OSCV 9 C 76/2026-11

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem. jméno FO sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 13 600 Kč s příslušenstvím (úvěr),

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 3 600 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 11,5 % od 18.8.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit Okresnímu soudu v Chomutově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2 9C 76/2026

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 323 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27.4.2026 domáhala zaplacení částky 13 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila žalobkyně tím, že s žalovanou dne 18.7.2025 uzavřela distančně (elektronicky) smlouvu o úvěru č. hodnota a na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit do 17.8.2025 včetně smluvního úroku v kapitalizované výši 3 600 Kč, celkem částku 13 600 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr prostřednictvím webové stránky www.název.cz, na které si žalovaná vybrala dle vlastní volby dostupné parametry úvěru (jeho výši, dobu splatnosti). Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaná se dále zavázala uhradit částku 1 Kč představující ověřovací platbu za účelem ověření jeho totožnosti. Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS kódu (4022). Žalobkyně žalované poskytla úvěr na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná však úvěr ve lhůtě splatnosti nezaplatila. Žalovaná byla vyzvána výzvou odeslanou dne 17.4.2026 právní zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dle potvrzení o platbě žalobkyně odeslala dne 18.7.2025 částku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu. Dle Smlouvy o úvěru (a formuláře s informacemi o úvěru), jsou jako smluvní strany uvedeny žalobkyně a žalovaná, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr do 17.8.2025 včetně smluvního úroku v kapitalizované výši 3 600 Kč, celkem částku 13 600 Kč. Smlouva není opatřena vlastnoručním ani kvalifikovaným elektronickým podpisem žalované. U podpisu žalované je uvedeno „4022“. Podle předžalobní výzvy ze dne 17.4.2026 adresované žalované, jež byla dle podacího lístku žalované odeslána stejného dne, byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k uhrazení žalované částky.

5. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 18.7.2025 uzavřena smlouva, na jejímž

3 9C 76/2026 základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit do 17.8.2025. Předložená smlouva o úvěru ze dne 18.7.2025 není opatřena vlastnoručním ani kvalifikovaným elektronickým podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

6. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala, ač k tomu byla vyzvána. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

7. Pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala s žalovanou (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

8. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu

4 9C 76/2026 právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalované na internetových stránkách a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

9. Pro nadbytečnost se pak již soud nezabýval naprostou absencí tvrzení o tom, jakým způsobem žalobkyně měla zkoumat schopnost žalované tvrzený úvěr splácet.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na její bankovní účet poukázány v červenci 2025 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně netvrdila, že by žalovaná na úvěr cokoliv zaplatila a žalovaná se k věci nevyjádřila.

11. S odkazem na § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru je pak žalovaná za daného stavu povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 10 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákon o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 323 Kč, přičemž tato částka představuje 47 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 600 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří

5 9C 76/2026 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

13. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.