OSFM 10 C 6/2026-39

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 15 049,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 528,07 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Pro částku 3 521,71 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 653,43 Kč od 8.2.2024 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 307,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 15 049,78 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, představující dluh žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené dne 25.6.2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba. (dále banka) a žalovaným, dle které banka poskytla žalovanému revolvingový úvěr, který byl oprávněn žalovaný čerpat opakovaně prostřednictvím platební úvěrové karty až do výše 150 000 Kč a současně se žalovaný zavázal splácet vyčerpané prostředky včetně úroků ve výši 19,48 % ročně a poplatků ve sjednaných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřil totožnost žalovaného, provedl interní analýzu, prověřil veřejné a komerční registry a vycházel z informací získaných přímo od žalovaného ohledně jeho příjmů ve výši 17 500 Kč, nákladů na bydlení ve výši 0 Kč s tím, že je rozvedený a bez vyživovacích povinností a další měsíční splátky úvěru činily 7 500 Kč. Banka úvěr po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla dne 26.6.2023 ve výši 12 792 Kč, kdy tímto způsobem právní předchůdkyně žalobkyně uhradila za žalovaného kupní cenu zboží – skútru u prodejce právnická osoba. přímo na účet obchodníka č. č. účtu. Žalovaný nezaplatil a následně byla pohledávka postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.5.2025 s účinností k témuž dni na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však ani přes předžalobní výzvu dluhy neuhradil, proto žalobkyně požadovala kromě zaplacení dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty, rovněž úroky a úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Listinami označenými jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s datem 25.6.2023, má soud v řízení za prokázáno, že v této listině jsou upraveny podmínky pro poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 20 000 Kč včetně úpravy úroků, splácení. Z výpisu z účtu bylo z jištěno, že dne 26.6.2023 byla poukázaná částka 12 792 Kč na účet společnosti právnická osoba. pod VS: var. symbol, který se shoduje s číslem spotřebitelské smlouvy. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 28.5.2025, oznámením o postoupení pohledávek s datem 23.6.2025 vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba. písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně z 10.10.2025 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzývala žalovaného o úhradu dlužných částek.

4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dle písemné úvěrové smlouvy právní zástupkyně žalobkyně poskytla zaplacením kupní ceny zboží žalovanému částku ve výši 12 792 Kč, na tuto zaplatil 1 263,93 Kč, nic dalšího nezaplatil. Úvěruschopnost žalovaného si banka neověřovala. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 792 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně zaplatila za žalovaného částku 12 792 Kč, přitom žalovaný zaplatil 1 263,93 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 11 528,07 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům a dalším plněním zamítl.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 75 %, neboť z původně žalované částky 15 049,78 Kč (s připočtením úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), bylo žalobkyni vyhověno v částce 11 528,07 Kč. Neúspěch žalobkyně je představován 25 %, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalovaného, žalobkyně má tedy právo na 50 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při 100% úspěchu tyto náklady představují celkovou částku 2 615 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 815 Kč (tj. za 3 úkony právní pomoci po 400 Kč – příprava a převzetí věci, předžalobní kvalifikovaná výzva, sepis žaloby, dále 300 Kč jako 3 režijní paušály po 300 Kč za poskytnuté úkony, dle vyhl. č. 177/1996 Sb.), to vše včetně 21 % DPH. 50 % nákladů představuje 1 307,50 Kč. Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.