OSCV 8 C 99/2026-96

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ právně zastoupené advokátkou Jméno advokátky, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa advokátky, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ v řízení o zaplacení 27 002,95 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně zaplacení 2 069,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 746 Kč za dobu od 27. 9. 2025 až do zaplacení a úroku ve výši 44,46 % ročně z částky 18 738,62 Kč za dobu od 27. 9. 2025 do 20. 10. 2025 v částce 526,07 Kč, zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení 24 933,93 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 21 322 Kč ve výši 11,5 % ročně od 27. 9. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 20 % ročně z částky 18 738,62 Kč za dobu od 27. 9. 2025 do 20. 10. 2025 ve výši 236,65 Kč a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 18 738,62 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 27 002,95 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 23 068 Kč ve výši 11,5 % ročně od 27. 9. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 63,46 % ročně z částky 18 738,62 Kč za dobu od 27. 9. 2025 do 20. 10. 2025 ve výši 762,72 Kč a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 18 738,62 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným jako klientem dne 13. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr 50 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů a sdělení získaných od žalovaného a šetřením v registrech SOLUS a NRKI. Na základě tohoto šetření a provedení interního matematického modelu bylo shledáno, že úvěr je možno žalovanému poskytnout. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v 24 měsíčních splátkách po 3 726 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas (uhradil z daného titulu celkem 67 068 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 25. 9. 2025 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná tzv. nová jistina představující součet jistiny a přirostlých úroků 21 270,16 Kč. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky do data vyhotovení žaloby ve výši 3 934,95 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 15 dnů, takto žalobce nárokuje za prodlení se 4 splátkami ve výši 800 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 200 Kč za každé prodlení) a dále 988 Kč jako smluvní pokutu sjednanou za prodlení se splátkou delším než 30 dnů v jednotlivé výši 499 Kč za celkem dvě splátky.

2. V podání ze dne 19. 6. 2026 žalobce uvedl, že bere žalobu částečně zpět, nadále požaduje zaplacení 24 933,93 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 21 322 Kč ve výši 11,5 % ročně od 27. 9. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 20 % ročně z částky 18 738,62 Kč za dobu od 27. 9. 2025 do 20. 10. 2025 ve výši 236,65 Kč a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 18 738,62 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení.

3. V podání ze dne 13. 7. 2026 žalobce k výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného obsáhle doplnil následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měl žalobce k dispozici, vyplynulo dostatečný příjem žalovaného. Údaje o svých poměrech také žalovaný stvrdil své výdaje. Žalovaný také v prohlášení klientů mj. podepsal, že všechny uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou, byl seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalovaného. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že „soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce upozornil na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 20/05 ze dne 25. 10. 2005, dle nějž se ten, kdo se staví k uplatňování práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto práv.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ke dvěma konaným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce se se po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) s tím, nechť s výstrahou neúspěchu ve věci doplní tvrzení a důkazy ohledně hlubšího zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, doplnil shora uvedené, z následného jednání soudu se omluvil.

Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 13. 10. 2023 (včetně upraveného splátkového kalendáře a potvrzení žalobcem o odkladu splátek) vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách po 3 726 Kč. Z předsmluvního formuláře ze stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru a o sjednaném pojištění, a že veškeré údaje uvedené z jeho strany ve smlouvě jsou pravdivé. Listiny neobsahují fyzický podpis žalovaného, žalobce k těmto doložil výpisy ze svého interního systému svědčící o elektronickém podpisu. Dále doložil také kopii občanského průkazu žalovaného.

6. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 50 000 Kč.

7. Z výpisu z registru SOLUS vyplynulo, že žalovaný tímto registrem neprochází. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný nemá dluhy po splatnosti, celkem dluží částku 287 523 Kč. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 30. 3. 2026 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovaného, jeho zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 23 068,16 Kč.

8. Z nedatovaného oznámení vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 13. 9. 2023. Z výzev k zaplacení ze dnů 22. 8. 2025, 22. 9. 2025 a 25. 9. 2025 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalovanému v souvislosti s upomínáním s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému a vyzvala jej k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalovanému před podáním žaloby odeslána.

9. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného banka vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.

10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 18. 8. 2023 do 6. 9. 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek na účtu činil 17,72 Kč a konečný zůstatek činil 35,97 Kč. Dne 18. 8. 2023 žalovaný obdržel mzdu 42 041 Kč, jen za tento a následující den činily záporné platby žalovaného 28 899 Kč. Dne 21. 8. 2023 žalovaný obdržel úvěr od banka a.s. ve výši 18 000 Kč a dne 27. 8. 2023 ve výši 200 000 Kč, dne 25. 8. 2023 žalovaný obdržel 13 356 Kč od společnosti právnická osoba. Výpis obsahuje několik desítek plateb ve prospěch subjektů nazvaných „sazka“, „fortuna“ či „chance“. Z výpisu z uvedeného účtu za období od 18. 7. 2023 do 2. 8. 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 86,75 Kč a konečný zůstatek 17,72 Kč. Dne 18. 7. 2023 žalovaný obdržel mzdu ve výši 43 883 Kč, ještě v tento den učinil záporné transakce v celkové výši 26 303 Kč. Z výpisu z uvedeného účtu za období od 19. 5. 2023 do 9. 6. 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 44 Kč a konečný zůstatek pak 9,38 Kč. Dne 19. 5. 2023 žalovaný obdržel mzdu ve výši 39 546 Kč, jen během období do 22. 5. 2023 žalovaný učinil záporné transakce v celkové výši 29 579,21 Kč. Z výpisu z uvedeného účtu za období od 16. 6. 2023 do 14. 7. 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 9,38 Kč a konečný činil 86,75 Kč. Dne 20. 6. 2023 žalovaný obdržel mzdu ve výši 40 427 Kč. Ještě v týž a následující den žalovaný učinil záporné transakce v celkové výši 33 630 Kč.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 67 068 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, kdy si opatřil výpis z jeho bankovního účtu za období od 19. 5. 2023 do 6. 9. 2023, jak je shora specifikován a lustroval žalovaného v rejstříku NRKI a SOLUS.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení bankovních výpisů) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat.

14. Žalobce disponoval jediným objektivním podkladem o příjmech a poměrech žalovaného, a sice výpisem z jeho bankovního účtu. Bankovní účet, zvláště za období několika měsíců nazpět, je jistě poměrně komplexním nástrojem pro objasnění poměrů každé osoby. Z doloženého výpisu ovšem úvěruschopnost žalovaného nevyplývá. Z účtu sice plynou poměrně solidní a stálé příjmy žalovaného ze mzdy kolem 40 000 Kč měsíčně, ovšem z tohoto také plyne, že žalovaný významnou část svých příjmů v podstatě obratem spotřeboval, na účtu dosahoval v podstatě nulových zůstatků, a to přesto, že v mezidobí čerpal úvěry ve značné výši. Z posledního sledovaného období také vyplynulo nadměrné hraní hazardních her s ohledem na časté a významné zasílání peněz subjektům s obecně známými názvy provozovatelů hazardu. Na základě takovéhoto podkladu, na jehož podrobnou specifikaci v odstavci 13. tohoto rozsudku soud odkazuje, nebylo možné odpovědně uzavřít, že žalovaný je osobou schopnou splácet jakýkoliv úvěr. Úvěrová smlouva žádné údaje o příjmech a výdajích žalovaného neobsahuje, nelze tedy vycházet ani z jeho jednostranných prohlášení.

15. Stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 20/05 ze dne 25. 10. 2005 se týká zcela jiného skutkového stavu a otázky vztahu účastníka řízení ke státu, resp. k soudnímu a obdobnému řízení. Zmíněné závěry nijak nezbavují žalobce jeho zákonných povinností, jimž dle názoru soudu nedostál a tyto nelze, zvláště v otázce ochrany spotřebitele, kdy zákonodárce deklaruje jistou nerovnost mezi stranami, jakkoliv relativizovat s odkazem na uplatňování či neuplatňování práv žalovaným. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není pak ani zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, zda se poměry žalovaného v průběhu čas nezměnily a nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jeho dostačujících majetkových poměrů v době uzavření předmětné smlouvy. Žalobce se již k dalšímu jednání soudu nedostavil, nemohl tedy být v daném ohledu opětovně poučen dle § 118a o.s.ř. Soudu pak tedy nezbylo než uzavřít, že se žalobce dostatečným způsobem úvěruschopností žalovaného nezabýval a smlouvu tak s odkazem na výše uvedené shledat neplatnou.

16. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný při neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 50 000 Kč poníženou o již provedené splátky. Jelikož již žalovaný uhradil částku převyšující (67 068 Kč), není již z daného titulu povinen hradit ničeho. Proto soud žalobu zamítl jako celek, když zároveň řízení s odkazem na § 96 o.s.ř. částečně zastavil v rozsahu, v němž žalobce omezil žalobu, jak je shora uvedeno v odstavci 2. tohoto rozsudku.

17. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.