OSCV 58 C 8/2026-52

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlou Bártovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně. IČ: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 925 153,01 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 923 353,01 Kč spolu s úrokem ve výši 9,99% ročně z částky 787 306,50 Kč od 1.1.2026 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 787 306,50 Kč od 1.1.2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 800 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 47 608 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2.1.2026, pozměněnou návrhem ze dne 20.2.2026, domáhala vydání rozhodnutí, jimž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 925 153,01 Kč spolu s úrokem výši 9,99% ročně z částky 787 306,50 Kč od 1.1.2026 do zaplacení a zákonným úrokem ve výši 12% ročně z částky 787 306,50 Kč od 1.1.2026 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 17.10.2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 762.155 Kč. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřil úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnoceni jako úvěruschopný. Úvěrovou částku žalovaný vyčerpal v plné výši dle smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr s příslušenstvím pravidelnými měsíčními splátkami, výše měsíční splátky činila 10.187 Kč a to počínaje listopadem 2024. Ve smlouvě byla dále stanovena úroková sazba ve výši 9, 99%. Ve článku 8. smlouvy o úvěru bylo současně sjednáno, že nezaplatí-li žalovaný splátku v dohodnuté lhůtě nebo stane-li se úvěr splatným, je žalobce oprávněn požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně povinnosti dohodnuté ve smlouvě, byl dne 1.3.2025 upozorněn na povinnost uhradit dlužný nedoplatek ve splátkách ve výši 35.945 Kč do 2.4.2025 s tím, že pokud nebude uvedený nedoplatek v termínu uhrazen, může žalobce prohlásit úvěr za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, stal se úvěr ke dni 2.4.2025 splatným. O zesplatnění byl žalovaný informován výzvou ze dne 2.4.2025 Dne 19.11.2025 byla žalovanému zaslána výzva dlužníkům k zaplacení před podáním žaloby. Žalovaná částka tak ke dni 31.12.2025 představovala dlužnou jistinu úvěru ve výši 787 306,50 Kč, dále řádný úrok ve výši 59 862,70 Kč, zákonný úrok ve výši 71 644,81 Kč a poplatky ve výši 6 339 Kč (poplatky za vymáhání ve výši 2 x 900 Kč a dále pojištění za dobu od listopadu do prosince 2024, leden až březen 2025 – vše po 896 Kč a duben 2025 – poměrná část 59 Kč). Žalovaný přes opakované výzvy dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným dne 17.10.2024 podepsali smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 762 155 Kč na úvěrový účet č. č. účtu s tím, že úvěr žalovaný splatí nejpozději do 20.10.2034 v pravidelných splátkách po 10 187 Kč splatných vždy do každého 20.dne v měsíci, přičemž první splátka měla být splatná 20.11.2024. Úroková sazba byla stanovena na částku 9,99 % ročně. Dále bylo uvedeno, že úroky z úvěru bude banka připisovat k jistině úvěru a stanou se její součástí a žalovaný je bude platit v rámci pravidelných splátek úvěru. Úroky z úvěru připíše banka k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a také v den, kdy uplatní právo na okamžité splacení úvěru podle čl. 8.2. Úvěr byl poskytován jako účelový, na konsolidaci úvěrů a půjček ve výši 633.402 Kč. Společně s úvěr si strany sjednaly pojištění pro případ neschopnosti úvěr splácet ve výši 896 Kč měsíčně. V čl. 8.1. se strany dohodly, že v podmínky smlouvy žalovaný poruší a) pokud se dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou plátek. Dle čl. 8.2. b) v případě porušení podmínek smlouvy se strany dohodly, že banka může prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Dle čl. 8.3. se účastníci dohodli, že pokud splátku úvěru nebo jinou peněžitou pohledávku z této smlouvy žalovaný nezaplatí řádně a včas, bude kromě řádného úroku z úvěru platit navíc i úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené platnými právními předpisy. Součástí uzavřené smlouvy se staly i všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. a ceník.

5. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 17.10.2024 do 31.12.2024 soud zjistil, že žalovaný 17.10.2024 -22.10.2024 vyčerpal úvěr ve výši 762 155 Kč. Žalovanému byl účtován následně úrok a pojištění, přičemž dne 22.11.2024 uhradil první splátku. Žádnou další za toto období neuhradil.

6. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1.3.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 35 945 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru a účtování nákladů spojených s prodlením ve výši 300 Kč a 900 Kč. Dlužná částka měla být uhrazena do 2.4.2025.

7. Z výzvy ze dne 2.4.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že protože dlužná částka nebyla uhrazena do 2.4.2025, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a žalovaný je tak povinen zaplatit dlužnou částku ve výši 793 646 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení s možností odpuštění úroků před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně dne 19.11.2025 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni 17.11.2025 činil dlužná částka 895 817,36 Kč z toho dlužná jistina 387 306,50 Kč.

9. Z podkladů pro soudní řízení soud zjistil, že žalovanému byly účtovány poplatky za vymáhání ve výši 900 Kč a to dne 29.1.-2025 a 28.2.2025. Dále soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze jedinou splátku ve výši 10 187 Kč a uhradil pojistné ve výši 433 Kč za měsíc říjen 2024. Další pojistné ani splátky neplatil. Dlužná jistina tak činila 787 306,50 Kč.

10. Z přehledu celkových splátek soud zjistil, že žalovanému za dobu od 31.10.2024 do zesplatnění úvěru byl účtován řádný úrok v celkové výši 35 338,50 Kč, ze kterého žalovaný uhradil pouze částku 2 894 Kč a od 30.4.2025 do 31.12.2025 ve výši 59 862,70 Kč, na tento úrok již ničeho neuhradil a byl mu vyúčtován z jistiny ve výši 787306,50 Kč. Dále byl žalovanému účtován úrok z prodlení za dobu od 22.4.2025 do 31.12.2025 z dlužné jistiny 787 306,50 Kč, který za uvedené období činí 71 644,81 Kč. V případě poplatků za pojištění pak soud zjistil, že žalovaný neuhradil pojistné za měsíc listopad až prosinec 2024 po 896 Kč měsíčně a dále od ledna do března 2025 po 896 Kč měsíčně a část pojištění za duben 2025 ve výši 59 Kč. Dále byly žalovanému účtovány náklady spojené s prodlení ve výši 900 Kč, a to dne 29.1.2025 a 28.2.2025.

11. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka ověřovala příjem žalovaného potvrzením od zaměstnavatele. Dále provedla lustraci v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku a historii v interní evidenci klientů. Klient v žádosti uvedl, že hradí nájemné ve výši 6 000 Kč a banka s ohledem na uvedenou částku 0 Kč ve výdajích stanovila s přihlédnutím na počet vyživovaných osob, způsobe bydlení v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 14 566 Kč. V žádosti pak žalovaný uvedl splátky ve výši 7 000 Kč, přičemž banka dotazem do CCB a vlastních systému zjistila, že má žalovaný další splátky v celkové výši 13 615 Kč měsíčně, které byly v rámci úvěrové žádosti zkonsolidovány, přičemž nové splátkové zatížení činilo 10 187 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu klienta, tak klientovi zbylo 17 595 Kč k pokrytí životních nákladů klienta.

12. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný předložil potvrzení o výše příjmu od zaměstnavatele právnická osoba, a.s. Výše čistého měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců činila 27 782 Kč. Žalovaný pracoval u společnosti jako skladník a byl zaměstnán na dobu neurčitou.

13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od červenec až srpen 2024 soud zjistil, že žalovaný v měsíci červnu skončil v mínusovém zůstatku 1 209,49 Kč (přičemž z výpisu je zřejmé, že v případě výdajů se nejednalo o nezbytné výdaje, když byly hrazeny sázky Betano, tipsport, chance,),v červenci měl kladný zůstatek ve výši 0,80 Kč a příjem byl 73 679,07 Kč a výdaje 72 468,78 Kč, v měsíci srpnu pak byl zůstatek 0,34 Kč s příjmem 47 510 Kč a výdaji 47 510,80 Kč.

14. Z ceníku pro konsolidaci soud zjistil, že náklady spojené s prodlení budou účtovány vždy k 10.,40 a 70. dni v prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč.

15. Soud neprovedl důkaz změnou smluvních ujednání, neboť se týkala jiné banky.

16. Na základě provedeného dokazovaní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 17.10.2024 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 762 155 Kč na částečnou konsolidaci úvěrů ve výši 633 402 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 187 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje 20.11.2024 s úrokovou sazbou ve výši 9,99% ročně. Současně s úvěrem s účastníci sjednali pojištění proti neschopnosti splácet úvěr ve výši 896 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil pouze první splátku, žádnou další již neuhradil a pojistné zaplatil jen za říjen 2024 a od listopadu 2024 již pojistné nehradil. Žalobkyně k 2.4.2025 celý úvěr zesplatnila a vyzvala ho k úhradě dluhu. Součástí úvěrové smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky a ceník, které však žalovaný nepodepsal. Dlužná jistina ke dni 31.12.2025 činila 787 306,50 Kč, úroky za dobu od 30.4.2025 do 31.12.2025 činily 59 862,7 Kč a úroky z prodlení činily 71 644,81 Kč za dobu od 22.4.2025 do 31.12.2025, vždy účtované z dlužné jistiny 787 306,50 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný měl dostatečný příjem k zaplacení úvěrových splátek. Jeho příjem za poslední tři měsíce byl v průměru vyšší než 47 000 Kč (dle výpisu z účtu) a výše splátky, kterou žalobkyně žalovanému poskytnutým úvěrem stanovovala, byla téměř o tři tisíce nižší, než kolik platil měsíčně na jednotlivé úvěry, které byly úvěrem od žalobkyně konsolidovány. Byť zůstatky na účtu žalovaného byly nulové či dokonce v mínusu, pak právě konsolidací se snížilo jeho splátkové zatížení a obraty na účtu byly 2x a 3x vyšší než jeho příjem uvedený u zaměstnavatele, přičemž v případě jeho výdajů nešlo o nezbytné výdaje (většinou o sázky), které lze omezit v případě splácení úvěru. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala ke dni 29.1.2025 a ke dni 28.2.2025 náklady na vymáhání po 900 Kč.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dle § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvu o úvěru, přičemž žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 762 155 Kč, který žalovaný vyčerpal. Žalovaný se dostal do prodlení s placením úvěru počínaje prosincem 2024, proto žalobkyně přistoupila v souladu s čl. 8.2. smlouvy k 2.4.2025 k zesplatnění celého úvěru, přičemž neuhrazený úrok z úvěru ve výši 9,99 % ročně za tuto dobu se stal dle čl. 3 smlouvy součástí jistiny. Dlužná jistina tak ke dni zesplatnění činila 787 306,50 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši 787 306,50 Kč a dále též úroky z úvěru za dobu od zesplatnění (resp. za dobu od 30.4.2025 do 31.12.2025 ve výši 9,99 % ročně z částky 787 306,50 Kč ) ve výši 59 862,70 Kč a dále plynoucích úroků ve výši 9,99 % ročně z dlužné jistiny od 1.1.2026, když výše úroku ze smlouvy je nižší než úrok stanovený v § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením jistiny, má žalobkyně též právo dle 1970 OZ požadovat zaplacení úroku prodlení a to též ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Soud proto vyhověl žalobě i co do požadovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny, který žalobkyně požadovala ode dne následujícího po splatnosti úvěru výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení, který byl částečně kapitalizován ke dni 31.12.2025 (ve výši 71 644,81 Kč). Pokud šlo o zbývající část nároku – zaplacení dlužného pojistného, tak i ten soud považoval za oprávněný a žalobkyni ho přiznal. Žalovaný se s žalobkyní v čl. 7.1. smlouvy dohodl, že na základě této smlouvy sjednávají pojištění úvěru spočívající v pojištění klienta proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. Za udržování pojištění měla dle smlouvy žalobkyně právo na pravidelnou měsíční paušální úhradu ve výši dle aktuálně platného ceníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy činila výše pojištění 896 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil pojistné za měsíce listopad, prosinec 2024, leden až březen 2025 po 896 Kč a za duben 2025 jeho poměrnou část 59 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do zaplacení poplatků za pojištění ve výši 4 539 Kč. Lhůtu k plnění k zaplacení přiznané částky pak soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil v obvyklé třídenní lhůtě.

22. Pokud šlo o poplatky za náklady spojené s vymáháním, které si strany sjednaly ve smlouvě a jejichž výše byla stanovena ceníkem (náklady spojené s prodlením – tyto náklady budou účtovaný vždy k 10, 40.,70.dni prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč), pak tyto soud zamítl. Ať již žalobkyně tyto částky označuje jakkoliv – poplatky či náklady na vymáhání, pak je třeba je posoudit podle jejich obsahu, a to tak že se jedná smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), neboť jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě v ceníku se žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

23. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst.3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 608 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 46 258 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., se spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky sp.zn,. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18.11.2025, dle kterého účastníkovi řízení jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 350 Kč představující 450 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky ( za předžalobní výzvu, žalobu a změnu žaloby)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.