OSDO 19 C 113/2026-21

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 25 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 6 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 770 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 446 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 4 770 Kč. Žalobkyně odůvodnila svůj návrh tím, že její právní předchůdkyně žalované poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum (dále tož jen „Smlouva“) spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl poskytnut na dobu neurčitou, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu pak měla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání Smlouvy. Jelikož se žalovaná dostala se splácením dluhu do prodlení, byla jí dne datum zaslána poslední upomínka, v níž byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru, a to ke dni datum. Zároveň byla vyzvána k jeho úhradě. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, byla právní zástupkyní žalobkyně dne datum zaslána žalované předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 45 300,27 Kč, a to do tří dnů od doručení této výzvy na bankovní účet žalobkyně. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 6 480 Kč, která byla specifikována jako náklady vzniklé za právní zastoupení žalobkyně. Celková částka k úhradě tak činila 51 780,27 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost právnická osoba) poskytla žalované v květnu roku 2024 finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, uzavření smlouvy žalobkyně striktně vzato neprokazuje (předložila nesignovanou smlouvu), její uzavření je nicméně možno dovodit z nepřímých důkazů, tedy primárně z faktu, že žalovaná prokazatelně částku 15 000 Kč obdržela (srov. č. l. 17).

4. Po právní stránce ovšem soud – z níže stručně pojednaných důvodů – shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou.

5. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatným právním jednáním jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, přičemž podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Nadto podle ustanovení § 1796 občanského zákoníku je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (obdobná dikce pak vyplývá rovněž z ustanovení § 218 trestního zákoníku).

7. Na základě citované zákonné úpravy soud dospěl k závěru, že na inkriminovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru je třeba hledět jako na tzv. lichevní smlouvu, respektive na právní jednání, jež se příčí dobrým mravům, a jež je třeba i bez návrhu označit za (absolutně) neplatné, a to zcela bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně soudu předložila smlouvu, kterou ovšem není žalovanou žádným myslitelným způsobem signován.

8. Soud přitom vyšel z premisy, že posuzovaná smlouva, od které žalobkyně odvíjí svůj nárok, je v souhrnu svých „ujednání“ koncipována způsobem, který neumožňuje jiný výklad, než ten, podle kterého si žalobkyně nechala slíbit plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přičemž tak patrně učinila za situace, kdy bylo zjevně zneužito tísně žalované, neboť je zjevné, že za jiné situaci by osoba průměrného rozumu takto prima facie velmi nevýhodnou smlouvu nikdy neuzavřela. Podle názoru podepsaného soudu tak v posuzované věci byly splněny veškeré zákonem vyžadované podmínky, za kterých je nutno hovořit o lichevní smlouvě (srov. mutatis mutandis např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 30 Cdo 670/2013).

9. V této souvislosti soud pro stručnost pouze připomíná, že podle inkriminované smlouvy si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou „ujednaly“ měsíční úrok ve výši 40 %, a to za situace, kdy byl úvěr „poskytnut na dobu neurčitou“. V důsledku těchto ujednání „mohla“ žalobkyně v únoru 2026 požadovat vrácení trojnásobku původní jistiny, tedy násobku, jenž v daném časovém kontextu nelze nepovažovat za lichevní. Jakkoli žalobkyně v posledku tuto částku posuzovaným návrhem u soudu „neuplatnila“, nelze přehlížet, že právě předžalobní výzvou byla tato částka po žalované požadována.

10. Za dané procesní situace, kdy shledal Smlouvu absolutně neplatnou, vyšel soud z žalobkyní prokázané skutečnosti, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela celkem částku 15 000 Kč a z titulu (neplatné) úvěrové smlouvy ničeho nezaplatila. Je tak nutno uzavřít, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila v rozsahu částky 15 000 Kč. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částku 15 000 Kč – vydat. Jelikož tak žalovaná dosud (patrně) neučinila, zavázal ji k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku.

11. Současně se sluší dodat, že v tomto rozsudku přijaté závěry soud učinil v kontextu přiměřeného zohlednění Ústavním soudem opakovaně vyjádřeného imperativu, podle kterého by dlužníci měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné, „aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 3308/16).

12. Druhým výrokem rozsudku proto soud v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, tedy i pokud jde o požadavek žalobkyně, aby žalovaná zaplatila „ujednanou“ smluvní pokutu, žalobu zamítl.

13. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti smlouvy je v daném kontextu závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr by žalobkyni, zastoupené kvalifikovaným právním zástupcem, měl být znám z celé řady jiných právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem „překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na náhradu 16 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 289 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 200 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 446 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.