OSDO 19 C 78/2026-41

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil kapitalizovaný úrok ve výši 5 039,93 Kč a úrok ve výši 36 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění představující jistinu ve výši 12 000 Kč a její příslušenství, vše z titulu úvěrové smlouvy, uzavřené mezi účastníky řízení dne datum. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr ve výši 12 000 Kč, který mu žalobkyně poskytla.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyslovil (byť toliko fikcí) souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o úvěru ze dne datum, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnut žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl žalovaný splatit do 30 dnů s tím, že „vrátí“ částku 14 371,04 Kč (při překročení doby splatnosti pak 17 395 Kč), když byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 015,97 Kč (5 039,93 Kč) a úrok ve výši 36 % ročně. Současně byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však v rozhodné době jistinu ani poplatek neuhradil, a tento dluh do podání žaloby (a patrně ani poté) nezaplatil.

4. V posuzované věci je nutno konstatovat, že má žalobkyně nepochybně právo na vrácení poskytnuté jistiny, bylo však nutno se zabývat otázkou, zda předmětná smlouva obstojí judikatorně ukotveným kritériím spravedlivé smlouvy [srov. mutatis mutandis např. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 (N 226/75 SbNU 527)], respektive rozhodným ustanovením občanského zákoníku, chránícím spotřebitele (zejména ustanovením § 1813 až 1815).

5. Vzhledem k předmětu řízení postačí připomenout, že inkriminovaná smlouva deklaruje roční procentní sazbu nákladů (RPSN) ve výši 9 057,82 % ročně, přičemž kumulace všech smlouvou předvídaných sankcí (směřujících výhradně vůči žalované straně) musí vést k závěru o nepřípustné nerovnováze práv a povinností smluvních stran, jenž se v posledku odráží v závěru o neplatnosti dané smlouvy. Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že se žalobkyně převážné většiny těchto sankcí v projednávané věci nedovolává.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku nicméně platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Pakliže žalovaný z právního důvodu, který označil soud za neplatný, přijal plnění ve výši 12 000 Kč, je zjevné, že se v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tudíž je povinen v tomto rozsahu bezdůvodné obohacení vydat.

8. Poněvadž se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

9. Pro pořádek je současně vhodné zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť shora učiněné pro žalobkyni nepříznivé závěry jsou závěry právními (nikoliv skutkovými, jež by žalobkyně mohla zvrátit doplněním tvrzení či označením dalších důkazů), a b) obdobné závěry by žalobkyni měly být známy, pročež pro ni nemohou být závěry „překvapivými“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má – s přihlédnutím k rozsahu žalovaného příslušenství (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) – právo na úhradu 50 % jí účelně vynaložených nákladů. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a náhrady náklady stanovených v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, které soud vyložil v souladu se závěry přijatými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025. Náklady žalobkyně tak představuje částka 1 900 Kč, žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 950 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.