OSCV 30 C 144/2026-20

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 28 899,08 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 28 899,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 112,27 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 267,45 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 14. 4. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalované byl dne 20. 12. 2023 původním věřitelem společností právnická osoba. (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) zřízen spotřebitelský úvěr v rámci služby název účet, jehož součástí byl i doplňkový splátkový limit. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalované a její úvěruschopnost prostřednictvím relevantních registrů a analytických nástrojů. Na základě čerpání úvěrového rámce vznikla žalované povinnost hradit pravidelné splátky se splatností vždy k 15. dni následujícího měsíce, kterou však žalovaná neplnila řádně a včas. V důsledku prodlení byly žalované účtovány zákonné úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokuta. Ke dni podání žaloby tak evidovala žalobkyně pohledávku v celkové výši 28 899,08 Kč (tvořenou jistinou, poplatky a smluvní pokutou), která na ni byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně. Splatnost jednotlivých dílčích plnění nastala v průběhu roku 2024 a žalovaná ani přes zaslanou předžalobní výzvu dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že za užití prostředků komunikace na dálku uzavřela žalovaná dne 20. 12. 2023 se společností právnická osoba. smlouvu k službě název účet, jejímž předmětem bylo zřízení úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč a umožnění žalované provádět platby s odloženou splatností.

4. Ze smlouvy k službě název účet soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného název účtu. Zavázala se hradit řádně a včas vyúčtování alespoň ve výši 10 % neuhrazeného čerpání, přičemž v případě prodlení s úhradou jakéhokoli vyúčtování se stal splatným celý dluh a vznikla povinnost hradit vedle dlužné částky též náklady, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení, jejichž výše a podmínky stanovily obchodní podmínky, které byly nedílnou součástí smlouvy.

5. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 20. 12. 2023 soud zjistil, že se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do 20 000 Kč s výší měsíční splátky 1 931,73Kč, roční zápůjční sazbou 30,9% se splatností do 12 měsíců po jejichž uplynutí měla být zaplacena celková částka 23 180,76 Kč.

6. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 20. 12. 2023 soud zjistil, že se v ní žalovaná zavázala zaplatit účelně vynaložené náklady odstupňované podle dnů prodlení s úhradou peněžitého závazku dle smlouvy. Označila právní předchůdkyni své rodné číslo, adresu, telefonní mobilní číslo a emailovou adresu.

7. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 20. 12. 2023 soud zjistil, že měsíční vyúčtování k úvěrovému limitu mělo být součástí vyúčtování k název účtu. Jeho součástí měl být rozpis jednotlivých splátek.

8. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 21. 12. 2023 soud zjistil, že částka čerpané jistiny činila 13 490 Kč a sjednaná měsíční výše 12 splátek činila 1 377,32 Kč.

9. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 25. 12. 2023 soud zjistil, že část čerpané jistiny z úvěrového rámce podle smlouvy o splátkovém limitu činila 1 543 Kč a sjednaná měsíční výše 12 splátek 166,44 Kč.

10. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 25. 12. 2023 soud zjistil, že částka jistiny, která byla čerpána z úvěrového rámce podle smlouvy o splátkovém limitu činila 2 942 Kč a sjednaná měsíční výše 12 splátek měla činit 317,34 Kč.

11. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 28. 12. 2023 soud zjistil, že částka jistiny, která byla čerpána z úvěrového rámce podle smlouvy o splátkovém limitu činila 1 993 Kč a sjednaná výše 12 měsíčních splátek měla činit 214,06 Kč.

12. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 17. 1. 2024 soud zjistil, že částka jistiny, která byla čerpána z úvěrového rámce podle smlouvy o splátkovém limitu činila 1 525 Kč sjednaná výše 12 měsíčních splátek činila 166,24 Kč měsíčně.

13. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že částka jistiny, která byla čerpána z úvěrového rámce podle smlouvy o splátkovém limitu činila 1 500 Kč a sjednaná výše 12 měsíčních splátek činila 164,05 Kč měsíčně.

14. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitům v Praze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že částka jistiny, která byla čerpána z úvěrového rámce podle smlouvy o splátkovém limitu činila 1 669 Kč a sjednaná výše 12 měsíčních splátek měla činit 182,54 Kč měsíčně.

15. Z vyúčtování za březen 2024 soud zjistil, že celková cena vyúčtovaná žalované činila 3 862,35 Kč a byla ponížena o 3 184,42 Kč a zbývalo zaplatit 677,93 Kč se splatností do 15. 5. 2024

16. Z vyúčtování za duben 2024 soud zjistil, že celková částka vyúčtovaná žalované činila 5 010,62 Kč a měla být zaplacena do 15. 5. 2024.

17. Z vyúčtování za červen 2024 soud zjistil, že celková částka vyúčtovaná žalované činila 22 910,53 Kč a měla být zaplacena do 15. 7. 2024.

18. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 12. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se věřitelem žalované stala žalobkyně a celková dlužná částka ke dni postoupení činila 32 536,91 Kč a skládala se z odkoupené jistiny ve výši 17 379,72 Kč, odkoupených poplatků ve výši 529 Kč, odkoupených sankčních poplatků ve výši 3 809,65 Kč, odkoupené smluvní pokuty ve výši 6 880,71 Kč a odkoupeného úroku z prodlení ve výši 3 937,83 Kč, včetně připočtení nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč. Ve výzvě byla žalované k zaplacení uvedených pohledávek stanovena lhůta do 2. 12. 2025.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z potvrzení o připsání úplaty ze dne datum soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a její přílohou se stal seznam postupovaných pohledávek, kde byla pohledávka za žalovanou označena pořadovým číslem hodnota.

20. Z podacího lístku ze dne 3. 12. 2025 soud zjistil, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta

21. Na základě shora učiněných skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by se kterákoliv z uvedených částek označených jako jistiny vzniklé čerpáním úvěrového rámce dostaly do dispozice žalované, že by jí byly poukázány nebo byl jimi uhrazen nákup zboží a služeb, rovněž nebylo prokázáno, že předtím než právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jakékoliv plnění z úvěrové smlouvy anebo se k takovému kroku zavázala zkoumala úvěruschopnost žalované. Předmětem dokazování se nestaly osobní, majetkové ani výdělkové poměry žalované. Dokonce nemá soud ani za prokázáno, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní tyto smlouvy, neboť všechny byly uzavřeny na dálku a nelze tak učinit nepochybný a zcela jistý závěr o tom, že ten, kdo přijímal jakékoliv plnění od právní předchůdkyně žalobkyně byla právě žalovaná, byť právní předchůdkyně žalobkyně získala její osobní údaje. Vyúčtování, která právní předchůdkyně vyhotovila nemohou sloužit k prokázání toho, že žalovaná skutečně odebrala konkrétní zboží či služby v uvedené hodnotě, neboť jde pouze o interní vyúčtování poskytovatele úvěrové služby, které eviduje čerpání a splátky. Dokumenty nazvané vyúčtování výslovně uvádí, že neslouží jako daňový doklad, přičemž daňový doklad vystavuje příslušný obchodník, a proto z něj nelze bez dalšího dovodit samotné uskutečnění jednotlivých obchodních plnění, ale pouze jejich zaúčtování v rámci úvěrového vztahu.

22. Na základě shora učiněných skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., když neprokázala základní předpoklady vzniku uplatněného nároku, tedy zejména poskytnutí peněžních prostředků žalované, resp. realizaci plnění v její prospěch, ani řádné posouzení její úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru, jak vyžaduje právní úprava spotřebitelského úvěru. Soud přitom zdůrazňuje, že provedené listinné důkazy, zejména smluvní dokumentace a vyúčtování, samy o sobě neprokazují faktické čerpání úvěrového rámce žalovanou ani uskutečnění konkrétních obchodních transakcí, nýbrž pouze evidenční zachycení tvrzených operací v rámci interního systému právní předchůdkyně žalobkyně. Za situace, kdy nebyly předloženy důkazy o realizaci jednotlivých plnění (např. daňové doklady od konkrétních obchodníků či jiné potvrzení o dodání zboží nebo služeb), nelze učinit závěr o vzniku dluhu v tvrzeném rozsahu.

23. Současně soud přihlédl k tomu, že žalobkyně, ačkoliv byla řádně obeslána k jednání, svou neúčast omluvila a k jednání se nedostavila, čímž se sama zbavila možnosti reagovat na dosavadní výsledky dokazování a případně doplnit svá skutková tvrzení či navrhnout další důkazy. Za této procesní situace tak soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3o. s. ř. o nedostatcích v jejích tvrzeních a důkazních návrzích, neboť takové poučení lze účinně poskytnout zásadně jen při jednání za její přítomnosti. Absence žalobkyně jde proto plně k její tíži. Za tohoto stavu, kdy tvrzené skutečnosti zůstaly neprokázány a nebyly ani doplněny o další relevantní důkazní návrhy, nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

24. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že se soud již pro nadbytečnost nezabýval písemností tvrzené smlouvy podle ust. § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani tím, jakým způsobem žalobkyně zkoumala schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, což oboje může mít za následek neplatnost případně uzavřené smlouvy.

25. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. 120/2001 Sb.